1. Collin McMahon: MILION vlastenců zaplavil Londýn, aby uctili památku Charlieho Kirka
2. Gabriela Rothmayerová: Starmer je Jakeš na Červenom Hrádečku
3. Tarik Cyril Amar: „Sjednoťme království“ je předzvěstí západoevropské katastrofy

Esej Collina McMahona WATCH VIDEO: 1 MILLION Patriots Flood London to Honor Charlie Kirk at ‘Unite the Kingdom’ – Elon Musk: “The Left is the Party of Murder!” publikoval server The Gateway Pundit 13. září 2025

MILION vlastenců zaplavil Londýn, aby uctili památku Charlieho Kirka

Elon Musk se k demonstraci připojil prostřednictvím živého přenosu v tričku s nápisem „Co by si o tom pomyslel George Orwell?“ a podrobně hovořil s Tommym Robinsonem (jehož skutečné jméno je Stephen Yaxley-Lennon).

„Myslím, že na tom být Britem je něco krásného,“ řekl Musk a stěžoval si na „pomalou erozi“ Spojeného království a na „selhání vlády v předvídání, zda děti nebudou hromadně znásilňovány“.

„Vládu musí mít lidé, ne nějaká byrokracie, které na tom nezáleží… Toto je vláda proti lidu a ne pro lid. To je nepřijatelné. Vláda musí lid chránit,“ řekl Musk.

Musk truchlil nad „naším přítelem Charliem Kirkem“, který byl tento týden „chladnokrevně zavražděn“. „Levice je stranou vražd a vraždu oslavuje!“, řekl Musk.

„Násilí k vám přichází,“ varoval Musk. „Buď se bráníte, nebo zemřete.“

„Mami, právě jsem dělal rozhovor s Elonem Muskem,“ řekl potom Tommy.

Mezi řečníky byli herec Lawrence Fox, novinář Avi Yemeni z Austrálie, oběť znásilnění a novinářka Sammy Woodhouse, aktivista Liam Tufts, nizozemská novinářka Eva Vlaardingerbroek, irský herec Terry McMahon (Batman Begins), předseda Dánské lidové strany Morten Messerschmitt, bývalý francouzský prezidentský kandidát Éric Zemmour, německý europoslanec Petr Bystroň, předseda strany Advance UK Ben Habib, rumunský prezidentský kandidát George Simion, generální ředitel společnosti Tesla Elon Musk, americký zpěvák Don Keith, polský europoslanec Dominik Tarczynski a kandidátka do texaského kongresu Valentina Gomez.

Předseda španělské strany Vox Santiago Abascal zaslal videopříspěvek.

Afghánský veterán (Royal Marines, Special Boat Service) Ant Middleton oznámil svůj záměr kandidovat na starostu Londýna v roce 2028, nahradit právníka Nation of Islam Sadiqa Khana a „znovu zajistit bezpečnost Londýna“.

Americký country zpěvák Don Keith zazpíval národní hymnu „Star-Spangled Banner“. Poté Tommy Robinson vedl dav v minutě ticha za zavražděného vlastence Charlieho Kirka, po které následovalo provedení skladby „Amazing Grace“ na dudy. Dav opakovaně skandoval „Charlie! Charlie!“.

Skupina maorských válečníků z Nového Zélandu, kteří se nedávno proslavili protesty proti radikálnímu islámu, předvedla tanec Haka „za svobodu a nezávislost“ na počest Charlieho Kirka.

Kandidátka do Kongresu za Texas Valentina Gomez prohlásila, že „vaše země je znásilňována, aby se podřídila“: „Je to buď teď, nebo nikdy, protože pokud tito muslimští teroristé převezmou moc, budou vašim synům stínat hlavy a znásilňovat vaše ženy, jako to udělali 7. října v Izraeli.“ Gomez poté vedla dav v pokřiku „Kristus je král“.

„Dokončíme to, co Charlie Kirk začal, pomáhej mi Bůh,“ řekla Gomez.

Eva Vlaardingerbroek prohlásila: „Jsme synové a dcery nejúžasnějších zemí na světě. Pokud to někdo dokáže, jsme to my. Jsme generace remigrace.“

Herec Terry McMahon rozvinul irskou vlajku s irskou deklarací nezávislosti z roku 1917 a poznamenal, že „Irové a Britové jsou bratři“.

„Francouzi vědí, že se na vás mohou spolehnout, když je ohrožena naše svoboda,“ řekl lídr francouzské strany Reconquest Éric Zemmour. „Oba jsme vystaveni stejné náhradě. Jsme kolonizováni obyvateli našich bývalých kolonií. Nechceme se stát menšinou na vlastní půdě.“

„Dnes jsme všichni Charlie Kirk,“ řekl lídr Dánské lidové strany Morten Messerschmitt.

„Můj dům byl 23krát prohledán,“ řekl německý europoslanec za AfD Petr Bystroň. „Tommyho Robinsona zavřeli do vězení. Pokusili se zabít prezidenta Donalda Trumpa. Zabili Charlieho Kirka! Ale nás umlčet nedokážou!“ Dav propukl v jásot „Charlie!“.

AfD vyhraje příští volby v Německu, slíbil Bystroň. „Stejně jako vy v Británii. A společně uděláme Evropu znovu velkou!“

Jediným britským politikem, který se akce zúčastnil, byl Ben Habib, který opustil stranu Reform UK Nigela Farage a založil stranu Advance UK: „Jsme pro demokracii a proti mezinárodním institucím. Nejsou demokratické, jsou to byrokratičtí technokraté, kteří vás chtějí umlčet. Vykořeníme je ze Spojeného království.“

Habib kritizoval „dvouúrovňový“ soudní systém ve Velké Británii a slíbil, že obnoví systém, „ve kterém jsou všichni občané před zákonem rovni“.

„Stojíme za Charliem Kirkem,“ řekl rumunský prezidentský kandidát George Simion, „a stojíme za prezidentem Donaldem Trumpem a Spojenými státy americkými! Stojíme za Tommym Robinsonem a Elonem Muskem, kteří vrátili svobodu sociálním sítím. Rumunský, polský a slovenský lid budou bojovat s vámi.“

Zpět na obsah

Glosa Gabriely Rothmayerové Starmer je Jakeš na Červenom Hrádečku vyšla v deníku Slovo 15. září 2025

Starmer je Jakeš na Červenom Hrádečku

Ľudská riava v uliciach Londýna, zatajované a spochybňované skutočné počty účastníkov protestného pochodu a Starmer, Macron, Merz, Leyenová na čele zhumpľovanej politickej triedy… Čo mi to len pripomenulo? Milouša Jakeša na Červenom Hrádečku! A tichý smiech, ktorý sa šíril medzi ľudom. Napriek tomu, že formálne stál na čele milióna sedemsto tisíc členov komunistickej strany a za sebou mal šestinu sveta – mogučij Savetskij sajuz s armádou, tajnými službami a všetkými mocenskými pákami – to proste rachlo. Pamätáme si – Na večné časy! A potom, zrazu, úplne bez boja – a nikdy viac! Tak skončí aj tá ich skorumpovaná byrokracia, podporovaná čudesným globalistickým progresom. Len, obávam sa, nie bez krvi.

Aký smer si vyberie prúd, ktorý bezpochyby vykypí a je len otázka času, kedy?

V USA sa rozbieha čudesná vojna veriacich a neveriacich, jeden veriaci zavraždil druhého veriaceho – za čo? Za aké hodnoty?

Starmer, Macron, Merz, Leyenová nepočujú vlastných voličov, chystajú vojnu proti Rusku – len koho pošlú do prvej línie?

Žeby šli sami? To by sme sa mohli tešiť – skončí sa to skôr, ako začne.

Ilustrácia: Ľubomír Kotrha

Na Slovensku sa v politike recykluje metóda, vymyslená Matovičom: nájsť zhubnú bunku a nasadiť do organizmu, ktorý on považuje za chorý. Nech skape! Spoločnosť je naklonená uveriť jeho homeopatikám, veď preto vyhral v roku 2020 voľby – a rozvrátil štát. Ale jeho metóda bola veľmi účinná, preto si ju osvojili marketéri, ktorí radia politickým figúram, neschopným ponúknuť príťažlivý, nie nenávistný program. Namiesto nádeje veľký tresk, schopný otráviť všetko. To je ono zmatovičenie politiky, ktoré pomenoval Eduard Chmelár.

V DPOH sa schádzajú predstavitelia takzvaného progresu a veľmi pripomínajú Milouša Jakeša na Červenom Hrádečku, len o tom nevedia. Cítia sa tam dobre sami medzi sebou, a keď im je divadlo tesné, vybehnú si na námestie, a šíria strach, ako keby im niečo hrozilo. To nie oni, Robert Fico bol takmer zavraždený ich sfanatizovaným podporovateľom. Cítia podporu, asi ako ju cítil Milouš Jakeš medzi svojimi.

Tí vo vláde nevedia, čo robiť. Z matovičovho chaotického pomstychtivého obdobia zostali silné bunky odporu, s ktorými si nevedia rady. Vedú neutíchajúcu vojnu s drzými médiami – ale o čom vlastne?

A pod pokrievkou to vrie. Dav, zvolaný anonymným človekom v Londýne, nadchol aj ľudí na ľavici – ba až teraz je čitateľné, na čom ľudia vlastne fičia.

A niekde už dospieva anonymný Robinson, ktorý priláka dav plný frustrácie z takmer takej dlhej periódy histórie, akou bol ten zatracovaný reálny socializmus. Lenže teraz nebude čo rozdávať, iba ak dobré po papuli. Bodaj by len!

Gabriela ROTHMAYEROVÁ (*1951) je slovenská spisovatelka a novinářka, bývalá československá politička, po sametové revoluci poslankyně Sněmovny lidu Federálního shromáždění za Komunistickou stranu Slovenska, později za Stranu demokratické levice, v 90. letech poslankyně Slovenské národní rady a Národní rady SR. Vystudovala novinářství na Filozoficé fakultě UK v Bratislavě, poté pracovala v kultúrní rubrice denníku Smena, 1983 – 1987 byla šéfredaktorkou dětského časopisu Ohník, pak šéfredaktorkou Smeny na nedeľu. Od roku 2005 byla členkou Tlačovej rady SR, od roku 2014 poradkyní Roberta Fica pro kulturu. Jejím literárním debutem byla sbírka povídek Lastovičie hniezdo (1982), její poslední knihou je Dve v tom (1997). Publikuje zejména ve slovenské Pravdě, DvaDva, Slovu.

Zpět na obsah

Komentář Tarika Cyrila Amara ‘Unite the Kingdom’ is a harbinger of a Western European cataclysm publikovala Russia Today 14. září 2025

„Sjednoťme království“ je předzvěstí západoevropské katastrofy

Vzkaz „Charlie Kirk, RIP“ na vlajce s britskou vlajkou na shromáždění na Trafalgarském náměstí v Londýně 13. září 2025. © Global Look Press / Keystone Press Agency / Stephen Chung

Z pohledu bývalé říše se nepokoje ve Velké Británii mohou jevit jako uboze atavistické. Nemluvě o troše škodolibosti. Podle deníku Times of Indi proměnily nedávné shromáždění Unite the Kingdom (Sjednoťme království) a nepokoje Londýn v „jeviště britských úzkostí“.

A nejen úzkostí. Zatímco mnoho protestujících zůstalo pokojných, docházelo také, v nejlepší staré anglické tradici, k energickým rvačkám: Kopance, pěsti a lahve létaly jako na fotbalovém zápase nebo pozdě v noci před dosud negentrifikovanou hospodou po zavírací hodině. Nakonec bylo zraněno 26 policistů a zatčeno 25 protestujících. Zatím. Úřady slíbily, že jich pochytají ještě více. Zjevně aby varovaly sebevědomé darebáky a udržely zbytek obyčejných lidí na uzdě. I to je stará dobrá anglická tradice.

Demonstrace Unite the Kingdom, kterou zorganizoval „krajně pravicový aktivista“ (The Hindu) Tommy Robinson (známý také jako Stephen Yaxley-Lennon), byla prezentována jako demonstrace za „svobodu projevu“ , ale jejím skutečným a explicitním hlavním cílem byl protest proti imigraci a islámu (nebo spíše hloupé, zlé karikatuře islámu, kterou Robinson a jeho následovníci šíří).

Robinson, stále poměrně mladý muž ve věku 42 let, má dobře známý a neslavný drobný trestní rejstřík: napadení, pasový a hypoteční podvod; další odsouzení za pohrdání soudem bylo pravděpodobně politického charakteru. Nashromáždil si také vážné reference jako pravicový influencer, organizátor a problémový člověk. Nic z toho ho však nezastavilo a pravděpodobně mu nikdy politicky neublíží. Naopak, stejně jako u dalších nedávných průlomových osobností – v popředí Trump – ho tato zasloužená pověst „zlého chlapce“ jen posiluje.

Bohužel ani Robinsonovo agresivní přidání se na stranu genocidního Izraele (podle mého názoru jeho skutečně neodpustitelný zločin) – což je nyní u krajní pravice na Západě běžné – a věrohodná tvrzení, že funguje jako „sionistický agent“ (a těží z toho), mu neublíží. I když to s jeho neustálými stížnostmi na cizince podvracející Británii, extrémně, komicky špatně ladí. Tak strašně zkorumpovaný je teď Západ. A abychom byli spravedliví, v tomto ohledu je Robinson de facto stejně mainstreamový jako celá vládnoucí Labouristická strana a také zbytek britského establishmentu, od BBC po NHS.

Proto zde nedává smysl znovu opakovat, jak pochybnou postavou se Robinson jeví. Zaměřme se místo toho na to, proč je schopen způsobit takový rozruch. To nám hodně napoví o současném stavu Británie a Západu obecněji.

Celková atmosféra akce byla typická pro velkou část Nové pravice v Evropě a USA: obavy z toho, že bílí budou vystaveni „velké výměně“, vlastenecké nebo nacionalistické (vyberte si) obavy ze ztráty tradiční národní identity a hněv na vládu a mainstreamovou manipulaci veřejné sféry prostřednictvím „kultury rušení“ a naprosté cenzury.

Není pochyb o tom, že se jednalo o významnou politickou událost. Jednak byla velká: londýnská policie hlásila 110 000 účastníků; BBC napočítala „až 150 000Česky“. Toto číslo je působivé, zejména proto, že konkurenční setkání protiprotestujících s odhadovaným počtem 5 000 účastníkůČesky bylo o řády menší. Existuje důvod, proč levicový Guardian připustil, že Robinson dosáhl „rekordníČesky“ účasti. Jeho čísla je však třeba brát s rezervou: Například setkání na obranu Palestiny v roce 2023 přilákalo 300 000 protestujících.

V každém případě je faktem, že rozsah demonstrace Unite the Kingdom daleko překročil policejní odhadyČesky. Zdá se také jasné, že se jednalo o největší jednotlivou „nacionalistickou akci za poslední desetiletíČesky“. Důraz na „jednotlivou“,  protože Unite the Kingdom byla ve skutečnosti jen vrcholným vystoupením v sérii demonstrací a protestů zaměřených proti migraci a islámu. Například v prvním srpnovém týdnu roku 2024Česky bylo 27 měst a obcí postiženo téměř 30 takovými akcemi, často zahrnujícími nepokoje. Tyto nepokoje byly nejhorší od roku 2011.

Minulý měsíc, rok po lesním požáru v roce 2024, BBC opět informovala o „vlně protestů proti azylovým domům Česky“. Jinými slovy, to, co se právě stalo v Londýně, nebyla izolovaná politická bouře, ale jen obzvláště silný poryv větru v probíhající bouři, která nejeví žádné známky útlumu. Není důvod se domnívat, že akce Unite the Kingdom byla poslední svého druhu. Její nástupci by také mohli být větší. A také násilnější.

Robinson si samozřejmě dal svému londýnskému pochodu vlastní nádech, když jej nazval „jiskrou kulturní revoluce ve Velké Británii“ a svým stoupencům řekl, že „Británie se konečně probudila a to už nikdy nezmizí“. Přesto, i když jeho politiku nenávidíte, není pochyb o tom, že – tak či onak – na hnutí Unite the Kingdom záleží a záležet bude.

Otázkou je jak. V první řadě je třeba poznamenat, že se událost netýkala jen onoho jednoho, poněkud zchátralého království za kanálem La Manche. Velká část se týkala konkrétně britských otázek, jako byl obrovský a oprávněný hněv na hypernepopulárního premiéra Keira StarmeraČesky.

A nelze pochopit rezonanci a dopady hnutí Unite the Kingdom, aniž bychom si připomněli, že nejúspěšnější politickou stranou v Británii je v současnosti strana Reform UK Nigela Farage, národní varianta evropské Nové pravice. I když vztah mezi Robinsonem a Reform UK není (zatím) přímočarý, ideologicky a politicky se zjevně sbližují.

Přesto byly věci mimo Spojené království přinejmenším stejně důležité. Proto se (přes videohovor) objevili například americký megamiliardář a mezinárodní sponzor Nové pravice Elon Musk a francouzský publicista Nové pravice a – do značné míry neúspěšný – politik Eric Zemmour, kteří litovali ztráty skutečné britskosti (Musk) a odvolávali se na „Velkou výměnu“ (Zemmour). Mezi další (vzdálené) řečníky ze zahraničí patřil zástupce německé strany AfD a Jordan Peterson, profesionální kulturní pesimista a propagátor socialistických revolucí z Kanady.

Proto také protestující zmínili nedávnou vraždu amerického aktivisty a vůdce hnutí Křesťanská nová pravice Charlieho Kirka. Ať už si jeho vrah myslel, že dělá cokoli, je jisté, že z Kirka udělal mučedníka. Viz starší londýnská dáma, která drží ceduli s Kirkovou tváří a nápisem: „Bůh vám žehnej, nikdy nezapomeňte“Česky.

V USAČesky zabití Kirka opět spustilo mnoho řečí o fatální „polarizaci“ a reálné možnosti občanské války. A pokud ne války, pak vlny terorismu zdola, na kterou odpoví ještě větší vlna státní represe. Jakkoli je to ponuré, nic z těchto řečí není nereálné. Ti, kdo takové noční můry stále kritizují jako „nepředstavitelné“, jen odhalují svou vlastní omezenost.

V Británii a obecněji v západní Evropě by se mainstreamové elity a jejich přisluhovači v médiích a jinde mohli domnívat, že jejich politika stále není tak nebezpečná. Přesto je i to krátkozraké a samolibé. Pokud z historie a současnosti víme jednu věc – například z roku 1848 nebo z Arabského jara – je to to, že katastrofické body zlomu se netýkají jen jedné události na jednom místě, ale souhrnu událostí a, co je důležitější, jejich interakce.

V tomto až příliš reálném, vůbec ne teoretickém smyslu je Sjednocení království další předzvěstí možné evropské katastrofy. Vezměte si jen to, že jak Starmerův nešťastný režim, tak i režim francouzského Macrona byly kdysi vychvalovány jako „poslední šance“ centrismu. Dokonce i seriózní časopis Economist si všiml, že zde může existovat vzorec úpadku a pádu. A i v Německu má Nová pravice největší šanci vyjít vítězně z permanentní krize vyvolané centristickými elitami. Evropané chtějí změnu. Pokud ji střed odmítne nabídnout, střed padne.

To se nakonec může ukázat jako nejpravdivější a nejtrpčí ponaučení naší doby, jakmile se ohlédneme z úplně jiné budoucnosti: Nemějte Robinsony rádi, jak chcete – a já je jako zarytý levičák osobně rád nemám – ale jsou symptomem, nikoli příčinou. Pro věc Sjednoťme království a budoucnost to může být signálem, že se musíme postavit proti bezohlednému, lakotnému, odtažitému a zkorumpovanému Centru.

Tarik Cyril AmarČesky je historik a odborník na mezinárodní politiku. Má bakalářský titul z moderní historie na Oxfordské univerzitě, magisterský titul z mezinárodních dějin na LSE a doktorát z historie na Princetonské univerzitě. Získal stipendia v Holocaust Memorial MuseumČesky a Harvard Ukrainian Research Institute a řídil Centrum pro městskou historii ve Lvově na Ukrajině. Pochází z Německa, žil ve Velké Británii, na Ukrajině, v Polsku, USA a Turecku. Píše o Rusku, Ukrajině a východní Evropě, historii druhé světové války, kulturní studené válce a politice paměti. Vydal knihu The Paradox of Ukrainian Lviv: A Borderland City between Stalinists, Nazis, and NationalistsČesky (Paradox ukrajinského Lvova: Pohraniční město mezi stalinisty, nacisty a nacionalisty, 2015), v současné době pracuje na nové knize o globální reakci na válku na Ukrajině. Má svou vebovou stránkuČesky; je na SubstackuČesky a tweetuje pod @TarikCyrilAmar, jeho příspěvky se objevují na Real News NetworkČesky, RTČesky a řadě dalších serverů.

Zpět na obsah