1. Nour ElAssy: Strach není to slovo, které by popsalo, co v Gaze cítíme
2. Kyle Anzalone: Izraelský úředník: Po likvidaci Hamásu budou Palestinci z Gazy odsunuti

Článek Nour ElAssy Fear is not a word that can describe what we feel in Gaza vyšel v deníku Al Jazera 8. dubna 2025

Strach není to slovo, které by popsalo, co v Gaze cítíme

Palestinská žena stojí uprostřed devastace na dvoře školy, den poté, kdy ji zasáhly izraelské bomby, ve čtvrti al-Tuffah ve městě Gaza dne 4. dubna 2025 [Omar Al-Qattaa/ AFP]

„Pokud zemřeme ve spánku… bude to přesto bolet?“

Nevěděla jsem, co říct.

Jak řeknete dítěti, které vidělo víc smrti než denního světla, že umírat ve spánku je milosrdenství?

Tak jsem jí řekla: „Ne. Myslím, že ne. Proto bychom teď měly usnout.“

Tiše přikývla a otočila se tváří ke zdi.

Věřila mi. Zavřela oči.

Seděla jsem ve tmě, poslouchala bomby a přemýšlela, kolik dětí bylo pohřbeno zaživa jen dole na ulici.

Mám 12 neteří a synovců. Všichni jsou mladší než devět let. Byly mou útěchou a radostí v těchto temných časech.

Ale stejně jako jejich rodiče se jim snažím pomoci pochopit, co se kolem nás děje. Tolikrát jsme jim museli lhát. Často nám věřily, ale někdy v našich hlasech nebo v našich pohledech cítily, že se děje něco děsivého. Cítily tu hrůzu ve vzduchu.

Žádné dítě by nikdy nemělo takovou brutalitu snášet. Žádný rodič by se neměl v zoufalství krčit s vědomím, že své děti nemůže ochránit.

Minulý měsíc skončilo příměří a s ním i iluze pauzy.

To, co následovalo, nebylo jen obnovením války – byl to posun k něčemu brutálnějšímu a neúprosnějšímu.

Během tří týdnů se z Gazy stalo ohnivé pole, kde není nikdo v bezpečí. Bylo zabito více než 1400 mužů, žen a dětí.

Každodenní masakry zničily to, co zbylo z naší schopnosti doufat.

Některé z nich zasáhly domov.

Nejen pocitově. Fyzicky. Zrovna včera byl vzduch plný prachu a pachu krve jen o několik ulic dál. Izraelská armáda zaútočilaČesky na ulici al-Nakheel ve městě Gaza a zabila 11 lidí, včetně pěti dětí.

O několik dní dříve ve škole Dar al-Arqam, v místě, které poskytovalo útočiště vysídleným rodinám, izraelský letecký útok proměnil třídy v popel. Během několika sekund bylo zabito nejméně 30 lidí – většinou ženy a děti. Přišli tam hledat bezpečí a věřili, že je ochrání modrá vlajka Organizace spojených národů. Neochránila. Škola je necelých 10 minut od mého domu.

Téhož dne byla bombardovánaČesky také blízká škola Fahd; tři lidé byli zabiti.

Den předtím se objevily zprávy o hororové scéně v Jabalii.

Izraelský úder zaútočil na kliniku provozovanou UNRWA, kam se uchýlili civilisté.

Očití svědci popsali části těl rozházených po klinice. Děti uhořely zaživa. Sťaté dítě. Pach spáleného masa dusil přeživší. Byl to masakr na místě určeném k léčení.

Uprostřed toho všeho obdržely části města Gaza příkaz k evakuaci.

Evakuuji. Teď. Ale kam? V Gaze nejsou žádné bezpečné zóny. Sever je srovnaný se zemí. Jih je bombardován.

Moře je vězení. Cesty jsou smrtelné pasti.

Zůstali jsme.

Není to proto, že bychom byli stateční. Je to proto, že nemáme kam jít.

Strach není tím správným slovem k popisu toho, co v Gaze cítíme. Strach je zvládnutelný. Strach se dá pojmenovat.

To, co cítíme, je dusivý, tichý děs, který sedí ve vaší hrudi a nikdy vás neopouští.

Je to okamžik mezi svistem střely a dopadem, kdy si říkáte, jestli se vám zastavilo srdce.

Je to zvuk dětských pláčů zpod trosek. Pach krve šířící se větrem.

To je otázka, kterou položila moje neteř.

Zahraniční vlády a politici tomu říkají „konflikt“. „Složitá situace“. „Tragédie“. Ale to, co prožíváme, není složité.

Je to obyčejný masakr. To, co prožíváme, není tragédie. Je to válečný zločin.

Jsem spisovatelka. Novinářka. Strávila jsem měsíce psaním, dokumentováním, voláním do světa svými slovy. Posílala jsem dopisy. Vyprávěla jsem příběhy, které nikdo jiný neprožil. A přesto – tak často – mám pocit, že křičím do prázdna.

Přesto píšu dál. Protože i kdyby se svět díval stranou, nedovolím, aby naše pravda zůstala nevyřčená. Protože věřím, že někdo poslouchá. Někde. Píšu, protože věřím v lidskost, i když se k ní vlády otočily zády. Píšu proto, aby, když se píší dějiny, nemohl nikdo říct, že nevěděl.

Zpět na obsah

Izraelský úředník: Po likvidaci Hamásu budou Palestinci z Gazy odsunuti

Jeden z izraelských představitelů dal jasně najevo, že Tel Aviv plánuje vyhnat Palestince z Gazy poté, co budou osvobozeni rukojmí a zlikvidován Hamás. Izraelský premiér po celou dobu konfliktu veřejně prohlašoval, že cílem vojenských operací v Gaze je návrat izraelských zajatců a odstavení Hamásu od moci.

Podle deníku Haaretz jeden z vysokých izraelských představitelů, který cestuje s premiérem Benjaminem Netanjahuem, vysvětlil: „Rádi bychom viděli, že zachráníme rukojmí, zlikvidujeme Hamás a že se naskytne rozsáhlá příležitost k dobrovolné migraci.“

Izraelští představitelé použili výraz „dobrovolná migrace“ k popisu postupu Tel Avivu při odsunu všech Palestinců z Gazy. Po návratu prezidenta Donalda Trumpa do úřadu prezident prohlásil, že všichni Palestinci by měli být z Gazy odsunuti a přesídleni do jiných zemí.

Od 7. října 2023 premiér Netanjahu prohlašuje, že cílem jeho války bylo pouze zlikvidovat Hamás a vrátit rukojmí, a popírá, že by cílem Izraele byla genocida.

Ve čtvrtek deník The Times of Israel informoval, že Hamás opět nabídl propuštění všech zajatců výměnou za trvalé příměří. List vysvětlil, že Tel Aviv tento typ dohody „dlouhodobě odmítá“.

Vysoce postavený úředník v rozhovoru s deníkem Haaretz uvedl, že v tuto chvíli se Izrael soustředí na vyvíjení vojenského tlaku na Hamás. „Kdo říká, že se nepřítel nezlomí? Někteří zajatci mohou chtít utéct, což nám umožní vyvést lidi,“ uvedli.

Za posledních 18 měsíců byla naprostá většina živých Izraelců, kteří byli propuštěni, propuštěna Hamásem během dvou období příměří. V Gaze zemřely desítky rukojmích, včetně některých zabitých izraelskými bombami a vojáky.

Když byl vysoký úředník dotázán, zda se Tel Aviv obává, že obnovení bojů v Gaze povede k úmrtí dalších zajatců, vysvětlil: „Nezáleží na tom, jestli zemřou – to ano, je to hrozné, ale všichni trpí.“

Úředník uvedl, že Tel Aviv „velmi vážně“ uvažuje o realizaci Trumpova plánu. Minulý měsíc Netanjahu nařídil izraelské zpravodajské agentuře Mossad, aby našla země, které by přijaly Gazany, jakmile budou vyhoštěni z Izraele.

V posledních týdnech Washington nebo Tel Aviv oslovily řadu zemíČesky, aby Palestince znovu přijaly. Všechny tyto země zatím návrh odmítly nebo popřely, že by jim byla nabídka učiněna.

Vysoce postavený úředník uvedl, že některé ze zemí jsou vstřícné, ale chtějí něco na oplátku. „Chtějí něco na oplátku – ne nutně peníze, ale také něco strategického,“ vysvětlil.

Carlos Latuff (via Wikimedia Commons)

Kyle Anzalone je zpravodajským redaktorem Libertarian InstituteČesky, názorovým editorem na Antiwar.comČesky a spolupořádatelem Conflict Of InterestČesky (Konfliktů zájmů) s Willem Porterem a Connorem Freemanem. Zabývá se především mezinárodními konflikty, zahraniční politikou USA a Středním východem.
Jeho hloubkové analýzy a zprávy o problémech jako izraelsko-palestinský konflikt, napětí mezi Ukrajinou a Ruskem nebo válkou v Jemenu lze nalézt také na Global Research, Defend Democracy Press, TRANSCEND Media Service, Anti-EmpireČesky a dalších. Má účty na X (Twitteru) a AgueaČesky.

Zpět na obsah