Trump: Proměna v zombie

Ilustrační obrázek: TV kanál paideuma.tv [1] via Katehon

Alexander Dugin: Samozřejmě, v posledních dnech a týdnech pozorujeme prudké zvýšení stupně eskalace. Naše očekávání a naděje mnoha lidí na světě, že Trumpova konzervativní politika, konzervativní revoluce skutečně změní průběh světových procesů, že dodrží svá slova, sliby voličům a soustředí se na vnitřní problémy, upustí od intervencí v jiných regionech, se rozplynuly. Ale bohužel, z těchto slibů, z obrazu nové americké politiky – konce čtvrtého obratu a začátku prvního, ukončení agonie liberální hegemonie, nastolení nového konzervativního zlatého věku, všeho, co bylo vypracováno v předvolební kampani již v letech 2016–2018 nejkonzistentnějšími ideologickými stoupenci Trumpa – to vše se nyní zhroutilo.

Jde tedy o to, že Trump, navzdory změnám v rétorice, se v podstatě v zahraniční politice téměř neliší od Bidena, od globalistů. Stejná hegemonie, stejná snaha udržet jednopolární svět, navzdory tomu, že po inauguraci učinil několik kroků k uznání multipolárního světa, slíbil zastavit konflikty, války, dohodnout se s Ruskem, přestat podporovat teroristický kyjevský režim. Ale rok ještě neuplynul a z tohoto programu nezbylo nic – ani zdaleka. A nyní se vracíme k linii, která by byla i bez Trumpa: linii demokratů, Bidena, možné Kamaly Harrisové s eskalací vztahů mezi vzestupujícím multipolárním světem, kde Rusko hraje ústřední roli, a agonií unipolárního světa, odsouzeného k zániku, padajícího do propasti. Hegemonie Západu se hroutí, ale otázkou je, zda se zřítí do této propasti sama, nebo s sebou strhne celé lidstvo.

A soudě podle posledních, již ponurých, apokalyptických pohybů americké politiky Trumpa a jeho vojenské mašinérie, plán je zřejmě takový: pokud hegemonie Západu končí, pak ať shoří modrým plamenem, zničíme vše – ani vám, ani nám.

Moderátor: Můžeme se zeptat na změnu Trumpovy politiky? Od samého začátku totiž tvrdil, že chce Ameriku znovu učinit velkou – to je jeho hlavní slogan a klíčová fráze. Uvnitř země nadále tvrdě postupuje proti migrantům. Navíc vede právě tu obchodní válku, kterou sice všichni nečekali, ale mnozí předpokládali, že může vypuknout. Trump se svým obchodním přístupem. Zdá se, že se neodchyluje od původního tématu: ano, pokračuje v rozhovorech o míru, snaží se uzavírat mírové smlouvy. A pak se ukazuje, že prohlášení Pita Hegsetha odráží spíše než politiku samotného Trumpa obecný trend světa směřující k třetí světové válce. Vždyť on sám zdůrazňuje: naši hlavní konkurenti aktivně vyvíjejí zbraně, my musíme dělat totéž. Vypadá to, že se nás snaží dohnat po předvedení „Poseidonu“[2] a „Burevestnika“[3]. A zdá se, že Trumpova politika neprochází radikálními změnami: stále je zaměřena na to, aby Amerika byla opět velká, a pokračuje v tomto směru.

Alexander Dugin: To vůbec není pravda. Pokud se podíváme pozorně na to, jak Trump hodlal učinit Ameriku opět velkou, jedním z hlavních cílů bylo soustředit se na vnitřní problémy a přestat zasahovat do světových záležitostí. To znamená, ať si hoří, my jsme velcí a ostatní ať si žijí, jak chtějí. To se týká Evropy, Blízkého východu, Ruska: dělejte, co chcete. Pokud přímo neohrožujete naše národní zájmy, pokračujte ve stejném duchu. To je hlavní princip, jak Amerika zamýšlela znovu stát se velkou, a to vylučovalo intervencionismus, eskalaci, zbrojní závod a tak dále.

A teď se vše mění směrem k jaderným testům, o kterých mluví Trump, k nárůstu napětí, k pokračování financování a vyzbrojování ukrajinského teroristického režimu. A už teď z úst Hegsetha, a vlastně i samotného Trumpa, po přejmenování Ministerstva obrany na Ministerstvo války – a co to vlastně je? – jde o agresivní zahraniční politiku, která nemá nic společného s MAGA, tedy s původním plánem. A pokud jde o třetí světovou válku nebo globální konflikt, je zřejmé, že se Amerika chystá bojovat s námi, právě s námi, a ne s Čínou, se kterou se dohodla na vzácných zeminách – a to je vše. Čína je pragmatická velmoc, velmi silná, úspěšná, důležitá pro světovou rovnováhu, ale rozhodně není hlavním nepřítelem USA a o válce s Čínou není řeč. Válka s Ruskem už ale probíhá: my demonstrujeme sílu, Amerika se chystá reagovat právě na nás. Proto jsou paralely s rokem 1939, napjatým obdobím před druhou světovou válkou, a rokem 1981 zřejmé: v této třetí světové válce bude Amerika bojovat s námi – válka jaderných mocností, odtud jaderná eskalace.

Myslím, že jednáme velmi opatrně. Na jedné straně demonstrujeme své možnosti: „Poseidon“, „Burevestnik“. O tom, zda provést jaderné testy, rozhodne vrchní velitel: zda jsou nutné, nebo zda stačí demonstrace nosičů jaderných zbraní, která by měla být přesvědčivá. Je důležité reagovat na Američany vlastními jadernými testy, ale to není podstatné. Směřujeme k eskalaci.

Trump je nepředvídatelný, ale ne až tak. Odklonil se od svých zásadních slibů soustředit se na Ameriku a snaží se něco udělat – ale upřímně řečeno, nic z toho nevychází. Slíbil, že uvězní účastníky spiknutí proti jeho osobě, všechny z Epsteinova seznamu – nic se nestalo. Maximálně prohrál regionální volby, totální neúspěch, a to po vraždě Kirka. A s velkými obtížemi po 9 měsících propustili šéfa BBC, který se podílel na falšování Trumpova projevu 6. ledna. Tento mikroskopický úspěch nelze nazvat skutečným úspěchem: prezident, který slíbil revoluci, vyhnat migranty, uvěznit korupčníky, ale po demonstraci svých schopností prohrál volby s demokraty na celé čáře a nechal propustit šéfa BBC, na jehož místo nastoupil někdo stejný – to je neúspěch. A tento neúspěch své politiky je možná ze setrvačnosti konfrontace připraven převést do války s námi. Intervence v Nigérii, Kolumbii, Venezuele – to vůbec není to, k čemu se voličům zavázal. A ti říkají: „Trumpe, ty idiote, jdi od válu,“ říkají jeho příznivci, kteří nepřišli volit po politické vraždě Charlieho Kirka, člověka Trumpovi nejbližšího, která otřásla Amerikou: demokraté zabili oponenta a tím vyhráli volby. Ale aby se to stalo, musela jej Trumpova základna, MAGA, odepsat – a to rok před mezivolebními volbami, kdy se většina voleb koná v regionech: první signál, že Trump nesplnil sliby, zradil voliče. Všechny tyto hry s hrozbami, chrastění zbraněmi, výhrůžky vůči Rusku, financování kyjevského režimu – ukazují, že Trump zrazuje svou linii, že to není ta MAGA, Make America Great Again, ke které se svým voličům zavázal. To je vidět u nejvýraznějších příznivců: vlna Tucker Carlson – Candace Owens – Steve Bannon se ještě drží, ale s obtížemi; to jsou hlavní postavy, které Trumpa podporovaly, stejně jako Alex Jones; o Nicku Fuentesovi se ještě nemluvilo. Hlavní influenceři, političtí analytici, intelektuálové, kteří pro Trumpa vytvořili systém podpory – díky nim vyhrál. A díky Muskovi s jeho 200 miliony sledujících na X. A teď se tito lidé, o které se MAGA opírala, na jejichž bedrech se Trump do Bílého domu dostal, od něj odvrátili. To je politická sebevražda. Trump vypadá, jako by prožil vnitřní kolaps nebo mrtvici: vyčerpaný stařec, neschopný samostatného jednání. Všechno zkazil. A teď je v rukou lidí, jako je terorista Lindsey Graham, neokonzervativců.

GOP, republikánská strana, která s velkým fiaskem selhala, nemůže voličům nabídnout nic jiného, než podle tradice neokonzervativců svalit problémy na vnější nepřátele – a k tomu směřujeme. Nacházíme se v nadíru – bodě temnoty samotného Trumpa, samotné MAGA.

My se chováme bezúhonně, podporujeme jeho konzervativní počínání a podáváme ruku smíření. Rusko, Putin a možná Čína, Si Ťin-pching – to jsou Trumpovi jediní potenciální skuteční spojenci. A jak se on chová k nám? A na koho sází? Na své nepřátele, na ty, kteří jsou v hnutí Never Trump. Kdo ho podporuje? — Ti, kdo ho nenávidí. A ti, kdo ho milovali, byli solidární a pomáhali mu — jsou nyní v opozici. Trump zkazil všechno. Jestli je ještě šance — nevím, ale zklamání je strašné.

Když je to člověku ještě lhostejné, může uvažovat: dobrý krok, špatný krok, tady podpořím. Ale když lidé uvěřili, inspirovali se, ohlašovali: teď přijdou změny, konec dominance, hegemonie hlubokého státu, který ničí zemi – všichni se do toho vložili duší, a hned první den Trump přijal skvělé zákony, naplnil vše dobré do programů prvního týdne v Bílém domě, zničil USAID…

A teď je to úplný propadák: všechno připravil v prvním týdnu a pak se to začalo zhoršovat. A zhoršuje se to dál. Anchorage zdánlivě ohlašovalo prozření: konzervativní Rusko, multipolární svět – najdi si v něm důstojné místo, třeba i první, nikdo ti ho nebude zpochybňovat. Ale ne: rachot zbraní, jaderná eskalace, výhrůžky skutečným spojencům. To je sebevražedná politika. A bohužel nejen sebevražedná, ale i smrtící pro lidstvo. Ve Spojených státech se rozvíjejí velmi špatné trendy.

Moderátor: Co se týče Venezuely, Kolumbie a Nigérie – to jsou přece země bohaté na zdroje. Chápeme, proč se proti nim Spojené státy, včetně Donalda Trumpa, postavily. Říkáte, že to dělá z pomsty. Vyplývá z toho, že když se mu nic nepovedlo uvnitř země, s Ruskem a Čínou to také neklape, může klidně udělat tento krok – zaútočit na jednu z těchto zemí, možná na několik, možná na všechny tři. Myslíte si, že je to pravděpodobné?

Alexander Dugin: Víte, Trump již porušil slib ukončit intervence v jiných regionech – porušil ho po bombardování Íránu. Když USA zaútočily na íránské jaderné zařízení, bylo jasné, že je schopen nejen říkat odporné věci, které jsou v rozporu s jeho vlastními sliby, ale také je realizovat. A jeho politika na Blízkém východě v podpoře Netanjahua je toho potvrzením.

Ve skutečnosti vidíme, že Trump odporné věci nejen říká, ale také je činí – je toho schopen. Může tedy zaútočit na jednu z těchto zemí – Nigérii, Venezuelu, Kolumbii (a možná na všechny najednou, a možná nezaútočí, možná je to bluf), protože již ukázal, že se neřídí žádnou logikou skutečného odmítnutí intervencí, a pokud se mu něco bude zdát účelné, poruší své zásady – proto nemůžeme počítat s tím, že to bude jen bluf. Pokud to jednou blaf nebyl, může to tak být podruhé a potřetí. Ve skutečnosti Trumpa Nobelovou cenou míru obešli: dali ji nějakému venezuelskému praseti, tetě sorosovského ražení, která vyzývá k svržení své vlády a odevzdání všeho Americe. Ukázalo se, že ani mezi bastardy, kteří se o mírovou cenu ucházejí, není Trump první, ale druhý nebo třetí. Zkazil všechno: mírové úsilí i flirtování s globalisty. Samozřejmě, teď může udělat cokoli. Americké loďstvo se soustředilo u pobřeží Venezuely – může zaútočit kdykoli, ale možná také ne. Žije v iluzorním světě, kde je stále mírotvůrcem. Pro koho? Je hračkou v rukou nejstrašnějších „válečných štváčů“ – warmongers. Je jen hračkou, nástrojem.

Ale obzvláště hořké je to pro ty, kteří v MAGA upřímně uvěřili. Představte si skleslost jeho příznivců, které pozorně sleduji: lidé, kteří udělali nemožné, aby byl zvolen, se cítí podvedeni, zrazeni – a jsou schopni přejít z nadšení do jiného tábora, což je také zhoubné, protože Trumpovi nepřátelé jsou ještě horší. V tom je podstata: volba mezi špatným a horším. Nic dobrého – Trump sliboval dobro. Ale opět je na výběr jen mezi tvářemi zla. To je demotivující a vyčerpává vnitřní energii západních lidí. Nyní je to nepříjemná podívaná s polointeligentními stíny, spícími troskami těl bývalých podnikatelů – je hrozné se na to dívat..

Soumrak Západu, konec předpovězený Spenglerem: právě to pozorujeme, ztělesněné v krachu Trumpa. Chtěl Americe vrátit velikost civilizace – principy, tradice, křesťanské rodiny, ale nedokázal to a sklouzl do odporného scénáře. Není to jen děsivé – je to hořké: byly všechny šance, lidé hlasovali, rýsoval se rozkvět a nový úsvit. Věřili mu, podporovali ho s velkými nadějemi – a on dokázal všechno zkazit: tak ošklivě a tak špinavě. Teď je jako přeživší zombie: ne ospalý jako Biden, ale agresivní se záchvaty – znovu neokonzervativci, agresivní politika, hrozba míru, válka. Stejná upadající americká hegemonie jako dříve, se stejným hlubokým státem, stejnými nástroji. A nadšení demokraté začnou Trumpa tlačit ideologií – woke, práva menšin a tak dále. Extrémně těžká situace. A Trump si to vybíjí na celém lidstvu.

Moderátor: Rád bych pokračoval v našem rozhovoru o Donaldu Trumpovi a zeptal se: kdy nastal ten moment, kdy Trump všechno ztratil, kdy se zhroutil? Nevím, jak jinak to popsat, když se skutečně odchýlil od cesty MAGA. Vždyť ještě nedávno jsme si všímali, že dělá mnoho užitečného, snaží se nastolit mírové vztahy s Ruskem, v té době tlačil na Zelenského. Neuspěl. Nakonec odešel, nyní nevydává žádné prohlášení, pouze řekl, že zatím musí bojovat. Jako by odkládal čas, zabýval se svými vlastními záležitostmi, viděl příležitost zmocnit se zdrojů – ve Venezuele, v Nigérii, viděl důvody, označil jedny za obchodníky s drogami, druhé za vrahy křesťanů, a rozhodl se zapojit a zároveň si vzít zdroje těchto zemí. Tak kdy nastal ten moment, kdy Trump šel správnou cestou – a odbočil?

Alexander Dugin: Víte, obvykle se na to díváme ze svého úhlu pohledu – a to je samozřejmě přirozené: zajímá nás naše země, naše vítězství, naše suverenita, naše zájmy. A to je správné.

Ale já situaci sleduji důkladně, mimo jiné očima samotných Trumpových příznivců, neustále se účastním diskusí na různých platformách, kde překládají moje texty a já překládám jejich, takže znám obě perspektivy: naši, která je nám víceméně srozumitelná, a jejich, která je srozumitelná mnohem méně.

Takže když se snažím určit ten moment, kdy Trump ze své hlavní cesty MAGA sešel, je to, jakkoli to může znít podivně, spojeno s faktorem Izraele. Právě tím to všechno začalo – a právě na tom se očekávání Trumpových příznivců zhroutila. Trump se alespoň v prvním týdnu pohyboval víceméně důsledně: ano, podporoval Netanjahua jako konzervativního vůdce, vše bylo v mezích, ale pak, zcela v rozporu se všemi předchozími sliby, se zapojil do agresivní podpory izraelské politiky v Gaze – v podstatě genocidy místního obyvatelstva, kterou plně podpořil. Podle názoru jeho příznivců si měl zachovat odstup, nad rámec konfliktu, samozřejmě podporovat jednu i druhou stranu, ale nestát se jeho součástí, nepodporovat útok Izraele na Libanon, na Hizballáh, a už vůbec ne zatáhnout USA do přímé války s Íránem a bombardovat mírové jaderné objekty této země. To bylo porušení všech norem, všech slibů. A příznivci říkají: tak to vypadá, že není America First, že na prvním místě není Amerika, ale Israel First – Izrael je v naší politice důležitější než Amerika.

A tady vznikla obrovská vlna odporu: v Americe se okamžitě objevilo mocné izraelské lobby – ADL (Anti-Defamation League) a AIPAC (American Israel Public Affairs Committee), pravicová skupina orientovaná na Netanjahua. Toto lobby, které působilo víceméně legálně, se najednou pustilo do Trumpových příznivců, kteří se podle jejich názoru odvážili zpochybnit samotné lobby. Vyvstala otázka: „America First“ nebo „Israel First“, co je na prvním místě?

Došlo k hlubokému kolapsu: miliony, desítky, ba dokonce stovky milionů lidí najednou řekly „musíme se rozhodnout“ a předložily to Trumpovi. Trump se ve skutečnosti vyhnul odpovědi a jeho příznivci se rozdělili na America First a Israel First. Samozřejmě, příznivci Izrael na prvním místě byli v menšině, v drtivé většině, ale v menšině se ocitli ti, kteří kontrolují finanční toky, jako Adelson, toky politických zpráv. To znamená, že se skutečně jedná o lobby, které bylo původně kulturním fenoménem – a proč nepodpořit Izrael? A mnoho lidí, kteří nyní zastávají tvrdé, extrémní, dokonce extrémně antisionistické postoje, jsou lidé, kteří Netanjahua i Izrael v zásadě podporovali. Pro ně se to prostě stalo zásadní otázkou.

Nyní existuje hnutí Groypers – americká konzervativní mládež MAGA. Jsou jich opravdu statisíce. Jsou to příznivci Fuentese, příznivci Charlieho Kirka. A ti chodí na jakékoli veřejné vystoupení trumpistických příznivců, republikánů, a pokládají vždy stejnou otázku – na jakémkoli shromáždění. A je jich opravdu hodně. Nelze je nepustit k mikrofonu, nelze je odepsat, protože jsou to prostě mladí lidé, mladí muži a ženy, Američané, ale jsou jich desítky tisíc. Přicházejí a říkají: „Odpovězte na jednu otázku, všechno říkáte dobře, Israel First nebo America First?“

A tak se hroutí Ted Cruz, tak se hroutí Glenn Beck, tak se hroutí představitelé establishmentu: pokud řeknou „America First“ a ne „Israel First“, přijdou o finanční dotace a budou vystaveni ostrakizaci ze strany všemocného izraelského lobby, které nyní vypadá jako uzurpátor moci – politické, finanční, ideologické, informační v Americe; pokud řeknou „Israel First“, ztratí podporu grassroots, tedy této základny, volební základny. A oni se hroutí, propadají hysterii. Někdo se jich zastal, ale ti nejkonzistentnější říkají: pojďme je zničit, zakázat. A pak vyjde číslo The New York Times s takovou karikaturní obálkou: sedí Tucker Carlson spolu s Nickem Fuentesem, vůdcem Groypers, a vedle něj nějaký člen Ku-klux-klanu – a tak dochází k normalizaci, jakou si představují, extrémního nacionalismu, rasismu, fašismu atd. Ale Trump – zároveň se publikují materiály, že 70 % demokratů Trumpa považuje za fašistu. To znamená, že je prakticky nemožné pochopit, kdo je tady fašista, ale otázka Izraele je velmi konkrétní: America First nebo Israel First.

Druhým zásadním momentem je, když Trump odmítl zveřejnit Epshteinovy seznamy. Jak Epstein, tak jeho asistentka Ghislaine Maxwellová, která dosud sedí za obchodování s lidmi, která prováděla strašný obchod s dětmi pro Epsteinovy orgie americké a západní elity, který se údajně oběsil ve vězení (ve skutečnosti nyní všichni tvrdí, že ho zabili), byl také spojen s Mossadem. Ghislaine Maxwell je dcerou jednoho z rezidentů Mossadu v USA. A opět Izrael, opět Israel First. A tady Trump místo slíbeného zveřejnění těchto seznamů najednou říká: „Ne, ne, já s tím nemám nic společného, žádné seznamy prostě neexistují a každý, kdo je požaduje, je můj nepřítel.“ Druhý zásadní podvod a odchylka od původních pozic – a tady je to zase Izrael.

Navíc Netanjahu vystupuje a říká, že v Americe nastává kritická vlna antisemitismu, pojďme koupit TikTok proizraelskými silami a začněme tam s proizraelskou propagandu. To znamená, že na to reaguje už i samotný Izrael, který chápe, že se jedná o velmi závažný jev: věnoval by tomu Netanjahu pozornost? To znamená, že Amerika je v této otázce rozdělena. Ale co je zajímavé, u levice a demokratů je to stejné. Mamdani, který byl právě zvolen starostou New Yorku, demokrat, je tvrdým odpůrcem Izraele, odpůrcem Netanjahua. Říká, že pokud Netanjahu vstoupí na území New Yorku, bude zatčen. Vypadá to tak, že i Sorosovy sítě již na základě jiného principu – ne spravedlnosti a demokracie, ale prostě z nenávisti k suverénní linii, tak přehnaně suverénní, skutečně rasistické a vražedné linii Netanjahua – proti němu také vystupují.

A tak se stává, že rozkol americké společnosti v židovské otázce, v izraelském faktoru – na obou křídlech politického spektra: rozděleni jsou republikáni, rozděleni jsou demokraté, mezi nimi pokračuje jejich vzájemné soupeření, ale to vše souvisí výhradně s tím, že se Trump před svým elektorátem odchýlil od svých slibů a zradil je ve dvou zásadních otázkách – odmítnutí intervencí a America First. Ve skutečnosti se chová, jako by na prvním místě byl Izrael a Amerika až na druhém. Jeho příznivci říkají: tak to je Deep State, který jím vládne, to jsou ty síly, které poháněly ukrajinsko-ruský konflikt, pomáhaly mu. Právě tyto sionistické, krajně pravicové neokonzervativní kruhy typu Viktorie Nulandové a neokonzervativců z jejího okolí – to oni tuto válku vytvořili, a Trump ji nezastavuje, nezastavuje nic z toho, co slíbil, a vytváří nové precedenty, nové fronty, nové objekty agrese. A za to vše, myslím, bude brzy polovina amerického obyvatelstva, pokud vezmeme polovinu republikánů, polovinu demokratů, ne-li více – jenže za to všechno viní Izrael a jeho lobby.

A tady se v obraně zájmů Izraele dalo toto lobby skutečně do pohybu, to znamená, že si obecně mnoho lidí myslelo, že je to konspirační teorie, že nic takového neexistuje, ale jsou lidé, jsou nějaké etnické skupiny, které se registrují na tom místě, v Kongresu, dokonce se stávají cizími agenty a nějak legálně jednají, prosazují zájmy, vytvářejí jakési schůzky, kontakty, lobování – prosím. Ale teď je to úplně jiné: ve skutečnosti se ukazuje, že moc v Americe nepatří Američanům. A to zjistili ti Američané, kteří až donedávna byli příznivci Izraele, protože tuto zemi považovali za jeden z přátelských států Ameriky, stojících na straně Západu. Konzervativci v Americe mají k muslimům poměrně negativní postoj, stejně jako Netanjahu.

To znamená, že důležité je toto: toto protiizraelské tsunami, které se v Americe zvedlo, nesouvisí s marginálními antisemitskými kruhy. Ty v Americe existovaly, ale šlo o stovky, možná tisíce lidí. Byl to marginální jev, který na nikoho neměl žádný vliv. No, tak či onak, mělo se za to, že Amerika k tomu byla tolerantní. A teď jsou to miliony lidí a hlavní influenceři. Show Candice Owensové, která od rána do večera Izrael proklíná a vidí v něm a v izraelském lobby hlavní hrozby pro Spojené státy, že je to ve skutečnosti ztrátou suverenity ve prospěch této malé, agresivní, divoké země s vlastními ideologickými předpoklady, této společnosti. A teď je show Candice Owensová mezi všemi možnými show v anglicky mluvícím světě číslo 1, což je něco bezprecedentního. Měla populární program, samozřejmě hodně získala tím, že odhalila skutečnou genderovou identitu Brigitte Macronové a přesvědčila všechny, že je to muž – no, to jsou novinářské triky, to je jasné, ale její postoj k Izraeli, Tuckeru Carlsonovi, Alexi Jonesovi, dokonce do určitého okamžiku i obecně loajálnímu Netanjahuovi, Steve Bannon říká, že v Palestině není potřeba two-state solution, ale three-state solution. Co to znamená? To znamená, že nestačí uznat židovský stát, islámský stát, palestinský stát – je třeba uznat i třetí, křesťanský, to jsou naše svatyně, říká Bannon. A stejně tak odmítá právo izraelského lobby řídit USA.

To znamená, že příznivci Izraele, bývalí příznivci Trumpa, se nyní, až na výjimečné výjimky, prostě postavili proti němu – právě kvůli této zásadní otázce. A od tohoto okamžiku Trump nijak nereaguje. Zbývá už jen poslední krok, aby definitivně proklel své příznivce: křičí na ně, zastrašuje je, odmítá je – a tím ztrácí stále více a více podporu širokých vrstev obyvatelstva. Ale otázka vztahu k Izraeli se stává z druhořadé – naprosto prvořadou. V současné době je v Americe pravděpodobně nemožné hovořit o politice, aniž by se dotkla tohoto tématu. Rusko se v tomto případě jeví jako druhořadé – jde o pokus v jistém smyslu přesunout problém z bolavé hlavy na zdravou, aby se odvedla pozornost od tohoto nárůstu, takového divokého nárůstu protiizraelských nálad v USA. Možná se využívá obraz této války s Ruskem a nějakých nových intervencí. V tom spočívá zásadní otázka. A to už je otázka: je to tak, nebo ne.

Jestli ale Amerika nemá suverenitu, proti čemuž Trump vystupoval, a jestli je teď většině jeho příznivců – těm milionům republikánů a milionům konzervativců, kteří teď zjistili, že za tím stojí izraelské lobby, které má své adresy, své lidi, své mluvčí, a vše se tak vyhrotilo a odhalilo – pak to jsou předpoklady pro velmi vážný vnitřní rozkol. Toho využívají demokraté, kteří jsou v této otázce také rozděleni, protože Bernie Sanders, například, levicový demokrat, nebo stejný Mamdani – jsou kategoricky proti Izraeli, proti podpoře Izraele, to znamená, že se spojují pravicoví příznivci MAGA republikánů a krajně levicoví příznivci demokratů, a to navíc ne na základě nějakých abstraktních ideologických principů – to není pro americkou společnost typické. A tady je konkrétní případ, precedens, zcela anglosaský model myšlení: tady je pokus o uzurpaci, pokus o odcizení americké suverenity ze strany určité geopolitické, náboženské, eschatologické sekty, která šířila svůj vliv i na křesťany, takzvané křesťanské sionisty, a vysvětlila americkým křesťanům, kteří už tak byli dost slabomyslní, že nyní je úkolem křesťana zachránit Izrael a judaismus. Existuje úplné odmítnutí křesťanství. Navzdory tomu je americkým krátkozrakým křesťanům vnucována myšlenka, že hlavním úkolem je být pro judaismus, hlavním cílem křesťana je být, obecně řečeno, Židem, přibližně tak. To je křesťanský sionismus. To všechno někomu vyhovuje, někdo říká: poslouchejte, to vůbec nemá s křesťanstvím nic společného.

A teď se izraelský faktor v Americe dostal do centra pozornosti – a je to snad jediná země, kde otázka vztahů nejen k Izraeli, ale i k Židům dospěla do takové fáze, že jsou Tucker Carlson a radikálnější kruhy nuceni zdůrazňovat, že má židovskou manželku. Nejde již o okrajový jev – je to skutečný masový, mnohomilionový antisemitismus, anti-judaismus, judofobie.

Právě tento faktor se proto mohl stát pro Trumpa tím kamenem úrazu, o který zakopl a zničil svou politickou kariéru. Nikdo to nečekal. Během jeho prvního funkčního období byla izraelská otázka druhořadá a Američané až donedávna věděli, že existuje vlivné izraelské lobby, mnoho Židů v politice, v ekonomice – talentovaný národ. K tomu se stavěli klidně, spíše přátelsky.

To, co se děje nyní, v historii USA nikdy nebylo. Je to obrovská sociální vlna, tsunami: každý den se objevuje nový fakt o izraelském vlivu, o novém spiknutí. A Izrael sám podle mého názoru jedná naprosto nerozumně – ostře, neuváženě, snaží se odstranit každého, kdo se odváží protestovat. A jako odpověď slyší: tak to jste vy vytvořili cancel culture, vy – izraelské lobby – jste jejími hlavními architekty. Dochází tak ke konvergenci: kritika a obhajoba pracují v souznění, což rozkol americké kultury jen prohlubuje a podkopává Trumpovu politiku. V tom je podstata.

Moderátor: Chtěl bych se zeptat: na pozadí všech chyb, které Donald Trump udělal a které ho svedly z cesty MAGA, co by měl teď udělat, aby se na tuto cestu vrátil? No, nevím, zítra zavolat Vladimíru Vladimiroviči, domluvit si schůzku v Budapešti, tady přestat podporovat Netanjahua, tam ještě něco. Jaké konkrétní kroky podniknout, abychom o Trumpovi začali mluvit v jiném duchu?

Alexander Dugin: Víte, máte pravdu: symbolické by samozřejmě byly kroky k uznání multipolárního světa – a to znamená zlepšení vztahů s námi, účinnou, nikoli jen verbální podporu ukončení ukrajinského konfliktu pouze za našich podmínek. Jinak se nic nestane: porážku Ukrajiny lze přežít, ale spolu s porážkou Ruska možná zmizí lidstvo. To jsme již dostatečně dokázali Poseidony, Burevestníky a vším ostatním.

Proto ano, přesně tak. Samozřejmě by měl provádět zcela odlišnou politiku vůči Netanjahuovi, Blízkému východu a samozřejmě se vzdát intervencí. To by byly velmi vážné známky obratu, návratu k MAGA. Samozřejmě by měl přehodnotit svůj postoj k Epsteinově seznamu – zveřejnit ho a potrestat ty, kteří se účastnili pedofilních orgií a násilí na nezletilých. To je třeba rozhodně vyřešit, jinak morální autorita americké vlády a jeho osoby klesne pod kritickou hranici. A samozřejmě se musí distancovat od neokonzervativců – od teroristů, jako jsou Lindsey Graham nebo Mark Levin a dalších, kteří ho tlačí k novým dobrodružstvím. Myslím, že by také měl změnit masku a pozvat všechny své současné oponenty z MAGA na schůzku – a pragmatický Trump, Trump-podnikatel, Trump zaměřený na obchody, je toho zcela schopen, je to v jeho psychologii.

Obecně řečeno, bylo by to alespoň uvolnění, naděje, ale musí to být systémové, protože on začal s tím, že MAGA je systém. A od tohoto systému ustoupil. Nemusí jen uspokojit názor některých jednotlivých skupin svých příznivců, musí se vrátit k systému MAGA. Může to udělat? Teoreticky ano – právě proto, že již ukázal, že je schopen změnit kurz o 180 stupňů. Ale teď se musí otočit téměř o 180 stupňů – což by bylo samozřejmě zcela neočekávané. To vše je však v rámci pravděpodobnosti, v rámci tolerance, i když upřímně řečeno nevidím žádný signál, že by to měl v úmyslu udělat.

Je však třeba postupovat výhradně systematicky: nelze se s námi prostě spřátelit a zároveň pokračovat v podpoře Netanjahua, v invazi do Venezuely a v kultivaci sionistického lobby. To je nemožné. Vše je třeba udělat najednou – vrátit se k projektu MAGA.

Může to Trump udělat? Ano.

Je to pravděpodobné? Myslím, že ne moc.