Zabíjení alavitů v Sýrii

Podle Syrské pozorovatelské organizace pro lidská práva se sídlem ve Spojeném království, která se odvolává na své místní zdroje, se v posledních dnech členové prozatímní syrské správy a jejich příznivci doma i v zahraničí dopustili krutostí vůči syrské alavitské menšiněČesky a zabili nejméně 750 civilistů. Skutečný počet obětí je však pravděpodobně mnohem vyšší, neboť radikální islámští zločinci využili povstání alavitských milicí ke kolektivnímu potrestání jejich souvěrců, které považují za odpadlíky.

V čele prozatímní syrské správy stojí Ahmed al-Sharaa, dříve známý jako Abu Mohammad al-Julani, který byl dříve členem al-Káidy a na jehož hlavu USA dokonce vypsaly odměnu 10 milionů dolarů. Teroristická skupina Haját Tahrír aš-Šám (HTS), kterou vedl, nakonec po bleskovém pádu Asadovy vlády koncem loňského roku převzala kontrolu nad Sýrií. Tento vývoj lze přičíst kombinaci sankcí, nenapravitelné korupce, promarněných příležitostí k míru, a dokonce i spekulativní zrady.

Turecko podporovalo HTS v rámci politiky prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana, která spočívala ve využití radikálních islámských sil v regionu, a následně se po nástupu svého zástupce k moci stalo hegemonem v Sýrii. Je o něm známo, že se přátelí s Muslimským bratrstvem, a již dříve byl obviněn z podpory ISIS během krátké existence samozvaného chalífátu této skupiny. Tento kontext vysvětluje radikální islámské názory prozatímních orgánů a důvod, proč se možná dokonce cítily Tureckem k zabíjení povzbuzovány.

Ahmed-al-Sharaa a jeho spolupracovníci jsou stoupenci nadvlády sunnitských Arabů, kteří Kurdy, Drúzy a Alavity, nemluvě o malých křesťanských komunitách roztroušených po celé Sýrii, považují v lepším případě za občany druhé kategorie a v horším případě za budoucí cíle genocidy. Sám se snažil rozptýlit mezinárodní obavy ze své vlády tím, že se po uchopení moci vydával za demokratického revolucionáře, k čemuž mu z velké části dopomohla podpora západních médií, ale nyní vyšlo najevo, že to byla fraška.

Členové jeho administrativy a jejich stoupenci, včetně zahraničních bojovníků, kteří byli dlouho součástí HTS, chodili od domu k domu a zabíjeli celé alavitské rodiny a všechny sunnity, kteří jim poskytli útočiště. Svou kampaň etnických čistek dokonce rozšířili i do hor mimo pobřežní města, kde se alavitské milice neúspěšně pokoušely o povstání. Skutečně v bezpečí jsou pouze ti místní obyvatelé, kteří se uchýlili na nedalekou ruskou leteckou základnu Hmeimim, protože všichni ostatní zůstávají terčem genocidy.

Přestože al-Sharaa zahájil vyšetřování vražd a pachatele postavil před soud, mnozí to považují za trik v reakci na mezinárodní tlak, protože málokdo skutečně věří, že by trestáním vlastních příznivců riskoval vyvolání mnohem nebezpečnějšího povstání. Navíc tak mohl učinit pouze pod tlakem svého tureckého patrona, jehož mezinárodní pověst je nyní pošramocena kvůli tomu, co se v jeho nové „sféře vlivu“ právě stalo a vlastně stále děje.

Koneckonců Turecko je nyní hegemonem Sýrie poté, kdy se před necelými třemi měsíci jeho zmocněnci z HTS dostali k moci, takže v konečném důsledku nese určitou odpovědnost za tuto kampaň etnických čistek, která rychle nabývá genocidních rozměrů. Jedním z důvodů, proč Turecko v lepším případě přivírá oči a v horším případě ji možná dokonce tajně podporuje, může být nové bezpečnostní dilema v Sýrii s Íránem poté, kdy koncem minulého měsíce varoval turecký ministr zahraničí Hakan Fidan před údajnými plány Íránu v zemi.

Řekl, že „pokud se snažíte vyvolat nestabilitu v jiné zemi podporou určité skupiny, může vám druhá země na oplátku udělat totéž.“ Reagoval tak na scénář íránské podpory Kurdy vedených Syrských demokratických sil (SDF), ale zpětně by se dal aplikovat i na alavitské milice. Bylo naznačeno, že někteří členové těchto skupin zastávali za Asadovy vlády poměrně vysoké funkce v nyní rozpuštěné Syrské arabské armádě, a mohou tak mít dlouhodobé vazby na Írán.

Aby bylo jasno, i kdyby se tato domněnka potvrdila, v žádném případě by to neospravedlňovalo kolektivní trestání alavitů prostřednictvím etnických čistek a genocidy. Smyslem zmínky o této domněnce je pouze zasadit roli Turecka v těchto probíhajících zvěrstvech do kontextu, neboť Ankara se mohla domnívat, že Írán využívá alavitské milice jako součást vznikající války cizích rukou proti Sýrii spravované v souladu se Šaríou. Pokud tomu tak bylo, vyplývá z toho, že Turecko mohlo dát svým zástupným skupinám signál, aby jednaly s cílem „tuto hrozbu odvrátit“.

Nejedná se ani o bezprecedentní čin, neboť někteří odborníci se domnívají, že genocida Arménů během první světové války byla provedena stejným způsobem a ze stejných důvodů, a sice zmocněnci úřadů, kteří se cítili natolik mocní, že kolektivně potrestali všechny Armény, protože někteří z nich se vzbouřili. Turecko popírá, že by tyto vraždy považovalo za genocidu, a tvrdí, že ji Osmané nikdy nenařídili, kritici však tato tvrzení považují za nevěrohodná a nadále Turecku přičítají odpovědnost.

Podobně současní kritici přičítají Turecku odpovědnost za srovnatelné krutosti vůči alavitům, i když je předčasné vyvozovat, že se by jednalo o genocidu, a zatím neexistují důkazy, že by Turecko vraždění nařídilo. Nicméně srovnání toho, co Rusko a velká část Západu považují za arménskou genocidu, s nejnovějšími zvěrstvy vůči alavitům vysvětluje, proč Rusko a USA v pondělí k tomuto tématu svolali uzavřené zasedání Rady bezpečnosti OSN.

Vztahy Ruska s Tureckem zůstávají dobré, ale komplikované kvůli podpoře Kyjeva ze strany Ankary, včetně vojenské pomoci, zatímco vztahy USA s Tureckem jsou rovněž komplikované, ale z jiných důvodů. Rusko vyjednává s prozatímními syrskými orgány o zachování svých leteckých a námořních základen, zatímco Trump údajně plánuje stažení amerických jednotek ze severovýchodní Sýrie kontrolované SDF. Zatímco není jasné, jak mohou nejnovější zvěrstva ovlivnit plány Ruska, USA mohou své vlastní plány na ochranu Kurdů přehodnotit.

Pozorovatelé by také neměli zapomínat, že Izrael po svržení Asada vtrhl do jihozápadní Sýrie a slíbil ochranu Drúzů, takže je hypoteticky možné, že každý z nich by mohl být zodpovědný – neoficiálně nebo oficiálně – za ochranu menšin ve své „sféře vlivu“. Aby nedošlo k nedorozumění, Rusko neučinilo žádné prohlášení o záměru chránit alavity mimo svou leteckou základnu, ani nepodniklo žádné kroky, které by naznačovaly, že se prozatímním orgánům postaví.

Pouze USA a Izrael nadále nezákonně okupují severovýchod, resp. jihozápad Sýrie, a to navzdory dvěma po sobě jdoucím syrským vládám, nicméně jde o to, že Rusko je připraveno takovou odpovědnost převzít, pokud se situace bude nadále zhoršovat. V takovém případě je však mnohem pravděpodobnější, že RB OSN může požadovat vyslání mírových sil do Sýrie pod vedením Ligy arabských států, aby tyto tři geograficky odlišné menšiny oddělily od prozatímních syrských orgánů. Ani tento scénář nelze považovat za samozřejmý a křesťanské komunity roztroušené po celé Sýrii by zůstaly bezbranné, pokud by věřící neodešli do jednoho z těchto tří navrhovaných bezpečných útočišť v jiných částech země, ovšem ani to nelze vzhledem ke sbližování USA a Ruska zcela vyloučit. Trumpova pragmatická politika v ukrajinském konfliktu vedla k oteplení vztahů mezi oběma zeměmi a koncem minulého měsíce dokonce spojily své síly na půdě OSN, aby brzy rozšířily svou spolupráci i na Sýrii.

To by mohlo vést k tomu, že přinejmenším zváží možnost vyslat tam mírové jednotky pod vedením Ligy arabských států, pokud se zvěrstva nezastaví a bude naléhavě třeba chránit všechny menšiny. Prozatímní syrské orgány by se tomu nebránily, jinak by ze sebe udělaly padouchy, a Turecko by se tomu ze stejného důvodu pravděpodobně také vědomě nebránilo, i když by si pravděpodobně velmi hlasitě stěžovalo, že Liga arabských států zasahuje do Erdoganovy údajné „sféry vlivu“ v Sýrii.

Pokud se podíváme do budoucna, poslední zločiny proti alavitům budou buď znamenat začátek dalších etnických čistek proti jiným menšinám, pokud mezinárodní společenství brzy nezakročí, aby jim v tom zabránilo, nebo budou znamenat začátek takzvané „balkanizace“ Sýrie pod záminkou „odpovědnosti za ochranu“. Oba výsledky jsou nepříznivé, ale jeden z nich může být nevyhnutelný, protože je těžké si představit, že by se Sýrie po tomto vraždění stabilizovala a sjednotila. Svět také pravděpodobně nezapomene na to, čeho byl právě svědkem.

KatehonČesky (rovněž v anglické verziČesky) je hlavní platformou, kde jsou zveřejňovány materiály ze seminářů, kongresů a konferencí Institutu TsargradČesky, jeho vědecké zprávy a výzkumy. Institut byl založen na jaře roku 2023. Jeho zakladatelem je významný veřejný činitel, zástupce předsedy Světové ruské lidové rady Konstantin Valerjevič MalofejevČesky, autor třísvazkové studie ImpériumČesky. Institut Tsargrad pokrývá široké spektrum oborů: Centrum pro ekonomický výzkum, Centrum paleoetnologických studií, Filozofický sektor, Sociologický sektor, Sektor religionistiky, Sektor práva, Sektor geopolitických studií a mezinárodních vztahů, Sektor vzdělávání, Sektor eurasijských studií, Sektor kulturních studií.

DALŠÍ ODKAZY

V Sýrii bylo zabito více než 1380 civilistů v souvislosti s probíhajícími popravami v místech bojů (Al Mayadeen English; 1,380+ civilians killed in Syria amid ongoing field executions; 12. 3. 2025)

Syrská organizace pro sledování lidských práv (Syrian Observatory for Human Rights) uvádí, že ačkoli násilnosti od určité doby ustoupily, počet obětí stále roste, protože jsou objevována další těla, mnohá z nich na polích a v soukromých domech.

Podle středeční zprávy Syrské Pozorovatelské služby pro lidská práva bylo při vlně násilí na středomořském pobřeží Sýrie zabito nejméně 1 383 civilistů, z nichž naprostou většinu tvoří alavité.
Podle v Británii sídlícího válečného pozorovatele byli civilisté popraveni bezpečnostními silami a spřátelenými skupinami po vypuknutí násilností na syrském pobřeží minulý týden.
Přestože násilnosti od té doby ustoupily, počet mrtvých stále roste, neboť jsou objevována další těla, mnohá na zemědělské půdě a v soukromých domech, poznamenala organizace Observatory.
Syrská civilní obrana uvedla, že specializované týmy v úterý vyzvedly těla 26 lidí, devět z města Baníja a 17 z venkova v Latákii.
Poslední vraždy byly zaznamenány v pobřežních provinciích Latákíja a Tartus a také v sousední centrální provincii Hamá.
Organizace Observatory obvinila bezpečnostní síly a jejich spřátelené skupiny z provádění „polních poprav, násilného vysídlování a vypalování domů bez jakýchkoli zákonných odstrašujících prostředků“.
Násilí vypuklo minulý čtvrtek, kdy došlo ke střetům mezi bezpečnostními silami a ozbrojenci napojenými na režim svrženého prezidenta Bašára Asada.
Podle oficiálních údajů bylo při střetech zabito nejméně 231 příslušníků bezpečnostních složek, zatímco Organizace Observatory odhaduje, že bylo zabito také 250 militantů.
Úřad OSN pro lidská práva uvedl, že zdokumentoval „hromadné popravy“, které byly zřejmě „provedeny na sektářském základě“.
Prozatímní syrský prezident Ahmad al-Sharaa, který vede islamistickou skupinu Hay’at Tahrir al-Sham (HTS), jež vedla ofenzívu, jež svrhla al-Assada, se zavázal stíhat osoby odpovědné za „krveprolití civilistů“ a zřídil vyšetřovací výbor.
Mluvčí výboru Jásir al-Farhán potvrdil závazek Sýrie „zabránit nezákonné pomstě a zaručit, že nedojde k beztrestnosti“.
Úřady mezitím oznámily zatčení nejméně sedmi osob podezřelých ze spáchání „přestupků“ proti civilistům.

Země je nasáklá krví

Obyvatelé vesnic v Baniyas na venkově trpí zoufalými podmínkami, protože region stále sužuje násilí a vysídlování.
Jedna z očitých svědkyň, matka čtyř dětí, popsala těžkou nouzi, které její rodina čelí v důsledku pokračujícího obléhání: „Nemám jim co nabídnout, jen vodu a chléb.“
Svědectví lidí uvězněných v oblasti vykreslují chmurný obraz každodenního utrpení. „Každý den snášíme rabování a zabíjení, probouzíme se a spíme za zvuku hromadných vražd,“ uvedl další obyvatel.
Jiní obyvatelé vyzývají k naléhavé mezinárodní intervenci a žádají o ochranu syrské alavitské komunity a otevření azylových cest. „Země je nasáklá krví – otevřete nám hranice, abychom mohli odejít a nechat vše na vás,“ prosil jeden ze svědků.
Brutalita násilí způsobila, že se mnozí bojí o život. „Nejdříve zabíjejí děti, aby zlomili srdce jejich rodičů,“ vyprávěl jeden z očitých svědků.
S příchodem noci se hrůza stupňuje. „Pokaždé, když padne noc, zmocní se nás hrůza, protože čekáme na popravu v našich domovech,“ řekl další obyvatel.
Zhoršující se bezpečnostní situace donutila mnoho lidí k útěku do pouště. „Už čtyři dny žijeme v poušti a někteří z nás zemřeli zimou pod širým nebem,“ uvedl jeden ze svědků.
Navzdory pokračujícímu násilí jsou pachatelé v regionu stále aktivní. „Frakce odpovědná za zvěrstva je stále přítomna v pobřežních vesnicích, zatímco obyvatelé zůstávají rozptýleni v lesích,“ uvedl očitý svědek z Baniyasu.
Následky krveprolití jsou patrné na zdevastovaných ulicích. „Ulice byly plné těl, než byla pohřbena do masových hrobů,“ uvedl další svědek.
Někteří obyvatelé se uprostřed chaosu ptají, proč se stali terčem útoku právě oni. „Proč jsme trestáni za minulý režim, když s ním nemáme nic společného?“ ptal se jeden z obyvatel.
Jiní popisovali útočníky, kteří vtrhli do čtvrti al-Kusour, a všímali si jejich maskovaných tváří, sektářského skandování a cizích rysů.
Pokračující násilí vyvolalo masové vysídlování obyvatelstva a mnoho lidí hledá útočiště za hranicemi. Kamera Al Mayadeen zdokumentovala pohyb vysídlených lidí ze Sýrie do akkarských vesnic v severním Libanonu po krveprolití na syrském pobřeží.

Násilí v pobřežních oblastech Sýrie (Middle East Eye; A weekend from hell in coastal SyriaČesky; 10. 3. 2025)

Oblasti s majoritou Alavitů (New Lines Institute; As Discontent Grows in Syria, Assad Struggles to Retain Support of AlawitesČesky; 21. 12. 2020)