Zastavte Netanjahua, než nás všechny zabije

Článek Stop Netanyahu Before He Gets Us All Killed vyšel na serveru Common Dreams 16. června 2025.

Žena drží nápis „Benjamin Netanjahu hledaný za zločiny proti lidskosti“ během demonstrace „Červená linie pro Gazu“ 15. června 2025 v Bruselu. Na této demonstraci, která se konala v rámci probíhající celosvětové mobilizace, se sešla široká koalice skupin občanské společnosti, odborů a lidskoprávních organizací, které se zasazují o příměří v Gaze a sankce proti Izraeli. (Foto: Luis Miguel Caceres/Getty Images)

Netanjahuova fixace na válku sahá až k jeho extremistickým mentorům, Ze’evovi Žabotinskému, Jicchaku Šamirovi a Menachemu Beginovi. Starší generace věřila, že by sionisté měli použít jakékoli násilí – války, atentátů, teroru – které je potřeba k dosažení jejich cílů, kterými je odstranění jakéhokoli palestinského nároku na vlast.

Zakladatelé Netanjahuova politického hnutí Likud požadovali výlučnou sionistickou kontrolu nad celým územím, které bylo dříve britským mandátem PalestinaČesky. Na začátku britského mandátu na počátku 20. let 20. století tvořili muslimští a křesťanští Arabové zhruba 87 % populace a vlastnili desetkrát více půdy než židovská populace. V roce 1948 Arabové stále převyšovali Židy v poměru zhruba dva ku jedné. Nicméně zakládající listina LikuduČesky (1977) prohlašovala, že „mezi mořem a Jordánem bude pouze izraelská suverenita“. Dnes nechvalně známý pokřik „od řeky k moři“, označovaný za antisemitský, se ukázal být protipalestinskou jednotící výzvou Likudu.

Výzvou pro Likud bylo, jak svých maximalistických cílů dosáhnout navzdory jejich zjevné nezákonnosti podle mezinárodního práva a morálky, které obě vyžadují řešení založené na existenci dvou států.

V roce 1996 Netanjahu a jeho američtí poradci vypracovali strategii „Čistého řezuČesky“ („Clean Break„). Prosazovali, aby se IzraelČesky z palestinských území dobytých ve válce v roce 1967 nestáhl výměnou za regionální mír. Místo toho má Izrael přetvořit Blízký východ podle svých představ. Klíčové bylo, že strategie k dosažení těchto cílů – vedení válek v regionu s cílem rozložit vlády, které se stavěly proti izraelské nadvládě nad Palestinou, předpokládala jako hlavní sílu USA. USA byly vyzvány, aby vedly války jménem Izraele.

Strategii Čistého řezu USA a Izrael efektivně uskutečnily po 11. září. Jak prozradil vrchní velitel NATO generál Wesley Clark, krátce po 11. září plánovaly USA „zaútočit a zničit vlády v sedmi zemích během pěti let – počínaje Irákem, poté Sýrii, Libanon, Libyi, Somálsko, Súdán a Írán“.

První z válek, která propukla počátkem roku 2003, měla za cíl svrhnout iráckou vládu. Plány na další války byly odloženy, protože USA se v Iráku ocitly v úzkých. Přesto v roce 2005 podporovaly rozdělení Súdánu, v roce 2006 izraelskou invazi do Libanonu a v témže roce etiopskou invazi do Somálska. V roce 2011 zahájila Obamova administrativa operaci CIA s názvem Timber Sycamore proti Sýrii a spolu s Velkou Británií a Francií svrhla libyjskou vládu bombardováním v roce 2011. Dnes tyto země leží v troskách a mnohé z nich jsou nyní zmítány občanskými válkami.

Netanjahu byl roztleskávačem těchto válek dle vlastního výběru – ať už na veřejnosti, nebo v zákulisí – spolu se svými neokonzervativními spojenci v americké vládě, včetně Paula Wolfowitze, Douglase Feitha, Victorie NulandČesky, Hillary Clinton, Joea Bidena, Richarda Perleho, Elliotta Abramse a dalších.

Když v roce 2002 svědčil v americkém KongresuČesky, zasazoval se Netanjahu o katastrofální válku v Iráku a prohlásil: „Pokud svrhnete Saddáma, Saddámův režim, garantuji vám, že to bude mít v regionu obrovský pozitivní dopad.“ Pokračoval: „A myslím si, že lidé žijící hned vedle v Íránu, mladí lidé a mnoho dalších, řeknou, že doba takových režimů, takových despotů je pryč.“ Kongresu také lhal: „Není vůbec pochyb o tom, že Saddám usiluje o vývoj jaderných zbraní, pracuje na něm a postupuje k němu.“

Slogan o přetvoření „nového Blízkého východu“ je sloganem pro tyto války. Původně byl formulován v roce 1996 v rámci fráze „Čistý řez“ a v roce 2006 jej zpopularizovala ministryně zahraničí Condoleezza RiceČesky. Zatímco Izrael brutálně bombardoval Libanon, Riceová prohlásila:

To, co zde vidíme, jsou rostoucí – v jistém smyslu porodní bolesti nového Blízkého východu a ať děláme cokoli, musíme si být jisti, že se posouváme vpřed k novému Blízkému východu, a ne k tomu starému.

V září 2023 představil Netanjahu na Valném shromáždění OSN mapu „Nového Blízkého východuČesky“, která zcela vymaže palestinský stát. V září 2024 tento plán rozvedl a ukázal dvě mapyČesky: jednu část Blízkého východu jako „požehnání“ a druhou – zahrnující Libanon, Sýrii, Irák a Írán – jako prokletí, přičemž v těchto zemích prosazoval změnu režimů.

Izraelská válka proti Íránu je posledním krokem desítky let staré strategie. Jsme svědky vyvrcholení desetiletí extremistických sionistických manipulací americké zahraniční politiky.

Předpokladem izraelského útoku na Írán je tvrzení, že je na pokraji získání jaderných zbraní. Takové tvrzení je nesmyslné, jelikož Írán opakovaně vyzýval k jednáním právě s cílem odstranit jadernou možnost výměnou za ukončení desetiletí trvajících amerických sankcí.

Od roku 1992 Netanjahu a jeho podporovatelé tvrdí, že se Írán stane jadernou mocností „během několika let“. V roce 1995 izraelští představitelé a jejich američtí podporovatelé oznámili jeho pětiletý časový plán. V roce 2003 izraelský ředitel vojenské rozvědky uvedl, že Írán se stane jadernou mocností „do léta 2004“. V roce 2005 šéf MossaduČesky uvedl, že Írán by mohl bombu vyrobit za méně než 3 roky. V roce 2012 NetanjahuČesky v OSN prohlásil, že „je to jen pár měsíců, možná i pár týdnů, než získají dostatek obohaceného uranu pro první bombu“. A tak dále a tak dále.

Tento více než 30letý vzorec posouvání termínů svědčí o promyšlené strategii, nikoli o selhání proroctví. Tato tvrzení jsou propagandou; vždy existuje „existenční hrozba“. A co je důležitější, je tu Netanjahuovo falešné tvrzení, že jednání s Íránem jsou zbytečná.

Írán opakovaně prohlásil, že si jaderné zbraně nepřeje a že je již dlouho připraven vyjednávat. V říjnu 2003 vydal nejvyšší vůdce ajatolláh Alí Chameneí fatvu zakazující výrobu a použití jaderných zbraní – toto rozhodnutí Írán později oficiálně citoval na zasedání MAAEČesky ve Vídni v srpnu 2005 a od té doby je uváděno jako náboženská a právní překážka snahy o získání jaderných zbraní.

I pro ty, kteří jsou vůči íránským záměrům skeptičtí, Írán důsledně prosazuje vyjednanou dohodou podpořenou nezávislým mezinárodním ověřováním. Naproti tomu sionistická lobby se staví proti jakýmkoli takovým dohodám a naléhá na USA, aby sankce zachovaly a odmítly dohody, které by výměnou za zrušení sankcí umožnily přísný dohled MAAE.

V roce 2016 Obamova administrativa spolu s Velkou Británií, Francií, Německem, Čínou a Ruskem dosáhla s Íránem Společného komplexního akčního plánu (JCPOA)Česky – přelomové dohody o přísném sledování íránského jaderného programu výměnou za zmírnění sankcí. Přesto pod neúnavným tlakem Netanjahua a sionistické lobby prezident Trump v roce 2018 od dohody odstoupilČesky. Jak se dalo očekávat, když Írán reagoval zvýšeným obohacováním uranu, byl obviněn z porušení dohody, od kterou samotné USA odstoupily. Dvojí metr a propagandu je těžké přehlédnout.

Dne 11. dubna 2021 izraelský Mosad zaútočil na íránská jadernáČesky zařízení v Natanzu. Po útoku 16. dubna Írán oznámil, že obohacování uranu dále zvýší jako vyjednávací páku, a opakovaně apeloval na obnovená jednání o dohodě, jako je JCPOA. Bidenova administrativa veškerá taková jednání odmítla.

Na začátku svého druhého funkčního období Trump souhlasil se zahájením nových jednání s Íránem. Írán se zavázal, že se vzdá jaderných zbraní a že bude podléhat inspekcím MAAE, ale vyhradil si právo obohacovat uran pro civilní účely. Trumpova administrativa s tímto bodem zdánlivě souhlasila, ale pak svůj souhlas odvolala. Od té doby proběhlo pět kol jednání, přičemž obě strany pokaždé hlásily pokrok.

Šesté kolo se mělo údajně konat v neděli 15. června. Místo toho Izrael 12. června zahájil proti Íránu preventivní válku. Trump potvrdil, že USA o útoku věděly předem, a to i v době, kdy administrativa veřejně hovořila o nadcházejících jednáních.

K izraelskému útoku došlo nejen uprostřed postupujících jednání, ale i několik dní před plánovanou konferencí OSN o Palestině, která by měla prosadit dvoustátní řešení. Nyní byla odložena.

Izraelský útok na Írán nyní hrozí eskalací v plnohodnotnou válku, která vtáhne USA a Evropu na stranu Izraele a Rusko a možná i Pákistán na stranu Íránu. Brzy bychom mohli být svědky toho, jak se proti sobě postaví několik jaderných mocností a táhnou svět blíže jadernému zničení. Hodiny soudného dne jsou na 89 sekundách před půlnocí, což je od spuštění hodin v roce 1947 jadernému Armagedonu nejblíže.

Během posledních 30 let Netanjahu a jeho američtí podporovatelé zničili nebo destabilizovali 4 000 km dlouhý pás zemí táhnoucí se napříč severní Afrikou, Africkým rohem, východním Středomořím a západní Asií. Jejich cílem bylo zablokovat palestinský stát svržením vlád podporujících palestinskou věc. Svět si zaslouží něco lepšího než tenhle extremismus. Více než 180 zemí OSN vyzvalo k řešení založenému na existenci dvou států a regionální stabilitě. To dává větší smysl, než že Izrael ve snaze o dosažení svých nelegálních a extremistických cílů přivede svět na pokraj jaderného Armagedonu.

Jeffrey David Sachs (*1954) je univerzitní profesor a ředitel Centra pro udržitelný rozvoj na Kolumbijské univerzitě, kde v letech 2002 až 2016 řídil The Earth Institute. Je také prezidentem UN Sustainable Development Solutions Network a komisařem UN Broadband Commission pro rozvoj. V devadesátých letech byl předním poradcem Borise Jelcina a autorem ruských neoliberálních reforem. Byl poradcem tří generálních tajemníků Organizace spojených národů a v současnosti působí jako obhájce Udržitelných rozvojových cílů (SDG) pod generálním tajemníkem Antoniem Guterresem. V letech 2004 a 2005 ho časopis Time zařadil mezi 100 nejvlivnější osobnosti světa a v roce 1993 ho deník New York Times označil za „pravděpodobně nejvýznamnějšího ekonoma na světě„. Vydal řadu knih, poslední The ages of globalization: geography, technology, and institutionsČesky (Věk globalizace: geografie, technologie a instituce, 2020) a A New Foreign Policy: Beyond American ExceptionalismČesky (Nová zahraniční politika: Po americkém exceptionalismu, 2020). Má vlastní internetový portál jeffsachs.org.

Sybil Fares je poradkyní pro vládní záležitosti Blízkého východu a Afriky, poradkyní Sítě pro řešení udržitelného rozvoje (SDSN)Česky OSN a asistentkou Jeffreyho a Sonji Sachse. Titul Master of Public Administration získala na Harvard Kennedy School a titul BA v aplikované mazematice na Columbia University New York. Sama publikuje např. na Common DreamsČesky či na Al JazeeraČesky, často publikují společně s Jeffrey SachsemČesky.