Jeden z nejčtenějších ukrajinských webů strana.uaČesky pod záhlavím oznamuje, kolik dnů trvá válka na Ukrajině. Teď jich bude v pátek 800. Přitom mnozí věřili, že speciální operace potrvá pár dnů, nejvýš týdnů… Jenže ukázalo se, že plán Rusů byl vyzrazen. Ukrajinci jejich výsadek na letišti Hostomel očekávali a z neúspěšného bleskového útoku na vládní čtvrt se vyvinula regulérní válka.

Ale třeba poznamenat, že dnes ukrajinská válka dospěla alespoň do stadia, že se začalo sice velice opatrně, ale přece jen konečně mluvit o mírových plánech. Dnes je zde ambiciózní čínský plán, který má přinejmenším zmrazit válku podél současné frontové linie, ale pokouší se současně znovu i ekonomicky stabilizovat globální svět. A je tu i údajně mírový plán Zelenského, který ovšem je fakticky ultimátem Rusku v době, kdy Ukrajina prohrává prakticky na všech frontách. A je tedy mírně řečeno mimo realitu. Avšak potěšující je, že stále stoupá počet Ukrajinců, kteří přes vzrůstající tlaky západního světa již nechtějí bojovat a hynout za americké zájmy.

Tak je to tedy dnes a uvidíme co přinesou následující dny. Pozornost bude zaměřena k ukrajinskému zákonu o zpřísnění mobilizace, který vehementně protlačuje Amerika. A jistě také k novému odhodlání Zelenského způsobit s novou šedesátimiliardovou podporou Rusům konečně vytouženou porážku. Ono to je sice zcela nepravděpodobné, ale když západní státy žádají více války, tak se nedá asi moc dělat a ukrajinská a ruská krev bude muset být prolévána o nějaké měsíce déle.

Co se vybaví v paměti

Avšak zkusme tento článek pojmout spíše jako příležitost k ohlédnutí za těmi zmíněnými osmi sty dny války.

Co se nám vybaví v paměti? Co se nám rozevírá před očima z uplynulých měsíců? Co na sebe poutalo pozornost svojí výjimečností? Tak možná to byla bitva o Mariupol, konkrétně o Azovstal, jak Rusové  zabetonovali průchody z továrny a jak poražení Azovité vycházeli v průvodu jedinou volnou chodbou. Nebo hovory s vojáky obou stran frontové linie u Bachmutu, kdy oceňovali statečnost nepřítele, a to jak Prigožinovců, tak ukrajinské armády. Nebo, už nevím kde, lidé popisovali na kameru své útrapy a jejich slova provázelo stálé dunění a otřásání země. A také, jak splašky tečou v proudech bombardovanými městy na Ukrajině, protože nefungují čerpadla…

Mnohá místa v Doněcku, Záporoží, v Chersonu byla zpustošená. Na místech bojů zůstaly trosky. Některé vesnice a městečka jsou prakticky srovnána se zemí.

Lidé by se ze všeho nejraději chtěli vrátit aspoň k trochu k normálnímu životu. Někdo napsal, že režimy jsou jistě různé a nejhorší jsou ty, které od člověka čekají, že bude hlavně lhát, podvádět, případně zabíjet, a když to požadují, tak pro ně umírat. Něco to připomíná.

Když se na válku díváme z pohledu Ukrajinců, mnozí zažili ošklivé chvíle. Zejména v Novorossiji (pozn.: název ustaven v r. 1764), kterou fronta procházela jako harmonika, několikrát sem a pak zase tam. Když území střídavě ovládali na krátkou dobu jednou Rusové, podruhé Ukrajinci, znovu Rusové, znovu Ukrajinci. A strach prožívali často především z vlastních osvoboditelů.

Zvláštní je, že situaci obyvatelstva z vrcholných představitelů světa v té době nikdo nechtěl vidět. Vyjma Antónia Guteresse, generálního tajemníka OSN, a papeže Františka.

Organizace spojených národů psala:

Ukrajinské zákony kriminalizují téměř jakoukoli práci nebo obchodní činnost na okupovaném území, bez ohledu na to, zda tyto akce vedly k nějakým negativním důsledkům pro ukrajinský stát. Více než čtvrtina vyšetřovaných trestných činů zkoumaných odborníky OSN zahrnovala svévolné zadržování, mučení a nelidské zacházení s podezřelými z údajné kolaborace.

OSN přitom Ukrajinu opakovaně upozorňovala, že pojem „kolaboracionismus“ si vykládá příliš široce. Jsou to „lidé stíháni na základě obvinění ze spolupráce s okupačními orgány za činy, které zcela zákonně provedli v souladu s mezinárodním humanitárním právem“. Do vězení se dostali například i ti, kteří v rámci své práce poskytovali obyvatelstvu základní služby.

Řidič autobusu odvezl hromadnou dopravou děti do školy nebo pekař ráno upekl rohlíky v době, kdy území ovládali Rusové. Ale, když přišli osvoboditelé, tak už z nich byli kolaboranti. Na ruskojazyčných územích panovaly přísné zákazy. Bylo zapovězeno přijmout i humanitární potravinovou pomoc od Rusů, včetně balíků pitné vody.

Potěšil papež František, který opakovaně nemlčel. Jednak k této situaci, ale také k pronásledování ukrajinské pravoslavné církve a také a k útokům na civilisty na ruském území. Protože to už nemá nic společného s válkou, to je terorismus, vždyť třeba v Bělgorodu žádná vojska nejsou, ani muniční sklady, ani nějaké vojenské instalace.

Pro státy NATO je zabíjení ruských civilistů zřejmě součástí regulérního odporu proti Putinovi. Nutno říct, že Rusko však úmyslně neutočí na civilisty!

K papežovi ještě tolik, že po dlouhé době se svým postojem stal pro řadu katolíků opět jejich Otcem. I když je postavou po Janu Pavlu II. a Benediktovi nepříliš uznávanou, v těchto chvílích se jim vrátil v podobě, kterou čekají, a patří mu veliký dík.

Na Ukrajině je velký problém mobilizace. Zpočátku skutečně byly případy, že ukrajinští vojáci šli na smrt s pokřikem Amerika jde s námi. Ale už to neplatí. Dnes Ukrajinci většinou nechtějí bojovat. A v tom případě je tedy třeba nejprve je pochytat. A tak nastupují gangsterské metody, kdy jsou lidmi v kuklách biti a unášeni z ulic na vojenský komisariát. Desítky takových konkrétních případů z tisíců popisuje zmíněný solitérní web strana.ua: Vzali mu na služebně doklady, zabavili telefon, do hodiny od únosu uznali schopným vojenské služby a poslali do Rivne, aby se učil, protože nikdy nesloužil v armádě. Jinou metodou bylo zhasnout v domě, a když muži vyšli k elektroměru, odvlekli je komisaři na služebnu. A do pár hodin poslali na rychlý vojenský výcvik a do pár dnů do bojové linie. Dnes nejvíc kvete byznys pašování mužů z Ukrajiny. Kdekdo dá poslední, aby se vyhnul mobilizaci. Ukrajina zvýšila počet pohraničníků o 15 tisíc, ale i někteří strážci hranic ze země prchají. Ani uprchlíci to však nebudou mít jednoduché. Ukrajina mužům od 18 do 60 let ruší tzv. konzulární služby v cizině, takže jim asi nezbude než získat pas jiné země.

Jak to vidíme u nás

Naše optika vidění události téměř bezvýhradně kopírovala pohled a stanoviska Zelenského kliky.  Mnohem pestřejší obraz nabízela samotná ukrajinská média, ale i okolní země. My to, soudě podle našich médií a politiků, máme jednoduché. My nekompromisně hlásáme, že Ukrajina je svobodnou  demokracií a říší dobra, zatímco Rusko krutou diktaturou a říší zla. A mohutně rozvíjíme propagandu, že Ukrajina bojuje za Evropu, a tedy i za nás. A jakmile padne Ukrajina, že padneme Rusům za oběť i my.

Ovšem, a to je podstatné, my chceme ukazovat tu ukrajinskou válku, nebo válku na ukrajinském bojišti přesně takhle a nikoli nabízet pravdivý pohled. Ve skutečnosti je Fialova vláda za zabíjení civilistů českým raketometem Vampire v Belgorodu vyšetřována ruskou generální prokuraturou pro podezření ze spolupodílnictví na ukrajinském terorismu v Rusku. Už jsme v Rusku vnímáni jako nepřátelský stát. A to je změna, řeporyjský Novotný a mladý Kolář byli považováni spíš za politováníhodné blbečky, ale tak to už není. Nejde jen o naši iniciativu s municí pro Ukrajinu a raketomety Vampire, ale i české drony, které tam posíláme. A taky výbušniny, které na Ukrajinu sune militantní iniciativa Dárek pro Putina. Ta se na internetu raduje z každého daru na nákup výbušnin a působí, že celou válku bere jako krvavé sportovní utkání. Pro nás i sponzorování sabotáží je často chápáno jako legitimní doplňková forma podpory demokracie. Nutno ovšem uznat jednu věc: Fiala a s ním Pavel v jedné věci určitě lidem nelžou. Totiž v tom, že preferují vojenské řešení konfliktu.

Otázkou je, zdali máme nějakou naději, že za konáním naší vlády (Radim Valenčík o ní napsal, že ani žádná protektorátní vláda nebyla tak protinárodní!) jsou zájmy ČR a jeho občanů, a jaké. Mír to není. Projevovat třeba starost o životy mladých generací to taky není. Můžeme v této souvislosti přemýšlet, zda naši vládci dávají vůbec někdy najevo lidsky přívětivou tvář. Těžko ji každopádně zahlédnout. A taky těžko říct, co si vůbec představují na konci, když válka dopadne z jejich pohledu řekněme dobře.

Normálně se zdá, že celá Evropa nemá plán, že nemá žádný dlouhodobý plán, pokud to není soustavné podkopávání vlastní ekonomiky a postupná autodestrukce Evropy. Ale samozřejmě jeden plán je nesporný a jeho cílem je kořistnictví. Mnozí uvažují tak, že když Rusko porazí, tak se pak zahojí ruskou ropou, plynem, diamanty, kožešinami… Patrně podobné pohnutky má i Fialova vláda a věří, že bychom jako člen NATO a EU dostali taky svůj podíl. Leckteří z renomovaných západních komentátorů tvrdí, že kdyby Západ věděl, že má proti Rusku převahu, vpadl by pravděpodobně do největší a na suroviny nejbohatší země světa už dávno. Asi to tak bude, každopádně se budou tyto země chtít aspoň zhojit na obnově zdevastované Ukrajiny, k níž svým dílem přispěli.

Ale to jsem poněkud odbočil od toho, jak je u nás konflikt na ukrajinském kolbišti pojímán. Především jsme se už smířili s notorickým lhaním našich masmédií. Avšak jejich redaktoři hanbu necítí, když vypouštějí nesmysly, které kolikrát nemají žádný vztah ke skutečnosti. Zjevně se nestydí za to, čím nás krmí.

A samozřejmě, že přes všechnu tu snahu, která má pravdu popřít, a ještě lépe zneviditelnit, ta pořád někde prosakuje. Ovšem, pozor, většina lidí poslušně dělá, že nic nevidí, nic neslyší. A to je velký úspěch režimu. Každému, kdo byť letmo sleduje dění, tomu musí být jasné, že masmédia není možné brát vážně. Že jejich slova nic neznamenají. Leč kolik lidí to veřejně vyjeví?

Připomeňme si Německo druhé poloviny třicátých let. Nacisty nejvíce ceněným přístupem bylo právě ono „nic nevidět, nic neslyšet“. Opakovaně Němcům zdůrazňovali: Smíte si všímat jen toho, čeho my chceme, abyste si všímali. A bude vše s vámi v pořádku. Ale pokud si budete ze své vůle všímat jiných věcí, koledujete si o trest.

A tak je dnes Rusko prohlášeno tyranem a Ukrajina jeho obětí, přičemž většinová společnost tu pokroucenou skutečnost přijímá a mlčí. Možná ale dnešnímu obyvatelstvu ty lži, které se na ně linou, když si pustí rádio a zapnou televizi, ani tak moc nevadí. Působí totiž, že jsou s tímto stavem přinejmenším srozuměni… Každopádně nejde počítat, že náš postoj k rusko-ukrajinskému konfliktu ovlivní třeba působení alternativních médií nebo ojedinělé hlasy alternativních bloggerů a influencerů. Bez přesunu aspoň části mocenského vlivu dosavadního hegemona ve prospěch multipolárního světa, který prosazuje Čína, a bez přeformulování vztahu bruselského byra k Rusku se v naší zemi těžko něco změní.