Pokud Ukrajina prohraje válku, vyhraje Evropa

Rozhovor L’antropologo Emmanuel Todd e il suo libro controverso: «Non sono filorusso, ma se l’Ucraina perde la guerra a vincere è l’Europa» vyšel v deníku Corriere Di Bologna 12. října 2024

Antropolog Emmanuel Todd a jeho kontroverzní kniha: „Nejsem proruský, ale pokud Ukrajina prohraje válku, vyhraje Evropa.„

Profesore Todde, ve Francii bylo napsáno, že chcete „vydávat své sny za realitu“ a že to, co říkáte, nemá žádný vědecký základ. Co odpovíte?

Otázkou není vědět, co o mně píše francouzský tisk, ale znát fakta, která současná historie odhaluje. Faktem je, že Spojené státy nejsou schopny vyrábět vojenskou techniku, kterou Ukrajinci potřebují, protože faktem je, že síla jejich průmyslu byla finančně vyčerpána. Faktem je, že ukrajinská armáda je na ústupu a faktem je, že bojuje s náborem vojáků. Faktem je, že západní ekonomické sankce napáchaly více škody evropské ekonomice než ruské a faktem také je, že politická stabilita Francie je dnes ohrožena více než ruská. Restrukturalizace ruské ekonomiky byla umožněna tím, že produkuje více inženýrů než USA a tím, že země, které nejsou spojenci ani vazaly Spojených států, s Ruskem nadále obchodují. Komentáře velké části francouzského tisku k mým snům — „Le Monde“, „Libération“, „L’Express“ atd. — naznačují, že ve snu žijí oni. Úspěch mé knihy ve Francii také naznačuje, že Francouzi tento tisk neberou vždy vážně.

Svazek však vychází z vašich teorií o nihilismu a náboženské dekadenci v Evropě. Můžete nám představit jejich význam?

Poslední stopy sociálního a mravního systému náboženského původu zmizely. Bylo dosaženo nulového stavu náboženství. Absence víry, norem a zvyků náboženského charakteru nebo původu však zanechává utrpení z toho, že člověk je smrtelník a neví, co na Zemi dělá. Nejbanálnější reakcí na toto prázdno je zbožštění prázdnoty: nihilismus, který vede k impulsu ničit věci, lidi a realitu. Ústředním příznakem toho je pro mě transgender ideologie, která vede naše vyšší střední třídy k tomu, aby uvěřily, že muž se může stát ženou a žena mužem. Toto je nepravdivé tvrzení. Biologie genetického kódu nám říká, že to není možné. Říkám to tu jako antropolog, jako vědec, ne jako moralista.  Jednotlivce, kteří si myslí, že jsou jiného pohlaví, než je jejich vlastní, chránit musíme. Pokud jde o LGB část LGBT ideologie (lesbismus, mužská homosexualita a bisexualita), tyto sexuální preference mají mé požehnání. Je také překvapivé, ale významné, že tím, že akceptujeme nepružnost genetického kódu, jsou dnes věda a církev na stejné straně. Proti nihilistickému tvrzení falešného.

Tvrdíte, že Evropa delegovala zastupování Západu na Spojené státy a nyní platí důsledky. Jak lze podle vás tento trend změnit?

V tuto chvíli nemůžeme dělat nic jiného. Začala válka. Je to výsledek této války, co o osudu Evropy rozhodne. Pokud by bylo Rusko na Ukrajině poraženo, evropská podřízenost Američanům by se prodloužila o celé století. Pokud, jak věřím, budou poraženy Spojené státy, NATO se rozpadne a Evropě zůstane svobodá. Ještě důležitější než ruské vítězství bude zastavení ruské armády na Dněpru a neochota Putinova režimu vojensky zaútočit na západní Evropu. Ruský stát se 144 miliony obyvatel, klesající populací a 17 miliony čtverečních kilometrů již nyní bojuje o zalidnění svého území. Jakmile budou obnoveny hranice předkomunistického Ruska, nebude mít prostředky ani touhu expandovat. Západní rusofobní hysterie, fantazírující o touze po ruské expanzi v Evropě, je pro seriózního historika prostě směšná. Psychologickým šokem, který Evropany čeká, bude poznání, že NATO neexistuje proto, aby nás chránilo, ale aby nás kontrolovalo.

Myslíte si, že Evropa udělala poslední krok k této podřízenosti během konfliktů na Balkáně, a zejména v otázce Kosova?

Ne, všechno to začalo na Ukrajině. Během války v Iráku, po Kosovu, uspořádali Putin, Schröder a Chirac společné tiskové konference. To Washington vyděsilo. Vypadalo to, že by Amerika mohla být z evropského kontinentu vypovězena. Oddělení Ruska od Německa se proto stalo prioritou amerických stratégů. Tomuto účelu posloužilo zhoršení situace na Ukrajině. Přinutit Rusy jít do války, aby faktické integraci Ukrajiny do NATO zabránili, bylo zpočátku velkým diplomatickým úspěchem Washingtonu. Otřes války ochromil Německo a ve všeobecném zmatku umožnil Američanům vyhodit do povětří plynovod Nordstream, symbol hospodářské spolupráce mezi Německem a Ruskem. Je zřejmé, že ve druhé fázi, ve fázi americké porážky, bude americká kontrola nad Evropou rozložená. Německo a Rusko se znovu spojí. Tento konflikt je v jistém smyslu umělý. Přirozeným vývojem v Evropě s nízkou úrodností a stárnoucím obyvatelstvem je komplementarita mezi německým průmyslem a ruskými energetickými a nerostnými zdroji.

Proč zaujímáte k válce na Ukrajině proruský postoj a vidíte tento konflikt jako známku konce Západu?

Mám historiografický cíl. Chci pochopit, proč jsme my, obyvatelé Západu, tuto válku vyvolali a prohráli, a porážkou také ztratili kontrolu nad světem. Nejsem proruský. Ale četl jsem texty Putina a Lavrova a myslím, že jejich cílům a jejich logice rozumím. Kdyby naši vůdci brali badatele jako já a některé další vážněji, nedovedli by nás k takové katastrofě. Inteligentní putinofob by mohl moji knihu použít k boji proti Rusku. Na druhou stranu, když noviny jako „Le Monde“ skrývají před svými čtenáři – francouzskými elitami – ruskou ekonomickou a sociální obnovu, jak to dělají, dezinformují naše vůdce o ruské stabilitě a moci a slouží Putinovi.

Zavádíte pojmy „liberální oligarchie“ pro mnoho evropských států a „autoritativní demokracie“ pro Rusko. V jakém systému byste raději žili?

Liberální oligarchie pro mě nepředstavuje praktický problém. Nezapomínejte, že jsem se narodil do francouzského intelektuálního establishmentu. Můj dědeček Paul Nizan publikoval s Gallimardem před válkou a měl Raymonda Arona za svého nejlepšího přítele. Jeho žena, moje babička Henriette, byla sestřenicí Clauda Lévi-Strausse. Můj otec Olivier Todd byl skvělý novinář, pracoval  pro „Nouvel Observateur“. V podstatě jsem jen disidentský člen intelektuální oligarchie. Kromě toho vášnivě miluji svou zemi, Francii, a budu tam žít, dokud nebude režim fašistický nebo rasistický a nebudu se muset stát politickým uprchlíkem. Kdybych se jím měl stát, neodešel bych do Spojených států, jak bylo v mé rodině tradicí, protože se propadají do něčeho horšího, než je liberální oligarchie, do nihilismu. Nemám chuť na barbarství, jsem příliš kulturně konformní, jak se říká francouzsky, příliš zdvořilý. Myslím, že bych odjel do Itálie, protože tam je všechno krásné, nebo do Švýcarska, protože část země mluví francouzsky. Co bych dělal v Rusku?