
https://www.telegraph.co.uk/news/2021/10/01/want-people-know-nazi-war-criminals-lived-uk/
Varšavská smlouva, jak se jí říkalo na Západě, vznikla v roce 1955 a zahrnovala SSSR a řadu jeho sousedů. Západ ji popisoval jako předstíranou smlouvu obětí zemí podrobených sovětským expanzionismem; SSSR ji popisoval jako dobrovolný bratrský svazek socialistů. To jsou však propagandistická prohlášení, která mají s realitou jen málo společného.
Zapomeňte na řeči o „socialistických bratrech“ a podívejte se na to z poválečné sovětské perspektivy. Německo – napadlo SSSR. Československo – česká polovina byla v roce 1939Česky pohlcena nacistickým Německem a slovenskáČesky polovina byla spojencem Německa, stejně jako MaďarskoČesky, RumunskoČesky a BulharskoČesky. (Albánie se vlastně nepočítá, protože byla příliš nezávislá, v letech protistalinského Chruščova vzpurná a v roce 1968 vystoupila, pravděpodobně k úlevě Moskvy).
Západní země považují Polsko za jednu z velkých obětí války, ale Moskva je jiného názoru. Když se Rusko v roce 1917 zhroutilo, Polsko, obnovené ve Versailles, vtrhlo do oblasti, kterou dnes nazýváme Ukrajina a Bělorusko, a dostalo se hluboko do níČesky. Rudá armáda se vzchopila, do léta 1920 Poláky vytlačila a postoupila až do blízkosti Varšavy, kde byla zastavena. Polsko bylo první zemí, která podepsala pakt o neútočení s hitlerovským NěmeckemČesky. V roce 1938 Polsko zabralo kus ČeskoslovenskaČesky. A nakonec během neúspěšných britsko-francouzsko-sovětských rozhovorůČesky v roce 1939 odmítlo Sovětům právo průchodu, aby se dostali do Německa.
Britsko-francouzsko-sovětské spojenectví s dohodnutým přístupem přes Polsko by mohlo Hitlerovy kalkulace změnit, nemyslíte?
To v konvenčním americkém příběhu chybí a Polsko je prezentováno jako nevinná oběť útoku Hitlera a Stalina. Inteligentní zpravodajství však musí vzít v úvahu, jak Polsko vidí Moskva, a já tvrdím, že po válce Moskva považovala Polsko za 1) bývalého a potenciálně budoucího nepřítele, 2) Hitlerova kolaboranta a 3) překážku jediné šance na jeho zastavení. Oběť? Z pohledu Moskvy ne – spíše nespolehlivý soused, kterého musela pevně uchopit.
Vezmeme-li to všechno v úvahu, jak by se Moskva dívala na tyto země, nad kterými po válce převzala kontrolu a později sestavila do Varšavské smlouvy?
(Východní) Německo – nepřítel.
Polsko – bývalý nepřítel, nespolehlivý;
Československo – nepřítel (promiň, Česko – jsi v tom jediné skutečné neviňátko);
Maďarsko – nepřítel;
Rumunsko – nepřítel;
Bulharsko – nepřítel.
Moskva by si vzala na paškál Ismayův slavný výrok: „My dovnitř, NATO ven, oni dolů“.
Nazývali je socialistickými bratry, ale ve skutečnosti tím mysleli bývalé nepřátele, které nyní máme pod naší přísnou kontrolou.
Co se týče západní linie, že se jedná o nevinné „zajaté národy“Česky, takto je vnímat vyžadovalo velkou revizi. Ale realita byla upravena a byli překřtěni na nevinné oběti sovětského imperialismu.
Co to má společného s dneškem? No, čas od času nám někdo připomene, kolik toho bylo pohřbeno. Třeba potlesk vestoje, kterého se dostalo někomu, kdo bojoval ve druhé světové válce „za ukrajinskou nezávislost proti Rusům“. Prý i proti PolákůmČesky. A spoustě dalších tam, odkud přišelČesky. A nejen v KanaděČesky.
Uf. To jsem si neměl pamatovat.
Myslím, že každý člověk určité národnosti si v sobě nese přece jenom část historie a zkušeností vlasního národa. Proto je těžké vidět očima západu východ a naopak. Malé národy, jako Češi-Slováci, navíc Slované, byly ohrožované a mnohokrát okupované, napadané většími a silnějšími sousedy, proto se občané takových státú často přimikají k silnějším „ochráncům“. Také sám Masaryk, náš první prezident, často v mladších letech vzhlížel k Rusku, k slovanskému národu. Ono slovanské založení už jenom svými blízkými jazyky má v sobě něco, co podvědomě spojuje. Domnívám se, že právě starší občané ČR, až na výjimky, a ze svých delších životních zkušeností a i přes dějiny let poválečných a roku 1968, chápou situaci Ruska jinak než západ. proto dnes také mnoho zemí na západě je proti Rusku nepřátalsky naladěna, aniž by často znali podrobnější historii. Jedna věc je oficiální politika jednotlivých zemí, druhá věc většinový názor lidí, který se však na veřejnosti vždy neprojeví takový jaký je. Dnes polika vlády ČR je pro západní, pro americká, ale určitě více než polovina občanů ČR takovou politiku neschvaluje a nevidí Rusko jako hlavního viníka konfliktu s Ukrajinou.