Válka na Ukrajině z pohledu dronu

Viděl jsem spoustu záběrů z této války pořízených drony. Viděl jsem, takříkajíc z ptačí perspektivy, konstrukci polních opevnění, která Ukrajina pod vedením NATO budovala v průběhu osmi let.

Logika těchto kilometrů a kilometrů opevnění připomíná bitvu u Petersburgu v letech 1864-65 (Americká občanská válka) a pro jistotu se přidalo i několik inovací z první světové války.

Je to logika, kde vítězství do značné míry závisí na tom, zda vám nedojdou muži, těžké zbraně a munice – a zda je nepřítel relativně hloupý.

V mnoha ohledech vyplývá na povrch logika dlouho připravované ukrajinské strategie pro tuto válku, odraz amerických vojenských bludů a ješitností, které se v průběhu krátkého a prchavého „unipolárního období“ znásobily a upevnily.

Přestože americká armáda od roku 1945 žádnou válku nevyhrála, je zachvácená domýšlivostí, že v každém konfliktu nad silami protivníka vždy dominovala.

V tomto pohledu je kus pravdy. Je však irelevantní. Protože nejpozději od korejské války USA nečelily rovnocennému nebo téměř rovnocennému protivníkovi v konfliktu vysoké intenzity. Americká armáda nebyla po téměř tři čtvrtě století skutečně zkoušena „pod palbou“.

Spojené státy po desetiletí měřily své schopnosti na bojišti se statečnými muži v sandálech s AK-47, RPG a jistým uměním konstruovat IED[1].

Nikdy však nečelili něčemu podobnému ruskému dělostřelectvu nebo raketám – ani v hollywoodských filmech nebo videohrách.

V důsledku toho vedla sebedůvěra Pentagonu v jeho nezpochybnitelnou nadřazenost k dezinformacím a zkorumpování jeho doktrinálních a akvizičních rozhodnutí pro několik generací důstojnického sboru. Většina amerických generálů a admirálů všechny potenciální protivníky podceňuje.

Přesto se domnívám, že velkou část z nich nyní probudil z intelektuálního spánku způsob, jakým ruské ozbrojené síly ukrajinský bojový plán rychle vyhodnotily a pak své síly a taktiku profesionálně přizpůsobily k jeho rozhodné porážce.

Bitva o Donbas

Zde je stručné shrnutí ruského taktického postupu v bitvě o Donbas:

Krok č. 1: Předsunutí průzkumných jednotek (často ve velkém počtu, s desítkami či stovkami dronů nad hlavou) k vyhodnocení situace; vedení palby; předání nezpracovaného videa a zeměpisných souřadnic velitelům.

 

Krok č. 2: S roji dronů, které korigují cíle nad hlavou a předávají video z úderů v reálném čase, pokračovat ve zničení opevnění přívěsným a mobilním dělostřelectvem, raketovými systémy s vícenásobným odpálením (s odstupňovanou silou a přesností) a pro obzvláště vhodné cíle dokonce i strašlivou termobarickou municí.

 

Nechte kouř rozptýlit.

 

Opakujte krok č. 1.

 

Stále se tam něco pohybuje?

 

Opakujte krok č. 2.

 

Opakujte krok č. 1.

 

Jsou všude mrtvá těla?

 

Krok č. 3: Pošlete tam tanky a pěchotu, aby to tam vyčistili.

 

Přesuňte se k další sérii opevnění.

 

A tak dále a tak dále…

To je důvod, proč Ukrajina nyní ztrácí stovky mrtvých v boji každý den. A proč měli Rusové po celé měsíce jen velmi málo obětí – pravděpodobně v poměru 1:8 a dost možná ještě nižším.

Téměř všechny boje vede dělostřelectvo, letecké údery a přesně naváděná munice.

Osudová arogance válečné strategie NATO na Ukrajině.

Ale zpět k zjevné strategii Ukrajiny pro tuto válku a zjevnému vlivu USA na ni.

Předem svého komentáře k této otázce uvedu, že osudovou chybou Ukrajiny bylo uvěřit příliš sebevědomé iluzi NATO, že mají (ozbrojené síly Ukrajiny) skutečně rozumnou možnost porazit ozbrojené síly Ruské federace v konfliktu vysoké intenzity.

Původně jsem se domníval, že vojenští představitelé NATO museli mít daleko předem jasnou představu, že jejich půlmilionová, dobře vyzbrojená a podle standardů NATO vycvičená ukrajinská zástupná armáda nemá na bojišti proti Rusku téměř žádnou šanci zvítězit.

Sledování videozáznamů ukrajinských opevnění z dronů mě však přesvědčilo, že americký vojenský mozkový trust v průběhu osmileté přípravy východoukrajinského bojiště ruskou armádou a jejími veliteli fakticky pohrdal.

Jejich ješitnost je přesvědčila, že Rusové se proti dobře vyzbrojeným opevněným silám bezmyšlenkovitě rozmlátí na kusy.

Opravdu si byli tak jistí genialitou svého plánu, že přesvědčivě vybízeli mnoho stovek nyní zabitých nebo zajatých veteránů NATO, aby se „podíleli na slávě“ pokoření Rusů a jednou provždy svržení Putinova režimu.

Namlouvali si, že Rusové nemají strategickou a logistickou prozíravost, dostatečně dobře vycvičené síly a – což byl pravděpodobně největší omyl ze všech – dostatečné zásoby munice pro vedení vleklého konfliktu vysoké intenzity.

Stručně řečeno, dospěl jsem k přesvědčení, že velitelé USA/NATO skutečně přesvědčili sami sebe, že tato „matka všech zástupných armád“ má vynikající šanci Rusy v bitvě na jejich vlastním dvorku pořádně zmlátit.

Jinými slovy, nebrali v úvahu staletí evropských dějin, o nichž byli tak nějak přesvědčeni, že pro jejich aspirace v 21. století porazit Rusko vojensky a získat velkou kořist z jeho zdrojů, nemají žádný význam.

Jak je však nyní snadno zřejmé všem objektivním a znalým vojenským analytikům na celém světě, ukrajinská zástupná armáda byla rozdrcena trpělivou, metodickou a výrazně početnější ruskou silou používající dlouhodobě osvědčené ruské doktríny a taktiky.

Ještě více to odhaluje, že se kdysi vychvalované a obecně obávané zbraně USA a Velké Británie – ve skutečnosti téměř všechny dosti zastaralé – ukázaly být mnohem méně „převratné“, než se bláhoví stratégové ve Washingtonu a Whitehallu kdysi mylně domnívali.

Javeliny, NLAW a Stingery se ukázaly proti zamýšleným cílům (tankům, vrtulníkům a nízko letícím stíhačkám) jako převážně neúčinné. Houfnice M-777 se rozpadají již po několika výstřelech. „Přesná“ munice naváděná pomocí GPS je běžně rušena ruskými prostředky elektronického boje.

Ještě horší je, že vštěpování bojových doktrín NATO do myslí ukrajinských důstojníků má za následek všudypřítomné nepružné reakce na události na bojišti vyvíjející se v rozporu s očekáváním. V důsledku toho se rozpadla disciplína a byla ochromena improvizace.

Jistě, pokud bychom se měli řídit směšnými hodnoceními západních propagandistů z think-tanků a jejich poslušných lokajů v médiích, „Ukrajina vítězí“ a „neschopná ruská armáda byla pokořena“.

Ale prozíravější pozorovatelé na celém světě to vědí lépe.

Střízliví vojáci v potenciálních protivnických zemích po celém světě jasně vidí, že Rusko s jednou rukou svázanou za zády rozložilo mohutnou, relativně dobře vyzbrojenou a vycvičenou ukrajinskou armádu.

Faktor zastrašení ze strany USA a NATO byl navždy oslaben.

Z geopolitického hlediska je přinejmenším v blízké budoucnosti ještě významnější, že skóre této války mohou číst také evropští členové NATO: nyní chápou tak, jak nikdy předtím nemohli, že stát na straně NATO je sotva zárukou bezpečnosti.

Jsem přesvědčen, že NATO výsledky této války na Ukrajině nepřežije. Jistě, prozatím si „udržuje zdání“, ale většina členů nyní bezpochyby chápe, že stát na straně rychle upadajícího impéria je spojeno s velkým rizikem a minimálním ziskem.

Ještě znepokojivější je, že celý tento vývoj s velkým zájmem sledují Číňané. Je téměř jisté, že si dodají odvahu k rozhodným krokům, aby si ve vznikajícím multipolárním světě sféru svého vlivu zajistili.

Ve východní Asii nyní čekají velká nebezpečí…

[1]

IED … Improvised explosive device Improvizované výbušné zařízení (IED) je bomba zkonstruovaná a umístěná jiným způsobem než při konvenční vojenské akci.
Může být zkonstruováno z konvenčních vojenských výbušnin, jako je dělostřelecký granát, připojených k detonačnímu mechanismu. IED se běžně používají jako silniční bomby nebo podomácku vyrobené bomby.
Termín „IED“ zavedla britská armáda během konfliktu v Severním Irsku pro označení nástražných výbušných systémů vyrobených IRA a v USA se začal běžně používat během války v Iráku.
IED jsou obecně využívány při teroristických operacích nebo v asymetrické nekonvenční válce či válce ve městech povstaleckými partyzány nebo komandy v operačním prostoru. Ve válce v Iráku (2003-2011) povstalci hojně využívali IED proti americkým vedeným americkými jednotkami a do konce roku 2007 byly IED zodpovědné za přibližně 63 % koaličních úmrtí v Iráku. Povstalecké skupiny je používaly také v Afghánistánu a ve válce v Afghánistánu v letech 2001-2021 způsobily více než 66 % koaličních ztrát.

 

William SchryverČesky, Cedar City, Utah, USA, se na svém Substacku imetatronink zaměřuje na geopolitiku – historii, impéria, válku – makroekonomii a trhy – hudbu – a fotografii.

Substack je americká online platforma, která poskytuje publikační, platební, analytickou a designovou infrastrukturu pro podporu předplacených newsletterů a umožňuje autorům zasílat digitální newslettery přímo předplatitelům. Substack byl založen v roce 2017 a sídlí v San Franciscu.