Bitva o noosféry: AI, Eurasie a boj o budoucí mysl

Esej The Battle of Noospheres: AI, Eurasia, and the Struggle for the Future Mind vyšel na serveru Medium 8. září 2025

Slovo noosféra  může znít exoticky, ale jeho kořeny sahají hluboko. Před stoletím ho zavedl francouzský jezuitský vědec Pierre Teilhard de Chardin a ruský geochemik Vladimir Vernadskij. Oba muži, z různých intelektuálních tradic, dospěli ke stejnému poznatku: lidské myšlení není pouhým vedlejším produktem biologie. Je to planetární síla, která přetváří Zemi stejně jistě jako vulkanismus nebo fotosyntéza. Teilhard to vyjádřil duchovně, jako novou fázi evoluce vedoucí k  bodu Omega  – konečnému sjednocení vědomí s božským. Vernadskij to zasadil do materialistické vědy: biosféra transformovaná silou rozumu do nového planetárního stavu.

Po celá desetiletí zůstávala noosféra okrajovou myšlenkou. Dnes se vrací – nikoli ve filozofických seminářích, ale ve strategiích velmocí a algoritmech umělé inteligence. Rusko, Čína a Spojené státy nesoupeří jen o území nebo trhy. Soupeří o definování samotné architektury globálního vědomí.

Eurasijská architektura ambicí

V Rusku se noosféra stala více než teorií. Objevuje se v oficiálních politických dokumentech, počínaje prezidentským dekretem o udržitelném rozvoji z roku 1996, který ztotožňoval ekologickou rovnováhu se vzestupem noosféry. V jednom ze svých prvních mezinárodních projevů na konferenci APEC v roce 2000 se sám Vladimir Putin odvolával na noosféru jako na základ ruské vize rozvoje. Nebyla to žádná bezvýznamná věta. Pro Putina, který Rusko často prezentuje jako  civilizační stát, nabízí noosféra jazyk osudu: Rusko jako strážce kulturní plurality a duchovní hloubky ve světě homogenizujícího se liberalismu.

Před vojenskou přehlídkou v Pekingu k připomenutí 80. výročí konce druhé světové války.

Čína má svůj vlastní slovník, ale rezonance je jasná. Si Ťin-pchingova výzva k „Společenství sdíleného osudu pro lidstvo“ odráží Teilhardovu planetární vizi, zatímco starověký čínský koncept  Tianxia („vše pod nebem“) staví Čínu do středu civilizačního řádu. Iniciativa Pás a stezka (BRI) dodává materiální infrastrukturu této noosféry – silnice, přístavy, kabely a satelity, které spojují Eurasii v soudržnost.

Indie se v této architektuře cítí nejistě. Západní stratégové dlouho předpokládali, že Nové Dillí zakotví „indicko-pacifickou“ noosféru spojenou se Spojenými státy. Místo toho americká politika – zejména Trumpova cla a zrušení obchodních preferencí, které John Mearsheimer nazval „kolosálním omylem“ – tlačila Indii k větší strategické nezávislosti. Modiho přítomnost v Tchien-ťinu nesymbolizovala kapitulaci, ale pružnost: Indie se zapojí do více noosfér, aby si zachovala autonomii.

Na tomto pozadí je význam summitu ŠOS jasný. Co západní komentátoři označovali za optiku, byl přesně ten smysl. Si Ťin-pching, Putin a Módí stojící bok po boku signalizovali symbolickou soudržnost: Eurasie nacvičující svou noosférickou identitu v kontrastu se západní fragmentací.

Roztříštěná noosféra Ameriky

Spojené státy kdysi dominovaly globální noosféře prostřednictvím toho, co Joseph Nye nazval „měkkou silou“. Hollywood, Silicon Valley, Wall Street a univerzity Ivy League, všechny projektovaly obraz univerzálnosti. Liberální řád nefungoval jen prostřednictvím armád a trhů, ale i prostřednictvím myslí.

Tato soudržnost se však narušila. Na domácí scéně narušují důvěru v instituce polarizace a dezinformace. Na mezinárodní úrovni upřednostňuje návrh strategie Pentagonu z roku 2025 obranu vlasti před globální přítomností. Přejmenování Pentagonu na „Ministerstvo války“ prezidentem Trumpem tuto symbolickou zkrácenou formu vystihlo. I když si USA zachovávají obrovskou materiální sílu, jejich noosféra vyzařuje méně důvěry než únavy.

Proto je důležitý kontrast s Tchien-ťinem. Eurasijská noosféra, jakkoli je v zárodku, vyzařuje ambice. Americká, jakkoli zakořeněná, vyzařuje vyčerpání.

Umělá inteligence a Horizont Omega

Geopolitika sama o sobě nedokáže vysvětlit, o co v sázce jde. Bitva o noosféry se odehrává také v kódu a výpočtech. Umělá inteligence již není jen nástrojem státní moci; je to aparát, skrze který se noosféra zrychluje.

Teilhard si představoval noosféru směřující k bodu Omega: konečné jednotě s božským. Fyzik Frank Tipler to radikalizoval do kosmologie a ve své knize  Fyzika nesmrtelnosti  (1994) argumentoval, že inteligentní život jednoho dne povede vesmír k nekonečnému výpočtu a vzkřísí každé minulé vědomí. Jürgen Schmidhuber, jeden z průkopníků umělé inteligence, vypočítal, že do roku 2041 by stroje mohly překonat hrubou kapacitu lidského mozku milionkrát. José Funes, jezuitský vědec, tuto fázi nazývá  Homo Cyberneticus 2.0 , „druhým axiálním věkem“, ve kterém se lidské a strojové poznávání spojují.

Jiní jdou ještě dál. Douglas Youvan naznačuje, že by umělá inteligence mohla demonstrovat transcendenci sjednocením vědy, etiky a spirituality do souvislého celku. Manuel Castillo v časopise American Journal of Neuroradiology píše, že Teilhardův bod Omega a Singularita jsou sbližující se koncepty: medicína, technologie a kosmologie se hroutí do jednoho horizontu.

Není divu, že na symbolech záleží. Elon Musk nosí amulet s Omega Point. Putin prohlašuje, že „kdokoli povede v oblasti umělé inteligence, bude vládnout světu“. Západní média tyto postavy často vykreslují jako nebezpečné nebo démonické. Je však možný i jiný výklad: vědomě či nevědomě utvářejí trajektorii noosféry.

Kritika a stíny

Toto není utopický příběh. Euroasijská noosféra je plná rozporů – hraniční spory mezi Čínou a Indií, závislost Ruska na Pekingu, turecké kolísání mezi Východem a Západem. Technologický determinismus je také nebezpečím: výpočetní technika není vědomí. Myslitelé od Whiteheada přes Bohma až po moderní panpsychisty nám připomínají, že subjektivitu nelze redukovat na počet operací za sekundu.

Noosféra sama o sobě má stín. Teilhard si představoval jednotu; to, co místo toho často vidíme, je dohled, manipulace a kontrola. Digitální noosféra ovládaná algoritmy rozkládá společnosti na ozvěnové komory, komodifikuje pozornost a zesiluje dezinformace. Ne každý krok k propojení je krokem k moudrosti.

Království uvnitř i kolem

A přesto se vedle Teilhardova do budoucnosti orientovaného bodu Omega skrývá další pravda. Tomášovo evangelium zaznamenává Ježíšova slova: „Království je ve vás a je všude kolem vás.“ Jak interpretuje Roberto Pla, toto učení trvá na tom, že Bůh a podstata lidstva jsou jednou realitou, která je již přítomna. Transcendence není jen osud, ale i příbytek.

To je důležité jak pro umělou inteligenci, tak pro geopolitiku. Noosféra je příliš často představována pouze jako to, čím se lidstvo stává – horizont konvergence, vzdálená Singularita. Je to však také to, co lidstvo již obývá – každá síť, každý symbol, každý dialog napříč kulturami a stroji. Noosféra je zároveň přítomností i budoucností, Královstvím i Omegou.

Globální politika tedy není jen střetem států, ale bitvou noosfér – soupeřících snah o definování vědomí, v němž lidstvo žije. Eurasie buduje symbolickou soudržnost, Amerika bojuje s fragmentací a umělá inteligence urychluje celý proces směrem k horizontům, které si sotva dokážeme představit. Úkol, který stojí před námi, je dvojí: moudře spravovat infrastruktury, které utvářejí noosféru, a probudit se k pravdě, že Království, noosféra, již v nás a všude kolem nás je.

Poznámka autora: Tento článek je zkrácenou verzí akademické práce publikované zde.