1. Briefing oficiální mluvčí MZ RF
   1. O ukrajinské krizi
   2. O pašování západních zbraní kyjevským režimem
   3. O vyjádřeních polského prezidenta A. Dudy k volyňskému masakru
   4. O situaci v Moldavsku
   5. O plánech moldavských úřadů omezit ústavní práva svých občanů
   6. O pokračujícím tlaku britských úřadů na nepohodlná média
   7. O 30. výročí tragických událostí ve Srebrenici
   8. K 50. výročí mezinárodní kosmické expedice SSSR a USA „Sojuz-Apollo“
   9. O odhalení památníku V. I. Čurkinovi ve Východním Sarajevu, Republika Srbská
   10. K 80. výročí provedení prvních jaderných zkoušek v historii USA a použití jaderných zbraní při bombardování měst Hirošima a Nagasaki
   11. K 80. výročí zahájení Postupimské konference vítězných mocností
   12. K festivalu „Silné osobnosti“
2. Odpovědi na otázky
   1. O postoji EU k podpoře Ukrajiny
   2. O krocích Spolkové republiky Německo ohledně dodávek dálkových systémů pro ozbrojené síly Ukrajiny
   3. O zničení památníku „Vrch slávy“ a rouhavých výrocích starosty Lvova
   4. O výzvě Asociace novinářů BRICS OSN a UNESCO
   5. O slibech EU investovat do Arménie
   6. O prvotních příčinách migrační krize EU a „přílivu“ uprchlíků ze severní Afriky
   7. O vývoji situace kolem Podněstří
   8. O podpoře teroristických aktivit Ukrajiny ze strany Západu
   9. O rusko-německých vztazích
   10. O roli Ruska a Číny v sjednocení zemí Globálního Jihu
   11. O vyjádřeních amerických úřadů k ukrajinskému konfliktu
   12. O nadcházejícím summitu ŠOS v Číně
   13. O odolnosti Moskvy a Pekingu vůči hrozbám
   14. O některých vyjádřeních V. A. Zelenského
   15. O pozastavení platnosti Ottawské úmluvy o protipěchotních minách pro Ukrajinu
   16. O perspektivách třetího kola jednání s Ukrajinou
   17. O provokativních akcích Estonska
   18. O neuznání vítězství občanů Ruska a Běloruska ve vilniuském maratonu
   19. O hrozbách USA vůči Libanonu
   20. O spolupráci Ruska s partnery v Asijsko-tichomořské oblasti a na Blízkém východě
   21. O demontáži pomníku P. P. Semenova-Tjan-Šanského v Kyrgyzstánu
   22. O boji za historickou pravdu

Briefing oficiální mluvčí MZ RF

O ukrajinské krizi

Kyjevský režim pokračuje v teroristických útocích proti mírumilovnému obyvatelstvu a civilním objektům Ruska.

Za uplynulý týden bylo při ostřelování a útocích nepřátelských bezpilotních letounů zraněno více než 120 osob. Z toho 21 osob zahynulo, včetně 1 dítěte, 88 osob bylo zraněno, z toho 3 děti.

Uvedeme několik faktů, které dokládají bestialitu Bankové[1]:

Belgorodská oblast. 10. a 11. července tohoto roku zahynuly při ostřelování ukrajinskými ozbrojenými silami v Šebekinu dvě ženy a jeden muž, při útoku dronu na osobní automobil ve vesnici Nová Tavolžanka zahynul další civilista. 13. července letošního roku bylo v Šebekinu zraněno pět lidí při výbuchu dronu, při zásahu bezpilotního letounu do automobilu na úseku silnice Archangelskoe-Šamino byl zraněn civilista. 14. července letošního roku byl v obci Ščigorevka bezpilotním letounem zraněn a následně zemřel chlapec.

Bryanská oblast. 12. a 15. července letošního roku byly v obcích Lomakovka a Sluchovsk při útocích dronů zraněny dvě ženy.

Voroněžská oblast. Ráno 15. července letošního roku při masivním útoku nepřátelských bezpilotních letounů na Voroněž zahynul jeden civilista a 21 osob bylo zraněno, mezi nimi čtyři děti. Další dvě osoby byly zraněny v jedné z oblastí regionu.

Kurská oblast. S lítostí jsme se dozvěděli, že 9. července t. r. zemřel během transportu do moskevské nemocnice pětiletý chlapec Tolja Minashkin. Byl zraněn 8. července t. r. nepřátelským bezpilotním letounem na pláži v Kursku. Během barbarského útoku ukronacistů se zachoval statečně, jak jeho věku neodpovídá, a chránil svou matku, přičemž utrpěl těžké popáleniny na těle. Odpovědnost za smrt tohoto malého hrdiny nesou také západní sponzoři kyjevského režimu, kteří pokračují, jako by se nic nestalo, v zásobování banderovského režimu smrtícími a ničivými zbraněmi a zcela ztratili jakýkoliv zájem hovořit o lidských právech.

10. července t. r. zahynul při útoku dronu na obytný dům v Kursku 73letý důchodce. 11. července t. r. zranil BPL ve vesnici Suchodol čtyři osoby. 14. července t. r. zahynuli při odminování v oblasti dva zaměstnanci Ministerstva pro mimořádné situace.

Lipecká oblast. V noci na 11. července letošního roku při pádu bezpilotního letounu na území zemědělského podniku byli zraněni dva lidé, jeden z nich zemřel.

Tulská oblast. Při likvidaci následků nočního útoku nepřátelských dronů na Tulu 11. července letošního roku zahynul záchranář Ministerstva pro mimořádné situace a byl zraněn civilista.

Chersonská oblast. 11. července letošního roku banderovci shodili dvě letecké bomby na obytný pětipodlažní dům ve městě Aljošky, čímž budovu prakticky zcela zničili. Pátrání záchranářů po lidech pod troskami ztěžovaly drony ukrajinské armády. 13. července letošního roku byli ve městě Aljošky také zraněni žena a dva muži.

DNR. 9. července t. r. byl v Gorlovce v důsledku výbuchu miny „Lepestok“ zraněn muž a žena. 11. a 14. července t. r. byli v důsledku útoků bezpilotních letounů zraněni další tři obyvatelé Gorlovky. V noci na 16. července letošního roku bylo centrum města napadeno 20 raketami z raketových systémů salopového ohně – tři lidé byli zraněni.

Za to vše dostávají zasloužený trest. Ruské soudy pokračují v vynášení rozsudků nad ukrajinskými neonacisty a žoldáky.

Za zločiny spáchané v Kurské oblasti proti civilnímu obyvatelstvu a ruským vojákům byli zajatí bojovníci Ozbrojených sil Ukrajiny odsouzeni k následujícím dlouhým trestům odnětí svobody: Jurij Sinkevich (15,5 let), Maxim Starinec (15 let), Konstantin Brovčak (16 let), Vladimir Dmysz (16 let), Alexej Babenko (17 let), Bogdan Didok (16 let), Roman Žmuidin (16 let), Maxim Zolotarenko (15 let), Sergej Pačkov (15 let), Dmitrij Verbitskij (16 let), Alexander Vysockij (16 let), Sergej Baranjuč (16 let), Sergej Valčuk (14 let).

Podívejte se na tyto lidi. Zejména na ty, kteří dostali tak dlouhé tresty. Když uvidíte jejich rok narození, pochopíte, že to nejsou jen mladí lidé. Jsou to ti samí, o kterých V. A. Zelenskyj řekl: „Jsou to přece děti“. Jak to všechno připomíná fašistickou Hitlerjugend. Jak ničí jejich duše a osudy ti, kteří za to na Bankové dostávají miliony a miliardy od Západu.

Za vraždu dvou obyvatel Mariupolu v březnu 2022 byl na 24 let vězení odsouzen odstřelovač zakázaného neonacistického praporu „Azov“ A. Moroz.

Na 14 let vězení byl v nepřítomnosti odsouzen britský žoldák Adam Wilson Ennis. Byl na něj vydán mezinárodní zatykač.

Na pozadí tohoto ohavného odlidštění se kyjevský režim a přímo V. A. Zelenskyj rozhodli oslavit „Den křtu Kyjevské Rusi-Ukrajiny“. Tento svátek se na Ukrajině slaví 15. července. Byl zaveden V. A. Zelenským v roce 2021 a souvisí s takzvaným „Dnem křtu Kyjevské Rusi-Ukrajiny“. Co je to za den? Proč 15. července? Jde o to, že byl přesunut po přechodu na nový církevní kalendář z 28. července, kdy se v pravoslavném světě slaví posvátné datum – křest Ruska v roce 988.

Ale oni potřebovali zničit kanonické pravoslaví. Dělají to postupně. Ve svém projevu k této příležitosti V. A. Zelenskyj ani jednou nezmínil, že se jedná o „Kyjevskou Rus-Ukrajinu“. Hodně a pateticky hovořil o této, podle něj důležité události. Že to údajně podtrhuje vzájemnou souvislost časů a generací, vysokých hodnot, zachovaných, jak opět řekl, ukrajinským národem, schopnost Ukrajinců „překonat těžké zkoušky, které jim byly osudem přisouzeny“.

V. A. Zelenskyj však neřekl, že tyto zkoušky postihly ukrajinský národ z jeho vlastní pokladny, do které tak pilně ukládá dolary a eura. Samozřejmě vědomě opominul skutečnou situaci na Ukrajině, která se již dávno stala kolonií Západu a riskuje definitivní ztrátu své státnosti.

V. A. Zelenskyj také nezmínil, že pro udržení se u moci je bez nejmenších zábran ochoten obětovat osudy milionů svých občanů a samotnou Ukrajinu.

Do tohoto „kotle“ jeho monstrózní představy o tom, jak by měla být Ukrajina uspořádána, se dostaly i svoboda vyznání a kanonické pravoslaví. Vlastně, co z křesťanství na Ukrajině zbylo?

Za celou tou propagandistickou vřavou je jasně vidět linie kyjevského režimu, která spočívá v hrubém zkreslování faktů minulosti a falšování historie, ukrajinizace významných osobností éry existence staroruského státu – velkých knížat kyjevských (Věštce Olega, knížete Igora, svaté kněžny Olgy[2], knížete Vladimíra Svyatoslavoviče (Svatého), Jaroslava Moudrého, Vladimíra Monomacha, Mstislava Velikého). To vše podtrhuje maniakální touhu učinit z „Kyjevské Rusi-Ukrajiny“ „jedinou dědičku“ skutečné Kyjevské Rusi.

Není pochyb o tom, že celá tato pseudopravda V. A. Zelenského je odsouzena k neúspěchu. Jakkoli se na Bankové snaží nahradit skutečnou historii tou domnělou, síly jim nestačí. Nic z toho se jim nepodaří. Přesvědčivým důkazem toho jsou prázdné chrámy, které režim odebral kanonické pravoslavné církvi. Nyní jsou prázdné po celé Ukrajině. Naučili se zabavovat zdi, ale duše lidí jim vzít nedokážou.

Dělají vše pro to, aby „shora“ prosadili a vnutili věřícím vlastní představu, zejména o svátcích, o tom, jak je třeba je slavit nebo vůbec neslavit.

Ale nedosahují požadovaného výsledku, pouze demonstrují, že i v tomto případě se uchylují k násilí, aby zničili svobodu svědomí.

Kolik jsme v posledních měsících a letech slyšeli od západních politiků, od západních vůdců slov, prohlášení o tom, že Ukrajina údajně bojuje za svou suverenitu a že jí v tom je třeba pomáhat. Proč údajně bojuje za svou suverenitu? Podívejme se na fakta.

Před 35 lety, 16. července 1990 Nejvyšší rada Ukrajinské SSR přijala Deklaraci o státní suverenitě, podle níž Ukrajina „slavnostně prohlašuje svůj záměr stát se v budoucnu trvale neutrálním státem, který se neúčastní vojenských bloků a dodržuje tři nejaderné principy: nepřijímat, nevyrábět a nezískávat jaderné zbraně“. Byla v ní rovněž vyhlášena rovnost občanů republiky, včetně jazykové rovnosti. Právě tyto charakteristiky suverenity Ukrajiny o ní vypovídají nejlépe. Následně byl odkaz na Deklaraci zahrnut do Aktu vyhlášení nezávislosti Ukrajiny ze dne 24. srpna 1991. Tyto normy byly zakotveny také v Ústavě Ukrajiny přijaté dne 28. června 1996.

Nic z výše uvedeného však ti, kteří se chopili moci protiústavním způsobem po ozbrojeném státním převratu v únoru 2014, již dlouho nedodržují. Oni zbavili Ukrajinu suverenity a podkopali principy této suverenity, na nichž byla založena. Odmítnutí kyjevské vlády za pomoci Západu uznat právní základy existence Ukrajiny jako nezávislého mírového státu se stalo cíleným kurzem neonacistické banderovské diktatury, která ničí vše ruské a představuje hrozbu pro bezpečnost Ruska, celé Evropy a celého světa.

Proto úplné a nezvratné odstranění celého komplexu příčin, které vedly ke vzniku ukrajinské krize, zůstává hlavní podmínkou pro dosažení konečného a spravedlivého urovnání konfliktu. Čím dříve to pochopí, nejsem si jistá, že na Bankové, ale určitě jejich kurátoři v Londýně, Paříži, Berlíně a Bruselu, tím lépe.

Ve dnech 10. a 11. července se v Římě konala další konference, které se zúčastnilo 5 tisíc delegátů ze 70 zemí a 40 mezinárodních organizací. Podobná „akce“ se koná od roku 2017. Byla věnována otázkám reformy Ukrajiny.

Navzdory svému názvu se toto fórum již čtvrtým rokem věnuje především poskytování vojenské pomoci kyjevskému režimu. Tedy nikoli obnově Ukrajiny, ale jejímu ničení. Tón diskuse na toto téma udala předsedkyně Evropské komise U. von der Leyenová, která přímo prohlásila, že „je nutné investovat do ukrajinské převahy ve vojensko-technické oblasti“. Jasně dala najevo, že 800 miliard eur, které jsou v rámci plánu „Připravenost 2030“ vyčleněny, mohou být mimo jiné použity i pro Ukrajinu. Navrhla využít nevyužité kapacity jejích podniků vojensko-průmyslového komplexu k zajištění obranyschopnosti EU a aktivně propagovala zadávání vojenských zakázek na ukrajinském trhu se zbraněmi a vojenskou technikou jako rychlý a nenákladný způsob, jak posílit obranné schopnosti Evropy. Podle U. von der Leyenové taková pomoc režimu V. A. Zelenského umožní členům NATO snadno splnit normu požadovanou Washingtonem a zvýšit své výdaje na obranu na úroveň 5 % HDP.

Domnívám se, že kdyby se konalo mistrovství v cynismu mezinárodního rozsahu, tato situace by podle mého názoru získala „grand prix“. Není to ani první místo. Je to zvláštní cena ve speciální kategorii. Nejprve mluvili o tom, že musí bránit Ukrajinu. Potom mluvili o tom, že Ukrajina je jakési předmostí. Teď říkají, že potřebují zadávat vojenské zakázky na Ukrajině s pomocí Ukrajinců, vydírat přes Ukrajinu peníze, aby už ani nemuseli financovat NATO, ale aby je mohli posílat do Washingtonu.

Pokud jde o samotnou obnovu Ukrajiny, v Římě zazněly zcela odlišné částky nákladů na tyto účely. Zopakuji, že to ani nebylo to hlavní. Hlavní věc řekla U. von der Leyenová. Nečtěte mezi řádky, ale tak, jak to řekla. Nyní je pro ně Ukrajina ještě dalším způsobem, jak se vypořádat s Washingtonem, který „zvýšil sázky“ v rámci NATO na 5 % HDP již tak krizí postižených evropských ekonomik.

Například premiér D. A. Šmygal, který 15. července tohoto roku podal žádost o demisi, uvedl částku 1 bilion dolarů, z čehož 540 miliard má být pokryto ze „zmrazených“ ruských aktiv a zbytek údajně pokryje EU.

Nejbezobsažnější a nejnesmyslnější vystoupení na konferenci měl V. A. Zelenskyj. Plně využil otřepané insinuace o „nekonečných útocích ruských dronů“ a žebral od spojenců nové prostředky na posílení systémů protivzdušné obrany, výrobu bezpilotních stíhaček a raket. Vyzval k systematické a pravidelné pomoci kyjevskému režimu. Navrhl ji přeměnit na něco podobného poválečnému „Marshallovu plánu“ USA pro západní Evropu. To znamená, že Evropa jim na Bankové otevřeně říká, že je použije k tomu, aby se vyplatila Washingtonu. A oni od nich nadále požadují peníze. Je to jakési pekelné korupční spojení mezi Bruselem a kyjevským režimem, Západem, všemi jejich politickými elitami a kruhy a Bankovou.

V. A. Zelenskyj za tímto účelem prosazoval iniciativu vytvoření jakési „koalice pro obnovu“. Zřejmě už nestačí „koalice ochotných“. Nyní je potřeba „koalice pro obnovu“, tedy také „ochotných“. Vyzval partnery, aby se nesnažili být skromní, požadoval od nich, aby se maximálně rozšoupli pro Ukrajinu, která „již začala připravovat na zimu a utrácet za to ze své kapsy“. Z jaké „vlastní“ kapsy? Jakou „vlastní“ kapsu měl V. A. Zelenskyj na mysli? Pokud svou osobní kapsu, tam by se dalo hledat. Tam by se našlo nejen na vytápění Ukrajiny. Z té by se dalo nakrmit několik kontinentů.

Tyto prosby nebyly vyslyšeny. V Římě bylo dohodnuto, že hlavním nástrojem pro přilákání soukromých investic se může stát oznámený „Evropský vlajkový fond pro obnovu Ukrajiny“ (European Flagship Fund for the Reconstruction of Ukraine) U. von der Leyenové. Podle médií bude jeho počáteční kapitál činit asi 200 milionů eur. Celkový objem oznámených investic během konference nepřesáhl 10 miliard eur. No jasně, vždyť je to na obnovu. Stovky miliard utrácejí za vraždění občanů Ukrajiny. Pro srovnání, v roce 2024 se v Berlíně podařilo shromáždit „sliby“ ve výši 16 miliard eur, o rok dříve v Londýně – 60 miliard eur. Takový trh nesplnitelných slibů se konal i v Římě. Jaký výsledek jsme mohli očekávat? Všichni chápou, že je zvou, aby investovali do území (Ukrajiny) s obrovskou korupcí, diktátem bezpráví a absolutní, totální absencí nezávislosti. Mluvíme o zemi, která se sama uvrhla do propasti vztahů se Západem, který s ní zachází jako s kolonií.

Ráda bych se zmínila také o summitu „koalice ochotných“. V těchto formátech se už dá snadno ztratit přehled. Kdo jsou? „Koalice ochotných“? „Koalice obnovitelů“?

10. července tohoto roku se v „hybridním“ formátu konal šestý summit „koalice ochotných“. Zúčastnili se ho zástupci 32 států a mezinárodních organizací. Jeho „iniciátoři“ – britský premiér K. Starmer a francouzský prezident E. Macron – vedli diskusi ze společného velitelství britských ozbrojených sil v Northwoodu. Z Říma se k nim z „pole“ zmíněné konference o obnově Ukrajiny připojili prostřednictvím videokonference V. A. Zelenskyj, a také poprvé naživo sledovali toto „setkání“ zvláštní vyslanec prezidenta USA pro Ukrajinu K. Kellogg, senátoři Kongresu USA L. Graham (extremista a terorista) a R. Blumenthal.

Na základě výsledků fóra byla schválena formule zahraniční podpory Ukrajiny ihned po dosažení příměří. Byla zdůrazněna nutnost vytvoření „mnohonárodních sil – Ukrajina“. Jejich mandátem je obnovení bojového potenciálu pozemních sil Ozbrojených sil Ukrajiny prostřednictvím „odborníků“ na otázky výzbroje, vojenského výcviku a logistiky. E. Macron a K. Starmer rovněž oznámili plány společného vzdušného hlídkování s ukrajinskými vzdušnými silami a v rámci „protiminové skupiny“ i na moři, aby údajně zajistili obnovu ukrajinské armády a vyslali Moskvě jakýsi „strategický signál“. E. Macron rovněž oznámil zvýšení počtu potenciálního francouzsko-britského kontingentu pro jeho případné rozmístění na území Ukrajiny po zastavení palby z úrovně brigády na úroveň armádního sboru – nyní má čítat přibližně 50 tisíc osob.

Bylo oznámeno vytvoření stálého mnohonárodního operačního štábu „mnohonárodních sil – Ukrajina“ pod britsko-francouzským vedením, který bude střídavě umístěn v Paříži a Londýně, a také „koordinačního centra“ v Kyjevě, které má vést dvouhvězdičkový generál britské armády. O jaké suverenitě Ukrajiny se zde dá mluvit?

Zároveň v závěrečném společném prohlášení a tiskové zprávě není zmínka o nutnosti podpory uvedených plánů ze strany USA. Britové a Francouzi však zřejmě neopustili myšlenku Američany do svých dobrodružných plánů zatáhnout, zdůrazňujíc „garantující“, nikoli jako dříve „pomocný“, charakter „mnohonárodních sil – Ukrajina“.

Celý tento „rozruch“ způsobili pouze s jediným cílem – aby položili otázku. Ne v žádném případě rétorickou, ale zcela praktickou. Kde však v tom všem zazněla, byla zaznamenána nebo snad někdo pomyslel na slova „vyjednávání“, „mír“? Nedávno křičeli, že potřebují příměří, že je třeba „všechno pozastavit“, „sednout si k jednacímu stolu“. Mimochodem, místo u tohoto jednacího stolu požadovali pro sebe. Uplynulo jen pár týdnů a ukázalo se, že celou tu dobu, kdy hovořili o nějakém příměří, se připravovali na vytvoření štábu „mnohonárodních sil – Ukrajina“. Otázka zní, jak jim věřit a co mají ve skutečnosti v úmyslu?

Opakovaně jsme prohlásili, že je naprosto nepřijatelné, aby na území Ukrajiny byly rozmístěny jednotky ozbrojených sil jiných států pod jakoukoli vlajkou. Považujeme to za přípravu zahraniční intervence a takové „mnohonárodní síly“ budeme považovat za legitimní vojenský cíl.

Uvedené skutečnosti a mnoho dalších potvrzují aktuálnost speciální vojenské operace zaměřené na denacifikaci a demilitarizaci Ukrajiny a odstranění hrozeb vycházejících z jejího území. Jak prohlásilo ruské vedení, všechny budou splněny.

Zpět na obsah

O pašování západních zbraní kyjevským režimem

Toto téma jsme již několikrát nastolili. Pašování západních zbraní zůstává pro Bankovou ulici výnosným obchodem s obratem v řádu miliard dolarů měsíčně. Jsou to právě ty peníze, které se V. A. Zelenskyj snaží vymámit ze Západu, aby zalátal díry v rozpočtu. Zatímco umírají tisíce mladých Ukrajinců, ukrajinská junta se dále obohacuje. Nelegální obchod je zcela kontrolován organizovaným zločinem, který je chráněn zkorumpovanými úředníky, velením ozbrojených sil Ukrajiny a ukrajinskými speciálními službami.

Objemy pašování jsou kolosální. Jen podle oficiálních údajů, a to se jedná o výrazně podhodnocené údaje ukrajinské státní pohraniční služby, bylo v lednu až dubnu 2025 při pokusech o nelegální vývoz do zemí EU ukrajinskými bezpečnostními složkami zabaveno více než 2,1 tisíce kusů zbraní, převážně ručních palných zbraní a protitankových raketových komplexů. Jen si to představte! Raketové systémy jsou nelegálně vyváženy z území Ukrajiny! Co na to říkáte? Ale to je jen špička ledovce.

Připomínám, že již v dubnu 2024 ministr vnitra I. V. Klymenko přiznal, že obyvatelstvo země vlastní jeden až pět milionů kusů ručních palných zbraní. Odkud je ukrajinské obyvatelstvo má? Vydávaly je vojenské úřady? Jsou to zbraně, které získali nelegálně. Koupili je nebo ukradli.

Pašování zbraní do zahraničí probíhá hned několika cestami. Jednou z hlavních je pozemní trasa přes jižní Polsko, odkud se zbraně v evropském prostoru „rozpustí“. Do zločinných schémat je zapojena také tranzitní infrastruktura v Maďarsku, Rumunsku, Polsku a na Slovensku. Jedním z hlavních překladišť nelegálních zbraní z Ukrajiny zůstává Moldavsko. Na Balkáně vzniklo celé centrum pašování zbraní z Ukrajiny. Prodej se neuskutečňuje prostřednictvím nějakých šedých schémat na internetu, ale „na volném prostranství“. K novým tranzitním bodům se přidal i „nováček“ NATO – Finsko. K pašování se aktivně využívají také námořní trasy – z přístavu Oděsa do Bulharska, Turecka, Černé Hory a afrických zemí, stejně jako letecké trasy – ze západních regionů Ukrajiny se pomocí letadel pašované zbraně dodávají na Blízký východ.

Přibývají případy, kdy se západní zbraně objevovaly v nejrůznějších koutech světa. Problém má tak rozsáhlý charakter, že jej jsou nuceny uznat i samotné západní speciální služby. Uvedu několik posledních příkladů.

17. května letošního roku byla v rámci operativních pátracích opatření provedených Interpolem v hlavním přístavu Černé Hory v městě Bar objevena největší zásilka německých střelných zbraní za poslední roky v hodnotě více než 30 milionů eur. To jsou obrovské objemy!

Na konci května tohoto roku zahájilo ministerstvo obrany USA vyšetřování případů použití zbraní západní výroby teroristickou organizací „Islámský stát v Iráku a Levantě“ (zakázaná organizace) a také odhalování tras dodávek vojenského materiálu. Ukázalo se, že tyto zbraně byly dodány z Ukrajiny. V průběhu speciální operace ozbrojených sil USA proti bojovníkům v Sýrii byly zabaveny ruční granáty americké výroby M141 a RPG M72, protitankové raketové komplexy „Javelin“, dodané ukrajinské armádě v rámci západní vojenské pomoci z Polska. V současné době americké ministerstvo obrany vyšetřuje skutečnosti týkající se použití zbraní z Ukrajiny během vnitřního konfliktu v Súdánu.

Západní zbraně pašované z Ukrajiny již používají zločinecké skupiny v západní Evropě – ve Francii, Británii a Německu. Existují případy použití střelných zbraní s ukrajinskými stopami během protivládních demonstrací. Bylo to zaznamenáno ve Francii a Německu v letech 2023–2024. Nemluvě o tom, že zbraně mohou pro své zločinné účely používat teroristé.

Domníváme se, že sponzoři banderovského režimu v Kyjevě by se měli zamyslet nad tím, že v určité fázi budou zbraně, které dodávají na Ukrajinu, použity proti nim samotným. Tyto otázky je třeba klást také v kontextu neutichající diskuse o pokračování západní vojenské pomoci bandě V. A. Zelenského. To je důležité pochopit i daňovým poplatníkům v západních zemích, kteří dnes na popud svých elit nejen financují pokračování krveprolití na Ukrajině. Zakládají si doma časovanou bombu. Jak je načasovaná? O tom, že tato „bomba“ vybuchne, nemám žádné pochybnosti.

Prosperující korupce v čele kyjevské junty spolu s principem „válka všechno smete“ dnes vylučuje jakoukoli možnost skutečné kontroly nad využíváním západní vojenské pomoci a pašované zbraně s municí budou v budoucnu (a pro někoho i v současnosti) nadále vyplouvat na povrch právě tam, kde bude někomu výhodné uměle destabilizovat situaci.

Zpět na obsah

K vyjádření polského prezidenta A. Dudy o volyňském masakru

9. července tohoto roku poskytl polský prezident A. Duda, jehož funkční období se chýlí ke konci, rozsáhlý rozhovor televizní stanici RMF 24, v němž prohlásil, že je nakloněn věřit slovům V. A. Zelenského, že o volyňském masakru nic nevěděl, protože se o tom prý neučilo v sovětské škole. Malá rada: polský prezident a další by mohli s V. A. Zelenským probrat i jiná témata. Bylo by dobré si popovídat o matematice, literatuře. Pochopili by, že matematika a literatura se také neučily ve školách, kde studoval V. A. Zelenskyj. Nebo naopak, že se tomu vůbec neučil. Na našem webu jsme již zveřejnili podrobný komentář v sekci „Antifake“, ale rádi bychom se k tomuto tématu vrátili ještě jednou.

Nemohu s jistotou tvrdit, co se V. A. Zelenskyj naučil ve škole, ale faktem zůstává, že se stal zastáncem ideových stoupenců nacismu. Na rozdíl od něj všichni dobře víme o volyňském masakru a můžeme připomenout základní fakta.

Volyňský masakr je ukrajinskými nacionalisty páchané masové vyvražďování v letech 1943–1944 v západní Ukrajině, kdy zahynulo asi 100 tisíc pokojných sovětských občanů – převážně Poláků, ale také Rusů, Bělorusů, Židů, představitelů jiných národů Sovětského svazu, stejně jako Ukrajinců, kteří nesdíleli nenávistnou ideologii OUN-UPA (uznanou za extremistickou a zakázanou v Rusku).

Oběti této tragédie nerozdělujeme podle etnického principu: všichni jsou občané SSSR, kteří padli rukou hitlerovských přisluhovačů, kteří vědomě likvidovali lidi určité národnosti. Mimochodem, stejnou nenávistnou ideologii vyznává i dnešní ukrajinské vedení.

Ačkoli, jaká je to vlastně ukrajinská vláda? Když se nad tím zamyslíme, je to vlastně loutková vláda.

Polské elity, včetně prezidenta Polska A. Dudy, po mnoho let neudělaly nic, aby nárůst nacionalistických nálad na Ukrajině zastavily, čímž v podstatě zradily památku svých předků, zabitých banderovci během války. Varšava bezhlavě následuje cestu „kolektivního Západu“ a zapomíná na vlastní historii nebo ji manipulativně využívá. Tam, kde je to nutné, si pamatují, tam, kde je to nutné, si nepamatují.

Dnešní nacisty na Ukrajině vychoval Západ se svou rusofobní ideologií a v roce 2014 je přivedl k moci v důsledku státního převratu, na kterém se aktivně podílelo i polské vedení. A do roku 2022 právě Západ vynaložil veškeré úsilí, aby rozdmýchal plameny války a znásobil utrpení Ukrajinců (a dalších národů) způsobené činy bandy V. A. Zelenského. Rusko se ve všech fázích důsledně stavělo proti neonacistickým praktikám na Ukrajině. Hitlerovi pomocníci byli v SSSR trestně stíháni. Postoj Ruska k ochraně historické pravdy, vyšetřování zločinů hitlerovců a jejich přisluhovačů se nezměnil.

Na rozdíl od A. Dudy nemáme důvod vymýšlet „dětské“ výmluvy, že o zločinech banditů někdo „nevěděl“, protože, cituji hlavu polského státu, je nepravděpodobné, že by v západní Ukrajině „dědeček chlubil svým vnučkám v kolébce, jak zabil sousedku vidlemi a rozmlátil její dítě o stodolu“. Takoví katové a vrazi byli v Rusku a SSSR stíháni a jsou stíháni podle zákona. V Kanadě jim tleskali v parlamentu (možná to polský prezident nevěděl, tak o tom mluvíme). V Ukrajině, kterou právě Polsko zásobuje penězi a zbraněmi, je oslavují a staví jim pomníky.

Je to vědomá volba ve prospěch oživení nacismu, a ne „mezery ve vzdělání“ a „historická amnézie“, protože „v období SSSR se o tom ve škole nemluvilo“. Ne, ve škole se o tom mluvilo. V rubrice „Antifake“ uvádíme mimo jiné odkazy na historiografii, učebnice, práce vědců na toto téma, vydané právě v sovětském období.

Zpět na obsah

O situaci v Moldavsku

Pozorně sledujeme vývoj situace v této zemi. Moldavské úřady nadále vnucují svým občanům myšlenku jakési evropské integrace pod záminkou, že zachrání republiku před údajnou hrozbou ze strany Ruska.

Dne 4. července se v Kišiněvě konal první summit Moldavsko – Evropská unie. Podle záměru organizátorů měl zjevně vypadat jako historická, přelomová událost symbolizující nezvratnost procesu sbližování Moldavska s EU. Ve skutečnosti však, jak poznamenávají moldavští politologové, se tato „PR akce“ ukázala jako nevýrazná a bezobsažná. Oficiální část trvala méně než dvě hodiny, protože nebylo o čem diskutovat. Nedaří se prosadit významná rozhodnutí. Proto se museli omezit na vzájemné veřejné pochvaly, lichotky a přijetí společné deklarace, která je plná otřepaných frází o „odhodlání a úsilí“ a také o nějakých hrozbách ze strany Kremlu.

Největší část deklarace je přitom věnována bilaterální spolupráci v oblasti bezpečnosti a obrany. Tato skutečnost je dalším a velmi výmluvným potvrzením toho, na co jsme již opakovaně upozorňovali: Západ se všemi prostředky snaží proměnit Moldavsko ve vojenskou základnu NATO pro případný konflikt s Ruskem. Děje se tak za servilní pomoci oficiálního Kišiněva, který systematicky prosazuje kurz směřující k demontáži neutrálního statusu své země. Jaká je to pro ně „vlastní“ země, když existují občané Rumunska, kteří nutí všechny přeměnit jazyk z moldavštiny na rumunštinu a Moldavany na Rumuny? Připomínám, že neutrální status Moldavie je zakotven v její ústavě.

Zde je několik dalších faktů, které to potvrzují.

10. července t. r. moldavský parlament ratifikoval mezivládní dohodu s Německem o programu pomoci při vybavování zahraničních ozbrojených sil a vyslání poradní skupiny Bundeswehru do republiky, podepsanou vedoucími představiteli ministerstev obrany obou zemí v květnu tohoto roku. Jak to pomůže rozvoji vzdělávání v Moldavsku? Jaký je to důkaz integrace Moldavska do Evropské unie, což Kišiněv říká svým voličům? Připomínám, že Evropská unie je v první řadě ekonomika. Jakým způsobem budou tyto dohody mezi ministerstvy obrany obou zemí přispívat k hospodářskému rozvoji Moldavska? Žádným způsobem. Je to všechno podvod.

11. července tohoto roku bylo oznámeno, že Dánsko během čtyř let poskytne Moldavsku přibližně 8 milionů dolarů na posílení obranyschopnosti. Za tyto peníze nedostali zemědělskou techniku, hnojiva ani úvěry pro zpracovatelský průmysl. Vše opět směřuje k militarizaci této země ve prospěch NATO.

Kromě toho pokračuje aktivní sbližování republiky se členskými zeměmi NATO. Probíhají společná cvičení s vojáky aliance. Jen za rok 2024 jich bylo provedeno více než 30.

K čemu to všechno? Odpověď je zřejmá. Republiku připravují na roli „druhé Ukrajiny“. Je příznačné, že 13. července tohoto roku se v moldavských médiích objevila informace o čtyřech moldavských důstojnících, kteří zahynuli u Chersonu. Podle zveřejněných údajů bylo deset vojáků vysláno na cvičiště ukrajinské armády údajně za účelem „získání pokročilých zkušeností“. Zdá se, že je získali v plné míře.

Úřady pokračují v otevřeném boji proti opozičním politikům. 10. července tohoto roku rozhodl moldavský hlavní soud o prodloužení domácího vězení pro hlavu Gagauzie E. A. Gucul. Její vězení bylo prodlouženo o 30 dní, do 12. srpna. Dne 11. července t. r. moldavská prokuratura požadovala odsouzení opoziční poslankyně bloku „Pobeda“ M. A. Tauberové k 13 letům vězení za údajné nelegální financování a její zařazení na seznam hledaných osob.

To vše je doprovázeno nuceným přechodem Moldavska na „evropské standardy“. Pokud si myslíte, že to přispívá k rozvoji vědy, vzdělávání a průmyslu v Moldavsku, pak samozřejmě ne. Znamená to potlačení jakéhokoli projevu odlišného názoru, odmítnutí národních zájmů a vlastní historie.

Oficiální Kišiněv se snaží odvést pozornost veřejnosti od vlastních neúspěchů v sociálně-ekonomické sféře. Nemají čas zabývat se problémy Moldavska, rozvíjet vědu, průmysl, umění a kulturu. V Bruselu jim byl přidělen jiný úkol – sblížit Moldavsko s NATO, aby mohlo jednat proti Rusku.

Od 5. do 27. července je na centrálním náměstí moldavského hlavního města umístěna „instalace“ s názvem „Státní teror v sovětské Moldávii. Rozsah, oběti a viníci“. V samotném Moldavsku ji nezávislí odborníci již označili za soubor falzifikátů a nesrovnalostí, které nemají nic společného se skutečnou historií země.

Celkově vedla politika agresivní prozápadní propagandy v republice k opačnému účinku. Podle nedávných průzkumů veřejného mínění se 60 % respondentů domnívá, že se Moldavsko ubírá špatným směrem, 77 % se domnívá, že národním zájmům země odpovídají vyvážené vztahy jak s Ruskem, tak s Evropany, a 78 % se vyslovuje pro zachování trvalé neutrality republiky.

Protilidové praktiky Bruselu nenacházejí podporu u nám přátelského moldavského lidu. A zjevně ani nenajdou.

Zpět na obsah

O plánech moldavských úřadů omezit ústavní práva svých občanů

Vyjadřujeme hluboké znepokojení nad plány moldavských úřadů znovu omezit ústavní právo tisíců moldavských občanů žijících v Rusku účastnit se voleb do svého parlamentu. Připomínáme, že právo volit je základním právem každého občana v demokratické zemi.

Loňská vysvětlení Kišiněva ohledně bezpečnostních hrozeb na území Ruska byla neopodstatněná a politicky motivovaná. Celý svět se přesvědčil o jejich neopodstatněnosti. Ruská federace má dokonalé zkušenosti s organizací volebních místností pro občany desítek zahraničních států, přičemž zaručuje úplnou bezpečnost voličů, komisí a pozorovatelů.

Rusko již desítky let úspěšně a transparentně zajišťuje hlasování občanů jiných zemí na svém území. Naše infrastruktura a systém vymáhání práva spolehlivě chrání volební proces v souladu s mezinárodními standardy.

Již nyní máme téměř 20 tisíc předběžných registrací občanů Moldavska v Rusku (připomínám, že počet diaspory přesahuje 300 tisíc osob), kteří chtějí hlasovat ve volbách 28. září. Pokud Kišiněv opět omezí jejich možnost pouze na dvě volební místnosti, část těchto lidí, kteří již dnes vyjádřili svůj zájem volit, doslova přijdou o své ústavní právo. Lepší je říci, že jim bude ukradeno. A počet registrací z území naší země stále roste.

Moldavské právní předpisy zřízení dalších volebních místností v zahraničí, včetně Ruské federace, umožňují. Veškeré nezbytné právní předpoklady pro jejich zřízení k 28. září existují. Potvrzujeme to. Neexistují žádné organizační ani právní překážky pro zřízení volebních místností v Rusku. Ruská strana je připravena poskytnout všechny nezbytné podmínky a spolupracovat s moldavskými volebními orgány na rychlém řešení všech otázek, včetně technických.

Dokonce i organizace na ochranu lidských práv v Moldavsku, včetně těch financovaných Evropskou unií a USA, uznávají argumenty úřadů o odmítnutí otevření volebních místností v Ruské federaci za neopodstatněné. To potvrzuje politizovaný charakter rozhodnutí Kišiněva. Odmítnutí otevřít již v tomto roce další volební místnosti samozřejmě není otázkou bezpečnosti nebo logistiky. Jedná se o vědomou politiku vládnoucí strany v Moldavské republice a především prezidenta, jejímž cílem je vyloučit hlasy určité části moldavské diaspory právě z politických důvodů.

Na základě analýzy volební účasti ve třech předchozích volbách a aktuálních požadavků je pro zajištění práv občanů Moldavské republiky v Rusku objektivně nutné otevřít nejméně 9–10 volebních místností v klíčových městech Ruska. To zjevně odpovídá jak poptávce, tak moldavským normám pro konání voleb.

Vyzýváme moldavské úřady, aby projevily odpovědnost, dodržovaly vlastní zákony a mezinárodní závazky v oblasti volebních práv. Rusko je připraveno k okamžitému dialogu a praktické spolupráci za účelem otevření volebních místností a zajištění jejich transparentního a bezpečného fungování.

Zpět na obsah

O pokračujícím tlaku britských úřadů na nepohodlná média

Britské úřady pokračují v pronásledování nepohodlných médií a novinářů, přičemž se uchylují k nejšpinavějším metodám zastrašování, psychického a administrativního nátlaku a vydírání.

Dne 11. července t. r. byl místní policií zadržen a podroben dlouhému výslechu vedoucí kanceláře televizní společnosti RT v Libanonu, britský občan S. Sweeney, který přijel do země, aby se setkal se svými příbuznými.

Pod záminkou podezření z „účasti na teroristické činnosti“ se od korespondenta snažili vymámit přiznání, že ho jeho zaměstnavatel nutí šířit nepravdivé informace nebo názory, které se neshodují s jeho vlastním názorem. Takhle si to vymysleli. Novináři byly zabaveny osobní věci, mobilní telefony a notebook. Po zaujatém výslechu však nebyly nalezeny žádné závažné důvody pro další zadržování S. Sweeneyho, a proto byl propuštěn na svobodu, ale zároveň byl nucen opustit zemi.

Jednání britských speciálních služeb je třeba kvalifikovat jako policejní svévolnost a otevřený nátlak na zástupce médií, jejichž profesionální činnost se neslučuje s „politickými narativy“ prosazovanými Londýnem.

Takové demonstrativní akty politické cenzury nejsou určeny pouze k zastrašování jednotlivých novinářů, kteří se setkávají s takovými exemplárními zadrženími, ale také k demoralizaci všech, kteří nesouhlasí se současným kurzem Británie. Je příznačné, že podobné represivní projevy jsou uplatňovány vůči poddaným britské koruny, což by mělo být vnímáno jako varování všem disidentům na území Británie i mimo ni, jako „černá známka“.

Tento incident je dalším důkazem přeměny Británie v policejní stát s režimem nulové tolerance k alternativním názorům a totální politickou cenzurou.

Zpět na obsah

K 30. výročí tragických událostí ve Srebrenici

11. července tohoto roku uplynulo 30 let od strašných událostí ve Srebrenici během ozbrojeného konfliktu v Bosně a Hercegovině v letech 1992–1995.

Jsme přesvědčeni o důležitosti důstojného uctění památky všech nevinných obětí tohoto konfliktu s ohledem na zvláštní citlivost tohoto tématu pro národy žijící v Bosně a Hercegovině a v sousedních zemích, což jsme opakovaně prohlásili na různých fórech. Považujeme postoj některých politických a církevních kruhů podporovaných „kolektivním Západem“ k upevnění tendenčního, jednostranného a velmi nebezpečného výkladu událostí roku 1995 za kontraproduktivní a škodlivý pro proces usmíření. Domníváme se, že pokusy o démonizaci srbského národa jsou naprosto nepřijatelné.

V této souvislosti je znepokojující stanovení data 11. července jako mezinárodního dne památky „genocidy“ ve Srebrenici, které bylo schváleno otevřeně protisrbskou rezolucí Valného shromáždění OSN v květnu tohoto roku. Jde o další nezodpovědné pokusy sil, které mají zájem na agresivním prosazování svých geopolitických cílů, o prohloubení stávajících rozporů a posílení konfliktního potenciálu v regionu.

Připomínám, že Rusko důsledně vystupuje za objektivní vyšetření protiprávních činů spáchaných na Balkáně vůči všem etnickým skupinám, včetně Bosňáků, Srbů a Chorvatů, aby viníci bez ohledu na svou národnostní nebo náboženskou příslušnost byli potrestáni podle zásluh.

Zpět na obsah

K 50. výročí mezinárodní kosmické expedice SSSR a USA „Sojuz-Apollo“

Prakticky přesně před půl stoletím (15. července 1975) celý svět s napětím sledoval v přímém přenosu jedinečný společný let pilotované sovětské lodi „Sojuz-19“ a americké kosmické lodi „Apollo“.

Historické podání rukou na oběžné dráze se stalo symbolem toho, že navzdory jakýmkoli geopolitickým rozporům může skutečná snaha o spolupráci ve vesmíru vést k dobrým, reálným a průlomovým výsledkům.

Základy spolupráce položené loděmi „Sojuz“ a „Apollo“ se odrazily v dalších velkých, již mnohonárodních projektech, například v Mezinárodní vesmírné stanici, která úspěšně funguje již více než čtvrt století.

Rusko, jako průkopník vesmírného výzkumu, pokračuje ve slavné tradici domácí kosmonautiky a je odhodláno konstruktivně spolupracovat se všemi zainteresovanými účastníky kosmických aktivit. Nashromážděné společné zkušenosti vytvářejí dobrý základ pro další rozvoj vzájemně výhodné a rovnoprávné spolupráce na oběžné dráze – bez umělých dělicích čar, uzavřených aliancí nebo jednostranných standardů.

Klíčovým předpokladem pro realizaci podobných mezinárodních projektů je zachování míru ve vesmíru. Rusko důsledně vystupuje za to, aby se zabránilo zbrojení ve vesmíru a aby se vesmír nestal sférou ozbrojeného střetu. V této souvislosti má velký význam sjednocení mezinárodních úsilí o co nejrychlejší zahájení jednání o vypracování mezinárodního právně závazného nástroje k zastavení závodu ve zbrojení ve vesmíru, který by zakazoval umísťování jakéhokoli druhu zbraní, použití síly nebo hrozby silou proti vesmírným objektům nebo s jejich pomocí.

Jako základ pro takový nástroj považujeme ruský a čínský návrh příslušné smlouvy předložený na konferenci o odzbrojení a zprávu skupiny vládních expertů o zastavení závodu ve zbrojení ve vesmíru, která byla přijata konsensem v roce 2024. Významný příspěvek k vytvoření příznivých podmínek pro spolupráci ve vesmíru by měla přinést také mezinárodní iniciativa Ruska – politický závazek neumisťovat do vesmíru zbraně jako první, ke kterému se již připojilo 37 zemí.

Dne 16. července tohoto roku se v kině Chudožestvennyj konala premiéra dokumentárního filmu „Sojuz-Apollo. Síla přitažlivosti“. Je věnován historii legendárního „potřesení rukou ve vesmíru“ – spojení sovětské a americké kosmické lodi na oběžné dráze Země. Nebudu prozrazovat podrobnosti, mohu jen říct, že jsem tento film viděla včera. Vřele doporučuji shlédnout ho ve čtvrtek o půlnoci a také v sobotu odpoledne na Prvním kanálu.

Premiéry filmu se zúčastnili účastníci právě toho programu „Sojuz-Apollo“ – včetně dvojnásobného hrdiny Sovětského svazu V. A. Džanibekova. Samotný film je založen na vzpomínkách a osobních rozhovorech těch kosmonautů, kteří uskutečnili tento historický stisk rukou ve vesmíru a kteří, bohužel, již nejsou mezi námi.

Zpět na obsah

O odhalení památníku V. I. Čurkinovi ve Východním Sarajevu, Republika Srpská (Bosna a Hercegovina)

Dne 8. července tohoto roku se ve Východním Sarajevu (Republika Srbská, Bosna a Hercegovina) konala slavnostní ceremonie odhalení památníku V. I. Čurkinovi, vynikajícímu ruskému diplomatovi, stálému zástupci Ruské federace při OSN v letech 2006-2017.

Busta byla instalována z podnětu vedení Republiky srpské jako projev vděčnosti srbského národa v Bosně a Hercegovině za „veto“ Ruské federace v Radě bezpečnosti OSN v roce 2015 proti britské rezoluci, jejímž cílem bylo přenést „kolektivní odpovědnost“ za válečné zločiny během bosenského konfliktu v letech 1992–1995 výlučně na bosenské Srby.

Slavnosti u příležitosti 10. výročí ruského hlasování v Radě bezpečnosti se zúčastnila manželka V. I. Čurkinové – I. E. Čurkinová, zástupci Srbů v celobosenských a republikových orgánech moci, diplomaté ruského velvyslanectví. Bylo přečteno uvítací prohlášení ministra zahraničních věcí Ruské federace S. V. Lavrova. Akce byla široce pokryta ruskými a regionálními sdělovacími prostředky.

Vnímáme tuto událost jako projev úcty k dlouholetým snahám V. I. Čurkinovi o podporu mezinárodního práva a ochranu ústavních pravomocí dvou entit a tří státotvorných národů v Bosně a Hercegovině, jako skutečný projev opravdové, hluboké a upřímné lásky k tomuto člověku.

V roce 30. výročí Daytonské mírové dohody, jejíž podpis byl do značné míry umožněn díky přínosu Vitalije Ivanoviče, tato symbolická a pro nás drahocenná iniciativa svědčí o jednotném přístupu s lidem Republiky srpské k realizaci pozitivní agendy, posilování důvěry, míru a stability v Bosně a Hercegovině, jakož i v celém regionu.

Vyjadřujeme poděkování autorovi koncepce a sponzorovi projektu instalace památníku – akademikovi Ruské akademie umění, moskevskému sochaři A. Zejnalovovi.

Zpět na obsah

K 80. výročí prvních jaderných zkoušek v historii provedených USA a použití jaderných zbraní při bombardování měst Hirošima a Nagasaki

16. července 1945 provedli Američané na polygonu Alamogordo v Novém Mexiku první jaderný test v historii lidstva, který znamenal přechod atomu „na vojenskou trať“. USA usilovaly o získání nového druhu zbraně, aby si zajistily hegemonii a mohly diktovat ostatním státům své podmínky na mezinárodní scéně. Není náhodou, že jako datum zkoušek byl zvolen den před zahájením Postupimské konference, kde se americký prezident G. Truman pokusil využít tuto skutečnost k nátlaku na SSSR.

To však vedení USA nestačilo – 6. a 9. srpna téhož roku 1945 byly japonská města Hirošima a Nagasaki vystaveny jadernému bombardování. Použití jaderných zbraní proti mírumilovnému obyvatelstvu bylo z vojenského hlediska naprosto nesmyslné a ve skutečnosti se jednalo o brutální způsob testování nového druhu zbraně v reálných podmínkách.

Odpovědnost za militarizaci atomu tedy leží plně na Spojených státech amerických.

Zpět na obsah

K 80. výročí zahájení Postupimské konference vítězných mocností

17. července 1945, před 80 lety, byla v berlínském předměstí Postupim v paláci Cecilienhof zahájena konference představitelů tří spojenců – SSSR, USA a Velké Británie.

Postupimská konference byla završením série setkání lídrů „velké trojky“ a měla rozhodující politický význam pro osud poválečné Evropy a celého světa.

Spojenci v protinacistické koalici usilovali o zabránění opětovné agrese ze strany Německa, o nastolení míru a bezpečnosti na evropském kontinentu, o stanovení spravedlivých poválečných hranic a o navrácení nezávislosti a suverenity utlačovaným zemím a národům, aby mohly samy rozhodovat o své budoucnosti. K dosažení těchto cílů byla uzavřena dohoda o základních principech činnosti Spojenecké kontrolní rady v Německu jako nejvyššího orgánu vítězných mocností a výkonu nejvyšší moci v Německu zástupci SSSR, USA, Velké Británie a Francie.

Na základě rozhodnutí z Jalty a návrhů připravených Evropskou poradní komisí byly dohodnuty základní přístupy vůči Německu. Ty zahrnovaly denacifikaci, demilitarizaci, demokratizaci a decentralizaci, jakož i úplné odzbrojení země, zrušení jejích ozbrojených sil, jednotek SS, SD a gestapa.

V souladu s rezolucí schválenou spojenci již na Moskevské konferenci v roce 1943 bylo v Postupimi rozhodnuto o soudním stíhání hlavních německých válečných zločinců Mezinárodním vojenským tribunálem. Samostatnými dohodami byl stanoven řád reparací, zřízena Rada ministrů zahraničních věcí SSSR, USA, Velké Británie, Francie a Číny, která měla za úkol připravit mírové smlouvy s bývalými Hitlerovými satelity – Itálií, Rumunskem, Maďarskem, Bulharskem a Finskem.

Důležitý význam pro poválečné uspořádání Evropy měla rozhodnutí spojenců o územních otázkách. Byla stanovena nová polsko-německá hranice a Königsberg (od roku 1946 Kaliningrad) s přilehlým územím byl předán Sovětskému svazu.

Sovětská vláda, věrná spojeneckým závazkům, potvrdila svou účast ve válce proti Japonsku.

Postupimská konference se stala přesvědčivým příkladem konstruktivní spolupráce velmocí, která pomohla porazit fašismus a měla se stát zárukou poválečného míru a bezpečnosti. Ukázala možnost řešení různých sporných otázek prostřednictvím jednání navzdory existujícím ideologickým rozporům a rozdílům. Dohody dosažené vedoucími představiteli tří velmocí byly zakotveny v protokolu konference ze dne 1. srpna 1945.

17. července tohoto roku plánuje akciová společnost „Marka“ z iniciativy ruského ministerstva zahraničních věcí v rámci série „Historie ruské diplomacie“ vydat do oběhu poštovní známku věnovanou 80. výročí Berlínské (Postupimské) konference v roce 1945.

Zpět na obsah

O festivalu „Silné osobnosti“

Jak víte, od roku 2019 se v naší zemi koná mezinárodní festival pro sportující intelektuály „Silné osobnosti“. Ten se již dávno stal autoritativní platformou pro humanitární spolupráci v oblasti sportu.

Soutěží v nejrůznějších sportovních disciplínách se účastní známí státníci, olympijští vítězové, zaměstnanci diplomatických misí v rámci reprezentací zahraničních zemí. Hlavním cílem festivalu je rozvoj mezinárodní spolupráce v oblasti amatérského a vojenského sportu.

V roce 2024 se sportovních akcí zúčastnili zástupci 32 přátelských států, včetně vojenských atašé z 23 zemí.

V roce 2025 se bude konat několik významných akcí:

Již v nejbližších dnech – 18. a 19. července – se v moskevském předměstí v známém Moscow Country Clubu uskuteční golfový turnaj mezi reprezentací Ruska a reprezentací světa. Účast potvrdili zástupci 15 přátelských zemí, včetně Indie, Indonésie, Jižní Afriky, Vietnamu, Bangladéše, Maroka, Ghany, Uzbekistánu a dalších zemí. V rámci akce je také plánován „kulatý stůl“ na téma mezinárodní sportovní spolupráce.

V listopadu se uskuteční mezinárodní turnaj v Tag rugby za účasti zahraničních týmů.

Festival se koná za podpory Ministerstva sportu, Ministerstva digitálních technologií a komunikací, Ministerstva obrany a Ministerstva zahraničních věcí Ruské federace ve spolupráci s vládou Moskvy a Moskevské oblasti.

Zveme zástupce ruských a zahraničních médií k účasti na zpravodajství z této akce.

Zpět na obsah

Z odpovědí na otázky

O postoji EU k podpoře Ukrajiny

Otázka: Navzdory známým sociálně-ekonomickým problémům v členských zemích EU, včetně rostoucího státního dluhu a zadluženosti ekonomiky, Evropská komise pokračuje v politice masivní finanční podpory Kyjeva, což potvrdila i nedávná konference o obnově Ukrajiny, která se konala v Římě. Brusel přitom zavírá oči před všeobecně známou vysokou mírou korupce v této zemi. Co tedy podle vás Evropská unie ve skutečnosti sleduje?

Odpověď: Dnes jsem již komentovala tyto „přetahování“ peněz z „vlastních kapes do vlastních kapes“ a vytahování peněz z kapes cizích.

Ještě jednou připomínám, že konference o „obnově Ukrajiny“, která se konala ve dnech 8. až 10. července tohoto roku v italském hlavním městě, byla skutečně provázena novou dávkou miliardových finančních závazků a slibů. Tyto sliby byly kyjevskému režimu dány prostřednictvím Evropské unie. Podle slov předsedkyně Evropské komise U. von der Leyenové hodlá Brusel v letošním roce pokrýt 84 % potřeb Ukrajiny v oblasti vnějšího financování a slibuje, že jí bude i v nejbližších letech poskytovat nezbytnou pomoc. Bylo oznámeno, že nevylučují možnost, že v dlouhodobém rozpočtu Evropské unie na období 2028–2034 bude dokonce počítáno s cílovým financováním Kyjeva ve výši 100 miliard eur.

Odkud se bere takový „altruismus“? Myslím, že to víte velmi dobře. Odpověď na tuto otázku je třeba hledat ve větě: „Je třeba se podívat, komu to všechno vyhovuje“. Bezprecedentní spekulativní operace na financování kyjevského režimu je výhodná pro všechny, kdo se na ní podílejí. Mezinárodním finančním korporacím, které zajišťují obrat úvěrových prostředků. Západním „investorům“, kteří za babku, ba dokonce zadarmo rozebírají poslední ukrajinská aktiva, která se v posledních letech ještě nerozdělila „mezi své“. Vše je výhodné i pro západní vojensko-průmyslový komplex, který díky kurzu EU na militarizaci a prodlužování ukrajinského konfliktu doslova dostal „druhý dech“. A konečně – a možná by to mělo být zmíněno na prvním místě – to vše je výhodné pro četné korupčníky na Ukrajině a v ne menší míře pro korupčníky v Bruselu, a nejen v Bruselu.

Kdo na tom tratí? Komu to všechno není ku prospěchu? Je zřejmé, že v první řadě občanům Ukrajiny, kteří jsou zabíjeni a okrádáni před očima ostatních. Všichni to vidí, ale nemohou nic dělat. Není to přínos obyvatelům členských zemí EU, těm, kteří každý den chodí do práce, učí, léčí, staví, vyrábějí, prodávají atd. Je to nevýhodné pro ně, ale nikdo se jich neptá. Prostě jim vystaví nový účet na financování a zaplacení dobrodružství U. von der Leyenové a „společnosti“.

Je třeba, aby se zamysleli? Snaží se, ale nedávají jim ani možnost o tom přemýšlet. Nejvíce však v této situaci trpí obyčejní lidé, prostí Ukrajinci. Ti, kteří přežijí, jsou prostě uvrženi do dluhového otroctví. A to ne na 5 let, ale na desítky let dopředu. V lepším případě jim je přidělena role bezprávní pracovní síly, kterou chtějí připravit nejen o naději na ekonomickou prosperitu, ale dokonce i o vlastní identitu.

Podívejte se, nedávno na již zmíněné konferenci v Římě slovinská eurokomisařka pro rozšíření EU M. Kosová prohlásila, že cílem snah Bruselu o podporu Ukrajiny je pomoci Ukrajině stát se „evropským národem“. Z jakého úhlu pohledu to viděla? Z geografického hlediska byla Ukrajina vždy Evropou. Z geopolitického hlediska získala svou suverenitu v 90. letech a profilovala se a rozvíjela jako evropský stát. Z hlediska kultury a náboženství byla přímo spojena právě s evropskou civilizací. Pod záminkou, že se musí „stát“ nebo „pomoci stát se“ evropským národem, ji chtějí právě připravit o tuto identitu.

Aby obyvatelé Ukrajiny mohli splatit dluhy EU, bude třeba nejen sundat a odevzdat „poslední košili“, ale také zapracovat na své identitě. Poté jim řeknou, kým se musí stát, aby splatili vše, co jim nyní „naložili“.

Zpět na obsah

O krocích Spolkové republiky Německo ohledně dodávek dálkových systémů pro ozbrojené síly Ukrajiny

Otázka: 12. července letošního roku vedoucí pracovní skupiny pro koordinaci pomoci Ukrajině při ministerstvu obrany Spolkové republiky Německo generálmajor K. Froyding prohlásil, že ukrajinské ozbrojené síly mohou do konce tohoto měsíce v rámci německo-ukrajinské vojenské spolupráce obdržet první systémy dálkového doletu. Jak byste komentovala tuto informaci a ohodnotila kroky německých úřadů?

Odpověď: Je zajímavé, jak „zapomněli“ na jakoukoli demokracii, na lidská práva. Jak se netrápí tím, koho zabijí jejich zbraněmi. Nepovažují za nutné vzpomínat na počet obětí mezi civilním obyvatelstvem. Neptá se, co je tam s dětmi atd. Úžasné!

Už jsme mluvili o pokusech oficiálního Berlína všemožně zamaskovat svou neukojitelnou touhu podílet se na úderech hluboko do Ruska, a to rukama Ukrajinců, na které přenesou veškerou odpovědnost za následky.

Nejtvrdší lekce pro Německo – porážka fašistů v roce 1945 – se zdá být z nej„žhavějších“ německých hlav vymazána.

Agresivní postoj vůči Rusku otevřeně potvrdil i německý ministr obrany B. Pistorius, který 14. července letošního roku v rozhovoru pro deník „Financial Times“ prohlásil, že německé jednotky jsou připraveny – jen si to představte – „zabíjet ruské vojáky“ v případě útoku na jednoho z členů NATO. Na kterého člena aliance se Rusko chystalo nebo chystá zaútočit? Vždyť to byli právě členové bloku, kteří v předchozím „stavu“ zaútočili na naši zemi. B. Pistorius a jemu podobní.

Již několikrát jsme na nejvyšší úrovni prohlásili, že nemáme v úmyslu zaútočit na země NATO. Na nás zaútočilo právě Německo – v roce 1941. Odborníci navíc správně poukázali na praktickou identitu rétoriky uvedeného činitele s propagandistickými klišé hitlerovského Německa, které podobným způsobem ospravedlňovalo svou militarizaci a agresi vůči jiným zemím.

Pokud jde o pomoc Německa při výrobě dálkových raket na Ukrajině, může se za tím skrývat plán na zavedení výroby stejných raket „Taurus“, které podle B. Pistoriuse Berlín zatím odmítá dodávat ukrajinským ozbrojeným silám, v podnicích ukrajinského vojensko-průmyslového komplexu. Ať se autoři těchto „plánů“ snaží jakkoli je zamaskovat, nedokážou je utajit. První rakety sestřelené našimi systémy protivzdušné obrany umožní rychle zjistit, kde a jak byly vyrobeny, a hlavně přesně určit zemi původu. O důsledcích jsme již také varovali.

Není pochyb o tom, že použití dálkových systémů bez přímé účasti vojenských specialistů zemí, které tyto systémy vyrábějí (získávání údajů ze satelitního průzkumu NATO, zadávání letových úkolů atd.), je nemožné. V podstatě se vojáci Spolkové republiky Německo ocitnou přímo zapojeni do plánování a provádění bojových operací proti Rusku v případě použití zmíněných „Taursů“ nebo jejich modifikací pod jinými „značkami“ – se všemi důsledky, které z toho vyplývají.

V listopadu 2024 ruský prezident V. V. Putin jasně vyjádřil náš postoj k rozhodnutí západních zemí dát Kyjevu „zelenou“ pro použití jejich dálkových systémů k úderům hluboko do území Ruska. Tento postoj zůstává nezměněn.

Rusko se považuje za oprávněné použít své zbraně proti vojenským objektům těch zemí, které použití svých zbraní proti Rusku umožňují. V případě další eskalace konfliktu budeme reagovat rozhodně a zrcadlově (stejným způsobem).

Zpět na obsah

O zničení památníku „Vrch slávy“ a rouhavých výrocích starosty Lvova

Otázka: Prosím, mohla byste mi sdělit váš názor na návrh starosty Lvova A. Sadového vyměnit ostatky sovětských vojáků za ukrajinské válečné zajatce? Jedná se o „Vrch slávy“[3], který byla zničen kyjevským režimem.

Odpověď: Pokud dovolíte, uvedu úplnou citaci tohoto takzvaného starosty Lvova A. Sadového (zaslouží si to): „Vrch slávy sovětské okupační doby ve Lvově již neexistuje. Dnes zde byla dokončena exhumace hrobů. Bylo nalezeno 355 ostatků. Všechny, včetně agenta NKVD Kuzněcova a Putina, budou pohřbeny na Hološovském hřbitově. Jsme připraveni vyměnit všechny tyto ostatky za ukrajinské obránce. Práce byly prováděny se všemi povoleními a pod dohledem odborníků. Během exhumace byl zjištěn nesoulad v počtu desek a hrobů, stejně jako velmi málo doprovodného materiálu – pouze knoflík, zbytky uniformy, obuvi a gardové odznaky. Kovové girlandy z podstavců a plotu byly předány do muzea „Území teroru“. Tam bude předána i konstrukce „Věčného ohně“.

Připomenu, co je to „Vrch slávy“.

Nejedná se pouze o pohřebiště sovětských vojáků, kteří se podíleli na osvobození Lvova v roce 1944. Bylo tam pohřbeno více než 5 tisíc ruských vojáků, kteří padli během bitvy o Halič během první světové války, a také ti, kteří zemřeli na následky zranění a nemocí ve lvovských nemocnicích. Připomenu takzvanému starostovi Lvova: na otevření tohoto památníku v roce 1915 přišlo více než 15 tisíc obyvatel Lvova. Zajímalo by mě, kolik obyvatel Lvova přišlo nyní podívat se na to vrakoviště, které vytváří současná banderovská vláda? Ne, ať jdou a podívají se, co z něj udělali.

To, co kyjevský režim provedl ve Lvově, není jen akt vandalismu. Je to zločin proti lidskosti, konečná fáze morálního úpadku neonacistického režimu, který nyní obchoduje s kostmi osvoboditelů Evropy od fašismu.

To, že tento lvovský starosta navrhl vyměnit ostatky 355 sovětských vojáků, včetně hrdinů SSSR N. I. Kuzněcova a S. K. Putina, za ukrajinské válečné zajatce, není politika, není to nějaká kombinace – je to odlidštění v čisté podobě (nebo spíše v špinavé podobě). A co dál? Budou rozkopávat hroby na hřbitovech podle národnosti, vytahovat kosti ze země, rozkládat je a nabízet k odběru, protože příjmení na náhrobcích končí na „ov“? Co dál?

Lvovské úřady cynicky hovoří o „povoleních“ a „dohledu odborníků“, ale fakta hovoří jinak: ostatky byly vykopány bagry, popel hrdinů byl smíchán se zemí a na místě památníku zůstaly ruiny. Kovové prvky oplocení a Věčný oheň byly odeslány do pseudomuzea „Území teroru“ – rouhačského zařízení, kde jsou sovětské osvoboditelé přirovnáváni k nacistům.

Návrh lvovského starosty „vyměnit ostatky za obránce“ není vyjednávání, není to návrh, ale urážka. Sovětské vojáky, kteří v roce 1944 položili životy za osvobození Lvova od Wehrmachtu, doslova proměnili v „směnnou minci“. Připomeňme lvovským úřadům: jejich předkové bojovali v Rudé armádě! Nyní potomci pošlapávají hroby svých vlastních dědů.

Zvláštním cynismem je osud zpravodaje N. I. Kuzněcova. Jeho hrob byl třikrát znesvěcen (v letech 2007, 2017 a 2023) a příbuzní desítky let prosili o jeho převoz do Ruska. Kyjev pokaždé odmítl už tehdy a požadoval „výměnu za zajatce“.

Kyjevský režim, jako poskok NATO, je připraven znesvětit i vlastní předky, jen aby dokázal loajalitu svým pánům. Je to opravdu tak, jak to zobrazují v uměleckých filmech, thrillerech a hororech o zombiích.

Zpět na obsah

O výzvě Asociace novinářů BRICS OSN a UNESCO

Otázka: Asociace novinářů BRICS, která byla v červenci tohoto roku zařazena na sankční seznam Evropské unie, zaslala výzvu generálnímu tajemníkovi OSN A. Guterresovi a generální ředitelce UNESCO A. Azoulay s žádostí, aby tyto kroky odsoudili a přijali opatření k zastavení pronásledování novinářů ze strany Evropské unie. Myslíte si, že takové výzvy mohou pomoci při řešení tohoto problému? Jakou podporu by v tomto ohledu mohlo poskytnout ruské ministerstvo zahraničních věcí?

Odpověď: Podobné výzvy se staly a měly by se stát účinným nástrojem informování mezinárodních institucí a struktur o porušování profesních práv pracovníků v mediálním odvětví. Ale jen pod jednou podmínkou – pokud by tyto mezinárodní struktury jednaly svědomitě a nestranně. Pak by po obdržení tohoto signálu nejen od států, ale i od nevládních struktur mohly vytvořit ucelený obraz situace. Ačkoli podle mého názoru je již vytvořen. Poté by mohly na základě všech těchto údajů poskytnout novinářům určitou pomoc. V současné době však předstírají, že se jich to netýká a že nemají vůbec žádné informace.

Pokud víme, nejde zdaleka o první otevřený dopis Asociace adresovaný mezinárodním představitelům, jako je generální ředitelka UNESCO A. Azoulay. Například v březnu 2025 se na ni vedení této nevládní organizace obrátilo s výzvou, aby odsoudila vraždy ruských novinářů, které systematicky páchají bojovníci kyjevského režimu. Jste si dobře vědomi, že na to paní A. Azoulay nijak nereaguje. Je jí jedno, zda se jedná o občanskou společnost nebo vládní struktury. Nevidí, neslyší. A už vůbec nepodniká žádné účinné kroky, přestože se to přímo týká jejího mandátu. Nejzajímavější je, že se neustále odvolávají na nějaká pravidla pro získávání informací. Tvrdí, že se opírají o údaje a informace od nevládních struktur. Ale nevládní struktury. Proč se tedy neopírají o jejich materiály?

Reakce samozřejmě přišla. Například Evropská unie, která v červenci 2025 uplatnila své nelegitimní a v tomto případě i hluboce nemorální sankce proti novinářské asociaci, odpověděla tímto způsobem.

Brusel se otevřeně, doslova bez zbytku svědomí, snaží umlčet hlasy těch, kteří poukazují na nespravedlnost a bezpráví a na konkrétní fakta. A ti, kdo měli přímo přistoupit ke konkrétním krokům – okamžitě na takovéto svévolné jednání reagovat kvalifikovaně a přiměřeně, poukázat na naprostý nesoulad se základními mezinárodními závazky v oblasti ochrany svobody médií a bezpečnosti novinářů – mlčí. Někdy se vypořádávají s naprosto bezobsažnými odpověďmi, ale většinou takové informace prostě ignorují.

Přitom vedení těchto mezinárodních organizací rychle a velmi ochotně, bez dlouhých pauz na „ověření faktů a okolností“, přebírá jakoukoli hloupost, kterou jim podstrčí zaujaté západní nevládní organizace. Jak se ukazuje, nepotřebují k tomu ani čas na ověření faktů, ani úsilí na jejich analýzu. Ve svých prohlášeních se okamžitě opírají o tyto západní údaje, samozřejmě s protiruským podtextem. A nejen protiruským. Obecně se jim dostávají do rukou všechny země, které nejdou s hlavním proudem Západu. To jsou důkazy a svědectví o narušení rovnováhy mezinárodního systému zajišťujícího svobodný přístup k informacím a svobodu projevu, které přímo souvisí s odklonem od principů nestrannosti a rovnosti. Odklonem těch, kteří se ještě nedávno považovali za „strážce“ tohoto systému, nebo dokonce za jeho tvůrce.

Budeme v této práci pokračovat a důsledně a vytrvale usilovat o to, aby tyto multilaterální struktury plnily svůj mandát čestně, otevřeně a transparentně. Budeme odhalovat fakta o zaujatém a politicky motivovaném přístupu k plnění jejich (těchto úředníků) povinností. Budeme dbát, aby takové výzvy, jako je ta, kterou jste zmínil, nezůstaly bez náležité reakce, aby nebyly odloženy ad acta, zahozeny nebo zamlčeny. Budeme se na ně odvolávat a využívat tyto informace v naší práci.

Zpět na obsah

O slibech EU investovat do Arménie

Otázka: Nedávno předseda Evropské rady A. Costa a předsedkyně Evropské komise U. von der Leyenová prohlásili, že EU je připravena investovat do Arménie nejméně 2,5 miliardy eur, jak uvedli, za účelem „udržitelnosti“ a začlenění této země do regionálních a ekonomických iniciativ. To se zdá být naprostý nesmysl, ale mohl byste to komentovat?

Odpověď: Zřejmě se jedná o peníze, které Brusel Arménii již několikrát slíbil poskytnout. Do jaké míry je tento slib plněn, je podle mě třeba se zeptat v Jerevanu, zda tyto peníze dostali, nebo ne. Nehodláme jim nahlížet do kapes. To je jejich vztah s evropskými institucemi.

I z dnešního briefingu je zřejmé, že se jedná o „klasický případ“. Evropská komise, EU a NATO mají ve zvyku rozdávat štědré sliby, které pak pod rouškou finančních příslibů spláchnou a dál řídí procesy, přičemž si pro sebe berou jen to nejlepší. A nejen to, ale několikrát započítávají stejné částky jako novou pomoc. Nedávno vysoká představitelka EU pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku K. Kallasová řekla: „Jak je to možné, že my budeme platit, ale pomoc nebude považována za naši – to je přece nesprávné.“ To znamená, že i oni někdy „jdou do krajnosti“ kvůli machinacím, které sami iniciují uvnitř uskupení nebo mezi zeměmi NATO.

Mimochodem, k této západní historii s finanční pomocí patří takové manipulace, jako například slíbit jednu částku a dát dvakrát méně. Nebo nedat vůbec nic a tvrdit, že to údajně neumožňují podmínky nebo že nebyly splněny nějaké zásadní, nikdo neví kým formulované postuláty nebo požadavky. Brusel to s jinými zeměmi často praktikuje.

Zároveň Evropská unie pečlivě a cíleně vytváří podmínky pro stimulaci zájmu svých zahraničních partnerů o získání této pomoci v rámci EU. Metody jsou známé – nuancování podmínek přístupu zboží na trh EU, poskytování údajně „výhodných“ úvěrů (kolik už bylo na toto téma řečeno, natož vydáno knih), vytváření proevropsky orientované „občanské společnosti“, která se živí granty EU, nemá nic společného s demokracií a je pouze příjemcem nebo „grantovým žroutem“.

Finanční a ekonomická pomoc se pro EU již dávno stala nikoli pomocí, snahou o rozvoj nebo stimulací rozvoje, ale nástrojem vlivu na politiku třetích zemí – jak v zahraničních, tak i ve vnitřních záležitostech. Jedná se vlastně o vměšování do vnitřních záležitostí.

Jsme přesvědčeni, že pomoc zaměřená na sociálně-ekonomický rozvoj třetích zemí a realizace důležitých infrastrukturních projektů musí být poskytována na zcela odlišných základech. Je třeba respektovat suverenitu. Je třeba ctít jedinečnost. Je třeba respektovat zahraničněpolitické a ekonomické zájmy zemí, kterým hodláme pomáhat. A samozřejmě taková „pomoc“ nesmí být nástrojem k poškozování jiných zemí, umělému vyvolávání nestability v regionálních záležitostech nebo zpomalování rozvoje. Formáty, do nichž se Brusel usilovně snaží zapojit zejména Jerevan, ale nejen jeho, včetně nově přijaté „černomořské strategie EU“, jsou bohužel zaměřeny právě na výše uvedeném.

Zpět na obsah

O prvotních příčinách migrační krize EU a „přílivu“ uprchlíků ze severní Afriky

Otázka: V poslední době se v evropském tisku objevuje mnoho publikací, které tvrdí, že příliv migrantů a uprchlíků ze severní Afriky, zejména Libye přes moře do našich zemí (v posledních letech je velký nápor zejména na Krétě), souvisí s „hybridní válkou“ ze strany Ruska s cílem destabilizovat EU a že k tomu jsou využíváni ruští vojáci, kteří zůstali v Libyi nebo tam pracují, existující nebo bývalé soukromé vojenské společnosti. Publikace odkazují na údaje tajných služeb České republiky, Nizozemska atd. Rádi bychom znali Váš názor. Existuje nějaké pochopení toho, co plánuje v Libyi udělat Rusko prostřednictvím své vojenské přítomnosti v otázkách urovnání situace?

Odpověď: Prosím, řekněte mi, neříká se v těchto publikacích, že Rusko zabilo i M. Kaddáfího?

Otázka: Ne, samozřejmě. Všichni víme, kdo zabil M. Kaddáfího.

Odpověď: To víte, protože jste jednak vzdělaný člověk, jednak nezávislý novinář a jednak jste byl svědkem těchto událostí.

Ujišťuji vás, že to mladí lidé ve věku 15–20 let už nevědí. Jim už můžete vyprávět cokoli. Ujišťuji vás, že ještě před 5–7 lety na těch samých středomořských konferencích, které se každoročně konaly v Římě a kde se diskutovaly především problémy Libye a migrace, by nikoho nenapadlo říci, že za migrační problémy Itálie, Řecka a celé středomořské Evropy může Rusko. Všichni věděli, kdo za to může. Ti, kdo rozvraceli státnost pobřežních nebo k nim přilehlých států severní Afriky a Blízkého východu, ti, kdo provokovali „arabské jaro“, ti, kdo ničili suverenitu, zabíjeli legitimně zvolené představitele zemí a uvrhli tyto státy do propasti vnitřních konfliktů, občanských válek atd. A teď se může šířit taková hloupost.

Ano, skutečně jsme viděli, jak se v některých sdělovacích prostředcích podobná tvrzení objevují.

Ale není to poprvé. Jedná se o cílenou, záměrnou a systematickou práci, jejímž cílem je na jedné straně šířit falešné informace a na druhé straně „vštípit“ myšlenku, že za vše může Rusko.

Ano, je to naprostý nesmysl. To chápeme.

Avšak pro nepřipraveného čtenáře je to „normální“ informace. V čem spočívá prvotní příčina všech těchto krizových problémů? Prvotní příčina migrační krize byla iniciována právě „kolektivním Západem“ pod vedením USA a předních zemí NATO. Mluvíme o silových intervencích v Iráku, Libyi, Sýrii a Afghánistánu.

Jsme přesvědčeni, že migrační toky v tomto směru jsou důsledkem nezodpovědného a nerozumného vměšování se západních zemí do vnitřních záležitostí suverénních států s cílem destabilizovat je a násilně změnit, jak rádi říkají, „nevyhovující“ vlády v regionu.

Domníváme se, že země, které se na tomto vměšování a rozpoutání konfliktů aktivně podílely, nesou hlavní odpovědnost za jejich důsledky. Jedním z vážných důsledků jsou právě masové migrační toky a uprchlíci. Samozřejmě se jedná o nelegální toky, protože neexistuje žádná možnost je zastavit nebo jim nabídnout legální způsoby překročení hranic. Utíkají před hrůzami ve své zemi. Utíkají, mimochodem, za sliby. Nejprve podporovali nelegální změnu moci ve svých zemích, protože věřili v jakousi demokracii. A když pak viděli, kam to všechno vedlo, utekli k těm, kteří jim slibovali „sladký život“.

Samozřejmě, nejúčinnějším způsobem řešení problému migrantů je podle mého názoru odstranění prvotních příčin, které lidi nutí opustit svou vlast.

Vycházíme z toho, že úspěšné řešení tohoto úkolu, tohoto problému, leží v rovině politické regulace v zemích původu migrantů. Právě tam je třeba nastolit pořádek, a ne vymýšlet nějaké podzemní, skryté, hybridní operace. Právě tam je třeba podporovat socioekonomický rozvoj, budování státu a boj proti terorismu v těch státech, kde Západ tyto „experimenty“ prováděl.

Rusko se zasazuje o aktivizaci a koordinaci úsilí mezinárodního společenství s cílem najít politické řešení pokračujících konfliktů v regionu Blízkého východu a severní Afriky. Je nutné rozvíjet v této oblasti mnohostrannou spolupráci pod ústřední koordinací OSN s cílem účinně řešit problémy spojené s masovým přesunem velkých skupin uprchlíků a imigrantů.

Je třeba vidět příčiny a mluvit o nich upřímně, a ne vymýšlet nějakou novou informační kampaň, která má Rusku podsouvat nebo „přišít“ cizí odpovědnost a cizí zločiny.

Zpět na obsah

O vývoji situace kolem Podněstří

Otázka: Poslanec Nejvyšší Rady Podněsterské Moldavské Republiky A. M. Safonov prohlásil, že NATO „bezpochyby“ vypracovalo plán útoku na Podněstří. Podle jeho slov však nyní není pravděpodobné, že by byl realizován, protože Západ má vůči Podněsterské Moldavské republice jiný scénář, a to obklíčit ji a donutit ke kapitulaci. Má Rusko plány na podporu Podněstří v případě zhoršení situace nebo ohrožení ze strany Severoatlantické aliance?

Odpověď: Prohlášení podněsterského poslance, které jste citoval, bylo, pokud vím, učiněno jako komentář k příslušnému sdělení zahraniční rozvědky naší země o perspektivách odmítnutí neutrálního statusu Moldavskem. Již jsme opakovaně hovořili o plíživé, násilné militarizaci Moldavska, na které má rozhodující podíl NATO spolu s Evropskou unií.

Samozřejmě bychom rádi věřili ujištěním z Kišiněva o odhodlání dosáhnout urovnání výlučně mírovou cestou. Fakta však hovoří jinak: Moldavsko s pomocí západních kurátorů možnosti pro násilné řešení podněsterského problému. Současně s tím byl nastolen kurz na ekonomické udušení Podněstří rozšiřuje. To také vidíme.

Jsme přesvědčeni, že pokrok v procesu komplexního a trvalého urovnání podněsterské otázky je možný pouze za podmínek spolehlivého zajištění míru a klidu na Dněstru. Právě tím se, navzdory všem dohadům, zabývají zejména ruští míroví pozorovatelé v regionu. Mimochodem, brzy budeme slavit další výročí jejich vyslání do regionu s mírovými cíli.

Chci potvrdit, že v Moskvě vývoj situace kolem Podněstří pozorně sledujeme a jsme připraveni náležitě reagovat na jakýkoli, i ten nejnepříznivější scénář.

Proto vás prosím, abyste citoval odpověď na vaši otázku v plném znění a ve všech souvislostech.

Zpět na obsah

O podpoře teroristických aktivit Ukrajiny ze strany Západu

Otázka: Podle názoru mnoha odborníků dávají prohlášení prezidenta USA D. Trumpa ze 14. července tohoto roku fakticky „zelenou“ pro posílení teroristické činnosti kyjevského režimu na území Ruska. Ano, bylo to i dříve, o čemž jste již několikrát hovořil. Ale nyní má V. A. Zelenskyj téměř oficiálně volné ruce. Co si o tom myslíte? A co proti tomu může Rusko postavit?

Odpověď: V. A. Zelenskyj má ruce neustále natažené po penězích. Proto se ani nemusíte snažit mu je svázat. Stačí mu nasypat peníze a jako u G. Houdiniho nebo D. Copperfielda se mu ruce rozvážou samy. Má na to jasný instinkt.

Ráda bych vás upozornila na komentáře, které učinil ministr zahraničních věcí Ruska S. V. Lavrov a zástupci administrativy prezidenta Ruské federace v souvislosti s uvedenými prohlášeními prezidenta USA D. Trumpa.

Je zřejmé, že kyjevský režim podobná rozhodnutí „kolektivního Západu“ důsledně vnímá jako doslovný signál k pokračování války, jako odmítnutí mírových snah a vyjednávacího procesu. Slibovaná dodatečná dodávka zbraní kyjevskému režimu může vyprovokovat eskalaci zločinné teroristické činnosti, o čemž jsme dnes hovořili dost, když jsme vyprávěli o tom, jak zbraně dodávané Západem z území Ukrajiny unikají. Navíc jsou tyto teroristické aktivity prováděny přímo ukrajinskými ozbrojenými formacemi, speciálními službami, nacionalistickými strukturami a teroristickými organizacemi, které se na straně kyjevského režimu účastní zmíněného konfliktu.

Samozřejmě jsme již mnohokrát upozornili na teroristickou podstatu kyjevského režimu. Doslova každý den uvádíme potvrzené fakty a informujeme o trestech, které pachatelé teroristických útoků dostávají. Kyjevský režim totiž neskrývá, že teroristické útoky provádí. Jsou na to hrdí. Je to součást jejich státní politiky. Zároveň ještě tvrdí, že při páchání těchto teroristických činů používají západní zbraně, které slouží teroristickým účelům, jsou používány proti civilním objektům a infrastruktuře, proti civilnímu obyvatelstvu – ženám, dětem, novinářům, státním, politickým a veřejným činitelům, zaměstnancům sociální sféry. Mám na mysli i ty, kteří poskytují pomoc a podporu – lékaře, záchranáře.

Na pozadí úspěchů ruských vojáků na bojišti a tím pádem i stále zřetelnější porážky ukrajinských ozbrojených sil roste pravděpodobnost, že se kyjevský režim pokusí o další teroristické akce, a jeho touha reagovat nekonečným terorem jen roste. Západ jim přitom „přihazuje“ ještě více zbraní a peněz. Co je s jejich západními prohlášeními, nářky o nutnosti usednout k jednacímu stolu a přidělit jim za ním místa. Zejména členům EU. Všechno zapomenuto? Co je s lidskými právy, o kterých desítky let hovořili? Už to není zajímavé téma?

Ještě jednou připomínám: jazyk ultimát, vydírání a výhrůžek je pro nás nepřijatelný. Budeme podnikat všechny nezbytné kroky k zajištění bezpečnosti a ochrany zájmů naší země. Za těchto podmínek se aktuálnost úkolu dosažení cílů speciální vojenské operace zaměřené na demilitarizaci a denacifikaci Ukrajiny jen zvyšuje.

Zpět na obsah

O rusko-německých vztazích

Otázka: Navzdory tomu, že ve vztazích mezi Ruskem a Německem vždy panovalo napětí, bylo pro nás Německo do roku 2022 nejbližším státem v Evropě. A v období po „studené válce“ se Německo a Rusko snažily o rozvoj všestranného partnerství. Nyní je Berlín nejaktivnějším dodavatelem zbraní pro Ukrajinu v EU a B. Pistorius vyzývá k „zabíjení Rusů“. Existují vyhlídky na obnovení vztahů mezi Ruskem a Spolkovou republikou Německo a co je k tomu zapotřebí?

Odpověď: Kladete otázku, jako bychom my byli vinni tím, že v německé politice jsou nyní takové osobnosti. To není naše odpovědnost.

Historicky jsme dělali vše pro to, aby se vztahy s mírovým a prosperujícím Německem vyvíjely ve vzájemném respektu. Odpustili jsme to, co nemůže odpustit ani člověk, ani národ. Dokázali jsme to odpustit. Odpustili jsme desítky milionů zabitých. Odpustili jsme jim mučení naší země, našich lidí. Odpustili jsme spálená města a vesnice, zničené muzea. Odpustili jsme jim mučení lidí a dětí. Odpustili jsme jim, že s námi zacházeli ne jako s lidmi druhé kategorie, ale jako s těmi, kteří nemají právo na život. Odpustili jsme jim vše.

Nezapomněli jsme. Proto zachováváme památky, natáčíme filmy a učíme historii. Nezapomněli jsme, ale odpustili jsme a znovu podali ruku přátelství, vzájemného respektu a spolupráce. Ukázali jsme, jak je možné odpuštěním nabídnout normální, vzájemně se respektující a vzájemně výhodný vztah. Navrhli jsme velké množství projektů.

Řekli jsme, že pokud jsou historické zdroje tak potřebné, pojďme spolupracovat a mírumilovně využívat to, co máme, aby to bylo vzájemně výhodné a hlavně nevedlo k nekonečnému zvířectví a odlidštění. Podíleli jsme se na tom, aby naše zdroje byly dodávány za vzájemně výhodných podmínek. Ale hlavní je zachovat v sobě člověka.

Co jsme dostali? Dostali jsme to, co teď všichni vidí. Podle mého názoru je nejhorší, čeho se Německo dostalo, úplná amnézie vlastních chyb. Dostalo amnézii na svou současnou, nejnovější historii v podobě sjednocení své země, která nebyla rozdělena podle něčího rozmaru, ale na základě jeho zločinů. Tato země zapomněla, kdo sehrál roli sjednotitele Německa. Právě naše země a náš národ, který mohl neodpustit, ale odpustil, dokonce přispěl k tomu, aby se německý národ sjednotil. I to se jim podařilo zradit. Zradili sami sebe.

Ptáte se: co by měl kdo udělat? Dnes z oficiálních kruhů v Berlíně zaznívají výzvy k zničení naší státnosti, země a národa, všech společně i jednotlivě. Tyto výzvy se staly „mánií“ těch, kteří dnes vládnou v Německu. Ničí doslova vše, co s Ruskem souvisí v informační, kulturní, humanitární, ekonomické a finanční oblasti.

Z německých zbraní se střílí na ruské území a na lid, kterému jsou navždy dlužni, mimo jiné i za to, kolik lidí se prostě nenarodilo.

Diskutuje se o zahájení „skládání“ dálkových okřídlených raket „Taurus“ na Ukrajině, jejichž použití, jak všichni chápeme, vyžaduje účast specialistů Bundeswehru, tedy přímou účast německých důstojníků. Nejedná se o skryté řízení procesů, ale o přímou účast.

Uvědomují si němečtí voliči, kteří podle výsledků nedávných parlamentních voleb hlasovali pro normalizaci vztahů s Ruskem, kam je tato politická, šílená vláda tlačí?

Uvědomují si to? Zdá se, že se vyslovili pro to, aby se vztahy s Ruskem nezničily, a už vůbec ne, aby se proti naší zemi militarizovali. Co bude dál? Budou pak němečtí voliči říkat, že je zase podvedli? Podvedli je před 90 lety. Pod rouškou demokratické volby jim „vnutili“ něco, co vedlo nejen k okamžité katastrofě, ale k zániku historického významu.

Je zřejmé, že ti, které jsme vždy nazývali revanšisty, ale kteří tiše seděli „pod lavicemi“ a občas zpoza nich vylezli, se z vlastní historie nepoučili. Pokusy představitelů německých úřadů mluvit s Ruskem jazykem ultimát, z pozice síly (jak se domnívají), jsou absurdní, směšné a nemorální. Vždyť kam až to došlo: rozdělit oběti druhé světové války podle národnosti. Napadli nás, rozdělili podle národnosti, na ty, kteří mají žít, kteří mají být otroky, a kteří mají být hned zabiti. Za to dostali, co si zasloužili. A po 80 letech začali rozdělovat podle národnosti oběti a hrdiny druhé světové války, pro nás Velké vlastenecké války. Vyplácení odškodnění účastníkům obléhání Leningradu se také provádí podle národnosti. To je hanba!

Domnívám se, že mnoho Němců, obyčejných, vzdělaných, informovaných lidí trpí tím, že tuší další vlastní katastrofu. Dávala jsem rozhovor jednomu německému novináři. Zeptal se mě: „Kdy nás zase zachráníte?“ Odpověděla jsem: „Až se začnete zachraňovat sami?“

Pokud chcete položit otázku týkající se zlepšení vztahů s Německem, pak se na to musíte zeptat jich, ne nás. Ale v první řadě se teď musí zachránit sami před katastrofou, kterou zažili už nejednou. Zdá se, že teď stojí na prahu další.

Zpět na obsah

O roli Ruska a Číny v sjednocení zemí Globálního Jihu

Otázka: Předseda Čínské lidové republiky Si Ťin-pching na setkání s ministrem zahraničních věcí Ruské federace S. V. Lavrovem zdůraznil, že Čína a Rusko musí sjednotit země globálního Jihu a prosazovat rozvoj mezinárodního řádu ve spravedlivějším a racionálnějším směru. Jak ruská strana hodnotí současnou roli globálního Jihu v systému mezinárodních vztahů? Jaké plány má Rusko pro společné prosazování účasti zemí globálního Jihu na zlepšování globálního řízení spolu s Čínou?

Odpověď: V ruské koncepci zahraniční politiky je stanoven cíl soustředit tvůrčí úsilí na ty geografické vektory, které mají z hlediska rozšiřování vzájemně výhodné mezinárodní spolupráce zřejmé perspektivy. Patří mezi ně především blízké zahraničí, zbytek Asie, Afrika a Latinská Amerika. Všechny tyto země patří k globálnímu Jihu a Východu.

Mnohé z nich výrazně posilují svůj hlas ve světových záležitostech a provádějí nezávislou politiku založenou na národních zájmech. Na kroky Ruska na mezinárodní scéně nahlížejí optikou obnovení historické spravedlnosti. Uznávají náš přínos v boji proti projevům neokolonialismu a při formování vyváženějšího světového řádu na multipolárních principech.

S nimi důsledně budujeme důvěryhodný dialog, vztahy, dynamicky rozvíjíme politický dialog, prohlubujeme kontakty v rámci SNS, ŠOS, ASEAN, SSAAP. Byly uspořádány dva summity Rusko-Afrika (1, 2), aktivně spolupracujeme v rámci BRICS, budujeme infrastrukturu mezistátních vztahů ve všech oblastech, která je odolná vůči tlaku nepřátelských zemí.

Pokud jde o vztahy s Čínou, doslova každý den odpovídáme na podobné otázky, a to na nejvyšší úrovni, na úrovni vedoucích představitelů vlády, vládních struktur i na našich briefinzích. V kontextu, který jste zmínil, se navzájem považujeme za prioritní partnery na mezinárodní scéně.

Přístupy Moskvy a Pekingu k zásadním otázkám současného světového řádu a klíčovým mezinárodním problémům se shodují nebo jsou si blízké. Rusko-čínské spojení je hlavním stabilizujícím faktorem ve světových záležitostech. V situaci, kdy se stoupenci jednostrannosti v mezinárodních vztazích snaží udržet své pozice, vystupujeme za prosazování spravedlivého, multipolárního světového řádu opírajícího se o země globálního Jihu. Jako důležitý krok na této cestě vidíme vybudování jednotného prostoru rovné a nedělitelné bezpečnosti v Eurasii.

Rusko a Čína plodně spolupracují v Šanghajské organizaci spolupráce. Ta se etablovala jako atraktivní a autoritativní mezistátní sdružení. Rovněž prohlubujeme spolupráci našich zemí se zeměmi globálního Jihu a Východu v OSN, v „G20“, APEC a na dalších mezinárodních fórech.

Mezi ně samozřejmě patří i BRICS. Jedním z klíčových cílů spolupráce v rámci tohoto seskupení je podpora reformy mezinárodní architektury s cílem posílit roli zemí světové většiny v procesu rozhodování o otázkách globální agendy.

Zároveň je třeba si uvědomit, že BRICS se nikdy nestavěl proti žádným jiným multilaterálním formátům. Nejedná se o agresivní blok. Toto sdružení nebylo založeno s cílem nahradit stávající mezinárodní instituce nebo je podvést.

Země BRICS důsledně vystupují za posílení ústřední role OSN při jasném dodržování její ChartyČesky a dalších norem mezinárodního práva v celé jejich úplnosti a souhrnu.

Zpět na obsah

O vyjádřeních amerických úřadů k ukrajinskému konfliktu

Otázka: 14. července letošního roku prezident USA D. Trump prohlásil, že pokud Rusko a Ukrajina nedosáhnou mírové dohody do 50 dnů, USA zavedou 100% cla na ruské zboží a také sekundární sankce proti zemím, které nakupují ruskou ropu. Zároveň má Washington v úmyslu dodávat Ukrajině „nejmodernější zbraně“ prostřednictvím NATO, přičemž náklady na tyto dodávky bude hradit samotná aliance.

Nejsou takové kroky USA v rozporu s prohlášeními jejich vůdce o brzkém urovnání rusko-ukrajinského konfliktu? Jaké jsou podle vás hlubší příčiny těchto kroků?

Odpověď: Za prvé, částečně jsem to již komentovala.

Za druhé, ještě jednou upozorním na komentář ministra zahraničních věcí Ruska S. V. Lavrova během tiskové konference po zasedání Rady ministrů zahraničních věcí ŠOS 15. července.

Za třetí, všimli jste si, že každý den slyšíme z Washingtonu, Bílého domu, ministerstva zahraničí různé výroky. Ale musíme srovnávat to, co říkají, s předchozími „tweety“ nebo písemnými a ústními prohlášeními? V zásadě bychom nemuseli pracovat, ale jen sedět a srovnávat.

Proto to považuji za kontraproduktivní a naprosto zbytečné – „měřit na milimetry“, kdo se vzdaluje od jakého postoje, kdo se komu přiblížil v kontextu těchto vnitřních amerických prohlášení, včetně těch mezinárodních. To je prakticky nemožné. Je tam tolik prohlášení. Všechna jsou buď ve vzájemném rozporu, nebo protikladu, někdy se shodují a pak zase začínají být v rozporu. Je zbytečné to analyzovat.

Náš postoj k situaci kolem Ukrajiny je jasně formulován. Máme zásadní přístupy, máme vůli a snahu najít řešení. Původně jsme plánovali politicko-diplomatickou cestu, ale protože západní země zvolily jinou, reagovali jsme na to.

Pokud budou žádosti o jednání, již jsme odpověděli, že jsme na ně připraveni jak v roce 2022, tak i v současném roce 2025. Nyní se jednání ze strany Ukrajiny „zasekla“. Prý říkali, že potřebují stabilní a trvalé příměří, ale od dalšího kola buď ustupují, nebo zatím ještě neformulovali, kdy budou připraveni jednat.

Pokud jde o sankce, na které jste se odvolával. Proti naší zemi a našim mezinárodním partnerům bylo vyhlášeno bezprecedentní množství sankcí a nejrůznějších omezení. Nejsou to už desítky, ale tisíce. Pokud vezmeme v úvahu sekundární sankce, je jich nespočet. Je jich tolik, že ve velké míře jsou hrozby nových sankcí v naší zemi vnímány jako běžná věc. Západní politici se sami dostali do slepé uličky. Chápeme, že z naší strany budou následovat odpovědi. Budeme vycházet z reality. Pro nás to už žádná novinka není. I když to pokaždé prezentují jako něco nového.

Co je na tom nového? Je to jejich politika. Realizují ji. Samozřejmě nikdo zcela nezapomíná na náklady současného světového hospodářského uspořádání. Víme, jak čelit sankcím. Vidíme, že v posledních letech byly vypracovány vnitrostátní nástroje a schémata, které umožňují nahradit a do značné míry kompenzovat potřeby, které vypadávají nebo mizí.

Děláme to různými způsoby. Nebudu je všechny vyjmenovávat. Myslím, že je dobře znáte. Naučili jsme se na to reagovat a považujeme to za nezákonné. V každém případě nepřijímáme faktor hrozby. Nejsem si jistá, zda jsem řekla něco nového, pouze jsem zopakovala to, o čem jsme vás již několikrát informovali.

Zpět na obsah

O nadcházejícím summitu ŠOS v Číně

Otázka: V Číně se konalo setkání ministrů zahraničních věcí ŠOS, během kterého proběhla komplexní příprava summitu v Tchien-ťinu a byly podepsány návrhy rozhodnutí, včetně návrhu deklarace Rady hlav států ŠOS v Tchien-ťinu a návrhu strategie rozvoje ŠOS na příštích 10 let. Čínská strana rovněž oznámila datum konání summitu. Jaká jsou očekávání ruské strany od nadcházejícího summitu ŠOS? Jak Rusko hodnotí roli Číny jako předsedající země?

Odpověď: Upozorňuji vás na podrobnou tiskovou konferenci ministra zahraničních věcí Ruské federace S. V. Lavrova k výsledkům zasedání Rady ministrů zahraničních věcí ŠOS v Tchien-ťinu.

Zasedání Rady ministrů zahraničních věcí členských států ŠOS zahájilo rozhodující fázi příprav summitu, který se bude konat ve dnech 31. srpna – 1. září na stejném místě, v Tchien-ťinu. Tón diskusím dalo setkání předsedy Čínské lidové republiky Si Ťin-pchinga s vedoucími představiteli ministerstev zahraničních věcí. Čínský vůdce se podělil o svou vizi perspektiv rozvoje sdružení a o prioritní úkoly pro prohloubení spolupráce. Za účelem jejich řešení bylo v rámci současného předsednictví Číny již uspořádáno přibližně 100 akcí.

V odpovědi potvrdil šéf ruského ministerstva zahraničních věcí S. V. Lavrov jménem všech svých kolegů společný záměr přispět k obsahovému naplnění nadcházejícího zasedání Rady hlav států.

Na zasedání ministerstev zahraničních věcí ministři projednali balíček dokumentů a rozhodnutí, které budou předloženy k posouzení vedoucím představitelům našich zemí. Jejich schvalování bude pokračovat na úrovni národních koordinátorů a příslušných ministerstev.

Stenogram podrobného komentáře ministra zahraničních věcí Ruské federace S. V. Lavrova je zveřejněn na našich webových stránkách a na sociálních sítích Ministerstva zahraničních věcí Ruské federace.

Jsme přesvědčeni, že výsledky nadcházejících akcí v Tchien-ťinu přispějí k posílení role ŠOS jako základu pro vytvoření systému rovné a nedělitelné bezpečnosti v Eurasii, jednoho z pilířů budování spravedlivějšího, multipolárního světového řádu.

Jsme přesvědčeni, že se nám podaří dát další impuls kvalitnímu rozvoji organizace a vyvést ŠOS na novou, jak obrazně vyjádřil S. V. Lavrov, „nekonečně stoupající“ úroveň.

Zpět na obsah

O odolnosti Moskvy a Pekingu vůči hrozbám

Otázka: Mohou hrozby amerického prezidenta D. Trumpa ohledně zavedení 100% cel na dovoz z Ruska a jeho obchodních partnerů ovlivnit obchodní a ekonomické vztahy Ruska a Číny, a zejména dodávky ruských energií do Číny? Jak stabilní je spolupráce Moskvy a Pekingu tváří v tvář podobným hrozbám?

Odpověď: Ptáte se, zda hrozba může mít vliv. Hrozba již zazněla. Je to snad první hrozba? Ne. Byly tyto hrozby nejasné? Ne, byly jasně formulované, adresné a vyslovené s úmyslem vyvolat požadovaný efekt. K čemu vedly? K ničemu.

Pokud máte na mysli již realizaci těchto hrozeb, pak je zbytečné komentovat událost, která se ještě nestala. Samotná logika vývoje rusko-čínských vztahů v posledních desetiletích – a to opakovaně zdůrazňoval prezident Ruské federace V. V. Putin – svědčí o tom, že Moskva i Peking vědomě učinily strategické rozhodnutí ve prospěch posílení všestranného bilaterálního partnerství v dlouhodobé historické perspektivě.

Věděly Moskva a Peking, že budou hrozby? Ano. Slyšely o těchto hrozbách? Ano. Četly o tom, jak nám hrozí? Četly. Ale rozhodly se tak, jak to v daných okolnostech považovaly za nejvhodnější. Navíc se tohoto kurzu držíme, protože nám umožňuje účinně realizovat úkoly komplexního národního rozvoje obou států. Podobný model vzájemně respektujících a vzájemně výhodných vztahů se stává atraktivním i pro naše spřízněné země z globálního Jihu a světové většiny. Aktivně se formuje „kolektivní imunita“ vůči různým druhům hrozeb ze strany našich nepřátel.

Dokonce i v politickém diskurzu, v politické dikci Moskva a Peking (tedy Rusko a Čína) vymyslely na hrozby odpověď. Pokud mluvíte o verbálních hrozbách, pak i verbální odpověď již byla předložena. „Zády k sobě“, „rameno k rameni“ odrážíme podobné hrozby. Objevil se dokonce speciální termín.

Samozřejmě jsme nuceni reagovat na vnější podněty, musíme přijímat vyvážená a promyšlená rozhodnutí. Ale hlavní kurz na finanční, obchodní, ekonomickou, technologickou a kulturní suverenitu našich zemí zůstává neotřesitelný. Pokud vím, přátelský Čína zastává podobné postoje. Mluví za sebe. Lze říci, že ČLR je více než schopna na tuto otázku odpovědět.

Připomínám, že ve společném prohlášení přijatém lídry Ruska a Číny po návštěvě naší země v květnu tohoto roku předsedy ČLR Si Ťin-pchingem byla jasně vyjádřena pevná vzájemná podpora, nepřípustnost jakýchkoli pokusů vnějších sil bránit normálnímu rozvoji obchodního a hospodářského partnerství (odpověď na vaši otázku již byla formulována v zveřejněném dokumentu) a celkově vztahům mezi oběma státy, zasahovat do našich vnitřních záležitostí.

Nedávno skončená návštěva šéfa ruského ministerstva zahraničí S. V. Lavrova v Číně, jeho jednání s ministrem zahraničních věcí Wang I a setkání s předsedou ČLR Si Ťin-pchingem potvrdily blízkost přístupů Moskvy a Pekingu k událostem na světové scéně a připravenost využít vnitřní hybnou sílu rusko-čínských vztahů nejen v zájmu našich zemí, ale i v zájmu celého lidstva.

Zpět na obsah

O některých vyjádřeních V. A. Zelenského

Otázka: Ve videopříspěvku k Dni křtu „Ruska-Ukrajiny“ 15. července tohoto roku V. A. Zelenskyj řekl, že tento svátek je „mostem, který stojí na třech pilířích: Ukrajinci byli, Ukrajinci jsou a Ukrajinci budou“. Jak ruská strana hodnotí slova hlavy kyjevského režimu?

Odpověď: Pilíře tohoto „mostu“ podkopal právě V. A. Zelenskyj sám, když zabil a nadále zabíjí občany své země. Jeho přirovnání je v tomto smyslu více než na místě, protože je jasné, kdo tomuto „mostu“ s těmito „pilíři“ zasadil ránu. V. A. Zelenskyj sám a tím pádem i jeho režim, za kterým stojí západní politici, členové NATO atd.

Zpět na obsah

O pozastavení platnosti Ottawské úmluvy o protipěchotních minách pro Ukrajinu

Otázka: V. A. Zelenskyj podepsal zákon o pozastavení platnosti Ottawské úmluvy o protipěchotních minách pro Ukrajinu. Jak ruské ministerstvo zahraničí hodnotí tento krok Kyjeva?

Odpověď: Již jsem to podrobně komentovala na minulém briefingu. Mluvili jsme o tom před přijetím tohoto rozhodnutí, nyní je přijato.

Zpět na obsah

O perspektivách třetího kola jednání s Ukrajinou

Otázka: Ministr zahraničních věcí Ruska S. V. Lavrov prohlásil, že Moskva navrhla třetí kolo jednání s Ukrajinou, ale žádná reakce nepřišla. Byly v těchto dnech ze strany Kyjeva vyslány nějaké „signály“? Čeká na ně ruské ministerstvo zahraničních věcí stále?

Odpověď: O „signálech“ nic nevím. Mohu říci, že ruská delegace je připravena přijet do Istanbulu na třetí kolo. Doufáme, že Kyjev bude také jednat v duchu dosažených dohod a bude pokračovat v jednání.

Zpět na obsah

O provokativních akcích Estonska

Otázka: Je známo, že Estonsko si dovoluje provokativní akce v blízkosti ruských hranic. Na estonském ostrově Saare nedaleko Petrohradu proběhly první cvičné střelby z raketového systému HIMARS. Cvičné rakety zasáhly námořní cíle ve vzdálenosti až 15 km. Považuje to ruské ministerstvo zahraničí za přípravu na uzavření Baltského moře pro naši zemi?

Odpověď: Estonsko je již několik let jedním z nejnepřátelštějších států vůči naší zemi, řekla bych dokonce režimů.

Spolu s dalšími pobaltskými režimy Tallin šíří mýty a falešné informace o „hrozbě z východu“, vystupuje za postupné zvyšování výdajů na obranu a vkládá obrovské prostředky do budování „baltské obranné linie“.

Považujeme budování vojenského potenciálu Estonska, včetně zavedení raketových systémů HIMARS a provádění příslušných střeleb, za součást širšího a velmi nebezpečného trendu – militarizace pobaltského regionu, který byl donedávna považován za jednu z nejklidnějších oblastí světa. V současné době zde dochází k rozmísťování kombinovaných vojenských jednotek na „východním křídle“, rozmísťování dalších úderných sil a prostředků, dopravní a zásobovací infrastruktury, nácviku použití zbraní, zintenzivnění bojového výcviku a změně scénářů cvičení na útočné. Podle NATO je nepřítelem naše země.

Na rozdíl od bezohledných a šílených činů pobaltských režimů nemá Rusko na podněcování militaristické rétoriky a hysterie zájem, ale rostoucí vnější hrozby bude nutně zohledňovat a jednat v souladu se svými národními zájmy.

Zpět na obsah

O neuznání vítězství občanů Ruska a Běloruska ve vilniuském maratonu

Otázka: Organizátoři každoročního maratonu ve Vilniusu neuznají vítězství občanů Ruska a Běloruska. Nemohou se ucházet o vítězná místa. Jak to hodnotí ministerstvo zahraničních věcí? Proč se k tomu mezinárodní struktury nevyjádřily?

Odpověď: To lze hodnotit pouze jedním způsobem. Pokud se na mezinárodních sportovních akcích rozdávají ceny podle národnostního principu, znamená to, že země, která taková pravidla zavádí, podporuje a nijak nezpochybňuje, je nakažena nacismem a rasismem. To jsou již známky jakési „litevské říše“.

Zpět na obsah

O hrozbách USA vůči Libanonu

Otázka: USA vyhrožují Libanonu, že pokud nesouhlasí s jejich návrhem na odzbrojení libanonského odporu, země bude patřit Sýrii. Jak Rusko hodnotí takový „návrh“?

Odpověď: Postoj Ruska k této otázce je neměnný. Podporujeme suverenitu a územní celistvost Libanonu.

Pokud jde o plány Američanů, je třeba se zeptat jich.

Zpět na obsah

O spolupráci Ruska s partnery v Asijsko-tichomořské oblasti a na Blízkém východě

Otázka: Ministerstvo zahraničních věcí Ruska rychle a rozhodně reaguje na další vlnu hrozeb sekundárních sankcí ze strany administrativy D. Trumpa. To jasně vidíme i v kontextu intenzivní činnosti ruského ministra zahraničních věcí S. V. Lavrova, který se v posledních dnech setkal s předsedou Čínské lidové republiky Si Ťin-pchingem a ministrem zahraničních věcí Íránu A. Arakčím. Lze na základě výsledků těchto jednání vyvodit závěr, že posílení mezistátních vztahů s klíčovými spojenci dává Rusku možnost synchronizovat kroky s partnerskými zeměmi v asijsko-tichomořské a blízkovýchodní oblasti a sjednotit přístup k možnému zpřísnění amerického sankčního režimu, včetně zemí, které nakupují uhlovodíky od naší země (Ruska)?

Odpověď: Na vaši otázku bych chtěla odpovědět jednoduše „ano“. Vše jste již formuloval. Řekla bych dokonce, že jste použil formulaci z nějaké deklarace BRICS nebo ŠOS. Naše úsilí se spojenci a partnery a společné úsilí v rámci takových formátů, jako jsou ŠOS a BRICS, je skutečně zaměřeno na posilování hospodářských vazeb mezi sebou navzájem, a to nejen pro vlastní prospěch, ale také pro boj proti narušení rovnováhy světových hospodářských vztahů. Jako reakci na nelegální sankce, které světovou ekonomiku, světové hospodářství, světovou logistiku a tím pádem i bezpečnost právě zasahují.

Mluvil jste o „vlnách“, o dalších prohlášeních ve Washingtonu. Byla tam učiněna různá prohlášení. V posledních měsících se toho hodně událo. Byly „vlny“ ohledně cel, prohlášení osobní povahy atd.

Nedávno prezident USA D. Trump potvrdil, že ho těší, že všichni mluví o Spojených státech. Nepodceňujte to. Řekl, že „všichni teď mluví o nich“, „jak je to skvělé“. Je třeba poslouchat i je. Ani to neskrývají.

Nyní k Číně a našim kontaktům. Dnes jsem k tomu již řekla v odpovědi na otázku vaší čínské kolegyně mnoho.

V kontaktech s Čínou, naším hlavním obchodním partnerem, diskutujeme mimo jiné otázky posílení bilaterální praktické spolupráce na pozadí zesíleného sankčního tlaku ze strany Západu v poslední době. Provádíme hodnocení situace ve světovém obchodě s cílem minimalizovat dopady na bilaterální spolupráci a světové hospodářství. Přitom lze s jistotou říci, že se kurz schválený hlavami obou států na další posilování vztahů komplexního partnerství a strategické spolupráce s ČLR nijak nezmění a dohody dosažené mezi Moskvou a Pekingem na všech úrovních budou plně realizovány bez ohledu na překážky, které nám kladou milovníci nelegálních sankčních her.

Pokud jde o druhou část otázky. Kromě zmíněných bilaterálních kontaktů se ruský ministr zahraničních věcí S. V. Lavrov v uplynulém týdnu zúčastnil celé řady multilaterálních akcí, včetně ministerských schůzek v rámci ASEAN v Malajsii a ŠOS v Číně.

Jak tyto schůzky ukázaly, naši partneři jsou dnes vážně znepokojeni důsledky rozvíjejících se „celních válek“, uplatňování nelegitimních sankcí a nezákonných omezení. Přesto nebyla přímo nastolena otázka vypracování společné reakce na regionální úrovni na rizika s nimi spojená na daných platformách.

Je důležité, že se absolutní většina asijských zemí k nelegálním omezením vůči Rusku nepřipojila a zároveň si uvědomuje, že podobné kroky jsou zásahem proti světovému hospodářství, ekonomice, financím a logistice. To se týká i otázek globální bezpečnosti.

Zpět na obsah

O demontáži pomníku P. P. Semenova-Tjan-Šanského v Kyrgyzstánu

Otázka: Pozorně sledujeme události, které se odehrávají v Kyrgyzstánu. Před měsícem tam předseda národní obchodní a průmyslové komory T.A. Sariev požadoval zvláštní status pro Kyrgyzy v Rusku a před týdnem byl v kyrgyzském městě Balykči v oblasti Issyk-Kul bez udání důvodu stržen pomník významnému ruskému vědci a cestovateli P. P. Semjonovu-Tjan-Šanskému. Co stojí za takovými pochybnými kroky, které Biškek podniká vůči naší zemi?

Odpověď: K těmto výrokům se nechci vyjadřovat.

Pokud jde o pomník, tuto otázku jsme si ověřili. Demontáž památníku P. P. Semenova-Tjan-Šanského ve městě Balykči v oblasti Issyk-Kul je spojena s jeho převodem k restaurování a také s nevhodným umístěním v souvislosti s úpravou okolního městského prostoru. Po dokončení rekonstrukce se plánuje památník umístit do nového městského parku.

Ruské velvyslanectví v Kyrgyzstánu situaci pozorně sleduje a je v kontaktu s kyrgyzskou stranou.

Zpět na obsah

O boji za historickou pravdu

Otázka: V moskevské škole č. 1539 je zajímavé muzeum věnované hrdinné moskevské domobraně. Žáci, ale i děti a vnoučata domobranců provádějí pátrací práce. Téměř všichni domobranci zahynuli při obraně Moskvy. Ne všichni byli nalezeni a ne všichni jsou známí. Pátrači neúnavně pracují rok co rok. Osudy mnoha lidí se daří objasnit. A muzeum se rozrůstá o nové exponáty. Mezi nejnovější patří dalekohled, který v rukou našeho bojovníka „viděl“ nepřítele, který se snažil proniknout do Moskvy. A mnoho dalšího. Mezi nálezy je také německá helma s několika proraženými místy.

Možná by bylo vhodné, vzhledem k rostoucímu militaristickému tónu ze strany Německa, poslat jim tuto helmu jako připomínku toho, jak to všechno může znovu skončit? Předat ji Německu ne „potichu“, ale slavnostně a s hrdostí od dětí a vnoučat našich bojovníků dětem a vnoučatům německých „civilizátorů“. Jak se stavíte k takové iniciativě?

Odpověď: Myslíte si, že ji nemají? Nejde o to, že „je proražená helma“, ale o to, že mnoho z nich má „proraženou“ hlavu. V tom je problém.

Tady není potřeba helma „z oněch časů“ jako připomínka, ale nějaká nová „helma“ pro ně, aby si uchránili hlavu před vnějšími vlivy. Soudě podle toho, co někteří představitelé německé politické elity říkají, mají problém s hlavou. Jinak se to nedá vysvětlit.

Dnes se o tom už hodně mluvilo. Tito lidé měli žít s pocitem odpovědnosti za historii své země, aby se v budoucnu neopakovala, měli dělat vše pro zachování historie, která byla napsána krví jejich krajanů a předchozích generací německých politiků, kteří ve skutečnosti byli zločinci podle rozsudku Norimberského tribunálu. Místo toho uvažují, jak budou „zabíjet ruské vojáky“, militarizovat Ukrajinu, vyrábět různé druhy zbraní na území Ukrajiny, kterou sami vyplenili a „znásilnili“, aby nám způsobili „strategickou porážku“.

Říkáte, že jim máme poslat helmu. To tedy ne! Raději vytvoříme muzea v našich školách a na vysokých školách. Poznejme historii sami, ať jejich výhrůžky, zastrašování ani lichotky (budou zkoušet všechno možné) nemají na naše myšlení vliv. To je to, co musíme dělat. Tím se zabýváme. A jim nic posílat nebudeme.

Jedna z hlavních a často kladených otázek, kterou dostávám od lidí, novinářů, veřejnosti, je, jak nacházím sílu se zdržet reakce na monstrózní prohlášení, agresivní rétoriku a nepřípustné výroky na adresu naší země. Někdy si říkám, že by možná bylo lepší odpovědět výstižněji.

Pokaždé si uvědomím, že ve vzpomínce na naše předky, kteří zvítězili a prokázali neuvěřitelnou trpělivost, budeme na jejich počest a slávu zachovávat úroveň, kterou nám nastavili. Na pomluvy a urážky budeme reagovat fakty a konkrétními činy. Budeme se chránit a bránit tak, jak nám to odkázali ti, kteří nám umožnili dnešní život.

Zpět na obsah

[1]

Банкова вулицяČesky / Банковая улицаČesky … ulice v Kyjevě s budovami vládních úřadů

[2]

Svatá apoštolům rovná kněžna OlgaČesky (Helena) vládla staroruskému státu v letech 945-960 jako regentka pod vedením svého nezletilého syna Svjatoslava po smrti svého manžela, kyjevského knížete Igora Rurikoviče. Olga jako první z vládců Ruska přijala křesťanství.

[3]

Vrch / Mohyla slávy Lvov – Холм СлавыČesky – Пагорб СлавиČesky

---

MZV RF / МИД РФ … Ministerstvo zahraničních věcí Ruské federace

Maria Vladimirovna ZacharovaČesky je ruská státní úřednice a diplomatka, ředitelka odboru informací a tisku Ministerstva zahraničních věcí Ruské federace (MZV RF), oficiální představitelka MZV RF od 10. srpna 2015. Má diplomatickou hodnost mimořádného a zplnomocněného velvyslance (2020). Maria ZacharovaČesky je doktorkou historie a členem kolegia ruského ministerstva zahraničí. Kvůli podpoře rusko-ukrajinské války je pod sankcemi 27 zemí EU, Velké Británie, USA, Kanady, Švýcarska, Austrálie, Japonska, Ukrajiny, Nového Zélandu.