Vzorový případ Roman Kafka

Během více než dvaceti let „záškodnické“ činnosti justičního potížisty jsem podal řadu podnětů k vyvolání kárného řízení se soudci či státními zástupci, někdy i s návrhem na zbavení taláru. Důvodem k podání návrhu nikdy nebylo rozhodnutí ve věci, neboť proti němu je možná obrana opravným prostředkem. Obracel jsem se na různé místně příslušné kárné žalobce z řad předsedů soudů nebo vedoucích státních zástupců. S vědomím, že „samosprávného“ kárného žalobce může od podání kárné žaloby odradit nutnost potkávat se denně s žalovaným, v některých případech jsem oslovil úřadujícího ministra spravedlnosti, protože nemohl mít k provinilci osobní vztah.

Toto vše jsem si vybavil, když jsem se dověděl, že policie vyšetřuje soudce Romana Kafku pro podezření ze závažné trestné činnosti.

O přípravě budoucího Národního tribunálu

Nemá-li náš národ být zcela zničen a nemá-li přijít o svou budoucnost, nesmí ztratit svou paměť. A ta je ve vašich rukách. Národ nesmí zapomenout na zločiny, jichž se na něm dopustili správci jeho věcí veřejných. Tedy politici a úředníci na všech úrovních. Aby se však mohl příští Národní tribunál vyrovnat s příslušnými zemskými škůdci, musíte vy, občané České republiky, přiložit ruku k dílu. Zasílejte proto, prosím, na níže uvedenou adresu své podněty, jež by, dle vašeho mínění, mohly vést k zahájení trestního řízení před budoucím soudem nedávných i dnešních činů, a to zejména v konkrétních případech vyplývajících z následujících okruhů zločinů.

Kverulant odhalil podezřelé transakce s církevním majetkem a čelí za to žalobě

Na sklonku roku 2020 kardinál Duka převedl na nadaci Arietinum, kterou založil, majetek církve v hodnotě nejméně čtvrt miliardy korun. V srpnu 2021 pak byly takto zcizeny další církevní pozemky v hodnotě nejméně 170 milionů korun. V lednu 2022 byly do majetku této privátní nadace vyvedeny lesy za 320 milionů korun. Mimo to byla za Duky vybudována rozsáhlá neprůhledná vlastnická struktura firem, kam byl vyveden další majetek církve. V květnu 2022 byl Duka z funkce primase českého konečně odvolán, ale podezřelé transakce pokračovaly dál. Z majetku farností byly do nadace vyváděny lesy za miliardu. Církevní představitelé a zejména Duka nesou zveřejnění Kverulantových zjištění velmi nelibě, hájí se, že jde o snahu zabezpečit církev do budoucna. Místo vysvětlování se s Kverulantem opakovaně soudí. Duka chce od Kverulanta 3 miliony korun a omluvu. Tento soud stále běží a další jednání bylo nařízeno na 4. 3. 2025. Pokud by Kverulant tento spor prohrál, znamenalo by to jeho likvidaci.

Položit na stůl „peníze a zbraně“

„Klid a nohy v teple“ anebo „klídek“ slýcháme, jsme-li nervózní, nevíme-li si s něčím rady, atd. A v poněkud jiných situacích se dozvídáme třebas „nebudem se bát vlka nic“. A začneme-li příliš dávat najevo, že jsme z něčeho vyvedeni z míry, ozve se třebas „nešil“. Myslím, že dnes by se tyto dobře míněné rady měly ozývat opravdu často. 

Je to pravda. Žijeme dnes v Evropě v převratné době. V době zlomu. Mnohé z nás nepříjemně zasahuje, že nemáme klid, na jaký jsme si v posledních mnoha letech zvykli. To, že ekonomickou krizi následovala pandemie a pak přišla válka a dokolečka dokola jsme slýchali, že snad i na nás mohou padat bomby.

120 let V+W: Slavné dvojici dalo víc Rusko, nežli USA

„Hodiny jdou pozpátku, je tu mrtvý vzduch, je tu něco v nepořádku, lítá tady zlý duch: Tohle přece není žádné bydlení, tohle je k zbláznění, ale k bydlení to není…“ To je písnička Voskovce a Wericha, kterou zpívám dost často. Ne doslova, ale přeneseně. Bylo kolem jedenácté, a do sedmé večer, kdy nás čekala návštěva Rudolfina, jsme měli čas. Volný pražský čas pro dva venkovany, Martina (vedoucího exportu velké mimopražské firmy, který Prahou většinou profrčí v taxíku cestou na letiště) a mě (kdysi sice částečného Pražáka, ale dnes Hradečana, který se v Praze vyskytne cca jednou za měsíc, povětšinou za účelem pracovní schůzky) jsme se při příležitosti werichovského jubilea rozhodli investovat do prohlídky vily na Kampě, kde kdysi bydleli V i W a v níž jsme od jejího zpřístupněné před osmi lety ještě ani jeden nebyli.

Pokud mě paměť neklame…

Slovy „pokud mě paměť neklame“ jsem uvedl poslední větu předposledního odstavce článku „Kdo chce do Brna místo Lenky Bradáčové ?“ (zde). Vyslovil jsem v ní domněnku, že v průběhu usilování bývalého nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana o prosazení nového zákona o státním zastupitelství patřil doc. Zdeněk Koudelka k podporovatelům jeho záměru. V té době jsem se občas s panem docentem někde setkal a zúčastnil jsem se v Brně nejméně jednoho zajímavého semináře, který uspořádal. Vždy se ke mně choval přátelsky. Nenapadlo mě, že jsme ve skutečnosti mohli stát na opačných koncích barikády.

Ale spoléhání na stařeckou paměť se mi nevyplatilo, neboť ve skutečnosti mě nemilosrdně oklamala. Pan docent mě na to upozornil zdvořilým e-mailem. Nežádal o veřejnou omluvu, ale přece jen se mu touto cestou omlouvám. Pochybil jsem, když jsem vyslovení mylného názoru nepředešel zapátráním na internetu nebo v mém archivu. Od rušných sporů o zákon přece uplynulo mnoho let. Až po jeho upozornění jsem nakonec ve svém archivu našel článek z r.2013, jímž jsem se vyjádřil v neprospěch jeho názoru na návrh nového zákona.