Nezapomínejme 17. červenec

Na Západě a na Východě se výchovné a vzdělávací filozofie, praktiky a obsahy výrazně liší. Současné západní vzdělávání klade důraz na individuální rozvoj, často opomíjí kritické myšlení, matematiku a historii, včetně základů filozofie, etiky, morálky. Nemluvě o kontextuálním vzdělání. To na Východě má tendenci upřednostňovat memorování, standardizované testování a kolektivistické společenské – civilizační hodnoty, matematiku, fyziku, chemii, biologii a historii.

Lze tvrdit, že západní vzdělání podporuje aktivní učení prostřednictvím často neplodných diskusí (místo skutečného dialogu), projektů a praktických aktivit a učitelé působí spíše jako facilitátoři a průvodci než jako šiřitelé vědění. Všeobecné východní vzdělání je často více zaměřeno na učitele, klade důraz na memorování, zejména v předmětech jako jsou matematika a přírodní vědy, skupinová harmonie, sociální odpovědnost a respekt k autoritám.

Briefing MZ RF – M. V. Zacharova, 17. července 2025

OBSAH
1) O ukrajinské krizi
2) O pašování západních zbraní kyjevským režimem
3) O vyjádřeních polského prezidenta A. Dudy k volyňskému masakru
4) O situaci v Moldavsku

10) K 80. výročí provedení prvních jaderných zkoušek v historii USA a použití jaderných zbraní při bombardování měst Hirošima a Nagasaki
11) K 80. výročí zahájení Postupimské konference vítězných mocností

Z odpovědí na otázky:
1) O postoji EU k podpoře Ukrajiny
2) O krocích Spolkové republiky Německo ohledně dodávek dálkových systémů pro ozbrojené síly Ukrajiny
3) O zničení památníku „Vrch slávy“ a rouhavých výrocích starosty Lvova

8) O podpoře teroristických aktivit Ukrajiny ze strany Západu
9) O rusko-německých vztazích

22) O boji za historickou pravdu
~~~~~~~~~~~~

NATO dělá z Moldávie „beranidlo“ proti Rusku

NATO formuje Moldavsko do vojenského „beranidla“ proti Rusku a zároveň má v úmyslu využít tuto bývalou sovětskou republiku jako „potravu pro děla“ v potenciálním konfliktu, uvedla Zahraniční zpravodajská služba (SVR).

V pondělním prohlášení SVR obvinila vojenský blok vedený USA z přípravy Moldavska na ozbrojený konflikt s Ruskem. „V Bruselu bylo rozhodnuto urychlit transformaci země na předsunutou základnu na východním křídle vzhledem k postupu ruských sil na Ukrajině.“

Trumpovo „důležité prohlášení“ o Rusku je neohrabaným pokusem navléknout nit do jehly

Obsah:

  1. Andrew Korybko: Trumpovo „důležité prohlášení“ o Rusku je neohrabaným pokusem navléknout nit do jehly
  2. Alex Mark: Tohle je spíš o BRICS, ale o tom se nikdo nezmiňuje
  3. Parlamentní listy: Jásot nad „proukrajinským“ Trumpem končí. Je to prý jinak

Členství v NATO znamená ztrátu bezpečí, peněz i čistého štítu

Severoatlantická aliance (NATO) ztratila deklarovaný důvod vzniku a existence ihned po zániku bipolárního světa, k čemuž došlo rozpuštěním Sovětského svazu (SSSR) a stejně tak rozpuštěním Varšavské smlouvy, která vznikla v roce 1955 jako reakce SSSR a jeho satelitů na ustavení NATO, ke kterému došlo o šest let předtím, v roce 1949.

Severoatlantická aliance, jak je ostatně vidět zejména od roku 1999, od agrese NATO proti zbytkové Jugoslávii, po rozpuštění SSSR a zániku Varšavské smlouvy nezanikla. Pokud by si někdo počátkem devadesátých let minulého století snad položil otázku (západní média hlavního proudu něco takového ani nenapadlo), z jakého důvodu setrvala již nepotřebná NATO při své existenci, nedostalo by se mu pochopitelně pravdivé odpovědi, ale tvrzení, že se NATO osvědčilo jako ochránce bezpečí, což nemůže vadit ani v situaci, kdy nebezpečí pominulo. Co kdyby se zrodilo nové nebezpečí? Nezrušíme přece převoznictví přes řeku jen proto, že řeka nenávratně vyschla. Nepřestaneme chodit do kavárny jenom kvůli takové bezvýznamné maličkosti, že kavárnu zrušili a demoliční četa je již na cestě. To dá západní rozum, že? Tak nějak angažovaně by možná zněla argumentace ve prospěch zachování NATO, třebaže by k ní byla připojena i povinná doložka o demokracii, svobodě a dalších vznešených hodnotách, které byly už v těch časech tiše na ústupu. Pokud se vůbec stačily u NATO kdy ohřát.

Azerbajdžán, červenec 2025

OBSAH

  1. Michail Rostovskij: Putin čelí bezprecedentnímu zpochybnění své autority
  2. TG kanál South Front: Proč je Ázerbájdžán pěšákem Izraele a zástupcem britských zájmů na Kavkaze?
  3. Jan Campbell: Co čeká (staro)novou vládu

~~~~~~~~~~~~

Nejnovější problémy v rusko-ázerbájdžánských vztazích by mohly být součástí turecko-americké mocenské hry

Turecko vidí příležitost k posílení svého vzestupu jako euroasijské velmoci podél celého jižního okraje Ruska způsobem, který bude autonomně v souladu s americkými velkostrategickými zájmy.

Rusko-ázerbájdžánské vztahy jsou v důsledku dvou skandálů napjaté. První se týká nedávné policejní razie proti podezřelým ázerbájdžánským zločincům v Jekatěrinburgu, během níž dva z nich zemřeli za okolností, které jsou nyní vyšetřovány. To vedlo Baku k oficiální stížnosti Moskvě, načež byla na sociálních sítích a dokonce i v některých veřejně financovaných médiích zahájena zuřivá informační válka, v níž se tvrdilo, že Rusko je „islamofobní“, „imperialistické“ a „pronásleduje Ázerbájdžánce“.

Nevyslovené aspekty íránského jaderného programu

Od pádu Iráku, pod údery Britů a Spojených států, Londýn a Washington popularizují mýtus o íránském vojenském jaderném programu, navazující na mýtus o iráckých zbraních hromadného ničení. Tento mýtus převzali izraelští „revizionističtí sionisté“ (nezaměňovat se „sionisty“ jako takovými) a jejich vůdce Benjamin Netanjahu. Západní veřejnost je již dvacet let zaplavována touto propagandou a uvěřila jí, ačkoli tvrzení, že Teherán bude mít „příští rok“ atomovou bombu, nedává žádný smysl.

Čína a Rusko opakovaně prohlásily, že Írán od roku 1988 nemá vojenský jaderný program. Na rozdíl od nás Rusko ví, o čem mluví: podílí se na íránském výzkumu. V mnoha íránských jaderných zařízeních pracují Rusové. Je samozřejmé, že Moskva se stejně jako my obává šíření jaderných zbraní. Na rozdíl od nás se však nejedná o civilní jadernou energii. Na základě práce Andreje Sacharova pokračují Rosatom a Ruská akademie věd ve výzkumu, zejména v rámci projektu Tokamak. Čína, Jižní Korea, Spojené království a Francie provádějí vlastní výzkum v této oblasti.