1. Eldar Mamedov: Nejprve to byla změna režimu, nyní chtějí rozbít Írán
2. Tanya Goudsouzian: Pokud se íránský režim zhroutí nebo bude svržen, co bude dál?

Nejprve to byla změna režimu, nyní chtějí rozbít Írán

Washingtonská zahraničněpolitická elita má nebezpečnou tendenci rozkládat národy, které považuje za nepřátelské. Nyní neokonzervativní think tanky, jako je washingtonská Foundation for Defense of Democracies / Nadace na obranu demokracií (FDD), a jejich spojenci v Evropském parlamentu otevřeně prosazují balkanizaci Íránu – bezohlednou strategii, která by Blízký východ ještě více destabilizovala, vyvolala katastrofální humanitární krize a vyprovokovala prudký odpor jak ze strany Íránců, tak ze strany partnerů USA.

Když si Izrael a Írán v polovině června vyměnily údery, Brenda Shafferová z FDD tvrdila, že multietnické složení Íránu je slabostí, kterou je třeba využít. Shafferová je v hlavních amerických médiích hlasitou zastánkyní Ázerbájdžánu, přestože se jí opakovaně daří utajovat své vazbyČesky na ázerbájdžánskou státní ropnou společnost SOCAR. Po léta prosazuje rozpad ÍránuČesky podle etnických linií, podobně jako tomu bylo v případě rozpadu bývalé Jugoslávie. Velkou část svých snah zaměřuje na podporu odtržení íránského Ázerbájdžánu, kde Ázerbájdžánci tvoří největší neperskou skupinu v Íránu.

Názory Shafferové se shodují s nedávným editorialem Jerusalem Post, který uprostřed euforie z prvních úderů Izraele v tomto měsíci ve válce proti Íránu vyzvalČesky prezidenta Trumpa, aby otevřeně podpořil rozdělení Íránu. Konkrétně vyzval k „koalici Blízkého východu za rozdělení Íránu“ a „bezpečnostním zárukám pro sunnitské, kurdské a balúčské menšinové regiony, které jsou ochotny se odtrhnout“. Stejný zdroj veřejně vyzýváČesky Izrael a USA, aby podpořily odtržení toho, co nazývá „Jižní Ázerbájdžán“ od Íránu (tj. regiony s ázerbájdžánskou většinou v severozápadním Íránu).

Mezitím mluvčí pro zahraniční věci středo-liberální skupiny v Evropském parlamentu svolala schůzku o „budoucnosti Íránu“, údajně za účelem diskuse o vyhlídkách „úspěšného“ povstání proti Islámské republice. Skutečnost, že jedinými dvěma íránskými řečníky byli etničtí separatisté z íránských regionů Ázerbájdžán a Ahwáz, jasně ukázala její záměr. Od roku 2022, kdy Evropský parlament jednostranně přerušil všechny vztahy s oficiálními orgány Íránu, se stal hřištěm pro nejrůznější radikální opoziční skupiny v exilu, jako jsou monarchisté, sektářská MEK (Mojaheddeen-e Khalk) a etničtí separatisté.

Írán však není nějakým křehkým mozaikovým státem na pokraji kolapsu. Je to 90milionová země s hlubokým smyslem pro historickou a kulturní identitu. Zatímco zastánci balkanizace rádi poukazují na etnickou rozmanitost Íránu – Ázerbájdžánci, Kurdové, Balúčové, Arabové –, neustále podceňují sjednocující sílu íránského nacionalismuČesky. Jak nedávno poznamenalČesky vědec Shervin Malekzadeh v Los Angeles Times, „mezi vědci panuje silný konsensus, že politika v Íránu vychází z představy o Íránu jako národu s nepřetržitou a neporušenou historií, národu, který ‚vystupuje z dávné minulosti‘. Nacionalismus poskytuje širokou politickou arénu, v níž různé skupiny a ideologie v Íránu soupeří o moc a autoritu, ať už jsou monarchistické, islamistické nebo levicové.“

Desítky let zahraničního tlaku, od sankcí přes tajné operace až po válku, tuto soudržnost jen posílily. Myšlenka, že podněcování separatistických nálad Írán rozbije, je nebezpečnou fantazií, která záměrně přehlíží, jak se plány, z velké části vymyšlené proizraelskými neokonzervativci, obrátily proti nim v Iráku a Sýrii a zanechaly za sebou chaos.

Taková strategie také odhaluje hlubokou neznalost reality v terénu ze strany jejích zastánců. Shafferová, zastánce ázerbájdžánského irredentismuČesky, zašla tak daleko, že oslavovala izraelské letecké údery na Tabríz, kulturní a ekonomické centrum íránského Ázerbájdžánu.

Tento přístup je nejen morálně odpudivý, ale vychází také z hlubokého nepochopení vnitřní dynamiky Íránu. Shafferová a jí podobní očekávají, že vnější tlak na Teherán povede k povstání Ázerbájdžánců (a dalších menšin) proti Teheránu. Místo toho však, stejně jako v ostatních částech Íránu, vyvolal nedávný útok Izraele efekt sjednocení kolem vlajky, protože íránští Ázerbájdžánci jsou hluboce integrováni do národní struktury: nejvyšší představitelé země – nejvyšší vůdce ajatolláh Alí Chameneí a prezident Massoud Pezeshkian – jsou ázerbájdžánské národnosti.

Před měsícem jsem se procházel ulicemi Tabrízu, města s bohatou íránskou historií a identitou. Tabríz není zdaleka semeništěm separatismu, ale živým důkazem trvalé jednoty Íránu. Ázerbájdžánské muzeum hrdě vystavuje artefakty z tisícileté íránské civilizace, zatímco Dům ústavy připomíná klíčovou roli Tabrízu v íránské ústavní revoluci z roku 1906 – hnutí, které formovalo moderní íránský nacionalismus a nadále inspiruje demokratické síly a občanskou společnost v celé zemi.

Myšlenka, že Tabríz – nebo jakékoli jiné město s ázerbájdžánskou většinou v Íránu – by se na příkaz Washingtonu nebo Jeruzaléma vzbouřilo, je pouhým snem. Íránští Ázerbájdžánci nejsou nějaká utlačovaná menšina čekající na osvobození; v Íránu se jim daří. Většina kritických ázerbájdžánských aktivistů v Íránu formuluje své požadavky v rovině kulturních práv, nikoli nezávislosti.

Je pravda, že místní nespokojenost může být výraznější v kurdských a Balúčistánských oblastech, zejména v těch druhých – odlehlých, chudých a sunnitských. Ale ani zde neexistují důkazy o silné podpoře odtržení ze strany obyvatelstva. Kromě toho by snaha využít jakékoli existující nespokojenosti postavila USA do konfliktu se svými spojenci a partnery v regionu. Turecko, klíčový spojenec NATO, nikdy nebude tolerovat podporu USA kurdskému separatismu v Íránu, vzhledem k vlastnímu desetiletí trvajícímu boji s Kurdistánskou stranou pracujících (PKK). Íránská odnož PKK – PJAK (Strana svobodného života Kurdistánu) izraelské útoky na Írán uvítalaČesky.

Podobně Pákistán, který již čelí vlastnímu povstání v Balúčistánu, bude vměšování Západu do íránského Balúčistánu vnímat jako přímou hrozbu své územní celistvosti. Odcizení těchto spojenců v honbě za neproveditelnou sázkou na změnu režimu by bylo zahraničněpolitickým pochybením.

Rusko a Čína již dlouho tvrdí, že se Washington snaží své protivníky rozbít – od Jugoslávie po Irák. Jakýkoli tlak na balkanizaci Íránu potvrdí jejich nejtemnější podezření, posílí jejich vlastní domácí represe vůči menšinám a urychlí jejich snahy o vytvoření protizápadní koalice.

Indie, země, o jejíž spojenectví Washington usilovně usiluje, by takovou politiku podobně odmítla, protože by podkopala strategické obchodní a logistické projektyČesky Nového Dillí, jako je rozvoj přístavu Chabahar v Íránu, který je vstupní branou Indie do Afghánistánu a Střední Asie a obchází Pákistán.

Pokud Washington a jeho evropští spojenci budou na rozpad Íránu tlačit, důsledky pocítí i Evropa. Destabilizovaný Írán by vyvolal migrační krizi, která by zastínila vlnu syrských uprchlíků z roku 2015. Mohla by také vytvořit živnou půdu pro teroristické skupiny – včetně Islámského státu. Jedna z jeho poboček, ISIS-Khorasan, je již v Íránu aktivní, včetně sebevražedných bombových útokůČesky v loňském roce v Kermanu. Přidejte k tomu nevyhnutelné energetické šoky, pokud Írán přistoupí k blokádě Hormuzského průlivu, a Evropa bude čelit katastrofě, kterou si sama způsobila.

Architekti tohoto přístupu – jestřábi z FDD a jejich evropští a izraelští stejně smýšlející spojenci – si zahrávají s ohněm. Pokusy o rozdělení Íránu se obrátí proti nim a vyvolají chaos, který se rozšíří daleko za hranice Íránu.

Místo aby se Západ oddával fantaziím o rozdrobení, měl by usilovat o pragmatické zapojení. Alternativou je pravděpodobně další nekonečná válka, kterou si ani Amerika, ani Evropa nemohou dovolit.

Eldar Mamedov je expert na zahraniční politiku sídlící v Bruselu, dopisující člen Quincy InstituteČesky a člen Pugwash Council on Science & World AffairsČesky, který získal Nobelovu cenu za mír. Mluví plynně anglicky, španělsky, rusky a lotyšsky. Jako lotyšský diplomat v letech 1994-2003 sloužil na velvyslanectvích ve Washingtonu D.C. a v Madridu ve Španělsku, kde se zaměřil na integraci Lotyšska do NATO a EU. V letech 2007–2024 působil jako poradce pro zahraniční politiku v Evropském parlamentu v Bruselu, Belgii a ve Štrasburku, Francii, kde získal hluboké odborné znalosti ve vztazích EU s Íránem, zeměmi v Perském zálivu a na jižním Kavkaze. Pravidelně přispívá do Responsible StatecraftČesky, The American ConservativeČesky a Eurasianet.org, kam píše o zahraniční politice EU a Středním východě. Psal rovněž pro The National Interest, The Stimson Center a Amwaj.media a poskytoval své odborné znalosti CNN, International, Politico, Al Jazeera, El Pais, Deutsche Welle a dalším mezinárodním médiím. Má účet na X (Twitteru).

Zpět na obsah

Analýza If Iranian regime collapses or is toppled, ‚what’s next?‘ vyšla na serveru Responsible Statecraft 26. června 2025

Pokud se íránský režim zhroutí nebo bude svržen, co bude dál?

V překvapivém zvratu událostí v izraelsko-íránské válce, šest hodin poté, kdy Írán zaútočil na leteckou základnu Al-UdeidČesky — největší americké vojenské letiště mimo USA a sídlo předsunutého velitelství CENTCOM — prezident Donald Trump vyhlásil v 12denní válce příměří, které během následujících 18 hodin rychle vstoupilo v platnost. Navzdory předpovědím, že by íránská reakce na americký útok na tři jaderná zařízení mohla spustit eskalační spiráluČesky, se zdá, že příměří platí. Prozatím.

I když bombardování možná ustalo, výzvy ke změně režimu ne. Prezident Trump od svých komentářů ustoupil, ale další vlivné hlasy nikoli. John Bolton, Trumpův bývalý poradce pro národní bezpečnost, v úterý prohlásil, že ke změně režimu musí i tak dojít, „…protože jde o samotný režim… Dokud režim nezmizí, neexistuje žádný základ pro mír a bezpečnost na Blízkém východě.“ Tyto pocity sdílí i mnoho dalších, včetně, jak se očekávalo, Rezy Pahlavího, syna sesazeného šáha v exilu.

Pro mnoho Íránců by však změna režimu představovala hlubokou zraduČesky jejich dlouhodobých demokratických aspirací prostřednictvím pokojných protestů. Zároveň vyvolává několik nepříjemných, ale nezbytných otázek: Která osoba nebo jaké organizace jsou připraveny vládnout den poté a existuje schůdný plán pro to, co má následovat?

Odpověď je podle předních íránskýchČesky vědců a analytiků bezútěšná.

„Absolutně nikdo,“ říká Hamid Dabashi, profesor íránských studií na Kolumbijské univerzitě.

„Monarchisté a mudžáhidi jsou bez jakékoli podpory ze strany občanů a drtivou většinou íránské populace doslova opovrhováni,“ dodává. „Navzdory značnému odporu vůči vládnoucímu režimu je mezi mnoha dalšími stále velmi a vášnivě populární.“

Vakuum, které by vzniklo po pádu režimu, by nezaplnily demokratické síly, ale pravděpodobně Íránské revoluční gardy (IRGC), vojenská organizace věnující se kontrole a přežití režimu, respektive násilným mocenským bojům.

A přesto externí propagátoři změny režimu – od exilových elit až po západní think tanky – nadále prosazují fantazii demokratizace prostřednictvím svržení režimu. Nedokážou odpovědět na nejzákladnější otázky: Kdo utvoří prozatímní autoritu? Jaká koalice si může zajistit legitimitu v hluboce rozmanité a roztříštěné íránské společnosti? Jak bude v dnech a týdnech po pádu současného režimu udržován pořádek?

Bez konsensu byť jen ohledně základních norem demokratické správy věcí veřejných zůstává opozice paralyzovaná a nepřipravená v případě pádu režimu zasáhnout.

Vzhledem k tomu, že se zahraniční intervence opět stává nástrojem západní politiky, stále více Íránců se odvolává na odkaz Mohammada MosaddeghaČesky, demokraticky zvoleného premiéra, který byl v roce 1953 svržen při převratu podporovaném CIA a MI6. Tento akt zahraničního vměšování uvolnil cestu pro desetiletí autokratické vlády, nejprve monarchie Rézy Páhlavího a nakonec samotné Islámské republiky. Pokud má dnes Mosaddeghovo ponaučení nějaký význam, pak je to to, že zvenčí řízená změna režimu se často obrátí proti nimČesky a končí dalšími represemi.

Za vůdčím vakuem se skrývá ještě nestálejší hrozba: fragmentace íránského státu. Írán je multietnická společnost a náhlý kolaps ústřední moci by mohl vyvolat vlnu separatistických hnutí mezi Kurdy, Balúči a Ázery. Tyto skupiny chovají legitimní historickou ukřivděnost, ale také riskují, že se stanou pěšáky v širším geopolitickém boji.

„Tohle je docela vážné,“ varuje Dabashi. „Tyto skupiny vznášejí vůči ústřední vládě legitimní stížnosti, jejichž legitimnost ukončilo financování a vyzbrojování IzraelemČesky. Zůstanou legitimní jen do té míry, do jaké budou požadovat a uplatňovat svá práva v rámci íránského politického systému – v okamžiku, kdy vztyčí izraelskou vlajku, dostanou od nich zbraně a postaví se na stranu útočníků proti své vlastní zemi, stanou se nelegitimními bandity.“

Sousední země nebudou nečinně přihlížet. Turecko, Sýrie a Irák se pravděpodobně postaví proti jakémukoli kurdskému úsilí o nezávislost, zatímco Pákistán se bude ostře stavět proti balúčskému separatismu. Vměšování Ázerbájdžánu do íránských regionů osídlených Ázery by mohlo vyvolat konfrontaci. Po vítězství nad Arménií ve válce o Náhorní Karabach v roce 2020 vyvolala irenderistická rétorika Baku v celém Íránu hněv. 10. listopadu 2022 vyslal soukromý ázerbájdžánský televizní kanál íránským ÁzerůmČesky vzkaz: „Vaše cesta je cestou spravedlnosti. Na této cestě stojíme po vašem boku. Jsme s vámi až do konce.“ V pozadí byly zobrazeny záběry mostu Chudafarin spojující ázerbájdžánskou hranici s Íránem přes řeku Araz.

Tato dynamika vyvolává hrozbu regionální války živené zástupnými milicemi, přičemž bojištěm je Írán.

Jak již bylo zmíněno, jedinou silou, která je schopna zaplnit prázdnotu, je IRGC. Díky celostátní infrastruktuře a velení nad vojenskými i ekonomickými prostředky se může stát de facto vládnoucí mocí.

„IRGC je ve své podstatě partyzánská operace,“ říká Dabashi. „Jedním z důsledků této izraelské invaze by ve skutečnosti mohl být vojenský převrat v Íránu ze strany IRGC, nikoli demokratická vláda.“

S tím souhlasí i bývalý hlavní poradce amerického ministerstva zahraničí Thomas Warrick.

„Nejpravděpodobnějším ‚vítězem‘ v případě pádu současné vlády by byla vojenská diktatura (‚zvolení pučem‘) íránských Islámských revolučních gard, které jsou nejlépe vyzbrojeným a zdaleka nejbohatším aktérem v íránské politice,“ říká Warrick, který také působil jako zástupce náměstka ministra pro protiteroristickou politiku. „Pravděpodobně by dosadili náboženského vůdce, který by jejich vládě dodal plášť legitimity. Míra vnitřní represe by se však pravděpodobně zvýšila. To není jediný možný výsledek, ale je nejpravděpodobnější, pokud nezasáhnou vnější síly – což je v tuto chvíli nepravděpodobné.“

Takový scénář by nevedl k osvobození, ale ke změně autokratů, z duchovních v hábitech na generály v uniformách, což by podpořilo nového ajatolláha, který by byl na IRGC závislý nejen co se týče své bezpečnosti, ale i co se týče svého postavení.

A mezinárodní společenství musí být na jakékoli takové možnosti připraveno. Dabashi varuje, že neexistuje historický precedens pro násilný kolaps režimů v Íránu nebo na širším Blízkém východěČesky, který by vedl přímo k demokratizaci.

„Nemůžete bombardovat, ničit a masakrovat lidi kvůli demokracii,“ říká.

Írán se také nemůže spolehnout na mobilizaci lidu pro změnu. Povstání Arabského jara v letech 2010 a 2011 se vyznačovala protesty a ozbrojenými povstáními a vedla ke svržení režimů v Tunisku, Egyptě, Libyi a Jemenu. Íránské hnutí Zelených v roce 2009, vyvolané obviněními z volebních podvodů proti reformistovi Míru Hosejnovi Músávímu, však bylo íránskými bezpečnostními silami potlačeno. Následná hnutí, jako například hnutí Krvavý listopad 2019 protestující proti růstu cen pohonných hmot a nedávné (a probíhající) protesty Mahsy AmaníhoČesky, se setkala s tvrdšími zásahy a rozsáhlými vraždami, včetně poprav, ze strany úřadů.

Írán je pro lidovou mobilizaci jako prostředek ke změně režimu úrodnou půdou. Přestože je režim nepopulární, vysoká inflace způsobuje chaos v rodinách a kulturní boje rozdělují teokracii a lid, čelí taková mobilizace stále mnohovrstvému ​​bezpečnostnímu aparátu, který se věnuje udržování režimu a politické represi. Dokud se neobjeví viditelné známky rozkolů v hnutí BasídžČesky, íránské armádě a/nebo íránských revolučních gardách, je nepravděpodobné, že by se současný režim změnil.

Přesto mnoho Íránců po změně touží. Jak poznamenává Massoumeh Torfeh, specialistka na Írán z London School of Economics: „Změna režimu je hluboce zavádějící myšlenka. Možná si to přeje 80 procent Íránců, ale bez důvěryhodné opozice nebo sjednocující vůdčí osobnosti není na obzoru žádná životaschopná alternativa“ – alespoň před smrtí nejvyššího vůdce, 86letého ajatolláha Alího Chameneího.

Nyní je zapotřebí přehodnocení politiky USA a Izraele vůči Íránu. Bombardovací kampaně a strategie dekapitace režimů v regionu, od Iráku přes Libyi až po Sýrii, opakovaně selhávalyČesky. Pokaždé vytvořily nová vakuum, které nebyly zaplněny zastupitelskými institucemi, ale násilím, válečnými vůdci a zahraničním vměšováním. Ponaučení z těchto nešťastných událostí je jasné: plán na pozítří je mnohem důležitější než samotné válečné plány.

Jak v USA, tak v Izraeli se zdá, že nedávné komentáře izraelského ministra obrany a prezidenta TrumpaČesky naznačují ochotu ke změně režimu (i když se postoje mění denně), ale nenabídli absolutně žádný důkaz, že by jejich týmy vynaložily vážné úsilí na vypracování plánů pro řešení „pozítří“. Tohle není výrok George SantayanyČesky „Ti, kdo si nepamatují minulost, jsou odsouzeni ji opakovat.“ Nebo často uváděná definice šílenství jako „dělat stále totéž a očekávat jiný výsledek“. Je to ještě horší. Ti vysocí vládní úředníci a vlivné hlasy, kteří stále volají po změně režimu, i když existuje příležitost k návratu k diplomacii, se dopouštějí do očí bijící profesní nedbalost.

Click here to learn more

Tanya Goudsouzian je kanadská novinářka žijící v katarské Dauhá. Již více než 15 let se zabývá Blízkým východem a Afghánistánem. Žila a pracovala v Egyptě, Spojených arabských emirátech, Iráku a Kataru. Hovoří plynně anglicky, francouzsky, arménsky a španělsky. Působila jako názorová redaktorka v Al JazeeraČesky, její reportáže publikují mimo jiné Radio Free EuropeČesky, Responsible StatecraftČesky, The New ArabČesky, Middle East Eye, National InterestČesky a mnoho dalších. Má účty na X (Twitteru) a AgueaČesky.

Zpět na obsah