1. Tyler Durden: Orbán z kodaňského summitu: „EU se rozhodla jít do války“
2. Łukasz Jastrzębski: Podaří se Orbánovi zachránit Polsko?
3. Alexandr Dugin: Před námi válka
4. John Helmer: Když Tomahawk potká medvěda, zvítězí Orešnik

Glosu Tylera Durdena Hungary’s Orban From Copenhagen Summit: „The EU Has Decided To Go To War“ publikoval server Zero Hedge 3. října 2025

Orbán z kodaňského summitu: „EU se rozhodla jít do války“

Odsoudil jako „děsivé“, že se „EU rozhodla jít do války“ a že na středečním neformálním summitu EU lídři prosazovali válečnou strategii, jak porazit Rusy.

Getty Images

Údajně se jedná o plány na „štít dronů“ proti ruským vpádům do vzdušného prostoru členských států, a také o dlouhodobě plánované úsilí o konfiskaci zabaveného ruského majetku drženého v Evropě. Od všech členských států je požadován soulad.

„Tlak je velký. Proto navrhnu předsednictvu strany Fidesz, abychom v Maďarsku zahájili podpisovou kampaň proti válečným plánům EU. Protože potřebujeme veškerou naši sílu, abychom se do této války nevměšovali,“ řekl Orbán.

Shrnul situaci na X v příspěvku v angličtině :

„Kodaň, den druhý. Situace je vážná. Na stole jsou návrhy, které přímo podporují válku. Chtějí předat Ukrajině fondy EU. Snaží se urychlit přistoupení Ukrajiny všemi možnými právními triky. Chtějí financovat dodávky zbraní. Budu pevně stát za maďarským postojem.“

Maďarský premiér dále argumentoval, že plné členství Ukrajiny v EU je hrozná a nebezpečná myšlenka, protože to znamená, že by „válka vstoupila do Evropské unie“. Místo toho navrhl jako „lepší nápad“ uspořádání, které se zastaví u strategického partnerství.

Dále v novém rozhovoru Orbán zdůraznil, že Evropa se připojuje k atmosféře „nekonečné války“…

Orbánův ministr zahraničí Péter Szijjártó se také vyjádřil, když na X uvedl, že se „Brusel připravuje na válku a chce, aby za ni zaplatili Evropané, včetně Maďarů. V rámci těchto příprav na válku Evropská komise vypracovala sedmiletý rozpočet, který se více týká Ukrajiny než Evropské unie.“

„Toto je prakticky ukrajinský rozpočet,“ zdůraznil poté. „Místo aby se zabývali skutečnými výzvami Evropy, jako je obnovení konkurenceschopnosti, zajištění energetické bezpečnosti a obnovení hospodářského růstu, zaměřují se na financování ukrajinské armády a ukrajinského státu.“

Další známky toho, že diskusi dominují jestřábí hlasy…

Nebo se trochu vrátit v čase…

Předseda Evropské rady Antonio Costa mezitím na tiskové konferenci uvedl: „Vedoucí představitelé široce podpořili původní prioritní stěžejní projekty, které posílí bezpečnost Evropy, včetně evropské zdi proti dronům a misi Eastern Flank Watch.“ Hodně povyku se ozvalo kvůli údajným několika vpádům ruských letadel, většinou dronů, do evropského vzdušného prostoru z minulého měsíce.

Tyler Durden je pseudonym používaný serverem Zero HedgeČesky pro anonymní příspěvky. Jméno je převzato z postavy Vypravěče (The NaratorČesky) z  románu Chucka Palahniuka Klub rváčůČesky z roku 1996, jeho stejnojmenné filmové adaptaceČesky z roku 1999 a komiksů Klub rváčů 2 a Klub rváčů 3. Postava je nespavec s rozpolcenou osobností a je zobrazována jako bezejmenný „každý“ (ve filmu označovaný jako „Vypravěč“) během dne, který se v noci během nespavosti stává chaotickým a charismatickým Tylerem Durdenem.

Zpět na obsah

Úvahu Łukasze Jastrzębského Czy Orban zdąży uratować Polskę? publikoval deník Myśl Polska 5. října 2025

Podaří se Orbánovi zachránit Polsko?

Svět stojí ve svých dějinách na bodě ostrého zlomu. Třetí světová válka a první jaderná válka v globálním měřítku se stává stále reálnější. Možná překračujeme červenou čáru. Scénář, který nás v tomto ponurém válečném dramatu zaujme ústřední roli, se zdá být zcela realistický.

Artur Kalbarczyk[1] má pravdu, když poznamenává, že prohlášení prakticky všech evropských politiků, včetně Donalda Tuska, naznačují, že rozhodnutí již byla učiněna. Prakticky všichni mluví o válce a dělají na ni skutečné vojenské přípravy. Jsme svědky masivních nákupů zbraní, které jednotlivé země ženou do neuvěřitelných dluhů. Informační centra se proměnila v centra připravující lidi na nevyhnutelné.

Taktika protivníka vůči Evropě se ukázala jako účinná. V posledních desetiletích vytvořila kádry, které nyní řídí Evropskou unii a realizují plány nadací, think tanků a klik, které je financovaly. Jejich pochod institucemi vedl k tomu, že protivníkovy kádry a informační válka médií formovaly společnost do bezmyšlenkovité masy. Málokdo dnes ví, že Ukrajina není v tomto konfliktu subjektem, ale objektem. A z těch, kteří to vědí, má jen málo odvahy to říct.

Tímto způsobem byl potlačen prakticky veškerý potenciální odpor vůči válce. Izolovaní suverénisté v evropských zemích se musí potýkat nejen s politickou konkurencí, ale především s právním a mediálním aparátem. Kromě toho existují vlivné mezinárodní organizace, a to jak otevřené, tak i tajné. Jakýkoli odpor vůči válce je považován za podporu Ruské federace.

V Evropě zbývají v podstatě čtyři země, které se staví proti militaristické a konfrontační politice: Bělorusko, které je na straně Ruské federace. Nejvtipnější na tom je, že ti samí uniokraté, vedeni kompradorskými úřady v Polsku, tlačili Bělorusko na východ. Srbsko, které chce oficiálně být součástí euroatlantické zóny, a Maďarsko a Slovensko, které jsou členy NATO a Evropské unie. Ačkoli jsem byl od začátku odpůrcem NATO a EU, jejich přítomnost vítám. Protože právě ony nás dnes chrání před šílenci, kteří vládnou mé zemi.

Cíle Ruské federace zůstávají od roku 2022 nezměněné. Prezident Ruské federace je ve svých slovech a činech důsledný. Rusko vítězí, jak neustále zdůrazňuje maďarský vůdce Viktor Orbán. Přestože Ukrajinu vojensky a finančně podporuje prakticky celý euroatlantický svět, tato vítězství nejsou nijak velkolepá, ale ruské jednotky soustavně postupují. Je zřejmé, že dnešní Ukrajina sama o sobě Rusku odolat nedokáže. Kyjev musí do války zatáhnout i další země. Jak řekl bývalý polský prezident Andrzej Duda, ukrajinský vůdce Volodymyr Zelenskyj se snažil zatáhnout Polsko do války s Ruskem. Podle bývalého prezidenta se Ukrajinci „od samého začátku snaží zatáhnout do války všechny“. Navzdory tomu Duda udělil Volodymyru Zelenskému nejvýznamnější a nejvyšší polské vyznamenání, Řád bílého orla. Tato situace ukazuje, jak závislé polské úřady jsou.

Cíle Spojených států se mění. Éra sklerotického Joea Bidena je poznamenána ideologickým tlakem a nerealistickou vizí demokratizace světa po liberálně-demokratické linii. Stále nerealističtější Biden byl veden klikami, které chtěly náš svět přetvořit. Naštěstí tyto cíle ustoupily. Kdyby Biden sloužil další funkční období, v Polsku by už dávno zuřila válka. Éra extravagantního obchodníka Donalda Trumpa je naprostý chaos a neustále se mění. Nikdo neví, zda slova, která vůdce jaderné mocnosti pronáší ráno i večer, budou pravdivá. Hlavním důvodem je, že americký prezident vede vnitřní válku nejen s nepřátelskými a proválečnými demokraty, ale i s vnitřní republikánskou opozicí. Podcenil vliv Protivníka v USA, jehož metody po desetiletí dokonale diagnostikoval Lyndon LaRouche, šéf Schillerova institutu. Žoldnéřská povaha amerického prezidenta je jiná věc, ale ta by mohla být výhodou, kdyby jeho vnitřní oponenti byli slabší.

Cílem Maďarska je mír. Malé Maďarsko se stalo bodem odporu proti šílené a proválečné politice vládnoucích klik evropských zemí. Budapešť překvapivě efektivně oponuje vstupu Ukrajiny do Evropské unie. Viktor Orbán pevně a odvážně odmítá účast ve válce. Dnes nás, Poláky, vůdci malých evropských států – především Maďarska a v menší míře Slovenska – brání, abychom se my, naše děti a vnoučata, nevrátili z cizí války v rakvích. Je však důležité si uvědomit, že Viktor Orbán s největší pravděpodobností prohraje nadcházející jarní volby. Maďarsko je poslední bariérou předtím, než Evropa vstoupí do otevřené války. Naštěstí si Brusel stále musí udržovat určitou přetvářku.

Je naše čekání na mír opravdu jen čekáním na Godota? Stále doufám, že tomu tak úplně není. Uprostřed hory znepokojivých a negativních zpráv se objevil malý záblesk naděje. Maďarský premiér Orbán řekl: „V historii válek je bezprecedentní, že strany konfliktu spolu nevyjednávají. EU a Rusko musí vyjednávat. Pomalu začínám mít v této otázce většinu.“ Slovní spojení „pomalu“ je samozřejmě znepokojivé. Orbán dodal, že ačkoli jeho postoj v tuto chvíli není univerzální, stále více zemí mu začíná rozumět. Doufejme, že se mu to podaří.

P.S. Pokud jde o vstup Evropské unie do války s Ruskou federací, postoj maďarského premiéra k nepopiratelným zločinům spáchaným Izraelem na Palestincích je zcela irelevantní. Stejně jako je dnes irelevantní, že pocházel ze stáje George Sorose. Nechci ho blahořečit. Současná politika Maďarska vůči Polsku za Orbánovy vlády je prospěšná, protože odvrací možnost, že by se naše část Evropy zapletla do války s Ruskem. To však neznamená, že považuji premiéra této země za poloboha a budu nekriticky podporovat všechny jeho názory a stanoviska. Záleží mi na budoucnosti a prosperitě mého národa.

Łukasz Marcin Jastrzębski je redaktorem deníku Myśl PolskaČesky, moderátorem facebookové skupiny Klub Myśli Polskiej a členem Poradní a vědecké rady Polski Ruch Lewicowy. Píše rovněž pro Pravda PLČesky a má účty na Facebooku a na VK.

Zpět na obsah

Glosa Alexandra Dugina War is Ahead of Us vyšla v žurnálu Arktos 2. října 2025

Před námi válka

.

K posunu ve světovém řádu obvykle dochází prostřednictvím války. Jen velmi zřídka jsou ti, kdo ovládají globální moc, ochotni se jí dobrovolně vzdát. Drží se až do samého konce, dokud nebudou zničeni a rozdrceni na padrť. Totéž nepochybně platí i dnes.

V historii se samozřejmě dějí různé zvraty a obraty. Proto lze jen hypoteticky očekávat, doufat nebo si alespoň přát, že se západní vůdci vzdají své hegemonie dobrovolně. Něco mi ale říká, že se to pravděpodobně nestane. A pokud se to nestane, pak bude válka. Tato válka už probíhá: válka na Ukrajině, války na Blízkém východě. Ale ještě není v plné síle. Zatím je to jen předzvěst obrovské, zásadní války, která se bude vést o přerozdělení skutečné suverenity mezi silami, které se dnes vymezují.

Dnes často říkáme: podívejte, multipolární svět je tady, svět už není unipolární, existuje BRICS, existuje „větší lidskost“ a tak dále. Nicméně vidíme, že hegemonie unipolárního systému je stále silná. A to i přes skutečnost, že ve skutečnosti upadá, a přestože se zjevně schyluje k jeho kolosální vnitřní krizi, spíše implozi než explozi západní společnosti a celé západní civilizace. Ale v jistém smyslu, navzdory vektoru této sestupné vlny, je západní hegemonie stále silnější než multipolarita.

Buďme upřímní: stále je schopna například přetvářet situaci a rovnováhu sil v postsovětském prostoru. Víme, že globalisté operují na Ukrajině, v Moldavsku, na jižním Kavkaze a ve Střední Asii již tři desetiletí. Ale my jsme jim to dovolili. A nyní, i přes rozdělení Západu na dvě nebo dokonce tři síly – globalisty, EU, Trumpa a MAGA – se jim přesto podařilo silně ovlivnit volby v Rumunsku, nahradit kandidáty, kteří jsou pro globalisty nežádoucí, zabít několik desítek kandidátů z Alternativy pro Německo, zakrýt to jako „nehody“ a nakonec se jim podařilo silně ovlivnit volby v Moldavsku. Zároveň válka na Ukrajině stále pokračuje. Západ neustupuje a pro nás je velmi těžké dosáhnout rozhodného vítězství.

Je příliš brzy na to, abychom tvrdili, že západní unipolární svět již neexistuje. Existuje, i když v agónii.

A samozřejmě je docela pravděpodobné, že pokud se unipolární svět v blízké budoucnosti jednoduše nezhroutí, přeroste to všechno ve velkou válku.

Nejsem si jistý, kde se tato válka odehraje, zda v Tichém oceánu proti Číně nebo proti Indii, na Blízkém východě, nebo zda se nás přímo dotkne. Je docela možné, že by mohla začít u nás. Proto by to, co se děje na Ukrajině, mohlo být začátkem větší a hrozivější války.

S našimi jadernými zbraněmi, našimi územími, naší historickou identitou a naší schopností konceptualizovat světové procesy je Rusko o několik kroků napřed před Čínou. Čína se teprve nyní stává skutečnou globální velmocí. To je pro ni nová kvalita, nový stát. Neexistuje žádná záruka, že se s tím Číňané vypořádají. Byli jsme velkou světovou velmocí ve 20. století (jednou ze dvou) a v 19. století (jednou z několika). Velikost Číny spočívala ve starověku. Čína je nyní bezpochyby jedním z nejdůležitějších států prvního řádu, jedním ze dvou nebo tří, které vládnou světu. Ale pro současnou Čínu je to nová zkušenost. Ještě se na to musí připravit a zde se může udělat mnoho chyb. S tím máme velmi živé zkušenosti, a proto je Rusko hlavní překážkou pro globalisty a jejich hlavním nepřítelem. Proto jsme my, a nikdo jiný, hlavními účastníky této války, hlavními vodiči světelného paprsku světelných dějin. My budujeme multipolární svět.

Zda se za těchto okolností lze vyhnout třetí světové válce, je velkou otázkou. Prozatím je jedinou nabízenou možností, jak se jí vyhnout, kapitulace, tj. úmyslné ukončení války předem vyvěšením bílé vlajky a kapitulací na milost vítězů. Vědomé uznání porážky však neznamená konec války. Stále máme plno vůle a sil a směřujeme k vítězství, nikoli k porážce. Pokud se tedy velké válce lze vyhnout pouze porážkou, pak to není náš případ a v takovém případě se válce vyhnout nelze. Ale to, zda k válce dojde, nezávisí na nás. Záleží na tom, jak se unipolární svět, který se organizuje, rozhodne pro novou úroveň eskalace.

Celkově souhlasím s analýzou, že se velké světové válce nevyhneme. Taková válka do sebe vtáhne Čínu a s největší pravděpodobností Indii, celý Blízký východ, islámský svět. Zároveň to samozřejmě bude mít dopad v Africe a Latinské Americe, kde se také formují dvě koalice: těch, kteří jsou pro unipolaritu, a těch, kteří prosazují multipolaritu.

Lidstvo tedy čekají monstrózní zkoušky. Už se dějí, my jsme již v nich. To, co máme teď, se bude ve srovnání s tím, co nás čeká, jevit jako dětská hra. Samozřejmě, jako každý normální člověk, se z toho netěším ani neraduji. Ale války se prakticky vždycky stanou, kdykoli lidé řeknou, že válku nechtějí. Války nezávisí na tom, zda je lidé chtějí, nebo ne. V dějinách existuje určitá logika, které je prakticky nemožné se vyhnout.

Alexandr Gelejevič DuginČesky (*1962) je ruský politik, publicista, politolog, sociolog, filosof, bývalý profesor Lomonosovy univerzity v Moskvě a ideolog tzv. eurasijského hnutí, jednen z nejznámějších myslitelů postsovětského Ruska, jehož díla vyvolala značný ohlas v jeho vlasti i v zahraničíČesky. V 80. letech byl antikomunistickým disidentem, dnes je na sankčních seznamech EU, Spojených států, Kanady a řady dalších zemí. Jeho ​​názory jsou často hodnoceny jako fašistické. Sám tato obvinění vždy popíral a počítal se ke své „čtvrté politické teorii“, která by podle něj měla být dalším krokem ve vývoji politiky po prvních třech: liberalismu, socialismu a fašismu. Duginovy ​​politické aktivity jsou zaměřeny na vytvoření euroasijské supervelmoci prostřednictvím integrace Ruska s bývalými sovětskými republikami do nové Euroasijské unie (EAU). Je autorem dlouhé řady publikací překládaných do řady světových jazyků, poslední český překlad Čtvrtá politická teorie (2020, poslední ruské vydání Четвертый путь. Введение в Четвертую Политическую ТеориюČesky, 2024).

Zpět na obsah

Analýzu WHEN TOMAHAWK MEETS BEAR, THE HAZEL TREE (ORESHNIK) WINS publikoval John Helmer na svém blogu Dances with Bears 29. září 2025

Když Tomahawk potká medvěda, zvítězí Orešnik

Tím řekl, že má na mysli „vzít si zpět svou zemi v její původní podobě a kdo ví, možná zajít ještě dál!“

O pět dní později nástupce prezidenta, viceprezident J. D. Vance, vysvětlil, že nasazení střel TomahawkČesky s doletem 2 500 km dodaných NATO na ukrajinském bojišti je dalším krokem, který on a Trump zvažují.

„Rusko je skutečně v pasti,“ prohlásil Vance , „ruská ekonomika je v troskách. Rusové na bojišti moc nezískají… odmítli zasednout na jakýchkoli bilaterálních schůzkách s Ukrajinci. Odmítli zasednout na jakýchkoli třístranných schůzkách s prezidentem… Rusové se musí probudit a přijmout realitu… Ohledně Tomahawků, o tom učiní konečné rozhodnutí prezident. Prezident udělá to, co je v nejlepším zájmu Spojených států amerických“.

Vance naznačil, že plán spočívá v tom, aby členské státy NATO vlastnící baterie Tomahawk – v tuto chvíli to znamená Velkou Británii a Německo – je mohly dodat Kyjevu, nebo aby si jiné evropské státy mohly rakety od USA koupit a poslat je dál. To znamená, že posádky obsluhující systémy Tomahawk na Ukrajině by byly Britové, Němci nebo jiní Evropané. „To, co děláme,“ řekl Vance, „je, že žádáme Evropany, aby si koupili zbraně, které ukážou trochu evropské kůže ve hře. Myslím, že je skutečně zaujme jak to, co se děje na jejich vlastních zadních dvorcích, tak i to, co prezident prosazuje posledních osm měsíců,“ řekl Vance.

Co měl Vance na mysli, ale zapomněl dodat, je, že riziku ruského protiútoku bude vystavena evropská, nikoli americká kůže.

Mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov reagovalČesky očividnou odpovědí a následně placebem.

„Slyšeli jsme tato prohlášení. Důkladně je analyzujeme. Naši vojenští specialisté situaci bedlivě sledují.“ „I kdyby se stalo, že Spojené státy pošlou na Ukrajinu své rakety Tomahawk, v současné době neexistuje žádný všelék, který by na frontě mohl hru změnit ve prospěch kyjevského režimu. Žádné zázračné zbraně neexistují a Tomahawk ani jiné rakety prostě hru nezměníČesky.“

Poté Peskov zahaleně varovalČesky: „Otázka… zní: kdo může tyto rakety odpálit…? Mohou je odpálit Ukrajinci sami, anebo to musí dělat američtí vojáci?“ Odpověď je již zřejmá – Vance ji dal jasně najevo. Provozovatelé Tomahawků by byli Evropané.

Peskovovy otázky se také vyhnuly strategickému bodu Vanceova a Trumpova názoru. Ti se nyní snaží posílit škody, které mohou způsobit hluboko na ruském území – v případě potřeby i v Moskvě a Petrohradu – v domnění, že to vyvolá ztrátu ruské morálky a odpor voličů vůči Putinovi. „Tahle válka je pro jejich ekonomiku hrozná,“ opakoval Vance několikrát, stejně jako Trump. Rusové, prohlásil Vance, „si musí klást otázku, kolik dalších lidí jsou ochotni ztratit… za velmi malou vojenskou výhodu.“

Co se děje z ruského pohledu, který nebývá poblikován?

Americké „porozumění“ ze summitu v Anchorage 16. srpna již neodpovídá ruské interpretaci, jak ji původně vysvětlilČesky sám Putin. „Doufejme, že dohoda [jednotné číslo], kterého jsme dosáhli, nás k tomuto cíli přiblíží a otevře cestu k míru na Ukrajině,“ řekl Putin na své krátké tiskové konferenci po setkání s Trumpem. „Vidíme, že americký prezident má jasnou představu o tom, čeho chce dosáhnout, že mu upřímně záleží na prosperitě své země a zároveň projevuje povědomí o ruských národních zájmech. Doufám, že dnešní dohody [množné číslo] se stanou referenčním bodem nejen pro řešení ukrajinského problému, ale také pro obnovení pragmatických obchodních vztahů mezi Ruskem a Spojenými státy.“

Eskalace útoků Tomahawky na ruské vnitrozemí také neodpovídá „dohodě“ s USA, kterou ruské ministerstvo zahraničí oznámilo poté, když se ministr zahraničí Sergej Lavrov setkal v OSN s ministrem zahraničí Marcem Rubiem: „Vedoucí zahraničních ministerstev si vyměnili názory na urovnání ukrajinské krize v návaznosti na dohody dosažené na rusko-americkém summitu v Anchorage. Strany znovu potvrdily vzájemný zájem o hledání mírových řešení. Sergej Lavrov zdůraznil připravenost naší země držet se linie, kterou na Aljašce vypracovali ruští a američtí vůdci, včetně koordinace úsilí s americkou stranou o odstranění základních příčin ukrajinského konfliktu. Ministr zdůraznil nepřijatelnost plánů zaměřených na prodlužování konfliktu, které prosazuje Kyjev a některé evropské země. Strany porovnaly své postoje k celé bilaterální agendě, včetně vyhlídek na obnovení společensko-politických kontaktů. Znovu potvrdily důležitost využití impulsu, který dali ruský a americký prezident, k procesu normalizace bilaterálních vztahů.“

V rozhovoru s ruskými reportéry Lavrov poté dodal: „Vycházíme z předpokladu, že vše, co jsme od našich amerických kolegů na nejvyšší i jiné úrovni slyšeli, nám říká, že nám chtějí pomoci ukončit tento konflikt řešením a odstraněním jeho základních příčin. V západním táboře neexistují žádné jiné země, které by se k takovému postoji hlásily. Nepochybuji o tom, že americký prezident má na tomto výsledku skutečný zájem. Někteří lidé se ho snaží ovlivnit, ale to je jiná věc… Hranice z roku 2022 dnes nejsou na stole. To, o čem nyní diskutujeme, jsou hranice zakotvené v Ústavě Ruské federace.“

„Realita v terénu“, jak ji na bojišti chápou Vance a Trump, se nyní zjevně liší od reality v terénu, jak ji vidí ruská strana. USA oznamují, že Rusko, papírový tygr, ztratilo na bojišti eskalační dominanci a je zranitelné vůči ještě větší domácí nejistotě, než jaké čelilo před třemi lety, kdy speciální vojenská operace začala. Pokud to byla „hlavní příčina“ války, jak prý Putin a Lavrov svým americkým protějškům vysvětlili, Trump a Vance nyní „hlavní příčinu“ jako základ pro podmínky ukončení války odmítají.

Když Vance oznámil, že o nasazení Tomahawků bude rozhodnuto „podle zájmu Spojených států amerických“, měl tím na mysli, že ruská armáda a Putin ztratili svou odstrašující sílu.

Moskevský zdroj, který má přístup k informacím, uvedl, že generální štáb prezidenta přesvědčí o opatřeních potřebných k tomu, aby se Američané mýlili. „Věřím, že Rusové zajistí vítězství pomocí operace Orešniků, spíše než masivní pozemní ofenzívou. Existuje však také nahromadění síly, které mnozí z nás vnímají. Proto jsou Američané a Evropané stále nervóznější a vyhrožují Rusům přímou konfrontací, pokud neustoupí.“

Poslechněte si eskalaci americké hrozby vůči Rusku :

Zdroj: https://www.youtube.com/watch?v=wTSgoeIkxRc

A nyní vede diskusi Nima Alkhorshid: https://www.youtube.com/watch?v=sBosKQABl4U

Informovaný moskevský zdroj poznamenává: „Jsme v nejjasnějším bodu války. Rusko ji musí ukončit rozhodným způsobem, nebo ji prohraje.“

Zdroj vysvětluje, že podle ruského hodnocení Trump „není žádným mírotvorcem. Rád by za to dostal Nobelovu cenu, ale po Anchorage je jasné, že ví, že nebude schopen mír zprostředkovat. Američané si myslí, že Ukrajinci rádi umírají; Evropané jsou rádi, že umírají; peněz zjevně není málo. Evropa dokáže ze zabaveného ruského majetku získat to, co je potřeba. Trump tedy poukazuje na to, co všichni víme – Putin nedokázal vyhrát. Poukazuje na to, co mu váleční zpravodajové řekli jako chladnou a krutou pravdu – Ukrajinci utrpěli velmi těžké rány, ale stojí a bojují; Rusové nedokázali vyhrát a možná ani nedokáží. Proto je příležitost, jak jsou on i Vance přesvědčeni, že USA mohou vývoj situace zvrátit; dostat bohatě zaplaceno; a neriskovat ztrátu amerických životů.“

„V této situaci není nic nového – kromě toho, že dohody, které [Kirill] Dmitriev od [Stevena] Witkoffa očekával, se neuskutečnily. Kreml nebyl schopen podplatit ani si koupit žádnou americkou laskavost. Takže je to zpět na bojišti – Rusové to musí vyhrát, zpečetit, a to se stane do příštího léta nebo do léta 2027. Pro válečnou frakci v Moskvě je to vítané poznání.“

John HelmerČesky (*1946) je australský investigativní novinář a zahraniční zpravodaj žijící od roku 1989 v Moskvě. Bývá charakterizován jako „nejdéle sloužící západní zpravodaj v Moskvě … specializující se na zpravodajství o ruském byznysu pro média v Londýně, New Yorku, Hongkongu, Torontu a Johannesburgu“. Vystudoval Melbourne bakalářský titul s vyznamenáním a poté s A.M. a Ph.D. v politologii na Harvardské univerzitě ve Spojených státech. V roce 1974 byl přidruženým pracovníkem Výzkumného centra pro ekonomické plánováníČesky v New Yorku. Do roku 1977 byl vedoucím přednášejícím politologie na univerzitě v MelbourneČesky a byl jmenován docentem na katedře sociologie na univerzitě George Washingtona. Publikoval řadu knihČesky, poslední Long Live Novichok!: The British poison which fooled the worldČesky (Ať žije Novičok!: Britský jed, který oklamal celý svět, 2025) resp. německá Der Nawalny-Nowitschok-Komplex: Chronik einer InszenierungČesky (Komplex Navalnyj-Novičok: kronika jedné inscenace, 2025). Má svůj blog Dances with BearsČesky (Tanečky s medvědy) a stejnojmenný účet na X (Twitteru). Své analýzy publikuje m. j. na Unz Review, Global Research, Business InsiderČesky, Covert Action MagazineČesky.

Zpět na obsah