Rozpadá se projekt Trump?

Spor mezi Muskem a Trumpem (alespoň prozatím) má zřetelný charakter „televizní inscenace“. Nenechte se ale zmást zábavným obsahem. Tato hádka ilustruje zásadní rozpor v srdci koalice MAGA. Je docela možné, že v určitém okamžiku propukne a může  nakonec spustit pomalý rozpad Projektu Trump.

Zásadním momentem posledních amerických voleb byl přechod ultrabohatých technologických oligarchů ze Silicon Valley od podpory demokratů k Trumpovi. To přineslo jak peníze, tak potenciálně třpytivou cenu v podobě toho, že by Amerika mohla získat monopol na globální ukládání dat, umělou inteligenci a to, co Yanis Varoufakis nazývá „cloudovým kapitálem“.

Poslední dny Gazy

Tohle je konec. Poslední krví nasycená kapitola genocidy. Brzy skončí. Maximálně za několik týdnů. Dva miliony lidí táboří v troskách nebo pod širým nebem. Desítky lidí jsou denně zabíjeny a zraněny izraelskými granáty, raketami, drony, bombami a kulkami. Chybí jim čistá voda, léky a jídlo. Dosáhli bodu kolapsu. Nemocní. Zranění. Traumatizovaní. Ponížení. Opuštění. Chudí. Hladoví. Zoufalí.

Na posledních stránkách tohoto hororového příběhu Izrael sadisticky láká hladovějící Palestince sliby jídla na úzký a přeplněný devět mil dlouhý pás země, který hraničí s Egyptem. Izrael a jeho cynicky pojmenovaná Nadace pro humanitární pomoc Gazy (GHF), údajně financovaná izraelským ministerstvem obrany a Mossadem, zneužívají hladovění jako zbraň. Láká Palestince do jižní Gazy stejně, jako lákali nacisté hladovějící Židy ve varšavském ghettu, aby nastoupili do vlaků do vyhlazovacích táborů. Cílem není Palestince nakrmit. Nikdo vážně netvrdí, že by existoval dostatek potravin nebo humanitárních center. Cílem je nacpat Palestince do přísně střežených komplexů a deportovat je.

 

13. 6. 2025

Cesta k atomizácii spoločnosti a nihilizmu

Po úvodnom citáte mi prichodí bližšie predstaviť autora knihy, ktorý sa vďaka originalite a neošúchanosti svojich myšlienok môže zdať mnohým čitateľom názorovo kontroverzným, až extrémnym – aspoň tak sa ho usilujú prezentovať západné mocenské elity.
Takže krátke curriculum vitae: EMMANUEL TODD (*16. máj 1951 Saint-Germain-en-Laye, Francúzsko), významný vedec, popredný pracovník Národného inštitútu pre demografické štúdiá v Paríži, sa narodil v známej intelektuálskej rodine, zrejme aj od tejto skutočnosti sa odvíja široká paleta jeho vedeckého záujmu v podobe histórie, antropológie, sociológie, politológie, demografie (výskum rodiny) a v konečnom dôsledku i pôvodu náboženstva.
Ako lyceista sa stal členom komunistickej mládeže, vyštudoval politické vedy na Parížskom inštitúte politických vied a veľký doktorát z histórie získal na Univerzite v Cambridgei (UK). V roku 1976 (vtedy mal 25 rokov) ho preslávila stať Konečný pád: esej o rozklade sovietskej sféry (vychádzal v nej predovšetkým z ekonomických a demografických údajov, z výšky úmrtnosti detí) – svetové uznanie mu však priniesla až vtedy, keď sa stal tento fakt skutočnosťou.
V roku 1992 ostro vystúpil proti Maastrichtskej zmluve, no postavil sa za schválenie Zmluvy o Ústave pre Európu.
Esejou Kto je Charlie? Sociológia náboženskej krízy (2015) vyvolal vo Francúzsku veľké kontroverzie. Vyjadril v nej názor, že pochody z 11. januára 2015 ako prejav solidarity so zamestnancami redakcie Charlie Hebdo, ktorých pred niekoľkými dňami zmasakrovali moslimskí teroristi, neboli vyjadrením francúzskych liberálnych hodnôt, ale rasistických a reakčných prúdov vo francúzskej spoločnosti. Prirodzene, v krajine galského kohúta spôsobili tieto myšlienky veľkú nevôľu.

Do nového týdne bitcoinové aféry

Témě po třech letech od podání začne v pondělí 19. května 2025 zlínská pobočka Krajského soudu Brno projednávat žádost bratrů Lebánkových o obnovu procesu, v němž je soud odsoudil za nezaplacení spotřební daně z tabáku, kterou zaplatili a za účast na výrobě padělků cigaret Marlboro, které se dle mého laického poznání neúčastnili.

Tříletá prodleva mezi podáním žádosti a zahájením projednávání není v tomto případě výsledkem nedbalosti nebo zlé vůle: dřívější zahájení nebylo možné pro nedostupnost spisu. Pikantní je okolnost, že v téže době se u téhož soudu jedná o povolání žadatelů k výkonu trestu odnětí svobody výměnou za nesplacený peněžitý trest.

Korejský vůdce Lee je pravděpodobně před srážkou s Trumpem.

Očekává se, že nově zvolený prezident vyrovná jihokorejskou diplomacii tak, aby zvýhodňovala vliv Číny a omezovala vliv USA.

Nový jihokorejský prezident I Če-mjong se v zahraniční politice označuje za „pragmatika“. Říká, že ho pohání spíše národní zájem Jižní Koreje než ideologie, a hovoří o své touze zlepšit vztahy s Čínou a Severní Koreou.

Mír na Ukrajině – mír v Evropě

Ve věčných válkách se za strategii vydává fantastická představa, že vůle nepřítele nějakým způsobem vyprchá, což povede k jeho bezpodmínečné kapitulaci. Ale „my zvítězíme, oni prohrají“ je nesplnitelný sen, nikoli program. I vyčerpávající války vyžadují konkrétní cíle, na kterých se nakonec – byť neochotně – mohou obě strany dohodnout.

Evropa se nestala „jednotnou a svobodnou“. Místo toho vedly vojenské akce na Ukrajině k rozdělení Evropy, která se nyní nachází v procesu upouštění od svobody slova a liberální demokracie.

Těm, kdo prohrávají válku, lze odpustit sny o příměří, ale nikoli odmítání uznat, že nemohou vnutit příměří útočícímu nepříteli. Nemohou také klást ultimáta. Neústupný protivník bude předvídatelně trvat na podmínkách, které odpovídají jeho zájmům a vojenským cílům. Jak poznamenal římský státník Seneca, „mír je výhodný pro vítěze, ale pro poražené je prostě nezbytný“. Představovat si jinou možnost znamená prohlubovat katastrofu. Ukrajina není poražena, ale zlomena. Pokud nebude mír, hrozí jí další rozpad, nové utrpení a možná ztráta přístupu k moři.

Bezbrehý individualizmus nie je sloboda

„Moja sloboda mávať päsťou sa končí tam, kde sa začína tvoja tvár.“ Táto známa veta filozofa Johna Stuarta Milla dlho pôsobila ako memento, ktorým sa máme riadiť, no v súčasnej Európe, kde sa pojem slobody zredukoval na bezbrehý individualizmus, sa jej duch pomaly vytráca. Sloboda sa tu často chápe ako čisto osobná vec – ako niečo, čo si bránime pred inými. Ale čo ak je to práve naopak? Čo ak sa sloboda začína až tam, kde dokážeme byť v harmónii s ostatnými?

A tak sa stále viac ukazuje, že najväčšou hrozbou pre demokraciu nie je autorita, ale anarchia ega. Sloboda od všetkého – od záväzkov, od pravidiel, od spoločenských noriem – sa mení na bezbrehý individualizmus, kde sa vyhráva nie ohľaduplnosťou, ale bezohľadnosťou. Tento stav má svoje dôsledky. To, čo zažívame nielen na Slovensku, ale univerzálne v krajinách západného sveta, je silnejúci pocit spoločenskej prázdnoty, kríza dôvery v inštitúcie, mentálna a psychická vyčerpanosť, rozpad komunít a atomizácia sociálnych vzťahov.

Lavrov: Británie je v tom „na 100%“

Londýn pomáhá Kyjevu s teroristickými útoky proti Rusku, prohlásil ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov. Ruský ministr zahraničí toto prohlášení učinil na „Fóru budoucnosti – 2050“.

Poznamenal také, že stále více zemí snižuje svou závislost na Západě a vytváří nové mechanismy pro spolupráci a interakci v různých oblastech. Svou roli v tom sehrála i nová americká administrativa.

Jednoho tichého rána v Pekingu sklouzla dolaru koruna

Snaha o novou studenou válku proti Číně se točí právě kolem obav USA – především strachu, že čínská výstavba digitální penežní „superdálnice“ se ukáže jako mnohem pokročilejší než vratká cesta, která je cestou amerického dolaru.

Dnes ještě tato superširoká dálnice možná není tak hojně využívána. To je teď. Ale už teď dochází k přechodu ze staré silnice na čínskou superdálnici.

Pro americký establishment představuje čínská „superdálnice“ „jasné a bezprostřední“ ohrožení jeho hegemonie. Obavy se ve skutečnosti netýkají čínského duševního vlastnictví ani „krádeže duševního vlastnictví“. Jde o strach, že USA nebudou schopny držet krok s novými finančními ekosystémy, které Čína buduje, ani se sofistikovaností digitálního jüanu.

Trump hrozí, že rozbombarduje Írán na padrť za to, že „hraje podle pravidel“

Prezident Donald Trump vyhrožuje leteckými údery na Írán za činnosti, které jsou podle podmínek íránských smluvních závazků schválené. O této věci by neměla být žádná debata. Smlouva o nešíření jaderných zbraní (NPT) výslovně přiznává všem smluvním stranám, včetně Íránu, „nezadatelné právo“ na vývoj, výzkum, výrobu a využívání jaderné energie pro mírové účely. Toto „nezadatelné právo“ zahrnuje i obohacování uranu.

Trump buď nechápe, co je to „smlouva“, nebo si myslí, že její podmínky by se na Írán neměly vztahovat. Pro jasnost: smlouva je formální, právně závazná dohoda mezi suverénními státy, která se řídí mezinárodním právem. Stanoví vzájemné povinnosti, práva nebo pravidla v oblastech, jako je obchod, bezpečnost, nešíření jaderných zbraní nebo ochrana životního prostředí. Smlouva není volitelná a nelze ji zrušit výkonným rozhodnutím. Státy, které ratifikují smlouvy, jsou právně zavázány dodržovat jejich podmínky v dobré víře. Od politických představitelů jako zástupců státu se očekává, že budou tyto závazky dodržovat.

Nedělní zamyšlení

V Den Ruska prezident v Kremlu tradičně uděluje státní ceny Ruské federace za přínos k rozvoji vědy a techniky, literatury a umění, jakož i za vynikající hospodářské výsledky. V Moskvě se oslavy obvykle konají také na Rudém náměstí. Jak tomu bude letos, nevím.

Vím ale, že v příspěvku Červené pondělí (13.04.2020) jsem se zmínil o židovských prorocích a jejich významu pro současný život včetně historické epizody pandemie strachu z koronaviru. Prorokování Ozeáše a Izajáše mají zvláštní charakter: jsou nekompromisní v pevnosti a mají hlubokou spiritualitu. Podobně je tomu s prorockými vědeckými pracemi mnoha Rusů, které moderní Západní výuka a rusofobové ignorují, podobně jako US State Department ignoroval ve svém pozdravení s Mezinárodním dnem kosmonautiky Jurije A. Gagarina (1934-1968) a tím i historii po staletí živenou lidskou a vědeckou zvědavostí.