Cenzura se stala byznysem a zákulisní hrou vlád a jejich bezpečnostních služeb

Když jsme téměř před čtyřmi lety zakládali Společnost pro obranu svobody projevu, naší hlavní obavou byla svoboda projevu na sociálních sítích. Obávali jsme se, že nadnárodní platformy s takřka monopolním postavením na trhu, kam se postupně přesunula velká část společenské diskuze i zpravodajství, by mohly zneužívat svoji moc k ovlivňování politiky umlčováním nepohodlných, přesto zcela legitimních, názorů. Díky tomu by mohly manipulovat s názory voličů, a představovat tak hrozbu pro samou podstatu demokracie.

Nicméně když se dnes někdo se mnou pustí do debaty na toto téma, což se stále děje velmi často, už jen mávnu rukou. Kéž by to byl tento rozpor, který představuje náš největší problém. Situace se změnila rychleji, než kdokoliv čekal. A změnila se bohužel k horšímu.

K českým podpůrcům slovenského Majdanu

Abych parafrázoval svůj oblíbený český film Pelíšky: Rozmohl se nám tady takový nešvar – osobnosti, které neprotestovaly, když se u nás doma děly (a dějí) věci stejné nebo horší, protestují proti tomu, co se děje v jiné zemi, kde ale svým protestem nemají co ztratit.

Kdyby se dnešní gymnazisti těsně před maturitou z dějepisu (ti jediní jsou z dnešní mládeže snad trochu v obraze) propadli v čase o padesát let, viděli by některé z těch, kteří toto pondělí podepsali petici „Je třeba podat ruku!“, jak spěchají na protestní akci a přistupují k řečnickému pultíku. „Protestujeme!“ znělo by tehdy, v roce 1974 pateticky z málo kvalitních reproduktorů: „Jsme proti umlčování kultury, proti odebírání slova umělcům!!“ Koho mají na mysli? myslel by si neobeznámený maturant z roku 2024. Hutku? Landovského? Kubišovou? Kunderu? Uhdeho? Juráčka? Chramostovou? Kohouta? Třešňáka? Exulanta Kryla? Nebo snad dokonce – samotného Havla?? Nevěděli by, že oficiální umělci české normalizace protestují proti tomu, že americké levicové písničkářce Joan Baezové letos pořadatelé zrušili turné po konzervativním americkém jihu. V tehdejší době se mezi prostým českým lidem téhle vysmívané logice, jak odvrátit pozornost od vlastních problémů prstem ukázaným na jinou světovou stranu, přezdívalo: Ale vy zase bijete černochy…

Kdo ještě věří v právní stát?

V USA pronásledovali odpůrce vietnamské války, protože většina byla zpočátku pro válku. Bill Clinton, kvůli protestům a odmítání nastoupit do války, utekl z USA. Ministr obrany USA, který vietnamskou válku vedl, Robert McNamara, řadu let po skončení vietnamské války prohlásil, že tato válka byla chyba.

Ve známé kauze učitelky Martiny Bednářové, která otřásla celou společností, v níž byla obviněna ze spáchání trestného činu popírání genocidia dle paragrafu 405 tr. Zákoníku, byla odvolacím soudem pravomocně zproštěna obžaloby. 10. července 2024 však Nejvyšší státní zástupce podal dovolání proti tomuto osvobození.
Dovolání má zajímavé zdůvodnění. Uvádím některé pasáže.

Během 100 let byl ukrajinský nacionalismus proti Rusku použit 4x

„Kdo si nepamatuje minulost, je odsouzen k jejímu opakování.“ Takto zní známý a bohužel zapomínaný výrok, jehož autorem je George Santayana. Možná všechny národy světa mají sklon zapomínat historickou zkušenost. A takto opakují staré chyby. Kdyby se na Ukrajině z historie země nevybíraly pouze jednotlivé právě „vhodné“ oblázky, ale zachovávala se celá mozaika, mohli si Ukrajinci všimnout, že kdykoliv se jim dostalo podpory odkudkoliv ze západně položených zemí, bylo to vždycky a bez výjimky pouze v souvislosti s některou „západní“ válkou proti Rusku. Nikdy jinak!

  1. 1. část 2. 8. 2024
  2. 2. část 5. 8. 2024

Sionismus na pokraji: Válka v Gaze po Netanjahuovi

Politickým analýzám na toto téma už nějakou dobu dominuje představa, že izraelskou válku v Gaze v podstatě vede a udržuje izraelský premiér Benjamin Netanjahu ve vlastním zájmu. Tento názor je často udržován při životě veřejným míněním v Izraeli. Většina průzkumů od začátku izraelské genocidy v Gaze naznačuje, že se drtivá většina Izraelců domnívá, že jsou Netanjahuova rozhodnutí motivována osobními, politickými a rodinnými zájmy.

Takový závěr je však příliš pohodlný a ne zcela přesný.

Sankce jsou příčinou smrti

Rozhovor s Prof. Dr. Dr. hab. Alenou Douhan, expertkou na mezinárodní právo a zvláštní zpravodajkou OSN.

Zeitgeschehen im Fokus: V médiích neustále slyšíme o sankcích proti Rusku. Nikdy se ale nebavíme o tom, jak v důsledku toho trpí civilní obyvatelstvo. Jak hodnotíte tento režim sankcí?

Alena Douhan: Jako profesorka mezinárodního práva to posuzuji ze dvou stran. Musí existovat právní analýza, protože země, včetně EU, právní základ nikdy ani pořádně nezvažují. Nemůžete reagovat na chování jiných zemí nezákonnými prostředky. A z druhé strany – je velmi důležité hodnotit humanitární dopady jednostranně aplikovaných opatření.

Americký vazal Německo se štěpí

 „Německo musí zůstat kotvou stability Evropy,“ řekl kancléř Olaf Schoz poté, když jeho koalice před letními prázdninami schválila rozpočet.

Není přesně jasné, jak zamázla schodek ve financování zhruba 25 miliard euro. Neobtěžovala se totiž poskytnout podrobné vysvětlení.

Ministr financí Christian Linder byl asi zaneprázdněn jinými věcmi, jako že vystavil svůj obrázek, na kterém během nedávného vojenského cvičení třímá raketu Stinger.

Ivo Šebestík: eseje a komentáře, červenec 2024

Evropané se probouzejí většinou hodně pomalu (22.7.2024)
Malý slovníček znásilněných pojmů 1. a 2. (13.7.2024; 15.7.2024)
Konec čistého štítu národa (12.7.2024)
Návrat k feudalismu není levicová politika (5.7.2024)
Evropa má platit za bezpečí tomu, kdo jí zajistil nebezpečí (2.7.2024)