I tento srpen bude měsícem změn, zážitků a možností rozloučit se starým, každý po svém. Jeden se již rozhodl zabíjet na cizím území cizího občana, druhý se rozhodl zveřejnit článek v prestižním časopise o zabití vůdce atomové velmoci (o čemž bude příští článek), třetí se nemůže rozhodnout zastavit zabíjení vlastních občanů, protože ztratil kontrolu sám nad sebou.
Zabíjení má společného jmenovatele: strach na poli, jehož dva rozměry určuje pokušení a pokání.
„Nový populismus“ je na levici i na pravici a „centristický“ obranný kruh lepšolidí zkolaboval.
„Největší nebezpečí a náklady představuje pro dnešní NATO riziko ruského vítězství na Ukrajině. To nesmíme dopustit,“ řekl na výročí NATO ve Washingtonu jeho generální tajemník Stoltenberg. „Výsledek této války totiž určí stav globální bezpečnosti v nadcházejících desetiletích.
Takový výsledek na Ukrajině – ve střetu s Ruskem – se tudíž mezi některými ve Washingtonu asi považuje za dostatečný, aby přivedl všechny státy rebelující vůči obchodnímu systému dolaru k rozumu a aby na celém světě znovu nastolil nadřazenost Západu.
Pochopení záměrů potenciálního protivníka je jednou z nejdůležitějších a zároveň nejobtížnějších výzev, kterým každý státník čelí. Podcenění agresivního záměru státu může odradit od obezřetných obranných příprav nezbytných k odvrácení války, jak se to stalo v předehře druhé světové války. Jeho přecenění může způsobit cyklus stále hrozivějších vojenských opatření, která se ve spirále zvrhnou v konflikt, o který ani jedna strana nesnažila, jak se to stalo před první světovou válkou.
Nalezení rovnováhy je zásadní pro předpoklady ruských záměrů vůči NATO. Správná rovnováha mezi odstrašováním a diplomacií je zvláště důležitá vzhledem k obrovskému ruskému arzenálu jaderných zbraní, který činí riziko jakéhokoli sestupu do přímého konfliktu mezi Ruskem a NATO potenciálně existenční.
Donald Trump si za viceprezidenta zvolil Orbánova fanouška, který si myslí, že Německo je „idiotské“ a Spojené království může být „islamistický“ stát.
JD Vance, nově jmenovaný kandidát bývalého prezidenta Spojených států Donalda Trumpa, má o Evropě mnoho co říct. Nominace 39letého senátora za Ohio, zastánce amerického izolacionismu a zarytého kritika pomoci Ukrajině, vyvolala mezi diplomaty za Atlantikem paniku.
Ve volbách do Evropského parlamentu, které se konaly tento měsíc, se voliči ve většině z 27 zemí Evropské unie přiklonili ke ke stranám, které jsou ke vzdáleným institucím EU rezervované.
Ve Francii kdysi tabuizovaná strana Národní shromáždění překonala stranu prezidenta Macrona v poměru 2:1; v Německu se strana Scholtze, SPD (ostřílená německá strana) zhroutila na 13% voličskou podporu a s ní se zhroutily i ostatní složky vládní koalice. Zelení klesli na 12 % a FDP byla na hranici 5 % hlasů (5 % je hranice pro vstup do německého parlamentu).
Mnoho bylo napsáno, aby se tvrdilo, že Evropské parlamentní centrum „vydrželo“, ale i to visí na vlásku, dokud se nově zvolení poslanci EP poprvé nesejdou, aby schválili spojení nejvyšších funkcí EU: tj. tři „prezidentů“ – prezidenti Komise, Rady a Parlamentu; plus vysoký představitel (tj. „ministr zahraničí“ EU).
Americký prezident Joe Biden a evropští vůdci jsou zodpovědní za válečné zločiny v Gaze a na Ukrajině a mohou čelit trestnímu stíhání.
To je hodnocení mezinárodně uznávaného právního experta Alfreda de Zayase a kolektivu právníků z Geneva International Research Peace Institute.
Profesor de Zayas a jeho kolegové předložili Mezinárodnímu trestnímu soudu formální žádost o vyšetřování předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyen za spoluúčast na válečných zločinech v Gaze a na palestinských územích spáchaných státem Izrael.
Ach, ty volby minulý týden do Evropského parlamentu, ve kterých voliči v celé Evropské unii uštědřili pořádnou lekci technokratům, tržním fundamentalistům a liberálním autoritářům, kteří nyní drží moc ve velké části kontinentu: Zkusme podniknout to, co se od nás vůbec nepředpokládá. Zkusme jim porozumět.
Evropský parlament, abychom uvedli několik základních detailů na pravou míru, je jednou nohou třínohé stoličky, ze které je unie vyrobena: nevolení technokraté jsou v Bruselu, nevolení centrální bankéři jsou ve Frankfurtu a volený zákonodárný sbor je ve Štrasburku. Belgie, Německo a Francie: Rozdělení institucionální moci tímto způsobem je myšleno jako projev těžce vydobyté jednoty kontinentu.
Háček a důvod, proč jsem já a mnozí další před lety z autobusu EU vystoupili, je ten, že zákonodárci ve Štrasburku jsou v podstatě bezmocní.
Obsah:
Obsah:
Úvaha Hanse Vogela dle mého názoru jednoznačně směřuje k tomu, že každé zlo - ať už je jakéhokoliv odstínu -…
Pár poznámek: "Hitlerovi se připisuje smrt pouhých šesti milionů lidí" Kým? Kterých? Na rozdíl od 1. války, kterou si přál…
K článku Aleše Macháčka: - odbočení páté: dnes je 28. březen: Den narození Jana Ámose Komenského - odbočení šesté: druhý…
"... V různých západoevropských zemích a také v různých východoevropských zemích byla vojenské posádky – buď americké nebo sovětské. My…
V této souvislosti si nelze nepovšimnout vnímání historického dědictví, které je v v Rusku a ČR zásadně odlišné. V RF…