Čínská vojenská síla versus asymetrické nástroje impéria Washingtonu

Pokud jde o vojenskou sílu, dosáhla Čína v posledních několika měsících několika zásadních úspěchů, a to jak kvantitativně, tak i kvalitativně, včetně zavedení nových letadel, zvýšení tempa výroby stávajících letadel a spuštění nové obojživelné útočné lodi navržené teprve v roce 2020, což svědčí o rychlém postupu od rýsovacího prkna k doku, a to vše v rámci již tak rozsáhlé čínské loďařské kapacity.

Důsledky tohoto nedávného vývoje mají dopad na pokračující pronikání USA do asijsko-pacifického regionu a na hrozící vyhlídku války ve stylu Ukrajiny, kterou zřejmě chtějí USA proti Číně zahájit. Stejně jako jinde však USA prokázaly, že to, co jim ve vojenské a průmyslové síle chybí, dohánějí politickým vlivem a asymetrickou schopností destabilizovat a ničit celé regiony planety.

Rozvoj čínských vzdušných sil

Na leteckém veletrhu v Ču-chaji v listopadu 2024 představila Čína dvoumotorovou stíhačku páté generace Shenyang J-35. Defense News poznamenalČesky, že představení J-35 spolu se sériově vyráběným Chengdu J-20 dělá z Číny druhou zemi na světě, která vedle USA s jejich stíhačkami F-22 a F-35 disponuje dvěma typy bojových letounů páté generace.

Ačkoli se mnozí pokoušeli čínské bojové letouny páté generace odmítnout jako levné kopie amerických bojových letounů, jak J-35, tak J-20 představují zcela odlišné konstrukce splňující zcela jiné požadavky a vyráběné sériově flexibilními a rychle aktualizovanými výrobními postupy, které rychle zmenšují rozdíl proti americkým stíhačkám páté generace.

Nejenže to znamená, že Čína bude mít nejméně tolik stíhacích letounů jako USA, ale také že v případě jakéhokoli rovnocenného nebo téměř rovnocenného konfliktu, včetně konfliktu se Spojenými státy bude schopna ztracené letouny rychle nahradit.

V roce 2022 deník South China Morning Post informovalČesky, že Čína urychluje výrobu svého bojového letounu J-20, který je často považován za čínskou odpověď na americký F-22. V té době se odhadovalo, že Čína vyrobila až 200 letounů J-20, což je srovnatelný počet se současným počtem letounů F-22 provozovaných USA.

Do roku 2024 by podleČesky časopisu Air & Space Forces Magazine mohla Čína vyrábět až 100 letounů J-20 ročně – všechny pro potřeby čínských ozbrojených sil. USA sice vyrábějí 135 letounů F-35 ročně (celkemČesky jich vyrobí 1 000), ale většina jich je určena na export spojencům USA. Vzhledem k tomu, že čínská výroba letounů J-20 se od jejich uvedení na trh zvýšila, nelze vyloučit, že Čína bude ve výrobě těchto letounů pokračovat zrychleným tempem.

Po zavedení letounu J-35 v listopadu loňského roku může následovat podobné tempo výroby.

Americké letectvo je od konce studené války ústředním faktorem udržování vojenské převahy USA a Západu. V poslední době byl vliv západního vojenského letectva otupen rozšířením pokročilých systémů protivzdušné obrany, což je oblast, kterou USA a Evropa po celou dobu studené války zanedbávaly a od té doby zaostávají ještě více.

Čína disponuje jednou z největších a nejpokročilejších integrovaných sítí protivzdušné obrany na světě, včetně osvědčených ruských systémů protivzdušné obrany i domácích systémů založených na prověřených ruských konstrukcích.

Spolu s rozšiřující se flotilou čínských válečných letounů si Čína v rámci čínských hranic a podél čínského pobřeží postupně vytváří dvojí výhodu. Ačkoli USA stále disponují větším letectvem než Čína, je třeba poznamenat, že americká válečná letadla jsou rozptýlena po celé planetě mezi stovkami vojenských základen, které USA udržují a které se rozprostírají od samotných USA přes Evropu, Afriku, Blízký východ a samozřejmě Asijsko-pacifický region.
Je nereálné, aby soustředily všechna svá válečná letadla do případného konfliktu s Čínou, aniž by se vzdaly vojenské nadvlády v jiných částech světa. Stejně tak hluboké investice do konfliktů proti Rusku nebo Íránu přímo znamenají vynaložení omezených válečných letounů a munice, které si USA chtějí uchovat pro případný konflikt s Čínou.

Rostoucí čínské námořnictvo

Centrum pro strategická a mezinárodní studia (Center for Strategic & International Studies – CSIS) financované americkou vládou a zbrojním průmyslem zveřejnilo v červnu 2024 článekČesky s názvem „Unpacking China’s Naval Buildup / Vysvětlení čínského posilování námořnictva“. CSIS v něm přiznává velký a rostoucí náskok Číny, pokud jde o stavbu lodí, a zároveň uznává rostoucí krizi napříč zbytky amerických lodních kapacit.

Přiznává, že „úpadek americké námořní dominance bude obtížné zvrátit“, a připouští, že jde o proces, který „trvá desítky let“ a „spočívá na pomalu se vyvíjejících ekonomických a průmyslových trendech“.

Paradoxně dochází k závěru, že:

…Spojené státy si stále mohou udržet převahu investicemi do menších hladinových bojových plavidel, jako jsou korvety, fregaty a bezpilotní námořní systémy, spojené s alternativními platformami, jako jsou letadla nebo pozemní odpalovací zařízení raket, prohloubením partnerství s tichomořskými státy, jako je Japonsko a Jižní Korea, a většími investicemi do domácího loďařského průmyslu – zejména do vysoce specializované ponorkové průmyslové základny.

Pokud jde o menší plavidla, bezpilotní systémy, letadla a rakety, jakož i o větší válečné lodě, je však Čína pravděpodobně stejně tak schopná USA předstihnout,.

Kromě kvality a kvantity poskytuje Číně další výhodu schopnost rychle navrhovat, stavět a spouštět válečné lodě mnohonásobně rychleji než USA.

Její nejnovější obojživelná útočná loď Type 076 byla navržena někdy v polovině roku 2020 a spuštěna na vodu koncem loňského roku. Za méně než 4 roky Čína navrhla, zkonstruovala a spustila na vodu moderní obojživelnou útočnou loď. Jen výroba obojživelné útočné lodi třídy America trvá USA 6 let – počáteční vývojový proces trvá až 7 let.

Stejná zpráva CSIS připouští:

Spojené státy pravděpodobně čelí nepřekonatelným překážkám, pokud jde o smysluplné zvýšení výroby lodí v nadcházejícím desetiletí, ale mohly by být schopny snížit náskok Číny prostřednictvím svých vztahů s Japonskem a Jižní Koreou. Na tyto americké partnery připadá v roce 2023 26 %, resp. 14 % celosvětových dodávek lodí. Americké námořnictvo plánuje v roce 2025 zkušebně opravovat lodě v mezinárodních loděnicích, což by mohlo snížit zaostávání v údržbě, ale skutečná stavba amerických lodí s využitím zahraničních loděnic je nepravděpodobná kvůli právním omezením USA. Jedinou dlouhodobou odpovědí je pravděpodobně průmyslová strategie, která by širší odvětví stavby lodí v USA podporovala po celá desetiletí.

USA tak nejsou schopny tento rostoucí rozdíl napravit. Jejich strategie závisí na „partnerech“, jako jsou Jižní Korea a Japonsko, které hostí americké vojenské základny, ale za svého největšího a nejdůležitějšího obchodního partnera považují Čínu.

Konvenční vojenská síla vs. asymetrická vojenská síla

Jak ukázala probíhající zástupná válka USA proti Rusku na Ukrajině, USA spolu se svými „partnery“ nejsou schopny vyrovnat se ani ruské vojensko-průmyslové produkci, natož čínské.

Perspektivě kolektivního Západu výrobu výrazně rozšířit brání soukromé podnikání a jeho upřednostňování zisku před jakýmkoli skutečným účelem na bojišti. Bez znárodnění vojenskoprůmyslové výroby se dodatečné finanční prostředky, které má kolektivní západní zbrojní průmysl k dispozici, jednoduše přemění na další zisky, nikoli na náboje, letadla nebo trupy lodí.

Další významnou překážkou rozšiřování vojenské průmyslové výroby (včetně výroby letadel a lodí) je přístup ke kvalifikované pracovní síle. Rozsáhlá průmyslová základna a stejně rozsáhlá pracovní síla umožňují Číně stále vyšší množství a kvalitu. Snaha o odstranění rozdílu proti kolektivnímu Západu by vyžadovala významné reformy vzdělávání, které by trvaly větší část jedné generace – pokud by se o takové reformy vůbec usilovalo, což se neděje.

Aby si tedy USA udržely primát svého „mezinárodního řádu založeného na pravidlech“, musí proti cílům své agrese, včetně Ruska, Íránu a Číny, použít asymetrickou vojenskou sílu. To zahrnuje politické ovládnutí a obrácení národů proti rivalům USA, jak to USA učinily v případě Ukrajiny vůči Rusku, použití Turecka, Izraele, Jordánska a Saúdské Arábie proti Sýrii i Íránu a národů jako Jižní Korea, Japonsko a nedávno Filipín proti Číně.

USA udržují rozsáhlou globální síť a investují do politických rozbrojů směřujících k politickému podmanění dalších národů a jejich nasměrování proti svým protivníkům. Prostřednictvím americké Národní nadace pro demokracii (NED*) se USA snaží infiltrovat mediální, vzdělávací, právní a politické systémy cílových národů po celém světě a poštvat je proti národům označeným za protivníky USA – a to i na úkor jejich vlastních zájmů.

NED* je velmi aktivní v jihovýchodní Asii a snaží se poštvat obyvatelstvo proti Číně – největšímu a nejdůležitějšímu obchodnímu partnerovi, investorovi, zdroji cestovního ruchu a partnerovi v oblasti infrastruktury. Objektivně sice představuje Čína pro jihovýchodní Asii větší mír, stabilitu a prosperitu než podřízenost USA jako zástupný partner proti Číně, ale povaha politického uchvácení a propagandistického působení USA umožňuje obyvatelstvo emocionálně využívat a manipulovat a působit zkratově na rozum a logiku. .

USA prokázaly schopnost obrátit celé obyvatelstvo proti jeho vlastním objektivním zájmům, jako se jim to podařilo na Ukrajině. Tam USA ukrajinské obyvatelstvo přesvědčily, že nejenže je navzdory staletím společného jazyka, historie, kultury a náboženství zcela odlišnou entitou od Ruska, ale že Rusko představuje existenční hrozbu, proti níž se Ukrajinci musí militarizovat a vojensky postavit.

Výsledná zástupná válka nyní Ukrajinu ničí ekonomicky, politicky i doslovně.

Podobný proces probíhá v celé Asii, včetně samotného čínského území. Patří sem Hongkong a ostrovní provincie Tchaj-wan.

Obyvatelé Tchaj-wanu byli přesvědčeni – přestože jsou etnicky, jazykově, historicky a mezinárodním právem uznáváni jako Číňané – že Číňané „nejsou“ a že Čína představuje existenční hrozbu, která musí ostrovní provincie militarizovat a postavit se proti ní v konfliktu, který bude předvídatelně ve stylu Ukrajiny a který vyústí v předvídatelné sebezničení ve smyslu Ukrajiny.

Kromě schopnosti Washingtonu geopolitické vztahy podél čínské periferie a dokonce i uvnitř jejích hranic asymetricky znetvořit, plánují USA asymetrické nasazení vlastních vojenských sil.

Namísto přímého boje s Čínou USA rekonfigurovaly své vojenské síly, včetně celé americké námořní pěchotyČesky, určené k přerušení čínských námořních tras. Ačkoli je to inzerováno jako zásah proti čínským vojenským plavidlům, dlouhodobá politika USA se snaží zaměřit i na čínský námořní obchod a přiškrtit ho.

Posedlost Washingtonu „svobodou plavby“ v Jihočínském moři, kam, jak výše zmíněná CSIS přiznáváČesky, směřuje především proti obchodu z Číny a do Číny – není jeho ochranou – ale jeho podkopáním a naprostým udušením.

USA sice nejsou schopny své celosvětově působící vojenské síly soustředit, aby se Číně postavily podél jejích vlastních břehů v přímém boji – protože Čína stejně tak není schopna promítnout vojenskou sílu globálně -, ale byly by schopné uvalit na Čínu námořní blokádu prostým zakotvením svých lodí mimo dosah čínských vojenských sil v asijsko-pacifickém regionu.

To znamená přerušení nebo zastavení toku uhlovodíků z Blízkého východu do Číny a čínského obchodu přes Panamský a Suezský průplav.

Příkladem takové podrobně vyložené politiky USA je článek „Carnegie Endowment for International Peace / Carnegieho nadace pro mezinárodní mír“ z roku 2013 s názvem „Stranglehold: The Context, Conduct and Consequences of an American Naval Blockade of China“ (Kontext, průběh a důsledky americké námořní blokády Číny). Je v něm popsána politika nejen blokády čínské námořní dopravy přesvědčováním nebo donucováním jejích sousedů k její izolaci, ale diskutuje se v něm i o použití vojenské síly k úderu na infrastrukturu, která se nyní označuje jako infrastruktura iniciativy Pásmo a stezka (BRI).

Na jednom místě se uvádí:

…Spojené státy budou kombinovat politicko-vojenský nátlak s ekonomickými pobídkami, aby sousedy Číny zastrašily a přiměly k uvalení embarga na Čínu. V některých případech by toho Spojené státy mohly dosáhnout relativně snadno. Země jako Indie a Vietnam mají s Čínou pohnutou vojenskou historii a obě se obávají jejího vzestupu jako regionálního hegemona. V jiných případech by Spojené státy mohly být ochotny použít vojenskou sílu k přerušení zásobovacích tras do Číny. Pokud by například Barma odmítla spolupracovat, mohly by Spojené státy zasáhnout čínsko-barmský ropovod a plynovod nebo dokonce rozšířit blokádu na barmské přístavy.

Od té doby již USA na čínsko-barmský ropovod začaly útočit prostřednictvím ozbrojených zástupců, které si po desetiletí budovaly díky rozsáhlé finanční, vojenské a politické podpoře NED*, USAID* a dalším formám podpory. Americkým NED* financovaný časopis „Irrawaddy“ již v srpnu 2024 informoval, že USA podporované ozbrojené skupiny obsadily strážní stanoviště chránící ropovod. Byly rovněž hlášeny ozbrojené útoky na samotný ropovod.

Stejně tak útočí ozbrojenci podporovaní USA pravidelně na čínskou infrastrukturu BRI po celém Pákistánu, nedávno v říjnu loňského roku uvedlaČesky BBC.

Jinými slovy – americká blokáda a izolace Číny není navrhovanou politikou pro nějaký vzdálený budoucí konflikt – je to již probíhající činnost, kdy Washington neustále povolává prostředky, které má k dispozici, aby posílil úsilí o skryté uškrcení čínské ekonomiky, jak se o to zjevně pokoušejí postupné americké sankce.

Navzdory tomu, že Čína vybudovala dostatečnou vojenskou sílu k odstrašení nebo dokonce poražení nastupujících sil USA při přímém konfliktu v asijsko-pacifickém prostoru a zajistila si vlastní informační a politický prostor doma, její periferie je stále zranitelná a v procesu přeměny v jednotnou frontu proti ní. Krize, které USA čelí z vojenského a průmyslového hlediska, je kompenzovaná jejich odbornou a osvědčenou metodou politického podrobení a využití národů k prosazování své zahraniční politiky nevojenskými nebo „téměř vojenskými“ prostředky.

Úzké vztahy Číny s Ruskem a schopnost Ruska kompenzovat dopady pokusů USA o jeho ekonomické přiškrcení – přinejmenším pokud jde o dovoz zdrojů – pomáhají vysvětlit naléhavost, s jakou se USA pokoušejí přetížit, rozvrátit a odstranit současné politické uspořádání v Moskvě.

V článku Carnegie Endowment for International Peace z roku 2013 se dokonce uvádí:

Rusko má pro zmírnění dopadů blokády proti Číně pozoruhodně dobrou pozici. Ruský obchod by byl vůči americkým zákazům imunní, protože ruský jaderný arzenál a významné konvenční prostředky jakékoli vážné americké pokusy o vojenský nátlak vylučují. Pokud by se o to Spojené státy nerozumně pokusily, Kreml by to rozzuřilo a mohl by vstoupit do boje na čínské straně. Na druhou stranu by však severní soused Číny mohl také zahrát na smrtelnou strunu čínské schopnosti blokádě odolávat.

Pokusy USA přimět Rusko, aby „zazvonilo umíráček schopnostem Číny blokádě odolávat“, zatím selhaly, ale pokračující jejich snahy o dosažení tohoto cíle by neměly být podceňovány.

Dokud Čína (spolu s Ruskem a Íránem) nedokáže ochránit své partnery před schopností Ameriky „zastrašovat a šikanovat“, budou asymetrické nástroje washingtonského impéria pro Čínu nadále představovat existenční hrozbu, bez ohledu na to, jak významná bude její konvenční vojenská síla.

/* NED, USAID … v Rusku zakázáno

Brian Joseph Thomas BerleticČesky je bývalý příslušník americké námořní pěchotyČesky, nezávislý geopolitický analytik a publicista se sídlem v thajském Bangkoku, píšící také pod pseudonymem „Tony Cartalucci“. Jeho příspěvky lze nalézt na Global Research, New Eastern OtlookČesky, 21st Century Wire, TheAltWorldČesky, na blogu Land Destroyer nebo videoplatformě RumbleČesky. Má účet na X (Twitteru)