1. Dave DeCamp: Americké ropné společnosti požadují od Trumpa záruky
2. Pepe Escobar: Jak se mohou Trumpovy ropné sny rozplynout v temné venezuelské jámě
3. Emma Richter: Trump se zahleděl na Kubu

Komentář Dave DeCampa Report: US Oil Companies Want Guarantees from Trump Administration Before Investing in Venezuela vyšel na serveru Antiwar.com 8. ledna 2026

Americké ropné společnosti požadují od Trumpa záruky

Americké ropné společnosti chtějí od Trumpovy administrativy „vážné záruky“, než provedou velké investice ve Venezuele, uvádí zpráva deníku Financial Times.

Po zahájení útoku na Caracas, při kterém zahynulo asi 100 lidíČesky a byl unesen prezident Nicolas Maduro, Trump prohlásil, že USA budou Venezuelu „řídit“ a že americké ropné společnosti budou v zemi silně investovat, ale manažeři ropných společností se zřejmě obávají rizik.

Trump se má v pátek v Bílém domě setkat s představiteli ropných společností a podle zprávy Financial Times se očekává, že prezidenta požádají o silné právní a finanční záruky, než Venezuele poskytnou kapitál.

Ropný tanker kotví u mola rafinerie El Palito venezuelské státní ropné společnosti PDVSA (Jesus Vargas/dpa via Reuters Connect)

„Vláda by musela poskytnout nějaké seriózní záruky, aby se velcí hráči vrátili do Venezuely,“ řekl deníku Financial Times nejmenovaný manažer velké americké energetické firmy. „Bude chvíli trvat, než se v zemi objeví skutečné investice, a pak ještě déle, než se zvýší produkce.“

Amos Hochstein, který pracoval jako energetický poradce v Bidenově administrativě a není řídícím partnerem investiční skupiny TWG Global, poznamenal, že v době, kdy ropné společnosti zaznamenají příjmy z nových investic ve Venezuele, Trump už prezidentem nebude.

Jednou z hlavních otázek ohledně Trumpova plánu pro Venezuelu je, zda s ním venezuelská vláda souhlasí. Úřadující prezidentka Delcy Rodriguezová sice prohlásila, že je otevřená „spolupráci“ s USAČesky, ale není jasné, zda kapituluje před všemi Trumpovými požadavky, které pod hrozbou nového útoku USA vznáší.

Dave DeCamp je redaktorem zpravodajského serveru Antiwar.comČesky na plný úvazek. Vyrostl na Long Islandu ve státě New York a navštěvoval SUNY Maritime College v Bronxu, kterou absolvoval v roce 2012, nyní sídlí ve Virginii. Pracoval v námořním průmyslu, naposledy jako pomocník na trajektu Staten Island v newyorském přístavu. V průběhu let vyzkoušel různé formy protiválečného aktivismu. Když byl stále více frustrován nedostatkem kvalitního mediálního pokrytí zahraniční politiky USA a válek, rozhodl se věnovat se psaní a našel domov na stránkách Antiwar.com. Je také moderátorem každodenního podcastu Antiwar News with Dave DeCampČesky s tématy zahraniční politika, konflikty a geopolitika. Jeho příspěvky lze nalézt na serverech jako Global Research, Libertarian InstituteČesky, Scheer PostČesky a dalších. Má rovněž účet na X (Twitteru).

Zpět na obsah

Analýzu Pepe Escobara Escobar: How Trump’s Oily Dreams May Collapse In A Venezuelan Dark Pit publikoval server Zero Hedge 11. ledna 2026

Jak se mohou Trumpovy ropné sny rozplynout v temné venezuelské jámě

Začněme novými edikty Neo-Caliguly o imperiální satrapii, kterou podle něj nyní vlastní; nejde o edikty, ale o přímé hrozby adresované prozatímní prezidentce Delcy Rodriguez:

1. Zakročit proti „tokům obchodu s drogami“. To by se mělo ve skutečnosti zaměřit na kolumbijské a mexické pašeráky v tajné dohodě s velkými americkými kupci.
2. Vyhnat íránské, kubánské a další „operativce nepřátelské vůči Washingtonu“ – než bude Caracasu dovoleno zvýšit produkci ropy. To se nestane.
3. Zastavit prodej ropy „americkým protivníkům“. To se neděje.

Je tedy téměř jisté, že Neo-Caligula může bombardovat Venezuelu znovu.

Neo-Caligula v samostatné ofenzívě s těžkými úmysly také objasnil, že chce do jisté míry přepracovat ropný průmysl ve Venezuele prostřednictvím dotací. „Mohlo by to trvat méně než 18 měsíců“; pak se to změnilo na „můžeme to udělat za kratší dobu, ale bude to stát spoustu peněz“; a nakonec na „bude muset být utraceno obrovské množství peněz a ropné společnosti je utratí“.

Ne, neudělají to, jak prohlásilo několik příslovečných „zasvěcenců z oboru“. Americké energetické společnosti se brání představě investovat jmění v zemi, kterou by mohl pohltit naprostý chaos, pokud jí Neo-Caligula vnutí zrádnou vládu nad 28 miliony obyvatel.

Podle společnosti Rystad Energy Analysis by Venezuele trvalo nejméně 16 let a potřebovalo nejméně 183 miliard dolarů, než by produkovala pouhé 3 miliony barelů ropy denně.

Nejvyšším snem Neo-Caliguly je snížit globální ceny ropy na maximálně 50 dolarů za barel. Za tímto účelem bude imperiální gigant Trumpa 2.0 v podstatě plně ovládat PDVSA[1], včetně akvizice a prodeje prakticky veškeré její ropné produkce.

Americký ministr energetiky Chris Wright na energetické konferenci Goldman Sachs vypustil z pytle tučnou kočku:

Chystáme se prodávat ropu z Venezuely, nejprve tuto zásobní ropu [až 50 milionů barelů] a poté budeme v budoucnu venezuelskou produkci na trhu prodávat neomezeně.

Takže se v podstatě tento Neo-Caligulův gigant zmocní, vlastně ukradne prodej ropy od PDVSA, přičemž peníze budou teoreticky uloženy ku „prospěchu venezuelského lidu“ na offshore účtech kontrolovaných USA.

Prozatímní vláda Delcy Rodriguez v žádném případě nepřijme něco, co se rovná de facto krádeži. I když se poradce pro vnitřní bezpečnost Stephen Miller chlubí, že USA k udržení kontroly nad Venezuelou používají „vojenskou hrozbu“. Pokud máte situaci skutečně pod kontrolou, nemusíte vyhrožovat.

A co tedy Čína?

Čína dovážela z Venezuely zhruba 746 000 barelů ropy denně. To není mnoho. Peking již pracuje na tom, aby ji nahradil dovozem z Íránu. Čína v podstatě na venezuelské ropě závislá není. Kromě Íránu by mohla ropu získávat také z Ruska a Saúdské Arábie.

Peking jasně vidí, že imperiální přesilovka na západní polokouli a v západní Asii se netýká jen ropy, ale také donucení Číny nakupovat energie za petrodolary. Nesmysl: s Ruskem, Perským zálivem a dále jsou už teď v kurzu petrojuany.

Čína je z 80 % energeticky nezávislá. Venezuela se de facto podílela na pouhých 2 % z 20 % čínského dovozu – a to podle vlastních údajů americké vlády.

Energetické vztahy Číny s Venezuelou jdou daleko za hranice levných amerických receptů. Zde je v podstatě nastíněno, jak „jsou čínské ropné dohody s Venezuelou de facto závaznými finančními smlouvami s mechanismy splácení, strukturami zajištění, sankčními doložkami a derivátovými vazbami hluboko zakořeněnými v globálních financích (…). Jsou přímo i nepřímo propojené se západními finančními institucemi, obchodníky s komoditami, pojišťovnami a clearingovými systémy, včetně subjektů napojených na Wall Street. Pokud jsou tyto smlouvy porušeny, důsledkem není, že Čína „utrpí ztrátu“. Jde o kaskádovou událost: selhání spouštějící expozici protistrany, přeceňování derivátů, právní spory překračující jurisdikce a šok důvěry šířící se směrem ven. V určitém bodě to přestává být venezuelským problémem a stává se systémovým globálním problémem.“

Navíc „během posledních dvaceti let se Čína stala provozním jádrem venezuelského ropného průmyslu. Nejen jako kupující, ale i jako stavitel. Čína poskytla rafinérské technologie, systémy pro úpravu těžké ropy, návrh infrastruktury, řídicí software, logistiku náhradních dílů (…) Odstraňte čínské inženýry. Odstraňte techniky, kteří rozumí logice řízení. Odstraňte dodavatelské řetězce údržby. Odstraňte softwarovou podporu. Zbyde už ne fungující ropný průmysl čekající na ‚osvobození‘, ale jen nehybná obálka.“

Závěr: „Přeměna venezuelského ropného sektoru, který vybudovala Čína, na americký, by trvala minimálně tři až pět let.“

Finanční analytik Lucas Ekwame se dotýká hlavních bodů. Venezuela produkuje supertěžkou ropu hustou jako dehet. Nejenže neteče; musí se roztavit, aby se dostala na povrch, a po extrakci znovu ztvrdne, což vyžaduje ředidlo: na každý vyvážený barel je třeba dovézt nejméně 0,3 barelu ředidla.

Přidejte k tomu energetickou infrastrukturu Venezuely formovanou Čínou a zároveň trpící roky amerických sankcí, ještě horších než v případě Iráku na začátku roku 2000, a chybná ropná „strategie“ Neo-Caliguly se stane zřejmou.

To samozřejmě nic nemění na krátkodobé hostině imperiálních supů hedgeových fondů nad venezuelskou zdechlinou, počínaje příšerným Paulem Singerem, miliardářským sionistickým správcem hedgeového fondu a superdárcem MAGA PAC (42 milionů dolarů v roce 2024), jehož Elliott Management v listopadu koupil houstonskou dceřinou společnost CITGO za 5,9 miliardy dolarů, což je méně než třetina její tržní hodnoty 18 miliard dolarů, a to díky embargu na dovoz venezuelské ropy.

Spekulativní balíky peněz na dluhovém trhu jistě vydělají až 170 miliard dolarů; jen zbankrotované dluhopisy PDVSA mají hodnotu přes 60 miliard dolarů.

Takže je velký ropný obraz Venezuely mnohem složitější, než jak si ho gang Trump 2.0 maluje. Samozřejmě se v budoucnu můžeme dostat do situace, kdy venezuelský místokrál, gusano Marco Rubio, zastaví tok ropy z Caracasu do Šanghaje. Vzhledem k Rubiovým strategickým „odborným znalostem“ je lepší začít okamžitě formovat prapory právníků.

Zpět na obsah

Analýzu Emmy Richter Trump sets his sights on Cuba as he threatens communist regime to make a deal ‚before it is too late‘ publikoval deník Daily Mail 11. ledna 2026 (zkráceno).

Trump se zahleděl na Kubu

Zdá se, že prezident Donald Trump má na mušce Kubu poté, když zemi pohrozil, že má uzavřít dohodu s USA, „než bude příliš pozdě“.

Republikánský vůdce v neděli ráno varoval komunistický režim vedený prezidentem Miguelem Díazem-Canelem, že po zajetí venezuelského vůdce Nicoláse Madura již nebude z Venezuely dostávat ropu ani peníze.

Kuba je již dlouho závislá na velkých dodávkách ropy z Venezuely, ale poté, když byl Maduro minulý týden zajat USA, přiměl Trump prozatímní venezuelskou prezidentku Delcy Rodriguez, aby posílala ropu do Ameriky.

„NA KUBU UŽ ŽÁDNÁ ROPA ANI PENÍZE NEPŘIJDOU – NULA! Důrazně doporučuji, aby uzavřeli dohodu, NEŽ BUDE PŘÍLIŠ POZDĚ,“ řekl vrchní velitel.

Trump dodal: „Kuba žila mnoho let z velkého množství ROPY a PENĚZ z Venezuely.“

„Na oplátku poskytovala Kuba „bezpečnostní služby“ posledním dvěma venezuelským diktátorům, ALE TEĎ UŽ NE!“

„Většina těchto Kubánců je po útoku USA z minulého týdne MRTVÁ a Venezuela už nepotřebuje ochranu před násilníky a vyděrači, kteří je tolik let drželi jako rukojmí,“ pokračoval.

Prezidentův komentář se vztahuje k útoku USA ve Venezuele, při kterém zahynulo 100 lidí, včetně 32 příslušníků kubánské armády a zpravodajské služby, kteří Madura hlídali.

Prezident Donald Trump se zřejmě zaměřil na Kubu poté, když zemi pohrozil, aby uzavřela dohodu s USA, „než bude příliš pozdě“.

Podle venezuelských představitelů byl diktátorův bezpečnostní tým zabit „chladnokrevně“.

Podle Trumpa má však Venezuela nyní Ameriku, „která ji chrání“, zatímco Maduro strádá v brooklynském Metropolitním vazebním centru kvůli obviněním z narkoterorismu a drog.

„Venezuela má nyní k ochraně Spojené státy americké, nejmocnější armádu na světě (zdaleka!), a my je ochráníme,“ trval na svém Trump.

Po odvážném zatčení Madura a jeho manželky Cilie Flores a masivním otřesu ve Venezuele předpovídají představitelé amerických tajných služeb Kubě pochmurné ekonomické a politické vyhlídky.

Zpráva Ústřední zpravodajské služby (CIA) předpovídá, že potenciální ztráta podpory a dovozu ropy z Venezuely zemi drasticky ovlivní, informovala agentura Reuters.

Teprve minulý týden Trump označil Kubu za „zhroucený stát“.

„Myslím, že o Kubě se nakonec bavit budeme, protože je v současné době zhroucený stát, velmi zhroucený stát, a my chceme lidem pomoci,“ řekl Trump na otázku, zda operace ve Venezuele obsahuje vzkaz pro tento ostrovní národ.

„Tento systém nebyl pro Kubu moc dobrý,“ pokračoval prezident. „Lidé tam trpěli mnoho, mnoho let.“

Poté, když Joe Biden loni vyjmul Kubu ze seznamu států sponzorujících terorismus, Trump toto označení během prvních dnů ve funkci rychle obnovil a ekonomické sankce znovu uvalil.

Republikánský vůdce v neděli ráno v pořadu Truth Social komunistický režim varoval, že tato karibská země, vedená prezidentem Miguelem Díazem-Canelem (na obrázku), již nebude z Venezuely dostávat ropu ani peníze.

Trumpova nejnovější hrozba přichází poté, když USA minulý týden zajaly Nicoláse Madura a jeho manželku v Caracasu ve Venezuele. (Na obrázku: Maduro v doprovodu amerických úřadů na Manhattanu)

Vztahy mezi USA a Kubou zůstávají napjaté, protože ostrovní stát je pod přísným embargem, které brání dopravě zboží do socialistického státu.

Ministr zahraničí Marco Rubio, syn kubánských uprchlíků, kteří uprchli během komunistické revoluce v zemi, zdvojnásobil úsilí a varoval, že by vedení země mělo mít obavy.

„Stačí říct, že Kuba je katastrofa,“ řekl Rubio na tiskové konferenci. „Řídí ji neschopní, senilní muži.“

„Kdybych žil v Havaně a byl ve vládě, obával bych se, alespoň trochu,“ dodal ministr zahraničí.

Kuba není jediným místem na Trumpově radaru, protože po nepokojích ve Venezuele opakovaně pohrozil invazí do Grónska.

180 Vztahy mezi USA a Kubou zůstávají napjaté, protože ostrovní stát je pod přísným embargem, které brání dopravě zboží do socialistického státu. (Na snímku: Kubánský prezidentský palác)

Zpět na obsah