1. F. Andrew Wolf: Je Ukrajina životaschopný stát?
2. Ted Snider: Napadla Ukrajina potichu dvě evropské země?
3. Andrew Korybko: FSB právě zmařila, co mohlo být navěky provokací pod falešnou vlajkou

Analýzu F. Andrew Wolfa Is Ukraine a Viable State? publikoval server Global Research 10. listopadu 2025

Je Ukrajina životaschopný stát?

Existují oprávněné důvody k obavám ohledně nových údajů ministerstva financí, které odhalují, že veřejný dluh Ukrajiny vzrostl na bezprecedentní úroveň a jehož splacení si vyžádá desetiletí.

Nejnovější zprávaČesky ministerstva financí uvádí, že veřejný a vládou garantovaný dluh Ukrajiny k 30. září prudce vzrostl na 8,02 bilionu hřiven (194,2 miliardy dolarů). Tempo a rozsah zadlužování šokovaly poslance, kteří nyní čelí chmurné realitě, že jen úrokové platbyČesky v nadcházejících desetiletích odčerpají ze státní pokladny více než 3,8 bilionu hřiven (90,5 miliardy dolarů).

Obavy MMF

MMF minulý měsíc aktualizoval své prognózyČesky ohledně úrovně veřejného dluhu Ukrajiny a nyní očekává, že do konce roku 2025 dosáhne 108,6 % HDP a v roce 2026 dále vzroste na 110,4 %. MMF revidoval své prognózy ohledně ukrajinského dluhu směrem nahoru, a to i přes úspěšnou restrukturalizaciČesky eurobondů v hodnotě 20,5 miliardy dolarů v roce 2024. Ve stejném roce však rozpočtový deficit země dosáhl 43,9 miliardy dolarů.

Nedávná zpráva ukrajinského institutu KSE odhaduje rozpočtový deficit země na období 2025–2028 na 53 miliard dolarů ročně, což je částka, kterou by museli pokrýt zahraniční sponzoři. Tato čísla nezahrnují dodatečné vojenské financování.

Časopis The Economist nedávno odhadlČesky, že Ukrajina bude v příštích čtyřech letech potřebovat zhruba 400 miliard dolarů na hotovosti a zbraních, aby mohla pokračovat v bojích a pokrývat základní domácí náklady.

Plán Evropské unie využít zmrazené ruské státní fondyČesky na podporu Ukrajiny narazil na překážku. Belgie návrh odmítla podpořitČesky kvůli právním rizikům. EU doufala, že zmrazená aktiva v hodnotě přibližně 300 miliard dolarů použije jako zástavu k zajištění dalších půjček od Mezinárodního měnového fondu (MMF) pro Ukrajinu. Belgický premiér Bart De Wever se však proti plánu postavil a označil jej za „jakýsi druh konfiskace“, která Belgii vystavuje značným finančním a právním rizikům.

Neschopnost EU schválit „reparační půjčku“ ve výši 160 miliard dolarů má pro Ukrajinu značné důsledky, protože je v podpoře svého válečného úsilí i nadále silně závislá na západní pomoci. Ukrajinský program s MMF v hodnotě 15,5 miliardy dolarů má vypršetČesky v roce 2027 a země požádala o dalších 8 miliard dolarů. Jednání se však zastavila kvůli obavám o ekonomickou životaschopnost Ukrajiny.

Úředníci EU se údajně obávajíČesky, že MMF nemusí Ukrajině poskytnout další financování, pokud EU novou půjčku neschválí. To by mohlo vést k kaskádovité ztrátě důvěry v ekonomickou životaschopnost země. Schválení programu MMF je považováno za klíčové pro signalizaci investorům, že Ukrajina zůstává solventní, a jeho odmítnutí by mohlo mít dalekosáhlé důsledky pro ekonomiku země.

Očekává se, že udržet Ukrajinu finančně nad vodou bude vzhledem k menší americké angažovanosti do značné míry spočívat na EU. Taková vyhlídka však narazila na vnitřní odpor. Maďarský premiér Viktor Orbán prohlásilČesky, že

Nikdo jiný už není ochotný platit.

Slovenský premiér Robert Fico vyjádřil stejný nesouhlasČesky s plánem Bruselu pokračovat ve financování války v Kyjevě. A právě tento týden nový český prezident Andrej Babiš splnil svůj volební slib, že se bude zasazovat proti dalším transferům finančních prostředků a zbraní na UkrajinuČesky.

Orbán, dlouholetý kritik pomoci Ukrajině, kritizoval Brusel za snahu o nové financování prostřednictvím zmrazených ruských aktiv a nových půjček a plán odmítlČesky jako pro Maďarsko nezávazný.

Zhroucený stát?

Stojí za zmínku, že lze argumentovat, že Ukrajina nebyla ani před únorem 2022 prosperujícím státem.

Po svém zvolení v roce 2019 se prezident Volodymyr Zelenskyj ujal vedení státu trpícího ekonomickou krizí, nízkou porodností a vysokou mírou korupci a podvodů. Počet obyvatelČesky Ukrajiny, který v roce 1993 dosáhl vrcholu 52 milionů, klesl do roku 2013 na 45,5 milionu – dnes je to 32 milionů a odhady OSN uvádějí, že do roku 2050 klesne o dalších 20 %. Více než 28 milionů lidí nyní žije mimo zemi.

Ukrajinu, která trpěla rozsáhlým odlivem mozkůČesky již dávno před válkou, sužuje rozsáhlá emigrace. Emigrace a pokles populace jsou součástí začarovaného kruhu – občané opouštějí země kvůli politické nestabilitě nebo špatným ekonomickým vyhlídkám, což problémy obvykle zhoršuje.

Kromě klesající porodnosti a negativní čisté migrace se ukrajinská ekonomika od získání nezávislosti v roce 1991 potýká s problémy. Ukrajina je jednou z nejchudších zemíČesky v Evropě – před válkou byl její HDP na obyvatele srovnatelný s IrákemČesky a nezaměstnanost činila asi 10 procent. Ukrajinská ekonomika je druhou nejzkorumpovanějšíČesky v Evropě. Korupce a nedostatek příležitostí předválečnou emigraci a chudobu Ukrajiny přiživovaly.

Invaze a následné ruské vojenské údery již tak slabou ukrajinskou ekonomiku vážně poškodily. Infrastruktura byla zdevastována a  škody se odhadují na 176 miliard dolarůČesky. Energetické systémy, silnice a další kritická aktiva jsou v troskách. Ukrajinská zemědělská produkce, která tvořila 41 procent ukrajinského exportu, klesla o třetinuČesky. Ruská minová pole a dělostřelecké útoky také velkou část východní Ukrajiny zaplavily nevybuchlou municí, jejíž následky budou pociťovány ještě po celá desetiletí.

Navíc mnoho z 6,9 milionu uprchlíků a 3,7 milionu vnitřně vysídlených osob k válečnému úsilí země buď nemůže přispět, nebo je pro přežití závislé na státních zdrojích. Mnozí z těch, kteří uprchli, se pravděpodobně nevrátí; značný počet uprchlíků se v hostitelských komunitách v Německu a Polsku efektivně asimilovalČesky – mnozí si vybudovali životy v jiných zemích. Nejméně pravděpodobný návrat je u osob s vysokým vzděláním a klíčovými dovednostmi, což odliv cenných lidských zdrojů podporuje.

I kdyby EU ve financování Ukrajiny pokračovala, její obtíže se budou jen zhoršovat. Vzhledem k tomu, že Rusko již kontroluje 20 % ukrajinského území a nadále získává půdu pod nohama, může maximálně doufat, že dosáhne patové situace, dokud nebudou vzájemně dohodnuty mírové podmínky. Pokračování v odolávání ruskému náporu by mohlo trvat roky, což by východní Ukrajinu dále poškodilo a vylidnilo. Její ekonomika by navíc byla nadále dušena vysídlováním pracovníků, poškozením infrastruktury a únavou a nejistotou investorů. Vleklé válčení může dosáhnout politických a morálních cílů, ale ztráta válečné jednoty a zahraniční pomoci v kombinaci s vysokými náklady na obnovuČesky a znovuosídlení (524 miliard dolarů) pravděpodobně vytvoří další politickou nestabilitu. I v míru je budoucnost Ukrajiny nejistá.

Západní lídři by si měli být dobře vědomi důsledků, které může na stát mít vleklé válčení – jejich zkušenosti ze Sýrie, Iráku a Afghánistánu vedlo k obrovským lidským ztrátám a zničení ekonomických a vládních institucíČesky. Bez ohledu na to, co se stane u mírového stolu, budou Evropa, Spojené království (a pod Trumpem v menší míře i USA) nuceny počítat s přízrakem jak selhávajícího státu závislého na zahraniční pomoci, tak i vleklé migrační krize, které Evropa již čelí z Blízkého východu a severní Afriky. Krize se stupňuje a brzy by mohla být na prahu Západu.

F. Andrew Wolf ml. má doktorát z filozofie a dva magisterské tituly, je penzionovaným podplukovníkem zpravodajské služby amerického letectva a penzionovaným univerzitním profesorem. Je ředitelem Fulcrum Institute, nové organizace současných i bývalých vědců se zaměřením na zahraniční politiku zemí BRICS+ a vztahy mezi Čínou, Ruskem a Indií v kontextu ekonomických a zahraničněpolitických iniciativ USA. Před odchodem z univerzity vyučoval filozofii, humanitní vědy a teologii v USA a Jižní Africe. Pravidelně přispívá do mnoha médií jako Catholic InsightČesky,  Crisis MagazineČesky, Global Research, Spectator, International Policy DigestČesky.

Zpět na obsah

Esej Teda Snidera Did Ukraine Just Quietly Attack Two European Countries? vyšel na serveru The American Conservative 2. listopadu 2025

Napadla Ukrajina potichu dvě evropské země?

Klíčovým bodem západní strategie, jak se vyhnout jednáním s Ruskem a pokračovat ve financování a vyzbrojování Ukrajiny, bylo alarmující tvrzení, že je Putin odhodlán jít za hranice Ukrajiny do Evropy a nezastavit se, dokud neobnoví sovětské impérium. Současné exploze dvou ropných rafinerií v Maďarsku a Rumunsku však vyvolávají otázku, zda ne Rusko, ale Ukrajina není tím, kdo jde za své hranice a rozšiřuje válku do Evropy.

Od začátku války na Ukrajině motivovaly Spojené státy a NATO Evropu k podpoře války varováním, že pokud tak neučiní, přijde válka k nim. V dubnu 2024 velvyslankyně USA při NATO Julianne Smith  varovalaČesky, že země NATO musí „Ukrajině pomoci vytlačit Rusko z jejího území… protože pokud neuspějí, existují samozřejmě obavy, že Rusko bude nuceno pokračovat.“

Stejné varování bylo důsledně vysíláno z nejvyšších míst Spojených států, NATO a Ukrajiny. Prezident Joe Biden Kongresu řekl, že „Pokud Putin obsadí Ukrajinu, nezastaví se tam… Bude pokračovat. Dal to jasně najevo.“ Tehdejší ministr obrany Lloyd Austin varoval, že „Putin se nezastaví na Ukrajině“. A Bidenův ministr zahraničí Antony Blinken vysvětlil, že Putin „dal jasně najevo, že by rád obnovil sovětské impérium“. Tehdejší generální tajemník NATO Jens Stoltenberg trval na tom, že „pokud Putin na Ukrajině vyhraje, existuje reálné riziko, že tím jeho agrese neskončí“. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj varoval své západní partneryČesky, že „tato agrese a Putinova armáda se mohou dostat do Evropy“. Řekl, že „v tuto chvíli jsme to my, poté Kazachstán, pak pobaltské státy, pak Polsko a pak Německo. Nejméně polovina Německa“. „Pokud Ukrajina prohraje válku,“ řeklČesky, „budou napadeny další země. To je fakt.“

Není to „fakt“ a nikdy to „neřekl docela jasně“. V historických záznamech není nic, co by naznačovalo, že by Putin upíral zrak na Evropu nebo na cokoli jiného než udržení Ukrajiny mimo NATO a ochranu práv ukrajinských etnických Rusů. Putin od začátku opakoval, že „ukrajinská krize není územní konflikt a chci to jasně říct… Problém je mnohem širší a zásadnější a týká se principů, na kterých je založen nový mezinárodní řád.“ To, že cílem Moskvy je udržet Ukrajinu mimo NATO a ne přesunout Rusko do Evropy, potvrdil na nejvyšší úrovni ukrajinský vyjednávací tým, NATO a dokonce i ZelenskyjČesky.

Klamné tvrzení je založené na cynicky chybných citacích a zkreslováních. Ignoruje skutečnost, že Putinův komentář „lidé v Rusku říkají, že ti, kdo nelitují rozpadu Sovětského svazu, nemají srdce“, následoval dodatek „a ti, kdo toho litují, nemají rozum“. Ignoruje, že Putinův komentář „měli bychom uznat, že rozpad Sovětského svazu byl velkou geopolitickou katastrofou“ nesměřoval na absenci Sovětského svazu, ale na ekonomické potíže, které po jeho rozpadu následovaly.

Skutečné historické záznamy ukazují, že Putin nikdy „nepokračoval“ a že když byly ruské síly nasazeny, byly omezeny na konkrétní cíle, i když mohly snadno pokračovat, jako v Gruzii v roce 2008 a na Ukrajině v roce 2014, kdy by vojenského dobytí mohl snadno dosáhnout.

„Faktem“ je, že historické záznamy naznačují, že Putin šel do války na Ukrajině ne proto, aby šel do války s NATO nebo dobyl Evropu, ale aby válce s NATO a s Evropou zabránil. „Pozorně poslouchejte, co říkám,“ řeklČesky Putin pouhé tři týdny před invazí. „V ukrajinských doktrínách je napsáno, že Ukrajina chce Krym získat zpět, v případě potřeby i silou… Předpokládejme, že Ukrajina je členem NATO… Předpokládejme, že zahájí operace na Krymu, nemluvě o Donbasu. Toto je suverénní ruské území. Tuto záležitost považujeme za vyřešenou. Představte si, že Ukrajina je zemí NATO a tyto vojenské operace zahájí. Co máme dělat? Bojovat proti bloku NATO? Zamyslel se nad tím někdo alespoň trochu? Zřejmě ne.“

Pouhé tři dny před invazí na Ukrajinu Putin prohlásil, že „realita, ve které žijeme“, je taková, že pokud bude Ukrajina „přijata do… NATO, hrozba pro naši zemi se kvůli článku 5 zvýší“, protože „existuje reálná hrozba, že se pokusí získat zpět území, o kterém se domnívá, že je její, za použití vojenské síly. A to ve svých dokumentech samozřejmě uvádí. Pak se bude muset zapojit celá Severoatlantická aliance.“

Zatímco mainstreamová média na Západě šíří falešné varování, že Rusko rozšíří válku do Evropy – ačkoli to může „mít z dlouhodobého hlediska obrovské důsledky“, jak mi naznačil Richard Sakwa, emeritní profesor ruské a evropské politologie na Univerzitě v Kentu –, zcela ignorují skutečný problém, který Ukrajina již představuje.

Ráno 20. října došlo k výbuchu v rumunské rafinérii Petrotel-Lukoil. Večer téhož dne došlo k výbuchu v rafinérii Danube, největší maďarské ropné rafinérii.

Ani datum, ani cílové rafinerie se nezdají být náhodné. Ve stejný den ministři energetiky Evropské unie předložili návrh EU na zákaz nových smluv na dovoz ruského plynu do roku 2026 a všech smluv do roku 2028. Maďarsko i Rumunsko ruskou ropu stále dovážejí. Obě rafinerie zpracovávají ruskou ropu. Rafinerie Petrotel-Lukoil v Rumunsku je vlastněna dceřinou společností Lukoil, jedné z velkých ruských ropných společností, kterou nedávno sankcionovala Trumpova administrativa. Rafinerie Dunaj v Maďarsku dováží ropu z Ruska ropovodem Družba a dodává ji také na SlovenskoČesky.

Za předpokladu, že nevysvětlitelné exploze ve dvou evropských ropných rafineriích dovážejících a zpracovávajích ruskou ropu, k nimž došlo během několika hodin právě v den, kdy EU dovoz ruské ropy zakázala, nejsou náhodné, vyvstávají otázky, zda se jednalo o sabotáž a kdo ji spáchal.

Rusko jistě nemá žádný motiv vyhazovat do povětří své vlastní ropné zákazníky v době, kdy jsou jeho ropné společnosti pod sankcemi a jeho vlastní ropné rafinerie terčem ukrajinských raket dlouhého doletu a dronů.

Maďarská média spekulujíČesky, že to byla Ukrajina, kdo na tyto dvě evropské země zaútočil. A mezi analytiky panuje široká shoda, že Ukrajina je pravděpodobným pachatelem útoků. Existuje také podezření, že by útoky nemohla provést bez americké, britské nebo evropské pomoci. Ukrajina se k výbuchům nijak nevyjádřila. Úplné ignorování útoků na dvě evropské země, které by mohly mít velmi závažné následky, západními médii jen podporuje spekulace, že Západ na ně nechce upozorňovat ani osvětlovat, kdo je spáchal.

Maďarská dunajská rafinerie dostává ruskou ropu ruským ropovodem Družba, který je sám o sobě terčem opakovaných ukrajinských útoků, což Maďarsko velmi hněvá.

Výbuchy vyvolaly v Evropě rozruch, zejména mezi Maďarskem a Polskem, které zároveň odmítá vydatČesky do Německa ukrajinského občana podezřelého z účasti na vyhození plynovodu Nord Stream do povětří. Polsko sabotáž ruských plynovodů zřejmě oslavovalo, ba dokonce schvalovalo. Radoslaw Silorski, polský ministr zahraničí, prohlásil, že je „hrdý“ na to, že polský soud „rozhodl, že sabotáž vetřelce není zločinem“, a vyjádřil přání, aby byl ruský plynovod Družba úspěšně „vyřazen z provozu“. Polský premiér Donald Tusk dodalČesky, že „problém Evropy, problém Ukrajiny, problém Litvy a Polska nespočívá v tom, že byl Nord Stream 2 vyhozen do povětří, ale v tom, že byl vůbec postaven“. Péter Szijjártó, maďarský ministr zahraničí, reagovalČesky s pobouřením na tvrzení, že „pokud se vám evropská infrastruktura nelíbí, můžete ji vyhodit do povětří. Tímto dali předem povolení k teroristickým útokům v Evropě. Polsko teroristu nejenže propustilo, ale oslavuje.“

Nebylo prokázáno, že to byla Ukrajina, kdo zaútočil na ropné rafinerie v Maďarsku a Rumunsku. Okolnosti však nutí k otázce, zda rozšířením války do Evropy nehrozí falešná hrozba útoku Ruska na další evropské země, kterou západní média šíří, ale hrozba zoufalé Ukrajiny pro další evropské země, kterou západní média zcela ignorují.

Ted SniderČesky je novinář a spisovatel. Má vysokoškolské vzdělání v oboru filozofie a přispívá do různých publikací, včetně Antiwar.comČesky a The American ConservativeČesky. Jeho články se často zaměřují na mezinárodní vztahy, zahraniční politiku a vojenské konflikty. Sniderova práce bývají publikovány také v Global ResearchČesky, Responsible StatecraftČesky, The National InterestČesky a Common DreamsČesky. Z velké části se zaměřuje na odborné komentáře a regulaci právní politiky v rámci témat světových záležitostí a vlády a politiky. Jeho články pojednávají o tématech jako NATO, mezinárodní vztahy, studená válka, přísliby a expanze.

Zpět na obsah

Zprávu The FSB Just Foiled What Could Have Been A False Flag Provocation For The Ages publikoval Andrew Korybko ne svém Substacku 11. listopadu 2025

FSB právě zmařila, co mohlo být navěky provokací pod falešnou vlajkou

Ruská Federální bezpečnostní služba (FSB) obvinilaČesky Ukrajinu a Spojené království z plánování velkolepé provokace pod falešnou vlajkou, která mohla vést k válce s NATO. Podle nich se snažily zkorumpovat pilota stíhačky MiG-31 vyzbrojeného hypersonickými raketami Kinžal k přeběhnutí, ale poté měl být sestřelen poblíž rumunského přímořského města Konstanca. Důležité je, že v blízkosti se staví největší letecká základna NATO v Evropě, takže incident mohl vést k bezprecedentní výměně nepřátelských akcí.

Toto odhalení následuje po varování ruské Zahraniční zpravodajské služby (SVR), že SE v PobaltíČesky a PolskuČesky připravují provokace pod falešnou vlajkou, jejichž cílem by mělo být vyvolat eskalaci napětí s NATO, která podle organizátorů skončí ruskými strategickými ústupky. V souvislosti s tím se domnívají, že by se Trump cítil nucen zasáhnout, ať už chrastěním zbraní k výše zmíněnému cíli, nebo dokonce povolením přímého zapojení USA do „odvetného úderu“.

Jisté je, že se vše může snadno vymknout kontrole a zvrhnout se v třetí světovou válku, jelikož dobrovolné podřízení Ruska Západu pod takovým nátlakem nelze brát jako samozřejmost, a proto je důležité, aby FSB zmařila, co mohlo být navěky provokací pod falešnou vlajkou. Možná apokalyptické sázky ukazují, jak zoufalými se Ukrajina a Spojené království za poslední rok staly od doby, kdy tuto operaci začaly plánovat. Pro Ukrajinu tehdy nebyla situace ani tak špatná jako nyníČesky.

Nicméně je třeba také říci, že Trumpovo rozhodnutí z minulého měsíce znovu eskalovatČesky proti Rusku zvyšuje pravděpodobnost, že by byl jejich provokací pod falešnou vlajkou manipulován a hrál nějakou roli, čímž by se zvýšilo riziko vypuknutí ostré rusko-americké války, která by se mohla rychle zvrhnout v jadernou. Koneckonců se nyní přiklání k přesvědčení, že je to Putin, kdo je zoufalým válečným štváčem odhodlaným vyvolat nebezpečnou eskalaci, kterou by se pak pokusil využít k oddálení své nevyhnutelné prohry, nikoli Zelenskyj.

Realita je však vždy opačná, jelikož Putin téměř eskalaci po každé Západem podporované ukrajinské provokaci za posledních 3,5 roku vždy odmítl. Jedinými výjimkami bylo schválení úderů proti vojensky relevantní kritické infrastruktuře po bombovém útoku na Krymský most a jednorázové použití systémů OrešnikČesky v reakci na to, že angloamerická Osa umožnila Ukrajině použít jejich rakety dlouhého doletu dovnitř Ruska. Jeho záměrem bylo odradit Ukrajinu od další eskalace.

Tyto výjimky z výše uvedeného pravidla řídícího Putinovo chování, konkrétně to, že po každé západem podporované ukrajinské provokaci projeví svatou dávku trpělivosti ve snaze třetí světové válce zabránit, a to i za cenu rozhořčení některých ruských příznivců, byly významnými reakcemi. Nejednalo se o proaktivní eskalaci, o jaké od začátku speciálníČesky operaceČesky žádné známky nemáme, takže by byl hypotetický úspěch této společné ukrajinsko-britské operace pod falešnou vlajkou podezřele netypický.

I tak by to pravděpodobně Trumpa oklamalo z důvodů, které byly vysvětleny, a lze tedy tvrdit, že FSB možná právě odvrátila třetí světovou válku. Bez ohledu na názor na závažnost této provokace je pravděpodobné, že na ní pracují i další, a to vše s úmyslem vyvolat nebezpečnou eskalaci ze zoufalství, aby Rusko donutili k ústupkům. FSB proto bude i nadále dělat vše pro to, aby zmařila všechny takové provokace pod falešnou vlajkou, které by se mohly vymknout kontrole.

Andrew Korybko (*1988) je americký politolog sídlící v Moskvě, novinář a pravidelný přispěvatel do několika online časopisů, a také člen odborné rady Institutu strategických studií a předpovědí na Univerzitě lidového přátelství Ruska. Specializuje se vztah mezi americkou strategií v Afro-Eurasii, čínskou globální vizí One Belt One Road konektivity New Silk Road a hybridní válkou a na globální systémový přechod k multipolaritě. Mezi jeho další oblasti zájmu patří taktika změny režimu, barevné revoluce a nekonvenční válčení. Jeho kniha „Hybrid Wars: The Indirect Adaptive Approach To Regime ChangeČesky“ (Hybridní války: nepřímý adaptivní přístup ke změnám režimu, 2015) rozsáhle analyzuje situaci v Sýrii a na Ukrajině a tvrdí, že představují nový model strategické války vedené USA. Mimo vlastního SubstackuČesky publikuje na řadě analytických serverů jako Sputnik InternationalČesky, Global ResearchČesky či Modern DiplomacyČesky a také na Disputu.

Zpět na obsah