Krátké zamyšlení nad otázkou: Kam lidstvo kráčí?

Můžeme uvažovat o morálně etickém aspektu lidského života, aniž bychom ho dali do souvislosti s otázkou po smyslu života? Kam vlastně lidstvo kráčí? Ke spolupráci, vzájemnému porozumění, chápání a ocenění kulturních odlišností a hledání společných hodnot lidství, nebo rozbrojům, válkám, osobní zištnosti? Co jsou společné hodnoty lidství, kdy jsou pravdivé a kdy falešné, nepravdivé?

Proč lidé, když jsou ateisté a vidí ve smrti člověka definitivní konec života, mají potřebu hovořit o morálnosti, ctnostech, charakteru jedince a chtějí uplatňovat morálně-etické jednání ve vzájemných vztazích jednoho člověka k druhému a ve vzájemném mírovém soužití v mezinárodních stycích?

Od nepaměti žily, více méně v podvědomí lidstva určité ideály, které ho provázely a provázejí do dnešních dnů. Ze starověkého Řecka k nám stále mohou znít slova filosofa Sokrata a jeho ideál „Morálního absolutismu“, který nemůže být ještě dlouho naplněn, Platonovy ideje „Pravdy, Krásy a Dobra“, dobra, které se ukazuje v oblasti spravedlnosti, jak Božské tak lidské, pozemské. Křesťanství přineslo s příchodem Krista a jeho Zmrtvýchvstáním, trojnost ideálu „Víry, Lásky, Naděje“, nakonec moderní doba se nese ve znamení Velké francouzské revoluce a občanských požadavků „Volnosti-Svobody, Rovnosti, Bratrství“.  / Jedná se o svobodu jedince. Teprve svobodní jedinci mohou tvořit nejen svobodný národ, spíše však kulturně-duchovní společenství lidí a vůbec společenství všeho lidstva /. Nemáme snad považovat uvedené ideály za věčné? Nepředstavují pravda, láska, spravedlnost, svoboda, ony nejvyšší hodnoty lidství, ke kterým by se člověk měl upínat a přinášet je životu? Do jaké míry je můžeme považovat za věčné, nadosobní, duchovní reality, něco, co může uspokojit duši každého člověka, který se jimi bude hlouběji zabývat, stanou se mu „každodenním chlebem a vínem“, tak jak to symbolizuje i „Poslední večeře Páně s učedníky“ a slova: Já jsem ta pravda, cesta a život“?

Nejsou snad tyto hodnoty dosti ušlechtilé, aby mohly být pojímány, jako hledané hodnoty lidství, jejichž působnost, existence, životnost může oslovit každého člověka z jakéhokoli konce světa? Nelze opomenout ani krásu, harmonii, estetiku a všechny druhy umění, humor, které obohacují praktický i duševně-duchovní život člověka, přinášejí možnosti tvůrčí inspirace a radosti.

Každý z jednotlivých ušlechtilých pojmů si zasluhuje hlubokou úvahu, ale nejlépe se ve světě projeví, pokud si je každý člověk promyslí sám v sobě a bude hledat pramen, ze kterého vyvěrají celá tisíciletí.

A vůbec největší jejich prospěšnost se projeví, pokud tak učiní učitelé, lékaři, vědci, právníci. Za čas bychom se mohli dočkat oné svobodné společnosti, kde kvete dobro, láska, přátelství a porozumění.