Válka proti terorismu je válkou proti lidem

Analýzu Der Krieg gegen den Terror ist ein Krieg gegen Menschen publikoval server NachDenkSeiten 23. prosince 2023

Foto: questions123/shutterstock.com

V Evropě a Severní Americe ve vlivných západních masmédiích je teror, který pochází především z muslimských zemí, primárně označován jako „radikální“, „islamistický“, „brutální“ a „krutý“. Tyto konotace jsou určeny k tomu, aby se teroristické útoky jevily jako dílo kriminálních, nelidských a nábožensky a politicky zmatených pachatelů. Bez ohledu na to, že zabíjení a zraňování civilistů je zločin – jak prostřednictvím teroristických útoků, tak prostřednictvím běžných armádních bomb a granátů –, používají se tyto jednoduché, neustále se opakující termíny ke konstrukci motivů, odsouzení a ospravedlnění.

Samotný termín „teror“ označuje nelegitimní, nemorální čin. Internetová encyklopedie Wikipedia tento termín definujeČesky jako „systematické a často zdánlivě svévolné šíření strachu a teroru pomocí násilí nebo hrozby násilím, aby se lidé podřídili.“ Účelem přívlastků „radikální“ a „islamistický“ je vysvětlit motivy útoků. Pachatelé jsou obviňováni, že chtějí změnit stávající společenský řád na základě fundamentalistických náboženských ideologií. Popisy „brutální“ a „krutý“ jsou v podstatě tautologické povahy, protože jsou již zahrnuty v definici teroru, a jejich účelem je nelidskou povahu útoků dále zdůraznit.

Na druhé straně teroristických útoků jsou oběti, které jsou obvykle napadány svévolně, a také stát, který je jako držitel monopolu na násilí povolán k ochraně vlastních občanů před útoky a těmi, kdo je páchají, a v extrémních případech vymýtit kořeny samotného zla v domovských zemích pachatelů i za cenu nerespektování mezinárodního práva. Není to jen náhoda, že to celé připomíná americký western ze 60. let nebo současné superhrdinské komiksové filmy. Ultimativní zlo v nich zpočátku napadá a zabíjí nevinné oběti, takže hrdina příběhu je doslova nucen bojovat s jeho pachateli vlastními prostředky. Vyprávění o zaostalém, fundamentalistickém, nábožensky motivovaném islamismu, spojené s obrázky tmavých, vousatých a výhružně vypadajících ozbrojených milicionářů, je jasně navrženo tak, aby na schéma dobro/zlo rozšířené v kulturním průmyslu navazovalo.

Toto vyprávění je však pouze oponou, za kterou se skrývá základní lidská vlastnost prosazování zájmů jednotlivců i skupin, v případě potřeby i násilím a vraždami. Vzhledem k tomu, že je to ve vlastních státních hranicích z důvodu zachování pořádku přísně zakázáno a vyhrazeno pouze samotnému státu, je třeba samostatného odůvodnění, proč by zákaz neměl platit i v zahraničí – i tehdy, když vojenské zásahy nejsou legitimizovány Organizací spojených národů, která byla k regulaci mezinárodních násilných činů výslovně vytvořena.

Ospravedlněním zabíjení lepšími zbraněmi a armádami v cizích zemích je sebeobrana. Druzí z nízkých důvodů začali a vojáci země napadené terorismem musí hrozbu eliminovat, aby své vlastní lidi ochránili. Pokud je však člověk ochoten nahlédnout za oponu, samotný termín „terorismus“ naznačuje, co mohlo násilnému konfliktu předcházet.

Terorismus je strategií asymetrické války

Asymetrické válkyČesky označují konflikty, ve kterých má jedna válčící strana takovou vojenskou převahu, že druhá strana nemá na vítězství v otevřených bitvách šanci. Ta pak pokračuje ve vyčerpání protivníka a přetěžování jeho sil pomocí strategie „píchání špendlíkem“, známé také jako gerilováČesky nebo partyzánská válkaČesky.

Asymetrické války nejsou fenoménem současnosti. V historii existuje mnoho příkladů této formy střetů. Nejznámější událostí tohoto druhu ve starověku byla Varusova bitvaČesky v tehdejší Germánii, ve které cheruský princ Arminius v roce 9 n. l. vylákal armádu římského vojevůdce Varuse do zálohy a svými vojensky podřadnými jednotkami je zničil, čímž skončila římská okupace na východ od Rýna.

Předlohu moderní asymetrické války lze nalézt ve španělské válce za nezávislostČesky v letech 1808 až 1814 proti francouzské okupační moci v době vlády Napoleona Bonaparta nad velkými částmi kontinentální Evropy. Boj místních milicí, které se rekrutovaly především z civilního obyvatelstva, proti francouzským vojákům zavedl název „guerilla“ (malá válka), zdrobnělinu španělského slova „guerra“, válka. Mezi další příklady této formy válčení patří:

• odboj známý jako „Résistance“Česky ve Francii, Belgii a Lucembursku proti nacionálnímu socialismu a proti domácím institucím a skupinám obyvatelstva, které s německou okupační mocí kolaborovaly;
• partyzánské boje (výraz „partizán“Česky je odvozen od „Partigiano“, italsky „straník“) v Itálii, JugosláviiČesky a Sovětském svazuČesky proti německé okupaci během druhé světové války
• indonéské války za nezávislostČesky v letech 1945 až 1949 proti nizozemské koloniální mocnosti, ve VietnamuČesky v letech 1946 až 1954 a v AlžírskuČesky v letech 1954 až 1962 proti francouzské koloniální mocnosti, ve VietnamuČesky proti americké okupaci Jižního Vietnamu v letech 1964 až 1975 a v AfghánistánuČesky od roku 1979 do roku 1989 proti sovětské okupaci .

Vzhledem k tomu, že odbojáři většinou operovali z úkrytu civilního obyvatelstva, opakovaně docházelo k tzv. „odvetným opatřením“ okupačních mocností, při nichž byli vražděni náhodně vybraní civilisté. V roce 2004 rozhodl Spolkový soudní dvůrČesky v odvolání proti bývalému SS-Sturmbandführerovi, který velel hromadnému střílení italských zajatců během německé okupace Itálie ve druhé světové válce jako odvetnému opatření po partyzánském útoku proti německým vojákům, že takový čin „by měl být klasifikován jako natolik nehumánní, že jej lze považovat pouze za nezákonný“.

Zatímco v klasickém gerilové a partyzánské válce bojuje okupační mocnost především v okupované zemi, v domovské zemi okupační mocnosti se použití taktiky asymetrické války, jako jsou výbušniny a sebevražedné útoky, primárně nazývá „terorismus“. Během alžírské války za nezávislost došlo v Paříži ze strany alžírského osvobozeneckého hnutí k četným teroristickým útokům. Francie klasifikovala také útoky proti civilním a vojenským zařízením v Alžírsku jako teroristické.

Klasifikace ozbrojeného odporu jako „terorismus“ nebo „povstání“ závisí na úhlu pohledu

Okupační mocnosti a jejich spojenci používají k označení násilného odporu, který je namířen proti nim, především termíny „teror“, „terorismus“ a „teroristický útok“ a výraz „teroristická organizace“ k označení těch, kteří se ho dopouštějí. Naproti tomu srovnatelné akce v zemích, jejichž vůdci stojí proti své vlastní vládě, se označují jako „odpor vůči režimu“ a ti, kdo se jich dopouštějí, jsou označováni jako „povstalci“, „skupiny povstalců“ nebo jednoduše jako „skupina“.

Tento rozdíl je zvláště patrný v německých zprávách o vojenských konfliktech ve dvou sousedních zemích Sýrii a Iráku. Například v časopise Spiegel je téměř zároveň článekČesky o „občanské válce“ v Sýrii s názvem „Islamističtí rebelové dobývají strategicky důležité město“, ve kterém pachatel Fronta an-Nusra není výslovně označena za teroristickou organizaci, stejně jako článekČesky o „rabování“ Islámského státu v Iráku s názvem „Fanatici IS devastují muzea Mosulu“, v němž jsou pachatelé označováni jako „teroristé“, „džihádisté“ a příslušníci „teroristická organizace“. Fronta al-Nusra je odnoží al-Káidy a Islámský stát byl založen s podporou al-Káidy. Obě organizace byly Radou bezpečnosti OSN již před zveřejněním zprávy Spiegelu klasifikovány jako „teroristické organizace“.

Radikální islamistický teror je také výsledkem kolonialismu, nelegitimních operací a vojenských intervencí Západu

Přestože historie ukazuje, že asymetrickým válkám v přeshraničním kontextu vždy předcházel útok, okupace nebo výrazné zásahy do správy země vojensky a ekonomicky nadřazenou mocností, u radikálního islamistického terorismu se předpokládá opak. V pracovním dokumentuČesky Federální akademie pro bezpečnostní politiku nalezneme jako motivaci boje Islámského státu proti západním zemím například desítky let staré „džihádistické touhy“ po „společné říši všech muslimů pod duchovně-světským vládcem, která provádí Boží přikázání ve všech oblastech života“.

K teroristickým útokům a vyhlášení chalífátu v Iráku a Sýrii došlo podle dokumentu výhradně kvůli ideologii Islámského státu, zatímco USA a další západní země se proti této agresi pouze bránily. Mezitím je zamlčován fakt, že organizaci původně založili a vedli bývalí důstojníci irácké tajné službyČesky, kterou v roce 2006 založil Saddám Husajn s cílem vyhnáníČesky všech vetřelců a agresorů z Iráku. Založení Islámského státu je přímým důsledkem útočné války proti Iráku ze strany USA, Velké Británie a další skupiny západních zemí, nazývané „Koalice ochotných“, která byla porušením mezinárodního práva.

Také teroristické organizace al-Káida a Hamas jsou nemyslitelné bez dlouhé fáze kolonizace muslimských zemíČesky Velkou Británií a Francií, operací porušujících mezinárodní právo, jako operace CIA a MI6 AjaxČesky v Íránu nebo operace CIA CycloneČesky v Afghánistánu, stejně jako bez založení a rozšiřování státu Izrael především na území palestinských zemědělců.

Počet obětí teroristických útoků islamistů v západních zemích ve srovnání s počtem obětí války proti teroru

Porovnáte-li počet obětí islamistických teroristických útoků v západních zemích a v Izraeli s oběťmi tzv. „války proti teroru“, je jasné, kdo proti komu vlastně válku vede. Podle studieČesky francouzského think-tanku „Fondation pour l’innovation politique“ zemřelo v letech 2001 až 2019 v důsledku islamistických teroristických útoků v Severní Americe a západní Evropě celkem 3 784 lidí. Patří k nim i 3001 mrtvých při útocích z 11. září 2001 v USA.

Podle analýzyČesky portálu Statista činil počet přímých místních válečných úmrtí z amerických válek ve válečných zónách Afghánistánu, Pákistánu, Iráku, Sýrie a Jemenu v letech 2001 až 2023, v závislosti na odhadech, maximálně něco málo přes 900 000. Ale kromě přímých obětí vojenských akcí mají války a sankce důsledky i pro ekonomiku, zdravotnictví, hygienické podmínky, výživu a vnitřní bezpečnost postižených zemí. Pokud vezmete v úvahu dlouhodobé důsledky válek, počet obětí výrazně narůstá.

Podle studieČesky „Watson Institute for International and Public Affairs“ na Brownově univerzitě na Rhode Island v USA z května 2023, v Afghánistánu, Pákistánu, Iráku, Sýrii a Jemenu zemřelo následkem přímých i nepřímých dopadů války proti teroru od roku 2001, včetně všech nepřímých obětí, nejméně 4,5 až 4,7 milionu lidí. Aby bylo jasné, jak rozdílné je bezprostřední nebezpečí těchto asymetrických válek pro příslušnou populaci, uveďme ho samostatně pro Německo a Afghánistán.

Obrovské rozdíly rizika v Německu a v Afghánistánu

V letech 2001 až 2019 bylo v Německu v důsledku teroristických útoků islamistů zaznamenáno 18 úmrtí, z nichž dvanáct bylo připsáno útoku na berlínském vánočním trhu v Berlíně v roce 2016. Riziko úmrtí v Německu v tomto období v důsledku islamisty teroristický útok bylo tedy statisticky jedna ku 4,4 milionům. To znamená, že v Německu v tomto období zemřel v důsledku takového útoku jeden ze 4,4 milionu lidí. Pro srovnání: V Německu zemřouČesky v průměru čtyři lidé ročně následkem úderu blesku. Při přepočtu pro období 2001 až 2019 bylo riziko smrtelného zásahu bleskem v Německu jedna ku 1,1 milionu. Tedy čtyřikrát vyšší než riziko úmrtí při teroristickém útoku islamistů.

Sdružení „International Physicians for the Prevention of Nuclear War“ odhaduje počet obětí války v Afghánistánu a jejích důsledků v letech 2001 až 2021 na 800 000. Riziko úmrtí v Afghánistánu během tohoto období v důsledku války proti teroru a jejích následků bylo jedna ku 38. To znamená, že bude sotva existovat dospělý Afghánec, který by neměl alespoň jednoho příbuzného, ​​souseda nebo přítele, který v průběhu války zemřel.

Velké rozdíly v riziku také pro Izraelce a Palestince

Úřad OSN pro koordinaci humanitárních záležitostí (OCHA) spočítalČesky v konfliktu mezi Izraelem a Palestinou v letech 2008 až 6. října 2023 celkem 314 mrtvých na izraelské a 6 680 na palestinské straně. Měřeno podle velikosti populace bylo riziko, že Palestinci v důsledku konfliktu zemřou, přibližně 40krát vyšší než riziko Izraelců. S útoky Hamasu 7. října 2023 a následnými vojenskými intervencemi izraelské armády v pásmu Gazy se pro Palestince ve srovnání s obyvateli Izraele riziko výrazně zvýšilo.

Podle aktuálních zprávČesky se k 14. prosinci 2023 stalo obětí války mezi Hamásem a izraelskou armádou téměř 18 800 obyvatel pásma Gazy. Počet obětí je zřejmě výrazně vyšší, protože lidé pohřbení pod vybombardovanými domy do statistik zatím zahrnuti nejsou. Dvě třetiny mrtvých jsou ženy a především děti. Neue Zürcher Zeitung o civilních obětech píše:

Vysoký počet civilních obětí podporuje obvinění, že se izraelské vedení chce za činy Hamásu pomstít obyvatelům. Přispívá k tomu i ostrá protipalestinská rétorika vlády. Izraelský prezident Isaac Herzog zpochybnil rozdíl mezi civilisty a bojovníky, důležitý z hlediska mezinárodního práva. „Za činy Hamásu je odpovědný celý palestinský národ“, řekl Herzog na tiskové konferenci 13. října. „V Gaze nejsou žádní nevinní civilisté.“

Při teroristickém útoku Hamásu na Izrael zemřelo naproti tomu 1200 lidí. Původní počet 1400 byl revidován směrem dolůČesky, protože mezi mrtvými bylo mnoho bojovníků Hamásu. Kromě toho v bojích v pásmu Gazy zahynulo kolem 100 izraelských vojákůČesky. V poměru k počtu obyvatel mají obyvatelé Gazy v současném konfliktu 65krát vyšší pravděpodobnost úmrtí než izraelské obyvatelstvo.

Ve válce obě strany vždy volily násilí

Ve válce se obě strany konfliktu rozhodly použít k prosazení svých zájmů sílu. Ale zatímco jedna strana potřebuje gigantickou propagandistickou mašinérii a v zásadě překvapivě nelogická a protichůdná hesla jako „válka proti teroru“, aby ospravedlnila násilí vůči vlastnímu obyvatelstvu, má druhá strana navzdory vysokému individuálnímu riziku s náborem nových bojovníků jen malé potíže.

V asymetrickém konfliktu nemůžete vést válku proti strategii, ale pouze proti lidem. Když lidé musí ve vojenském konfliktu přímo zažít, jak se příbuzní, přátelé, sousedé a děti kolem nich stávají obětí bomb, granátů a kulek a sami si jen stěží mohou být jisti vlastním životem, jejich motivací je proti násilí fyzicky zakročit. Jejich potřeba bránit se je podstatně větší, než kdyby museli být o nutnosti vojenského zásahu přesvědčováni v bezpečí a dobře živeni před televizí při sledování „infozábavních pořadů“. A tak je těžké najít v historii příklady osvobozeneckých bojů, které by i dnes byly vnímány negativně.

Nikoho v současné historiografii nenapadne nazývat Arminia a jeho spřízněné germánské kmeny „teroristy“ – dokonce ani současné obyvatele města Říma. Římská říše se již dávno zhroutila a ve střední Itálii již neexistuje politická elita, která by musela přesvědčovat vlastní pracující obyvatelstvo, aby obětovalo peníze a životy za prosazení zájmů Říma proti zájmům germánských kmenů silou. Stejně jako dnes žádného Francouze nenapadne popsat španělský odboj v období okupace Napoleonovými armádami jako „terorismus“ a žádného Němce nenapadne popsat francouzský odboj za druhé světové války jako „teroristickou organizaci“.

Pokud se však podíváte na současnou současnou historii a tím i na střety zájmů, které v současnosti existují, je použití těchto pojmů při popisu domnělého protivníka v asymetrické válce značně jednodušší. Je však třeba si uvědomit, že se členové al-Káidy, Islámského státu a Hamásu rozhodně nepovažují za teroristy, ale za bojovníky za svobodu. Tyto různé výrazy v podstatě pouze popisují střet zájmů řešený násilím. Zájmy, jako vždy v historii, se týkají moci, zdrojů a geopolitického vlivu.

Je nějaká naděje na trvalý mír?

Impéria a geopolitické aliance nejsou v lidské historii žádnou zvláštností. Existovala říše Alexandra Velikého, Římská říše, Svatá říše římská, Čínská říše, Osmanská říše, Britské impérium, Sovětské impérium a z historického hlediska by bylo vhodné hovořit v současnosti o americkém impériu, se kterým velká část zemí Evropské unie uzavřela intenzivní ekonomické a vojenské spojenectví. Všechny světové říše mají společné, že v nich panoval dlouhotrvající mír a opakující se vojenské konflikty na jejich vnějších hranicích.

Všechny historické světové říše trvale ztratily svůj geopolitický vliv, protože vznikaly aliance mimo sféru jejich vlivu, které byly nakonec ekonomicky i vojensky silnější. Sloučení zemí BRICS a jejich expanze by mohly být předzvěstí konce impéria USA. Výsledkem by byly intenzivnější vojenské konflikty na jeho vnějších hranicích, rozpad spojenectví s ostatními zeměmi a v konečném důsledku ztráta stability a bezpečnosti uvnitř.

Ale to by v podstatě jen otevřelo novou kapitolu v historii. Dnešní teroristé mohou být v budoucí historiografii popsáni jako bojovníci za svobodu, nebo může mít výraz „terorista“ neutrální či dokonce pozitivní význam, stejně jako „gerilový bojovník“ nebo „partyzán“. Dokud jsou však lidé k řešení střetu zájmů kvůli svým hluboce zakořeněným instinktům připraveni použít sílu, jediná věc, která se změní, jsou termíny a jejich významy.

S ohledem na přelom roku a doprovodné křesťanské oslavy na počest muže, který podle tradice před 2000 lety navrhoval, aby se lidé při řešení střetů zájmů obecně vyvarovali použití fyzické síly, by se příslušníci této kultury mohli zeptat, co se to vlastně děje, co se mezitím pokazilo, že jeho učení bylo a je dodnes tak nepochopeno, dezinterpretováno a zneužíváno. Co by se vlastně muselo stát, aby se konflikty řešily převážně mírovou cestou nejen v rámci vlastních národních hranic, ale i mimo ně? Potřebuje Organizace spojených národů také nezbytnou vojenskou sílu k uvalení sankcí za porušení zákazu použití síly, bez ohledu na to, kdo se ho dopustil? Kdo pak zajistí, aby tato moc nebyla zneužívána ve prospěch nějakého státu?

Nebo je potřeba hnutí zdola, ve kterém si každý jednotlivec s kulturní podporou osvojí, že dlouhodobé soužití lidského druhu s tolika jedinci a zbraněmi, které mohou životní prostředí nezbytné pro přežití mnoha způsoby zničit, je na této planetě možné, pouze pokud spolu budeme mírumilovně spolupracovat místo toho, abychom násilně soutěžili? Toto uvědomění je mnohem snazší, pokud se vůči sobě a svému okolí cítíte relativně bezpečně a musíte pouze kriticky zpochybnit orwellovské newspeakové manipulace jako „Tanky zachraňují životy“. K tomu stačí použít dostupná média nejen jako spotřební objekt, ale jako znalostní databázi a použít vlastní zdravý rozum. Takového uvědomění je mnohem obtížnější dosáhnout, když bezmocně stojíte před tankem, který právě zničil váš vlastní domov a nejbližší příbuzné, kteří tam žijí.