Za čí zájmy Izrael v Gaze bojuje? Izraelské nejsou

Na probíhající válku Izraele v Gaze se názory velice různí napříč názorovými proudy a geografickými oblastmi, včetně názorů v Izraeli samotném. Na Západě jsou dost rozšířené přístupy, že jde o svatou válku příslušníků Západní civilizace napadené zlými barbary k Západu a jeho hodnotám nepřátelské kultury, kteří se proto na Izraeli dopouští terorismu, o čemž by se nemělo pochybovat a ochotně by se mu mělo pomáhat. Mezi většinou obyvatelstva mimo Západ, ovšem i ve značné části Západní populace je převážně rozšířen názor, že jde o zase další koloniální válku Západu k ujařmení místních obyvatel a území ne moc odlišnou od někdejších operací armády USA proti Indiánům, kdy Gaza je jen obdobnou domorodou rezervací. Pak jsou samozřejmě i takoví, co na ni pohlíží na jeden z konfliktů typu, jaké mezi sebou mívají domorodé kmeny na ostrovech lidojedů, kdy jde o to, jestli lidožrouti ze západní části ostrova sežerou ty z východního cípu ostrova nebo naopak, a hledat v tom nějakou spravedlnost nemá smysl. I v samotném Izraeli se názory velice liší, kdy část obyvatel ve válce vidí vítaný a možná i podnícený krok Netanyahua, kterému hrozil impeachment a trestní stíhání, aby si urval diktátorské pravomoci válečného stavu a uměle za ním válkou sešikoval národ, když v tomto konfliktu lze těžko hledat nějaké skutečné národní zájmy, neboť na izraelskou společnost a ekonomiku má a ještě dlouho bude mít katastrofální dopady a přispěje k rozvratu místní ekonomiky i ke zpomalení hospodářského zotavení celého světa.

Té části Izraelců, kteří nedělají úsudky moc emotivně, ale raději počítají, se nezdá, že by ta válka mohla být za izraelské národní zájmy, a hledají v tom zájmy jiné.

Válka v Gaze má totiž na Izrael dost obdobné účinky, jako když se jiní aktéři obětují zahraničním zájmům jako celonárodní sebevražední atentátníci. Např. když každé prý v zájmu Tchaj-wanu nutné umělé vyostření situace v Jihočínském moři nebo v Tchajwanském průlivu srazí hodnoty tchajwanských akcií, zvedne požadované výnosy z tchajwanských dluhopisů a odkloní od Tchaj-wanu mezinárodní investice a objednávky.

Teď se židovští osadníci v Gaze potýkají se strašnou ekonomickou situací, se kterou se jim nedostává žádné pomoci. Stovky izraelských firem stojí na pokraji bankrotu. Každý od Izraele odklání své dodavatelské a odběratelské řetězce a dává si pozor na izraelská aktiva na mezinárodních burzách. Jen rozběhová vlna nákladů války pro izraelský stát byla prý 51 miliard $, čili 10 procent HDP Izraele. A jaké budou asi investoři a banky požadovat od Izraele výnosy z dluhopisů a úvěrů, aby se takový schodek státního rozpočtu ufinancoval, když je Izrael rizikovým dlužníkem ve válce?

765 000 Izraelců bylo povoláno do armády, tj. 18 procent izraelské pracovní síly, aby bojovali za čísi zájmy v Gaze, kdy domnívat se, že jde o izraelské zájmy, je dost pochybné. I Financial Times píší, že ekonomická úspěšnost izraelského režimu je tím vyloučena. Izraelská business komunita už hlasitě protestuje proti novým opatřením vlády zdůvodněným válečným stavem, které podle businessmanů těžkou hospodářskou situaci země ještě prohloubí, takže 300 vůdčích ekonomů země poslalo Netanyahuovi a Smotrichovi výzvu, „aby se vrátili do reality a zůstali při smyslech.“

Ekonomové Netanyahua upozorňují, že jeho sliby balíčků finanční pomoci společnostem ve stylu u nás známého – „nenecháme nikoho padnout“ – nelze brát vážně, když podle ekonomických výhledů na ně peníze nebudou a hrozí totální kolaps izraelské ekonomiky. Už teď se nedostávaly peníze pro společnosti v potížích, protože nábožensky založené složky Netanyahuovy vlády peníze odklonily do programů indoktrinace mládeže a co teď za války?

Probíhající hroucení izraelské ekonomiky je hrozné. Už ani letecké společnosti nechtějí do Izraele moc létat. Izrael sice před válkou měl 200 miliard dolarů rezerv a 14 miliard $ vojenské pomoci od USA, ale charakter konfliktu je takový, že toto se velice brzy vyčerpá, neboť náklady budou daleko vyšší. Fitch Ratings, S & P a Moody’s už varovaly, že s ratingem Izraele to teď půjde s kopce, a tak jejich dluhy ohromně podraží.

Foreign Policy teď zveřejnil článek tvrdící, že poslední dvě izraelské války v Libanonu a v Gaze roku 2006 a 2014 stály Izrael jen 0,5 procenta HDP. Charakter této války je ale takový, že se čekají výdaje 15 procent současného ročního HDP, kdy ovšem HDP hrozně padá a bude trvat spíše roky, než se vzpamatuje.

Izrael je teď plný vnitřních uprchlíků z osad v Gaze a z pohraničí s Gazou, kdy značná část se jich už nechce vrátit. Ti teď bydlí v hotelových pokojích, které by jinak zůstaly prázdné, protože bující izraelský turistický sektor se kvůli válce úplně zhroutil. Řada Izraelců už zemi opustila nebo to plánuje.

To však válkou nezačalo, ta to jen urychlila. Už od lednového návratu Netanyahua k moci dost lidí odcházelo, zejména z řad inteligence, kdy řada obyvatel Izraele kvůli této vládě běsní. Už při předchozím vládnutí Netanyahua se proti němu bouřili šéfové tajných služeb, mezi kterými pak musel udělat čistku, když je štval agresivní přístup jeho vlády zejména k Íránu. Kdy jeden z vyhozených ředitelů zpravodajství tvrdil, že tím se celý region rozhasí na sto let a přestane být místem, kde se dá žít. To ovšem není ve skutečném izraelském národním zájmu. Otázkou tedy je, v čím zájmu současná izraelská vláda postupuje?

V izraelských médiích se např. objevil rozhovor s uprchlíkem, který ze země utekl na Kypr, ten říká: „Utekli jsme na Kypr, hned jak se v sobotu ozvaly první sirény. Jsme rodina rodičů se čtyřmi dětmi. Má intuice mi napověděla, že to není zase jen další kolo toho, jak jsem měl v posledních 10 měsících pořád nervy nadranc, když jsme žili v zemi, která se zbláznila. Ráno v 10 jsme si koupili letenky a v 5 odpoledne jsme už byli Paphosu. Teď tu jsme a snažíme se uklidnit a začít nový život.“ Mnoho lidí, kteří v posledních desetiletích do Izraele přesídlili, toho teď lituje. Současný charakter a eskalace války má prý povahu, jakou země už generace nezažila, a vymyká se zkušenostem žijících lidí z předchozích proběhnuvších válek.

Většina mezinárodního společenství nechápe, proč je nutno tu válku dále eskalovat místo hledání průchodného řešení, když je těžké v tom hledat obhajobu národních zájmů Izraele. Je to opravdu válka Izraelců, nebo jsou v ní Izraelci jen loutkou těch, kdo tuto zemi chtějí využít k vykolejování procesu eurasijské integrace a vytváření multipolárního uspořádání světa oproštěného od hegemonů?