Diego Fusaro | Disput

Internet jako digitální vězení

Tím, že nám neustále vnucuje možnost být někde jinde a spokojit se s něčím jiným, éra univerzální pomíjivosti oslavuje změnu jako formu svobody a zároveň ji redukuje na donucení k nestabilitě, na zvrácenou formu vynucené plurality.
…
Digitalizovaný prostor, hladký a zdánlivě svobodný, stále více připomíná obrovský chytrý koncentrační tábor, kde jsou subjekty kontrolovány a sledovány, vykořisťovány a šťastné, podvedené do domnění, že se baví a zábavně tráví čas, zatímco ve skutečnosti pracují bez přestávky – a bez jakékoli výměny ekvivalentů – pro neoliberální řád.

Hromadné přistěhovalectví

Doba flexibilní akumulace odpovídá nástupu re-feudalizované a postdemokratické epochy, v níž suverénně rozhoduje nezodpovědná finanční elita, která působí v nejpřísnější anonymitě, v mezisvětí korporací a nadnárodních korporací a ve svém výlučném zájmu.

Procesy de-sovereignace / ztráty suverenity a denacionalizace / odnárodnění, které se staly ústředními po roce 1989 a které se kryjí s Hobsbawmem evokovaným „koncem státu“ (i když by bylo lépe mluvit o liberální refunkcionalizaci státu), odpovídají nezbytným momentům demolice jak do značné míry dokonalých demokracií (dodnes neexistují žádné skutečně demokratické nadnárodní subjekty), tak zbytkové etizující moci politiky, schopné v procesu absolutizace disciplinovat a řídit ekonomiku.
…
Pravice Peněz a levice Vlastnictví má dnes na horizontu po roce 1989 společného nepřítele, kterého lze identifikovat v národním státě, respektive v právním státě. Jak bylo zdůrazněno, shoduje se to s poslední pevností odporu, kterou má anarchokapitalistický globalismus po roce 1989 před sebou.

Na cestě k nové světové válce?

Národní státy vzdorující civilizaci dolaru a přízračným strážcům Práva a Demokracie se jeví jako funkční ekvivalent smysluplných projevů zaniklého komunismu. Stejně jako jeho nejednoznačná a rozporuplná přítomnost v průběhu studené války, tak i dnes samotná přítomnost takzvaných „darebáckých států“ (globální verze brutálních Sullových čistek prováděných humanitárním imperialismem), jejichž často velmi hluboké meze by rozhodně neměly být podceňovány, nadále poukazuje na ne-jedinečný a ne-cílený charakter nomosu ekonomiky; a právě proto umožňuje uvažovat o změně – ať už ve vztahu ke kapitálu, nebo k samotným „darebáckým státům“ -, jehož jménem by bylo možné orientovat jednání a programovat alternativní budoucnost.

Z nepovrchního pohledu na schéma globálních mocenských vztahů spočívá hlavní funkce rezistentních národních států v tom, že udržují při životě myslitelnost konfliktu a antikapitalistické akce, odmítají západní homologaci a stále udržují otevřené dveře k alternativní budoucnosti, zprostředkované přepolitizováním ekonomiky, novým okouzlením světa a znovuotevřením horizontu budoucnosti.

Internet jako digitální vězení

Hromadné přistěhovalectví

Na cestě k nové světové válce?

/ Zpravodaj

/ Štítky

/ Nejčtenější

Poslední 3 měsíce

Poslední rok

/ Archiv

/ Poslední komentáře