Přehodnocení racionality v měnícím se světovém řádu

Ačkoli Hegelovo tvrzení, že dějiny světa se pohybují z východu na západ – s Evropou jako vrcholem dějin a Asií jako jejich úsvitem – bylo možná poněkud přehnané, současné globální dění, zdá se, ohlašuje nový začátek světových dějin, který opět sleduje dráhu slunce.

V tomto kontextu získává kniha J. N. Mohantyho „Reason and Tradition in Indian Thought“ (1992) nový význam. Mohanty rozebírá falešnou dichotomii mezi racionalitou a tradicí a tvrdí, že indická filozofie je hluboce racionální, přičemž zůstává zakotvena v živém kulturním a duchovním rámci. Trváním na univerzálnosti rozumu napříč civilizacemi Mohanty podkopává epistemický monopol, který podpořil unipolaritu.
~~~~~~~~~~~~

Izrael se poněkud vymkl kontrole

Obsah:

  1. Kyle Anzalone: Trump si myslí, že se Izrael poněkud vymkl kontrole
  2. Mera Aladam: Pobouření, když Izrael vrátil palestinská těla v „otřesném stavu“
  3. Jewish Voice for Peace: Porušené příměří + miliony protestují proti Trumpovi

Hitlerismus, trumpismus, netanjahuismus, lepenismus, macronismus

Odkazy na 30. léta 20. století se množí. Úpadek americké demokracie nás zdá se vrací k úpadku německé Výmarské republiky. Trump svým potěšením z násilí a lží, svým využíváním zla nás neodolatelně vrací k Hitlerovi. V Evropě vzestup hnutí klasifikovaných jako krajně pravicová nás nutí k pohledu zpět na naši historii.

Západní společnosti se však již příliš nepodobají tomu, čím byly ve 30. letech. Jsou zestárlé, konzumní, terciární, ženy jsou emancipované, osobní rozvoj nahradil stranickou příslušnost. Jaký je vztah k společnostem 30. let: mladým, skromným, průmyslovým, dělnickým, mužským, stranicky organizovaným? Právě tento socio-historický odstup mě vedl k tomu, že jsem dosud považoval za a priori neplatnou paralelu mezi „extrémní pravicí“ současnosti a minulosti.

Trump, decoupling a etruská nevěsta

Moderátor Alexander Bukarev: Začneme tím nejžhavějším tématem, protože právě teď, v těchto minutách, probíhá v Izraeli projev Donalda Trumpa v Knessetu. Dá se říci, že jde o jakousi pauzu nebo bod zlomu v konfliktu mezi Izraelem a HAMASem. První otázka: jak dlouho vydrží tato dohoda mezi Izraelem a HAMASem, kterou Trump velkoryse a hlasitě nazývá koncem války, a hlavně, komu je v první řadě prospěšná, pokud mluvíme o událostech v Izraeli a na území Gazy?
Alexander Dugin: K čemu jsou oběti? Palestinci se vracejí do Gazy v palestinském státě uznaném Západem. HAMÁS možná složí zbraně, ale je to jejich triumf – bojovali za nezávislost a přiblížili se k ní. Netanjahuova mesiášská logika, který rozpoutal válku pod vlajkami Mesiáše, se zhroutila. Írán navzdory úderům zůstává neporazitelný. Jeho patriotismus zesílil, požadavky na ženy se zmírnily – v Teheránu se stále častěji setkáváme s ženami bez hidžábu. Většina zemí je proti Netanjahuovi, Západ je rozdělen: globalisté, Soros, demokraté ho odmítají, Trump ho podporuje, ale ne bezvýhradně. Vede pět až šest front, aniž by kteroukoli z nich dovedl do konce, ale hájí své zájmy. Hlavní je, že dokázal, že není loutkou Izraele, jak ho obviňovali. Dosáhl ukončení války v Gaze, ale nejde o trvalý mír. Netanjahu a mesiášské lobby se s tím těžko smíří – je to jejich porážka.

Tragédie naší zahraniční (ne)politiky

Vláda doplatila na to, že sama je kompromisem z kompromisů. Prvním kompromisem byla koalice Spolu. Dalším kompromisem pak byla pětikoalice. Přičemž většina zúčastněných stran, at´z naivity, z oportunismu, nebo z neznalosti, podléhá prvoplánovému a jednoduchému euronadšenectví. Směr byl už na začátku jasný: žádné konfrontace, žádné blokace, žádné protesty na Radě EU. Hlavním imperativem činnosti této vlády bylo, aby byla dobře zapsaná v Bruselu, aby všichni říkali „s českou vládou nemáme žádné problémy, s nimi se vždycky dohodneme“. Tento přístup se pak materializoval v některých případech během předsednictví ČR v Radě EU, kdy vláda ucukla jak pokud šlo o Green Deal, tak pokud šlo o migrační politiku a pomohla dohodnout opatření, proti nimž ted´sama protestuje. A byla to opatření, která jednoznačně škodí české ekonomice a české veřejnosti.

Dohody Ruska a Sýrie

Po první návštěvě syrského ministra zahraničí Ahmada Šara v Rusku byly oznámeny dohody týkající se základen, zbraní a infrastruktury

K setkání došlo téměř rok poté, co rebelové vedeni Šarem svrhli bývalého syrského prezidenta Bašára al-Asada. Setkání se konalo uprostřed zpráv naznačujících, že obě strany se možná blíží dohodě o osudu ruských základen v Sýrii a dalších důležitých záležitostech.