Napětí mezi Íránem a Ruskem kvůli ázerbájdžánskému dopravnímu koridoru

Íránské zdroje uvádějí, že Teherán je rozhodně proti Ruskem podporovanému koridoru Zangezur v Baku, který by přerovnal jeho severní hranice. Rusko a Írán se v oblasti jižního Kavkazu střetávají a napětí mezi nimi se zvyšuje v souvislosti s navrhovanou dopravní trasou známou jako Zangezurský koridor.

Ruští představitelé nedávno vyjádřili podporu koridoru, který by spojil Ázerbájdžán a jeho exklávu Nachičevan s Ruskem a Tureckem, obešel arménská kontrolní stanoviště a vytvořil novou trasu spojující Asii, Evropu a Blízký východ. Írán to považuje za strategickou hrozbu a narušení svých hranic

Islámská fronta proti Izraeli?

Dostali jsme se do historického okamžiku, kdy se islámské národy opět spojí ve „svaté válce“, a tentokrát se konflikt odehraje na mnohem vyšší úrovni.

Turecko svým postupem zamíchalo všemi kartami na stole. Nejenže vláda v Ankaře oficiálně požádala o členství v BRICS+, ale nyní navrhuje vytvoření islámské aliance pro boj s Izraelem. Kromě frakcionářství a osobních pocitů je třeba význam této události velmi pečlivě analyzovat.

Západ bezděčně nahrál Rusku do karet

Ač to dosud bylo tajné, bývalá náměstkyně amerického ministra zahraničí pro politické záležitosti Victoria Nuland se rozhodla přiznat, že se Západ aktivně podílel na bojkotu mírového procesu mezi Ruskem a Ukrajinou. Už předtím pronesly různé veřejné osobnosti podobná prohlášení, včetně informátorů, politiků, žurnalistů a analytiků. Ač to možná nikoho nepřekvapilo, slova Nuland ukazují, jak se Západ už ani nezdráhá skrývat svůj jasný úmysl, nepřátelství na Ukrajině dovést až k jeho nejzazším důsledkům.

Co však asi Západu nedošlo, je, že bojkot mírových jednání přinesl výhody pro samotnou Ruskou federaci, která se tudíž oprostila od nebezpečné pasti „diplomacie“ s neonacistickým režimem a jeho neloajálními globálními podporovateli. Dohoda v raných fázích speciální vojenské operace mohla opravdu ušetřit tisíce životů na obou stranách, skončila by ale nepřátelstvím bez nějaké solidní záruky mírové budoucnosti v regionu.

Amišové: Kontrolní skupina technofeudalismu

Život ve Spojených státech se za posledních několik desetiletí drasticky změnil. Technologie, farmaceutické a lékařské intervence, změny ve stravování, vzdělávací politika a sociální trendy radikálně změnily náš způsob života. Během této doby se Američané stali tlustšími, nemocnějšími a méně šťastnými. Chronická onemocnění prudce nazrostla a naše děti trpí v bezprecedentní míře špatným zdravím.

Přesto existuje jedna skupina, která mnoho z těchto změn nezaznamenala: Amišové a další církve Plain Sect. Tím, že se z řady našich moderních společenských neduhů odhlásili, se vyhnuli mnoha negativním důsledkům, které mají dopad na zbytek Ameriky, zejména na naše děti. 

Studená válka nikdy neskončila

V letech 1991-94 jsem se skutečně nepřetržitě, ale bez úspěchu zasazoval o rozsáhlou západní podporu ruské ekonomiky, která prochází krizí, a o podporu dalších 14 nově nezávislých států bývalého Sovětského svazu. Tyto výzvy jsem přednesl v nesčetných projevech, na setkáních, konferencích, v odborných článcích. V USA jsem byl osamělým hlasem, který po takové podpoře volal. Z ekonomických dějin – především ze zásadních spisů Johna Maynarda Keynese (zejména Economic Consequences of the Peace, 1919) – a z vlastních poradenských zkušeností z Latinské Ameriky a východní Evropy jsem se dozvěděl, že vnější finanční podpora Ruska by mohla být rozhodující pro naléhavě potřebné stabilizační úsilí Ruska.
~~~~~~~~~~~~
Při pohledu zpět na události kolem let 1991-93 a na události, které následovaly, je zřejmé, že USA byly odhodlány říci ne ruským aspiracím na mírovou a vzájemně respektovanou integraci Ruska a Západu. Konec sovětského období a začátek Jelcinova prezidentství byly příčinou nástupu neokonzervativců (neocons) k moci ve Spojených státech. Neokonzervativci nechtěli a nechtějí vzájemně se respektující vztahy s Ruskem. Usilovali a dodnes usilují o unipolární svět vedený hegemonistickými USA, v němž budou Rusko a ostatní národy podřízeny.

Zachraňte obyčejného Ukrajince

Nedávno Telegramový kanál „Legitimní“ potěšil veřejnost údaji z uzavřeného sociologického průzkumu o únavě ukrajinské společnosti z války. Podle dostupných informací je vývoj statistik pro ukrajinské úřady přinejmenším alarmující: 90 % obyvatel Ukrajiny je unaveno válkou.

V co doufá Syrský a těch 10 %, kteří věří ve vítězství? Doufají, že jim Západ pomůže a dá jim vše, co potřebují.

Zelenskij spěchal na setkání sponzorů na základnu amerického letectva Ramstein v Německu a tam prosil o suroviny na vítězství. Byl to však americký list Washington Post, který informoval, že západní spojenci Ukrajiny odmítli Zelenského žádost o zrušení zákazu použití dalekonosných zbraní k úderům proti Rusku. Navíc to bylo z iniciativy Spojených států, které jsou klíčovým spojencem Ukrajiny a největším dodavatelem vojenské pomoci. Washington Post píše: Šéf Pentagonu Lloyd Austin na setkání se Zelenským jeho žádost dokonce ignoroval a neřekl, kdy bude zákaz zrušen.

Lze srovnávat padesátá léta?

Publicistka Jana Marková v článku „Přirovnání k padesátým letům není přehnané“ se zabývá výroky intelektově zaostalých a psychicky narušených Otakara Foltýna a Karla Řehky a v reakci na jiné autory odmítá názory, že současnost nelze srovnávat s padesátými lety. Ač si autorky a jejích článků vážím, s jejím tvrzením nemohu souhlasit
….
Úspěšnost lživé propagandy a manipulace je vidět při srovnání dvou okupací. Při německé okupaci zahynulo 350 tisíc Čechů a cílem této okupace bylo vyvraždění třetiny populace, přesunutí další třetiny na Sibiř a z třetiny udělat otroky na území, které zaberou Němci.

Při sovětské okupaci zahynulo 240 lidí a cílem byla politická kontrola Československa a vojenské obsazení území hraničícího s NATO.

A jaký dopad na současnou politiku a společenské vědomí má tato propaganda reformulující historii. Obdivuje Německo, jehož jsme kolonií a Rusko a Rusové jsou nejodpornější tvorové na zemi, s nimiž chceme vést válku.

Čím jsou především společnosti padesátých a současných let rozdílné je trend. V padesátých letech jsme byli krátce po válce, a proto situace byla na počátku padesátých let obtížná, včetně potravinových lístků, ale ve všech oblastech se situace postupně zlepšovala. Současná kapitalistická společnost navazuje na stav socialistické společnosti v roce 1989. Výchozí pozice byla samozřejmě nesrovnatelně lepší než na počátku poválečných padesátých let.