Pravda je jako voda – cestu ven si najde vždycky

Od krvavého protiústavního puče v Kyjevě a běsnění pohrobků Stěpana Bandery v Oděse v roce 2014 západní mediální mainstream tají skutečnou charakteristiku nového „poeuromajdanového“ režimu vládnoucího na Ukrajině. Zpočátku byly události v Kyjevě, Oděse a na Donbasu, který zcela po právu odmítnul setrvat v jednom státním svazku s vůči sobě nepřátelsky se vymezujícím režimem, natolik výbušné a nepřehlédnutelné, že proamerické vlády a jejich média nemohly informace skrýt úplně. Takto ke zkreslení situace muselo postačit jejich prosévání a maximální změkčování skutků nového režimu v Kyjevě.

Vzhledem k tomu, že velké západní tiskové agentury plně ovládají celý západní mediální mainstream, který nadto důsledně spolupracuje s místními proamerickými mocenskými strukturami, nezbylo z pravdivé charakteristiky kyjevského režimu a ze skutečných příčin následné války na Ukrajině vůbec nic. Nadvláda západního mainstreamu je v mediálním prostoru absolutní, takže informace z druhé strany na Západ takřka nepronikají. Co nevykryje proamerická propaganda, to zničí zásahy do svobody slova označované jako „boj s dezinformacemi“.

Nejasný význam ukrajinské ofenzívy u Kurska

Je překvapivá ukrajinská protiofenzíva do Ruska kritickým bodem války, bezvýznamnou vedlejší akcí, nebo strategickým chybným krokem Kyjeva? Z krátkodobého hlediska byla většinou úspěšná, ale důležitý je střednědobý a dlouhodobý horizont. Má to širší důsledky pro politiku Západu vůči Rusku obecně a pro válku na Ukrajině konkrétně?

Od ruské invaze v únoru 2022 se válečné štěstí několikrát přesunulo tam a zpět a žádný vnější pozorovatel nemá ve všem pravdu. Z tohoto důvodu je na místě jistá dávka pokory. Stejně jako u většiny válek nelze přesně určit, kde by mohl být bod zlomu každé strany, ať už z hlediska schopností, nebo odhodlání, a je těžké předvídat, jak budou třetí strany reagovat na nový vývoj. Přesto nevidím příliš důvodů, proč si myslet, že vpád Ukrajiny do Kurské oblasti bude mít na její osud významný pozitivní dopad.

Problémem není jen přetrvávající nebezpečí eskalace v důsledku probíhající války. Měli bychom si položit otázku, zda nám morálně vyhovuje pomáhat válečnému úsilí, jehož deklarované cíle jsou pravděpodobně nedosažitelné, a zároveň se vyhýbat serióznímu diplomatickému úsilí o ukončení bojů. Pravděpodobným výsledkem naší současné politiky je, že bude umírat více lidí bez zjevného politického cíle. Prosazování vyjednávání o řešení rusko-ukrajinské války je jedním z těch případů, kdy se vlastní zájem a morálka snoubí. Západ a Ukrajinci se vzdali příležitosti zabránit této válce nebo ji ukončit jednáním a nedávný vojenský úspěch Ukrajiny by měl být vnímán jako příležitost k zahájení seriózních rozhovorů o příměří, nikoli jako záminka k prodlužování nákladné války, kterou Ukrajina může přežít, ale pravděpodobně ji nevyhraje.

Zelenskyj se vysmívá indickým pokusům o diplomacii

Sedmihodinová cesta indického premiéra Nárendry Módího na Ukrajinu 23. srpna – šest týdnů poté, kdy se v Moskvě setkal s ruským prezidentem Vladimirem Putinem – vzrušila mnoho úředníků v Novém Dillí.

Když Módí Kyjev opustil, uspořádal Volodymyr Zelenskyj maratonový brífink s indickými médii a neponechal žádný prostor pro jakékoli indické protiargumenty. Brífink podvrátil optiku, kterou se Nové Dillí snažilo vytvořit, a celý průběh návštěvy pozměnil. Indičtí představitelé byli rozhořčeni.

Systém člověku vlkem

„Liberální organizace společnosti se zakládá na myšlence, že máme právo konat cokoli, co nezasahuje do svobody druhého člověka. I když se jedná o nesmírně přitažlivou myšlenku, není jasné, kdo určí hranici, jejímž překročením někdo porušuje naši svobodu. A protože to není automaticky dáno, někdo to musí rozhodnout. A protože jsme za tím účelem nikoho neurčili, v každodenním životě stále zakoušíme, že rozhoduje ten nejsilnější. Neustále zakoušíme, že po slabých se šlape. Spory ohledně přijetí principu vzájemné svobody se nerozhodují podle nějakého abstraktního principu spravedlnosti, nýbrž podle zásady, že pravdu má vždy ten nejsilnější.“

S tímto popisem fungování „reálné liberální demokracie“ by jistě souhlasili například kritici oligarchizace demokracie, ekologičtí aktivisté, zastánci aktivního občanství, obránci práva na spolurozhodování občanů o krajině a městském prostoru; a také ti, kdo vidí největší hrozbu pro demokracii v nerovné směně mezi globálním Severem a globálním Jihem.

Souhlasili by ale i potom, co by se dozvěděli, že jde o úryvek z projevu na univerzitě Bálvanyos „zlopověstného muže Evropské unie“ Viktora Orbána?

Západní média mohou být právně odpovědná za svou roli v genocidě v Gaze

Bezohlednost izraelské mašinérie při genocidě v Palestině a přímá spoluúčast USA, Spojeného království a dalších západních vlád jsou dva klíčové pilíře hrůz páchaných na palestinském lidu (a v útocích na obránce lidských práv po celém světě).

Existuje však základní třetí pilíř: role spolupachatelů západních mediálních korporací vědomě šířících izraelské dezinformace a propagandu, ospravedlňujících válečné zločiny a zločiny proti lidskosti, dehumanizující Palestince a zatemňující informace o genocidě na Západě. Z hlediska mezinárodního práva v oblasti lidských práv by takové akce mohly a měly podléhat sankcím. A existují historické precedenty.

Klaus Schwab varuje před „érou šokových událostí“

World Economic Forum (Světové ekonomické fórum, WEF) je dobře financovaná organizace, kterou mnozí považují za teroristickou, které je dovoleno bez následků způsobovat chaos v celosvětové populaci. Klaus Schwab a jeho „fórum“ roky hlásají, jak změní životy mas, ale všichni přimhouří oči. Řekli nám, že budeme jíst brouky, řekli nám, že nebudeme nic vlastnit, už nějakou dobu varují před svými zlověstnými plány. WEF infiltrovalo vládní kabinety a změnilo levicovou stranu politiky v každé jedné západní zemi. Nedávno vydal WEF zlověstný článek varující, že se v blízké budoucnosti musíme připravit na „éru šokových událostí“.

Mark Zuckerberg se v dopise „vyzpovídal“ ​​o vměšování Facebooku do voleb a o pandemické cenzuře

Generální ředitel Facebooku Mark Zuckerberg v pondělí řekl soudnímu výboru Sněmovny, že nyní lituje hlavní role, kterou jeho společnost sehrála nejen při pomoci administrativě Biden-Harris cenzurovat chráněný projev Američanů, ale také při potlačování kritických informací před volbami v roce 2020.

Ačkoli není jasné, zda bude Zuckerbergovo přiznání mít nějaké důsledky v reálném světě – například ovlivnit soudní spor Roberta F. Kennedyho Jr. o cenzuru s administrativou Biden-Harris – výbor přesto charakterizoval jeho dopis jako „velkou výhru pro svobodu projevu“.

Fiala se poučil od Husáka

Srpen 1968 může dodnes být poučením. Lenka Procházková, signatářka Charty 77, dcera spisovatele Jana Procházky, aktéra Pražského jara, nachází historické paralely k dnešní EU i v dokumentu Poučení z krizového vývoje, který se po 21. srpnu stal základem normalizačního režimu. Po invazi 1968 se držel krok, dnes zase, říká. Právě ze zmíněného husákovského „Poučení“ se dle ní poučil Petr Fiala.

Rozhovor pro Parlamentní listy vyšel 21. srpna 2024.