Proč chtějí zabít Trumpa

V souvislosti s konfliktem mezi Trumpem a „hlubokým státem“, který dospěl až ke krveprolití, na sebe upozorňuje takzvaný „Projekt 2025“ – strategie hlubokých reforem ve Spojených státech, kterou předložila konzervativní The Heritage Foundation.
Právě tímto projektem strašil Biden své voliče pouhý den před střelbou v Pensylvánii. Je opravdu tak děsivý?

Cílem Projektu 2025 není podle prohlášení nic menšího než „dekonstrukce administrativního státu“ ve Spojených státech. Tedy téhož Deep State, který zapletl Trumpa do jeho prvního funkčního období a který, jak je nyní jasné, umožnil – ne-li přímo zorganizoval – střelbu v Butleru 13. července.

Ivo Šebestík: eseje a komentáře, červenec 2024

Evropané se probouzejí většinou hodně pomalu (22.7.2024)
Malý slovníček znásilněných pojmů 1. a 2. (13.7.2024; 15.7.2024)
Konec čistého štítu národa (12.7.2024)
Návrat k feudalismu není levicová politika (5.7.2024)
Evropa má platit za bezpečí tomu, kdo jí zajistil nebezpečí (2.7.2024)

Šéf OSN pro lidská práva odsoudil nové kroky k rozšíření izraelských osad

ŽENEVA (8. března 2024) – Šéf OSN pro lidská práva Volker Türk dnes vyjádřil politování nad posledními kroky Izraele na okupovaném Západním břehu Jordánu a uvedl, že drastické urychlení výstavby osad zhoršuje dlouhodobé vzorce útlaku, násilí a diskriminace Palestinců.

„Zprávy z tohoto týdne, že Izrael plánuje výstavbu dalších 3 476 osadnických domů v Maale Adumim, Efratu a Kedaru, jsou v rozporu s mezinárodním právem,“ řekl Türk.
K zakládání a pokračujícímu rozšiřování nelegálních izraelských osad dochází současně s vysídlováním Palestinců v důsledku násilí ze strany izraelských osadníků a státu, jakož i v důsledku nuceného vystěhovávání, nevydávání stavebních povolení, demolice domů a omezování pohybu Palestinců.

„Západní břeh Jordánu se již nachází v krizi. Násilí ze strany osadníků a porušování práv souvisejících s osídlováním však dosáhlo nové šokující úrovně a hrozí, že zlikviduje jakoukoli praktickou možnost vytvoření životaschopného palestinského státu,“ uvedl Türk.

Zpráva upozorňuje na dramatický nárůst intenzity, závažnosti a pravidelnosti izraelského osadnického a státního násilí vůči Palestincům na okupovaném Západním břehu Jordánu, včetně východního Jeruzaléma, zejména od 7. října 2023, což urychluje vysídlování Palestinců z jejich území.

+ infografika

Prohlášení NATO a smrtonosná strategie neokonzervatismu

Roku 1992 americká zahraniční politika výjimečnosti přeřadila na rychloběh. USA na sebe vždy pohlížely jako na vyvolený národ předurčený k vůdcovství a zhroucení Sovětského svazu v prosinci 1991 přesvědčilo skupinu zapálených ideologů, kteří se stali známí jako neokonzervativci, že by teď měly USA vládnout světu jako nezpochybnitelná jediná supervelmoc. I přes nesčetné zahraničně politické katastrofy z rukou neokonů pokračuje Prohlášení NATO 2024 v protlačování této agendy, čímž svět tlačí blíže k jaderné válce.

Proč je úkolem zpravodajských médií nás vychovávat

Při raketových úderech v rozmezí několika dnů zahynulo velké množství Palestinců a Ukrajinců. Rozdílné zacházení médií s těmito srovnatelnými událostmi je vodítkem k tomu, k čemu média ve skutečnosti slouží.
První takovou událostí byl izraelský letecký útok 6. července na školu v Gaze, kde se palestinští civilisté včetně dětí ukrývali před několikaměsíčním řáděním izraelské armády, která povraždila mnoho desítek tisíc Palestinců a zničila většinu domů a infrastruktury této enklávy.

Masivní rozsah smrti a ničení v Gaze přiměl Světový soud, aby Izrael postavil před soud za genocidu – ne že byste to z mediálního pokrytí poznali. Případ genocidy proti Izraeli se z velké části vytratil z paměti.

Druhou událostí byl 8. července ruský letecký útok na nemocnici v Kyjevě. Byl součástí vlny útoků na ukrajinské cíle, při nichž ten den zahynulo 36 Ukrajinců.
Již samotný fakt, že zabití 36 ukrajinských civilistů přitáhlo tolik pozornosti a zájmu západních médií ve více než dva roky staré válce, když v Gaze denně umírá mnohem více palestinských civilistů, kterým naše vlády přímo pomáhají, a toto vraždění je novějšího původu, je výmluvný sám o sobě.

Potřebujeme racionální diskusi o ruské hrozbě

Pochopení záměrů potenciálního protivníka je jednou z nejdůležitějších a zároveň nejobtížnějších výzev, kterým každý státník čelí. Podcenění agresivního záměru státu může odradit od obezřetných obranných příprav nezbytných k odvrácení války, jak se to stalo v předehře druhé světové války. Jeho přecenění může způsobit cyklus stále hrozivějších vojenských opatření, která se ve spirále zvrhnou v konflikt, o který ani jedna strana nesnažila, jak se to stalo před první světovou válkou.

Nalezení rovnováhy je zásadní pro předpoklady ruských záměrů vůči NATO. Správná rovnováha mezi odstrašováním a diplomacií je zvláště důležitá vzhledem k obrovskému ruskému arzenálu jaderných zbraní, který činí riziko jakéhokoli sestupu do přímého konfliktu mezi Ruskem a NATO potenciálně existenční.

Rusko nemá v úmyslu zaútočit na Evropu

Od začátku listopadu 2022 si Američané uvědomovali, že válka je prohraná, a naléhali na Zelenského, aby jednal s Ruskem. Počítali s tím, že masivní sankce na začátku roku 2022 přinesou Rusku kolaps a porážku, ale brzy pochopili, že to nebude fungovat. Naléhali proto na Zelenského, aby s Rusy zahájil jednání. 
Nechtěli Ukrajinu opustit a dodávali jim zbraně, protože nemohli ustoupit. Pro USA však bylo počátkem roku 2023 jasné, že ukrajinská protiofenzíva nebude úspěšná. Jak vysvětluji ve své knize, byli to Evropané, kdo byl nejfanatičtější.
U nás se na současné situaci přímo podíleli tři aktéři: zpravodajské služby, které byly (a stále jsou) neschopné pochopit situaci, novináři, z nichž se stali propagandisté, a politici, jejichž míra neznalosti, nekompetentnosti a intelektuální kapacity by nás měla znepokojovat. Na druhé straně se evropští voliči nemýlili!

Problém spočívá v tom, že Západ nemá žádná kritéria, která by definovala, co by mohlo být úspěchem. Protože nemá definovaný cíl, nemá ani strategii, jak ho dosáhnout, a proto nemůže definovat, co by mohlo být vítězství. To se mimochodem stalo v dubnu 2024, kdy ministr obrany Lloyd Austin při slyšení před senátním výborem pro ozbrojené síly nedokázal formulovat, co by mohlo být vítězstvím pro Ukrajinu.
Nakonec to není žádné překvapení, protože takto naši politici a armáda řídí naše země už čtvrt století!