Téma: Rusko | Disput

Petr Drulák: levice, konzervativismus, křesťanství, islám, Putin, Ukrajina a Orbán

Svatopluk: levicový, vlastenecký, konzervativní? – Sociální spravedlnost – Konzervativismus – LGBT – Národovectví – Křesťanství a pohanství – Český národ – Morava, Slovensko – Islám – Ukrajina – Puč: fašisté + USA – Mohl Putin jednat jinak? – Proč válka trvá? – Mohou Rusové zaútočit na Západ? – Mír a spravedlnost – Trump – Vystoupit z NATO? – Orbán, Erdogan, Rumunsko, Czexit? – Izrael – Veřejnoprávní média – Co s Putinem a Ukrajinou?

Americký zákon by zrušil dodávky a používání ATACMS

Návrh zákona, který Sněmovně reprezentantů USA předložil poslanec Clay Higgins (R-LA), zakazuje USA posílat na Ukrajinu rakety dlouhého doletu ATACMS s cílem útoků na Rusko.

Vzhledem k tomu, že k jejich odpalování z ukrajinského území je zapotřebí amerického personálu a amerických satelitů, považuje to Moskva za přímý útok USA na Rusko, uvádějící ho do válečného stavu s USA, což může vést k jadernému konfliktu.

Aby byl potenciál jaderného konfliktu odstraněn, požaduje legislativní návrh ukončení útoků ATACMS na Rusko.

2x čtení o knihách

OBSAH

„Pozice síly“ již pro Západ a Ukrajinu neexistuje

„Vyjednávat z pozice síly“ je oblíbené klišé Západu. Pochopitelně, je to docela užitečná krátká fráze: Slouží k zakrytí opaku skutečného vyjednávání, totiž vulgárního vydírání a hrubého vnucování podmínek fait-accompli, podpořených silou a hrozbami síly.

Například rozšiřování NATO po konci studené války bylo řešeno tímto způsobem: „Ale my jsme ochotni mluvit,“ opakoval Západ stále Rusku, „a mezitím budeme dělat přesně to, co chceme a vy jděte s vašimi námitkami, zájmy a bezpečností do háje.“

Zdálo se, že tento přístup „funguje“ – pro nedostatek lepších termínů – dokud bylo Rusko oslabené neobvykle hlubokou politickou, ekonomickou, sociální, vojenskou a vlastně i duchovní krizí, která provázela konec Sovětského svazu a vydrželo to tak zhruba deset let.

Vizualizace hroutících se frontových linií Ukrajiny během neustálého ruského postupu

Jak už jsme to rozebírali dříve, Bílý dům v současnosti zařizuje ‚ohromný nárůst‘ dodávek výzbroje na Ukrajinu, přestože je jen 50 dnů do nástupu nově zvoleného prezidenta Trumpa do úřadu. I tento týden oznámily USA 725 milionů $ další pomoci, přičemž jde o poslední balíček pro Ukrajinu vytažený přímo ze skladů USA.

Patří do něho i druhá dodávka protipěchotních min a přichází to ve stejný den, kdy i Německo přišlo s dalšími 680 miliony $ pomoci Ukrajině. Západní spojenci prohlásili, že chtějí, aby se Zelenskyj a Ukrajinské síly ocitli v co nejvýhodnější pozici před nevyhnutelně nadcházejícím vyjednáváním o ukončení války (což Trump opakovaně od prvního dne své druhé administrativy sliboval). Zůstává však základní otázka, co dobrého tohle překotné zaplavení více zbraněmi přinese, když skutečným problémem je hroutící se lidská síla Ukrajiny? K ilustraci reality rychlého ruského postupu v několika posledních měsících…

O čem to všechno je? Je jaderná válka opravdu tak nebezpečná?

Jsme ve druhé studené válce. Ti, kteří si myslí něco jiného, pravděpodobně žili pod kamenem. Bohužel, ten kámen nikoho nezachrání a poznáme to podle změny rétoriky. Konkrétně v předchozích desetiletích byla jaderná válka v myslích většiny lidí pouhou hypotézou, krajně nepravděpodobnou vyhlídkou, o které jsme mohli mimochodem diskutovat, teoretizovat, uvažovat, jak by se mohla odehrát atd. Byla to skutečně pečlivá práce, která zahrnovala enormní množství pohyblivých částí a dalo by se dokonce tvrdit, že to byla zábava, jak dokazovala četná masmédia, která to používala jako své hlavní téma. Ať už jde o postapokalyptický scénář, moderní válku, která se vymkla kontrole nebo něco v tomto smyslu, je to docela prominentní ve filmech, televizních pořadech, videohrách atd. Jen si představte oblíbené figurky, jako je franšíza Mad Max, Fallout série nebo Metro, některé tituly jako Call of Duty atd., jak se náhle stávají realitou. Jistě děsivá představa.

Orešnik a ticho po pěšině

Narozeniny autora (21. listopadu) jsem si připomenul v Bad Gastein s písemnými a telefonickými přáními spřízněných duší, přátel a osobním dopisem pana starosty Norberta Ellmauera. Vše bylo zabaleno v poslání prezidenta Putina, které mimo jiné určilo čas splnění přání čtenářů reagovat na dění ve světě. V dnešním příspěvku zhodnotím předběžné výsledky nového ruského raketového systému, nezodpovědného ticha výkonné moci v ČR a odvlékání pozornosti občanů médii s pomocí nevýznamných problémů s vysokým obsahem emocí, závisti a hlouposti.

Za prvé ukázalo se, že Rusko skutečně může používat různé typy zbraní, aniž by to vedlo k použití jaderných zbraní, bez ohledu na to, jak kolektivní Západ se snaží vyprovokovat Rusko. Za druhé, pokud to bude nutné, Rusko použije své strategické jaderné síly. O tom by neměli pochybovat žádné vlády, včetně tzv. spojenců v NATO a EU. Za třetí, naděje, že Putin blafuje, když varuje před existencí systémů nejaderných zbraní v dostatečném množství (kolik jich je státní tajemství) se ukázaly jako marné, mylné a životu nebezpečné pro občany celé Evropy.

Putin stoupá po eskalačním žebříku

Putin ve čtvrtek[21. listopadu] překvapil svět, když promluvil k národu, aby ho informoval, že Rusko ráno otestovalo novou hypersonickou raketu středního doletu při útoku na proslulý průmyslový komplex ze sovětské éry v ukrajinském městě Dněpropetrovsk. Vysvětlil, že to byla reakce na to, že USA a Velká Británie nedávno umožnily Ukrajině používat jejich rakety dlouhého doletu dovnitř Ruska. Jejich rozhodnutí podle jeho slov vyústilo v zástupnou válku NATO-Rusko na Ukrajině, která „nabyla prvků globální povahy“.

Ukrajinská otázka a Trumpova administrativa

Když říkáme, že celá Ukrajina by měla být součástí jednotného ruského prostoru, neklademe extrémně přehnané požadavky. Není to maximalismus. To, čím Ukrajina dnes je, je neslučitelné se samotnou existencí Ruska. A pokud tento problém znovu zmrazíme, dokonce i tím, že do našich administrativních hranic zahrneme všechny naše nové entity, ani to nic nevyřeší. Znovu se vyzbrojí a zaútočí. A nikdo nemůže a nechce dát žádné záruky, že to neudělají.
…
A opět, žádný extremismus – jen chladné zákony geopolitiky, jasně popsané na obou stranách: u nás i u Brzezinského. Obecně je odtržení Ukrajiny od Ruska imperativem celé atlantistické školy geopolitiky od jejího založení – od McKindera (a dokonce i dříve). Je to prostě zákon. Pro euroasijskou školu platí opačný axiom: Ukrajina buď bude ruská, nebo nebude ani ona, ani Rusko, a obecně nebude nikdo jiný.

Nyní se rýsuje velmi subtilní a delikátní situace. U Bidena a globalistických fanatiků bylo vše jasné. Vznášeli vůči nám nepřijatelné požadavky a naše požadavky se jim zdály nepřijatelné. S Trumpem je to něco jiného. To, co v jeho očích vypadá jako „dárek“, bude v našich očích vyhlášením války.

« Starší příspěvky

Další příspěvky »

Petr Drulák: levice, konzervativismus, křesťanství, islám, Putin, Ukrajina a Orbán

Americký zákon by zrušil dodávky a používání ATACMS

2x čtení o knihách

„Pozice síly“ již pro Západ a Ukrajinu neexistuje

Vizualizace hroutících se frontových linií Ukrajiny během neustálého ruského postupu

O čem to všechno je? Je jaderná válka opravdu tak nebezpečná?

Orešnik a ticho po pěšině

Putin stoupá po eskalačním žebříku

Ukrajinská otázka a Trumpova administrativa

/ Zpravodaj

/ Štítky

/ Nejčtenější

Poslední 3 měsíce

Poslední rok

/ Archiv

/ Poslední komentáře