Miluji Evropany, ale toto se musí změnit. J. D. Vance poslal zásadní vzkaz

Rozhovor JD Vance: My message to Europe America doesn’t want a vassal continent vyšel na serveru UnHerd 15. dubna 2025. Deník Parlamentní listy o něm referoval 20. dubna 2025.

Vanceova odpověď: ano, pokud budou evropští lídři připraveni zaujmout nezávislejší roli na mezinárodní scéně a budou více reagovat na své vlastní voliče, zejména pokud jde o otázku přistěhovalectví.

„Miluji Evropu,“ říká mi Vance v rozsáhlém rozhovoru ze své kanceláře v Západním křídle a ukazuje svou diplomatickou stránku, která nebyla vždy v centru pozornosti. „Mám rád Evropany. Opakovaně jsem řekl, že si myslím, že americkou kulturu od evropské nelze oddělit. Jsme do značné míry produktem filozofií, teologií a samozřejmě migračních vzorců, které přišly z Evropy a které odstartovaly vznik Spojených států amerických.“

Evropští vůdci jsou jiná věc. Vezměme si ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského, který Vance v nedávném rozhovoru pro americký televizní pořad 60 minutČesky obvinil, že „nějakým způsobem ospravedlňuje“ ruskou invazi do jeho země.

Vance říká: „Jsme velmi frustrovaní – ‚my‘ znamená já, prezident a určitě celá Trumpova administrativa – z toho, že evropské obyvatelstvo stále volá po rozumnější hospodářské a migrační politice, a evropští lídři ve volbách stále procházejí a stále nabízejí evropským národům opak toho, pro co zřejmě hlasovali.“

Imigrace je jádrem Vanceovy hmatatelné frustrace z evropských lídrů. Tvrdí, že stejně jako ve Spojených státech je politika otevřených hranic, nadiktovaná shora, pro důvěru v demokracii jedovatá. Jak poznamenává, „celý demokratický projekt Západu se rozpadá, když lidé neustále žádají o snížení migrace a jejich vůdci je odměňují další migrací“.

Dalším slepým místem Evropy je podle Vance bezpečnost. „Skutečnost je taková – je to neomalené to říkat, ale je to také pravda – že celou bezpečnostní infrastrukturu Evropy po celý můj život dotují Spojené státy americké.“ Ještě před čtvrtstoletím „se dalo říci, že Evropa měla mnoho agilních armád, přinejmenším armád, které své vlastní domoviny dokázaly bránit“.

Vance říká, že „většina evropských zemí nemá armádu, která by byla schopna jejich přiměřenou obranu zajistit“. Pravda, „Britové jsou zjevnou výjimkou, Francouzi jsou zjevnou výjimkou, Poláci jsou zjevnou výjimkou. Ale v jistém smyslu jsou to výjimky, které potvrzují pravidlo, že evropští představitelé bezpečnost radikálně podinvestovali, a to se musí změnit.“

Vance říká, že jeho poselství kontinentu je stejné jako to, které přednesl Charles de Gaulle na vrcholu studené války, kdy francouzský prezident trval na zdravé dávce nezávislosti na Washingtonu. De Gaulle „miloval Spojené státy americké, ale [uznával] to, co určitě uznávám i já, že není v zájmu Evropy ani Ameriky, aby Evropa byla trvalým bezpečnostním vazalem Spojených států“.

Co viceprezident před tímto rozhovorem dosud jasně nezmínil je, že by raději viděl silnou a nezávislou Evropu právě proto, aby pak mohla lépe působit jako kontrola proti zahraničněpolitickým přešlapům Američanů.

Říká: „Nemyslím si, že větší nezávislost Evropy je pro Spojené státy špatná, naopak je pro ně dobrá. Jen se vrátím zpět do historie a myslím si, že – upřímně řečeno – Britové a Francouzi měli určitě pravdu, když ohledně Suezského průplavu s Eisenhowerem nesouhlasili.“

Vance také naráží na své vlastní zkušenosti válečného veterána z války v Iráku. „Něco, co znám trochu osobněji: Myslím, že mnoho evropských národů mělo pravdu, pokud jde o naši invazi do Iráku. A upřímně řečeno, kdyby byli Evropané trochu nezávislejší a trochu ochotnější se postavit, možná bychom celý svět zachránili před strategickou katastrofou, kterou Američany vedená invaze do Iráku byla.“

Sečteno a podtrženo: „Nechci, aby Evropané dělali jen to, co jim řeknou Američané. Nemyslím si, že je to v jejich zájmu, a myslím si, že to není ani v našem zájmu.“

Když mluví konkrétně o Spojeném království, klade Vance velký důraz na místo, které v náklonnosti prezidenta Trumpa zaujímá – a obchodní dohoda je v důsledku toho velmi pravděpodobná.

„Určitě velmi úzce spolupracujeme s vládou Keira Starmera“ na obchodní dohodě, říká Vance. „Prezident má Spojené království opravdu rád. Miloval královnu. Obdivuje a miluje krále. Je to velmi důležitý vztah. A on je obchodník a má [v Británii] řadu důležitých obchodních vztahů. Ale myslím, že je to mnohem hlubší. Je v tom skutečná kulturní spřízněnost. Amerika je samozřejmě v zásadě anglofonní země.“ Proto „si myslím, že existuje velká šance, že ano, dospějeme k velké dohodě, která bude v nejlepším zájmu obou zemí“.

Nové obchodní dohody pravděpodobně uzavřou i další evropské státy, i když cesta k nim může být strmější. Již nyní „máme se Spojeným královstvím mnohem recipročnější vztahy než například s Německem… Němce máme sice rádi, ale jsou silně závislí na vývozu do Spojených států, ale jsou dost tvrdí vůči mnoha americkým podnikům, které by chtěly vyvážet do Německa.“

Vance říká, že základem administrativy bude „spravedlnost“. „Myslím, že to povede k mnoha pozitivním obchodním vztahům s Evropou. A opět, Evropu velmi vnímáme jako našeho spojence. Chceme jen, aby to bylo spojenectví, kde budou Evropané trochu nezávislejší, a naše bezpečnostní a obchodní vztahy to budou odrážet.“

Vzhledem k tomu, že finanční trhy v posledních týdnech zmítaly výkyvy, nebylo jasné, jak z pohledu administrativy úspěch vypadá. Ptám se Vance, jak bude hodnotit celní politiku v dlouhodobém horizontu. „To, co chceme vidět, je nižší obchodní deficit, a to opravdu plošně,“ říká Vance. „Někdy má obchodní deficit smysl. Amerika například nevyrábí banány. Takže je zřejmé, že budeme banány dovážet, nikoli vyvážet. Takže u některých kategorií výrobků a možná i u některých zemí může být malý obchodní deficit ospravedlnitelný.“

Systém statu quo jako celek je však z pohledu Bílého domu nepřijatelný. „To, k čemu globální obchodní systém vedl,“ stěžuje si Vance, „jsou velké a trvalé obchodní deficity napříč kategoriemi výrobků, přičemž velká většina zemí skutečně využívá Spojené státy [domácí trh] k absorbování svých přebytků. To je pro nás špatné. Je to špatné pro americké výrobce. Je to špatné pro pracovníky. A nedej bože, kdyby Amerika někdy v budoucnu vedla válku, bylo by to špatné pro americké vojáky.“

Než se však stal politikem, byl Vance rizikovým kapitalistou. Zažívá chvíle, kdy ho bolí srdce, když sleduje, jak se jeho vlastní portfolio v posledních týdnech propadá do červených čísel? Zdá se, že ho to nijak nerozhodilo.

„Jakékoli zavádění nového systému v zásadě způsobí na finančních trzích nervozitu,“ říká. „Prezident velmi důsledně tvrdí, že se jedná o dlouhodobou hru… Nyní samozřejmě musíte reagovat na to, co vám říká podnikatelská komunita, co vám říkají zaměstnanci, co vám říkají dluhopisové trhy. To všechno jsou proměnné, na které musíme reagovat“, aby “tato byla politika úspěšná“.

Vance však říká, že administrativa nemůže vládnout pouze pro akciový trh. „Žádný plán nebude, víte, realizován dokonale… Jsme si velmi dobře vědomi toho, že žijeme ve složitém světě, kde ničí rozhodnutí nejsou statická. Základní politikou je však obnovení rovnováhy globálního obchodu a myslím, že prezident v tomto směru vystupuje velmi jasně a vytrvale.“

I když se zdá, že úpravy a odklady cel trhy a spojence uklidnily, Trumpova administrativa je prozatím nakloněna tomu, aby v mezinárodním systému uplatnila svou značku šokové terapie 2.0. Cílem je samozřejmě téměř diametrální opak původní terapie: zatímco šoková terapie 1.0 přiměla svět Ameriku následovat k přijetí neoliberální globalizace a následovat Washington v jeho vojenských dobrodružstvích, tato terapie má za cíl oba výsledky zvrátit.

Přesto může být neméně nepříjemné tuto změnu prožívat – nejen v politické orientaci, ale i ve způsobu, jakým je komunikována: v neposlední řadě prostřednictvím velmi on-line viceprezidenta z řad mileniálů, který se vyžívá v on-line debatách. Nemyslí si, že tweetuje příliš? V Evropě jistě zvedli obočí, když si našel čas a pustil se do sporu s podcasterem Rorym Stewartem na Twitteru.

Vance se zasměje. „Tahle práce má mnoho výhod. Jednou z nich je, že žiji v bublině. Jsem obklopen agenty tajné služby. Je velmi těžké, aby ke mně přišel náhodný člověk – vlastně je to zatraceně nemožné. Sociální média vnímám jako užitečný, i když nedokonalý způsob, jak zůstat v kontaktu s tím, co se v celé zemi děje… Na Twitteru trávím pravděpodobně mnohem méně času než před půl rokem, a to je pro mě asi dobře.“

Celkově lze říci, že odhodlání Trumpovy a Vancovy administrativy obrátit list globalizace, jak jsme ji znali, je hlubší, než by si spojenci i protivníci mohli představit. Jak říká Vance: „Nejsme na ničí straně, jsme na straně Ameriky“.

Sohrab AhmariČesky (سهراب احمری, *1985) je perský komentátor, redaktor a autor knih literatury faktuČesky působící v USA. Pochází z perské sekulární rodiny, v roce 2016 konvertoval ke katolicismu („Člověk může být inteligentní a přesto věřit v Boha.„). Titul J.D. získal na Northeastern University School of Law v Bostonu. Je zakládajícím redaktorem časopisu CompactČesky, redigoval Catholic HeraldČesky,  přispíval do Wall Street Journal, New York PostČesky, American ConservativeČesky a mnoha dalších, v současnosti je redaktorem UnHerdČesky. Má účet na X (Twitteru) Jeho poslední knihou je Tyranny, Inc.: How Private Power Crushed American Liberty–And What to Do about ItČesky (Tyranie a.s.: Jak soukromá moc zničila americkou svobodu – a co s tím, 2023).