Patrick Lawrence: Co se říká a co se dělá

Politika USA jako divadlo

Ti Izraelci: Někdy jsou až příliš upřímní, že? Je zatraceně nepříjemné, když naprosto jasně vysvětlují, že záměrem Izraelských obranných sil v Gaze je etnicky vyčistit území od Palestinců, nebo že si myslí, že Palestinci – s odkazem na jazyk Říše – jsou podlidská zvířata, která by měla být vyvražděna, nebo že brutalita IDF, odkazující na násilné odsuny z roku 1948, má být al-Nakbou 2.

Nemůžete přece chodit kolem horké kaše, pokud chcete spolupracovat s Američany, jejichž vůdčí kliky si už dávno osvojily praxi zastírání toho, co mají na mysli a co dělají. Pokud tito lidé hodlají řídit impérium, které jejich vlastní občané nemají vidět, je jasnost to poslední, čeho je třeba.

Vysocí izraelští představitelé se této chyby dopouštějí opakovaně od doby, kdy vpád Hamásu do jižního Izraele před třemi měsíci vyvolal barbarství, jehož jsme nyní denně svědky. Jak bylo dobře informováno, tento týden se jí dopustili znovu, když dva z nich vystoupili a prohlásili, že projekt v Gaze je skutečně etnickou čistkou, jejímž cílem je rozprášit více než 2 miliony obyvatel pásma Gazy do všech stran.

Itamar Ben Gvir a Bezalel Smotrich, ministr národní bezpečnosti, respektive ministr financí, jsou vysoce postavenými osobami v koaliční vládě premiéra Benjamina Netanjahua, která se zabývá zrůdnou show. Zde je část toho, co řekli, když na Nový rok promlouvali ke svým krajně pravicovým stranám. Ben-Gvir:

Válka představuje příležitost soustředit se na podporu migrace obyvatel Gazy….. [To je] správné, spravedlivé, morální a humánní řešení. Nemůžeme se stáhnout z žádného území, na kterém se v pásmu Gazy nacházíme. Nejenže nevylučuji židovské osídlení v této oblasti, ale domnívám se, že je to také důležitá věc …..

A od Smotricha z téhož dne:

Správným řešením [je] podpořit dobrovolnou migraci obyvatel Gazy do zemí, které budou souhlasit s přijetím uprchlíků….. Izrael bude trvale kontrolovat území pásma Gazy, a to i prostřednictvím zakládání osad.

„Podporovat migraci“ a „dobrovolná migrace“ jsou za daných okolností absurdní výrazy, které by za jiných okolností upřednostňoval například ministr zahraničí Antony Blinken. V tomto případě se zdá, že tyto a další podobné fráze vzhledem k okamžitému rozhořčení situaci jen zhoršily. Oba představitelé popisovali etnickou čistku srovnatelnou s operací al-Nakba, což americkému ministrovi zahraničí neuniklo. Zde je prohlášení, které ministerstvo zahraničí vydaloČesky 2. ledna, den po Ben-Gvirově a Smotrichově projevu. Je stručné a budu ho citovat v plném znění:

Spojené státy odmítají nedávná prohlášení izraelských ministrů Bezalela Smotricha a Itamara Ben Gvira, kteří obhajovali přesídlení Palestinců mimo Gazu. Tato rétorika je podněcující a nezodpovědná. Izraelská vláda, včetně předsedy vlády, nám opakovaně a důsledně sdělila, že taková prohlášení neodrážejí politiku izraelské vlády. Měla by okamžitě přestat.

 

Jasně, důsledně a jednoznačně jsme prohlásili, že Gaza je palestinská země a zůstane palestinskou zemí, jejíž budoucnost již nemá pod kontrolou Hamás a kde žádné teroristické skupiny nemohou ohrožovat Izrael. O takovou budoucnost usilujeme v zájmu Izraelců i Palestinců, okolního regionu i světa.

Nemáme rádi vzletnou rétoriku, premiér Netanjahu také ne, je to Gaza pro Palestince, až skončí tato jatka: To je podstata odpovědi ministerstva zahraničí. Druhé z výše uvedených shrnutí je zjevně nepravdivé, vzhledem k tomu, že Netanjahu při mnoha příležitostech řekl věci v souladu s nejrasističtějšími ze svých ministrů. Izrael v době, kdy spolu hovoříme, skutečně údajně vyjednává s Egyptem a dalšími zeměmi v regionu o dohodách o přesídlení. Pokud jde o myšlenku, že Gaza „zůstane palestinskou zemí“, je v tuto chvíli krutě nesmyslná.

Nezbývá než konstatovat: „Spojené státy odmítají nedávná prohlášení“ a „Měla by okamžitě přestat“. Význam zde spočívá v tom, co nebylo řečeno. Vzhledem k tomu, že Bidenův režim nadále financuje a zásobuje zločinné jednání Izraele v Gaze, že odmítá dokonce i výzvu k příměří (kterou nedávno podpořilo 79 procent Valného shromáždění OSN), musíme dojít k závěru, že ministerstvu zahraničí jde především o prezentaci. Pokračujte v tom, co děláte, ale přestaňte o tom mluvit tak otevřeně: Existuje jiný způsob, jak číst oficiální reakci ministerstva zahraničí vedle skutečné politiky, textu a podtextu?

Tony „Guardrails“ Blinken je od 7. října, kdy vypukly boje mezi Izraelem a Hamásem, již na své čtvrté cestě na Blízký východ a do jeho okolí. V Řecku, Turecku, Egyptě, Saúdské Arábii, Kataru, Spojených arabských emirátech, Jordánsku a samozřejmě v Izraeli se Blinken pokusí přimět Izraelce, aby zlepšili estetiku svých útoků a zabránili tomu, aby válka, která není válkou, rozpoutala regionální konflikt. Podle Matthewa Millera, mluvčího ministerstva zahraničí, který podepsal prohlášení z 2. ledna, bude čelit „těžkým otázkám“ a „obtížným rozhodnutím“. Ale sám, Blinken, žádnou změnu v politice USA neoznámí.

Ta zůstane taková, jaká je. „Nic se zásadně nezmění,“ abychom si vypůjčili ujištění Joea Bidena pro Wall Street během jeho kampaně v roce 2020. Amerika podporuje Izraelce při etnickém čištění pásma Gazy, ale chce od Izraelců lepší prezentaci a chce, aby ostatní tuto prezentaci v klidu přijali. Co my víme – vezměte si Blinkenův itinerář – mohl by pomáhat při jednáních o přesídlení mezi Izraelem a dalšími národy.

Po šesti měsících zástupné války Bidenova režimu na Ukrajině, kdy už se věci pro kyjevský režim vyvíjely jinak než skvěle, si ti, kdo dávali pozor, začali všímat prohlubujících se rozporů mezi válkou, jak byla prezentována ve Washingtonu a v korporátních médiích, a válkou, jaká skutečně byla, pokud se to dalo zjistit ze zpráv nezávislých novinářů. Když se rok 2022 chýlil ke konci, uvedl jsem v komentáři s titulkem „Válka jako prezentace“ tento postřeh:

V tuto chvíli je zcela zřejmé, že jsme svědky dvou válek, neboť ozbrojené síly Ukrajiny se střetávají s ruskou armádou. Existuje válka prezentovaná, dalo by se říci meta-válka, a existuje válka vedená, válka probíhající na místě, na níž není nic meta.

Je pravda, že oficiální zkreslování informací v době války má dlouhou historii. Ale jak poznamenal zesnulý a opomenutý John Pilger ve svém projevu proneseném těsně po převratu v Kyjevě v roce 2014, který byl kultivován Spojenými státy: „Informační věk je vlastně mediální věk. Máme válku prostřednictvím médií, cenzuru prostřednictvím médií, démonologii prostřednictvím médií, odplatu prostřednictvím médií, odvádění pozornosti prostřednictvím médií – surrealistickou montážní linku poslušných klišé a falešných domněnek.“ Pilger těmito postřehy vystihl něco důležitého: V posledním desetiletí je stále více patrný určitý kvalitativní rozdíl ve způsobu, jakým je nám svět předkládán, a to takový, že jej nemůžeme snadno rozeznat.

Když jsem od přečtení Pilgerova projevu, předneseného na kalifornském sympoziu, o tomto podivném stavu při různých příležitostech přemýšlel, opakovaně jsem se v myšlenkách vracel k nikomu jinému než ke Guyi Debordovi, jehož „The Society of the Spectacle / Společnost spektáklu„, vydaná rok před pařížskými événements 1968 [1], se od té doby ukázala mít na mnoho lidí trvalý vliv. Debordova kniha byla v podstatě levicově-libertariánskou kritikou konzumního kapitalismu a zasněného stavu, do něhož nás fetišismus zboží přivádí. Tvrdil, že pozdní stádium kapitalismu již v 60. letech 20. století proměnilo lidi na Západě v diváky a události v pouhé prezentace reality – v jeho velmi užitečném termínu spektákl. Obrazy byly vším, nebo téměř vším:

Vše, co bylo kdysi přímo prožíváno, se stalo pouhou prezentací….. Spektákl není soubor obrazů, je to spíše sociální vztah mezi lidmi, který je zprostředkován obrazy.

Debordovy zájmy sahaly k umění, kultuře, společnosti, teorii (a pití, jak s potěšením poznamenal v Panegyriku, krátké knize, kterou napsal na sklonku života). Zdá se, že neměl na mysli zahraniční politiku ani zahraniční záležitosti vůbec – i když v osmdesátých letech se svou ženou Alicí Becker-Ho navrhl a vydal válečnou hru. Když si dovolím doufat, že ne příliš, zjišťujeme nyní, že teorie prezentace, spektáklu, společenské a politické ústřednosti obrazu jsou velmi výstižné pro ty z nás, kteří sledují mezinárodní vztahy, válku a, abychom byli konkrétní, pozdně imperiální Ameriku.

Zahraniční politika jako podívaná, jako prezentace: Důsledky této skutečnosti plně neznám, protože stěží mohu pochopit její metafyzický aspekt. Amerika má soubor politik, které z velké části spočívají v násilí nebo jeho hrozbě, v nátlaku nebo v té či oné formě úplatkářství. A pak tu máme prezentaci americké politiky, která se opírá o její oddanost lidským právům, sebeurčení všech národů, oddanost demokracii atd. Přečtěte si znovu reakci ministerstva zahraničí na pravdivá prohlášení izraelských představitelů o záměrech Izraele v Gaze: To je to, co čtete. Je to zahraniční politika jako podívaná. Všimněte si odkazu na „mezinárodní řád založený na pravidlech„: To je název, který Antony Blinken a spol. dali své prezentaci americké zahraniční politiky.

Pokud John Pilger ohlásil novou éru, v níž se válka vede prostřednictvím informací, uvidíme časem, kam nás to zavede. Opět si tím zatím nejsem jistý. Ale zdá se mi, že prostor mezi politikou a její prezentací se bude stále zvětšovat, takže běžní občané budou stále méně schopni srozumitelně rozeznat, co Amerika ve světě dělá, nebo události vůbec. Struktura podívané, která stále více zastírá realitu, bude dávat politickým klikám licenci k tomu, aby vedly americké vztahy stále pochybněji. S tím vším souvisí i neustálé zásahy do naší mysli ve jménu „kognitivní války„, kterou NATO, jež tento termín vymysleloČesky, popisuje jako „boj o lidský mozek„.

Před několika dny jsem editoval článek jednoho kolegy o slavném nástupním projevu prezidenta KennedyhoČesky na Americké univerzitě z 10. června 1963. Byl jsem šokován, když jsem znovu četl jeho poznámky o světovém míru nikoli jako o nějakém andělském ideálu, ale jako o dosažitelné realitě, jeho energickou argumentací, že násilný, rozdělený a neuspořádaný svět není tak nevyhnutelný, jak se v polovině studené války obecně myslelo. Přečtěte si projev a uvidíte, co si o něm myslíte: Pro mě byla skutečným šokem naprostá realita Kennedyho myšlení a výklad jeho uvažování. Nebyla v něm žádná efektnost, žádná reprezentace, jak tento termín používám.

Kennedy, kterému tehdy zbývalo pět měsíců života, řekl, co myslel, a když si ten projev přečtete, jste si naprosto jisti, že to myslel vážně.
Jak daleko zabloudili ti, kteří nás údajně vedou, jak žalostné jsou jejich myšlenky, jak ohromná bude práce na nápravě, až bude příležitost ji začít.