Rozměry konfliktu: Energetika

---

Válka v Gaze znamená katastrofu pro energetickou bezpečnost Evropy

Zdá se, že izraelská válka v Gaze přeroste v celoregionální konflikt v západní Asii, která je od přerušení ruských dodávek hlavním zdrojem ropy a plynu pro Evropu. Jakýkoli regionální požár zvýší ceny energií, zejména pokud konflikt pronikne do vodních cest Perského zálivu.

Po vypuknutí konfliktu na Ukrajině před téměř dvěma lety Evropané uvalili na Rusko, které vlastní šest procent světových zásob ropy a významných 24 procent světových zásob plynu, omezené embargo.

Toto strategické rozhodnutí přinutilo Evropu urychleně hledat alternativní zdroje energie, mimo jiné v západní Asii a severní Africe, tedy v regionech, které dohromady obsahujíČesky přibližně 57 procent světových zásob ropy a 41 procent prokázaných světových zásob plynu.

Nahrazení ruského zemního plynu jiným, dražším a logisticky problematičtějším dovozem plynu přišlo Evropany draho. Dnes však mohou být i tyto druhotné zdroje energie vážně ohroženy, pokud se nevybíravé bombardování Palestinců v Gaze ze strany Izraele bude dále stupňovat a zaplete do něj další země v energeticky bohatém regionu.

Energie v západní Asii a severní Africe

Západní Asie a severní Afrika jsou již dlouho klíčovými hráči na světové energetické scéně. Podle údajů zveřejněných Mezinárodní energetickou agenturouČesky v roce 2022 se tento region podílel zhruba 50 % na celosvětovém vývozu ropy a 15 % na vývozu zemního plynu.

Proto když se Evropská unie rozhodla snížit svou závislost na ruském plynu, považovala producenty ze západní AsieČesky a severní AfrikyČesky za potenciální zachránce při uspokojování energetických potřeb kontinentu.

V roce 2021 se jako nejvýznamnější vývozci ropy v regionu západní Asie a severní Afriky ukázaly Saúdská Arábie (14,5 % celosvětového vývozu ropy), Irák (7,57 %), Spojené arabské emiráty (6,15 %) a Kuvajt (4,21 %).
Co se týče vývozu zemního plynuČesky v roce 2022, mezi největší hráče patřily Katar (136,3 m3/rok), Alžírsko (38,4 m3/rok), Írán (17,7 m3/rok), Omán (11 m3/rok) a Egypt (8,9 m3/rok).

Konflikt na Ukrajině vedl k nárůstu spotřeby ropy v Evropě o 2 %Česky ve srovnání se spotřebou v předválečném období. Údaje o dovozu ropy do EU ve druhém čtvrtletí roku 2023 ukázaly, že hlavními vývozci ropy do Evropské unie byly Saúdská Arábie, Libye, Irák a Alžírsko, které dohromady dodávaly více než čtvrtinu potřeb Unie.

Naopak spotřeba plynu v Evropě ve stejném období klesla o 15 %Česky. Z údajů o dovozu plynu do EU ve druhém čtvrtletí roku 2023 vyplývá, že hlavními dodavateli plynu do EU, ať už v kapalné nebo potrubní formě, byly Alžírsko, Katar, Omán, Libye, Turecko a Egypt. Tyto země dohromady pokrývaly více než třetinu potřeb Unie v oblasti plynu.

Zranitelnost Evropy vůči válce v západní Asii

Z historického hlediska má každé výraznější napětí nebo válka v západní Asii dopad na energetické trhy tím, že snižuje regionální dodávky ropy a zvyšuje globální ceny energií. Například v roce 2019, kdy se jemenské síly vedené hnutím Ansarallah zaměřily na zařízení společnosti Aramco v Saúdské ArábiiČesky, se saúdský vývoz ropy propadl o téměř 5,7 milionu barelů denně.

Po zahájení náhlého útoku palestinského hnutí odporu Al-Aksá na Izrael 7. října vzrostly ceny zemního plynu v Evropě o 35 %Česky. Tento prudký nárůst byl způsoben uzavřením plynového pole u okupovanéhoČesky palestinského pobřeží z bezpečnostních důvodů a výbuchem plynovodu v Baltském moři. Stručně řečeno, ukrajinský konflikt a válka v Palestině se střetly, což mělo nepříznivý dopad na ceny energií v Evropě.

V návaznosti na útok v Al-Aksá provedla Světová banka studii analýzy geopolitických rizik, aby posoudila dopad tohoto palestinsko-izraelského konfliktu na světové ceny ropy. Studie rozdělila eskalaci napětí do tří úrovní: malé, střední a velké.

Ve scénáři „malého napětí“ podobného válce v Libyi v roce 2011 Světová banka předpokládá snížení globálních dodávek ropy o 0,5 až 2 miliony barelů denně, což povede k počátečnímu nárůstu ceny ropy o 3 až 13 % – mezi 93 a 102 dolary za barel.

Ve scénáři „středního napětí“, který se podobá válce v Iráku v roce 2003, Světová banka předpokládá snížení celosvětové nabídky ropy o 3 až 5 milionů barelů denně, což vyvolá počáteční nárůst ceny ropy o 21 až 35 procent, neboli náklady v rozmezí 109 až 121 dolarů za barel.

A konečně v případě scénáře „vysokého napětí“, který by připomínal například arabské ropné embargo z roku 1973, Světová banka předpokládá snížení celosvětových dodávek ropy o 6 až 8 milionů barelů denně, což by vedlo k počátečnímu nárůstu cen ropy o 56 až 75 procent a k prudkému zvýšení nákladů na 140 až 157 dolarů za barel.

Jakékoli takové zvýšení cen ropy by znamenalo katastrofu pro Evropu, která se již nyní potýká s břemenem nákupu energetických zdrojů za nadsazené ceny, aby kompenzovala snížený dovoz z Ruska.

Studie se sice nezabývala dopadem eskalace napětí na ceny zemního plynu v západní Asii, zdůraznila však vzájemnou provázanost energetických zdrojů. S poklesem dodávek ropy se vlnový efekt rozšiřuje na další zdroje energie, přičemž ceny plynu jsou ovlivněny obzvláště.

Změna závislosti na plynu

Evropa vystupuje jako kontinent, který s největší pravděpodobností zaznamená výrazný nárůst cen plynu v důsledku odklonu od ruského potrubního plynu, což povede k podstatně větší závislosti na zkapalněném zemním plynu (LNG)Česky přepravovaném z USA.

Kromě bezprostředních důsledků eskalace napětí a hrozící regionální válkyČesky, které zvyšují ceny ropy a plynu na celém světě, čelí Evropa mnoha dalším faktorům, které by mohly zásadně ovlivnit vývoz energie z arabského světa.

Rozsáhlý regionální konflikt, do něhož by byly zapojeny země Osy odporu, jako jsou Írán, Jemen, Irák, Sýrie a Libanon, by mohl mít neblahé důsledky. Všechny tyto země, které mají přístup k mořím a úžinám, by mohly potenciálně narušit obchodní cesty do Evropy, včetně pohybu ropy a zkapalněného plynu.

Hormuzský průliv, který se nachází mezi Ománem a Íránem, má nesmírný význam jako hlavní světový energetický koridor, kterým prochází více než pětina celosvětových dodávek ropyČesky a třetina celkových dodávek zkapalněného zemního plynuČesky.

Na tuto cestu spoléhají hlavní země vyvážející ropuČesky, včetně Saúdské Arábie, Íránu, Spojených arabských emirátů, Kuvajtu a Iráku. Kromě toho Katar, největší světový vývozce LNG, přepravuje většinu svého vývozu LNG přes průliv. Vzhledem k tomu, že úžinou ročně prochází zhruba 20 % celosvětových toků LNG, mohlo by jakékoli uzavření úžiny Íránem nebo jeho spojenci vážně ovlivnit dodávky ropy a plynu do Evropy.

Jak Palestina krvácí, Evropa to pocítí na vlastní kůži

Další možný scénář zahrnuje uzavření průlivu Bab al-MandabČesky, strategického průlivu přes Jemen, který funguje jako spojovací článek námořní obchodní trasy spojující Středozemní moře a Indický oceán přes Rudé moře a Suezský průplav.

Touto trasou prochází většina vývozu zkapalněného zemního plynu z Perského zálivu a v roce 2017 tudy prošlo téměř 9 %Českyveškeré ropy a rafinovaných produktů přepravovaných po moři, přičemž více než polovina z nich směřovala do Evropy. Uzavření průlivu Bab al-Mandab by mohlo tankery z Perského zálivu donutit k odklonu kolem jižního cípu Afriky, což by vedlo k prodloužení tranzitních časů a nákladů na přepravu.

Evropa by se ocitla před těžkou volbou: přijmout přemrštěné ceny za nepřetržitý tok ropy a plynu, který způsobuje vážné hospodářské napětí – nebo přehodnotit svůj postoj k ruskému plynu, což bude na mezinárodní úrovni vnímáno jako ponižující ústup.

EU se původně obrátila na západní Asii, aby nahradila klesající dodávky ruského plynu, i když to znamenalo vyšší náklady. Rostoucí vyhlídky na to, že palestinská válka přeroste v konflikt v celém regionu, však nyní vážně zpochybňují spolehlivost západoasijských dodávek ropy a plynu do Evropy. Jakákoli eskalace konfliktu pravděpodobně povede k prudkému nárůstu cen energií a zasadí zničující ránu klíčovým odvětvím evropské ekonomiky, zejména Německu.

V očekávání hrozící krize začal německý kancléř Olaf Scholz v tichosti hledat alternativní zdroje energie: Minulý týden navštívilČesky Ghanu a Nigérii v naději, že se mu podaří najít nové zdroje energie pro Evropu.

Jak Izrael zesiluje bombardování Gazy americkými a evropskými zbraněmi, riskuje, že se objeví nové bojové fronty, které otevřou vojensky vyspělejší prvky osy odporu v regionu, což hrozí rozsáhlou eskalací v celé západní Asii a může Evropu uvrhnout do ekonomického propadliště.

Časy, kdy se Evropa těšila nepřetržité prosperitě, zatímco západní Asie trpěla důsledky západoizraelské politiky, jsou dávno pryč. Osa odporu – ve spojení s rostoucím vlivem multipolárních mocností, jako je Rusko a Čína – nyní disponuje schopnostmi a možnostmi, které by mohly, jak víme,  zpochybnit západní osu, od Washingtonu po Brusel a Tel Aviv, a zásadně přetvořit globální energetický trh.

---

Světový průšvih. Jinde elektřina padá o třetinu, ČR už fakt hoří

Světový průšvih v Česku? Dle dat OECD „hoří“ v České republice ceny elektřiny a jiných energií už i v měřítku globálního srovnání například s Izraelem, Novým Zélandem či Koreou. Zatímco v Nizozemí elektřina padá o víc než třetinu, přesněji o 38,2 %, v ČR její cena dle předložených dat stoupla o 12,5 %. Jde o meziroční statistiky za září. Nepěkně vyhlíží i graf vývoje HDP evropských zemí oproti době před pandemií.

V posledních dnech se objevily dvě statistiky, které zaujaly český internet. Jedna srovnává členské státy EU z hlediska hospodářského růstu od covidové pandemie, druhá pak meziroční nárůst cen energií v zemích napříč celým světem.

Mezi oběma tabulkami bezesporu lze najít věcnou souvislost. Zejména díky tomu, že obě spojuje ještě jedna věc. Velmi špatné umístění České republiky. Ta je v růstu cen energií na druhém místě za Kolumbií, zatímco v evropském srovnání hospodářského výkonu posledního čtyřletí jsme beznadějně poslední.

Pokud jde o ceny energií, jsou srovnávány v členských státech OECD mezi zářím 2022 a letošním devátým měsícem. V Kolumbii podražily o 21,8 procenta, a hned za ní je Česko. Ceny zde poskočily o 12,5 procenta, ještě v srpnu se přitom stejné srovnání blížilo ke dvaceti procentům.

Za námi je Francie, kde je výkyv 11,7 nadstandardní, a Maďarsko, které naopak růst cen úspěšně krotí. Irsko, Austrálie, Slovensko a další země už jsou pod deseti procenty. V sousedním Německu vzrostly ceny energií o 1,4 procenta, v Turecku, vysmívaném pro astronomickou inflaci, pouze o 1,2.

Zhruba polovině OECD přitom energie od loňska rovnou zlevnily. Anglii, Portugalsku, Finsku… Evropské unii v průměru o 3,6 procenta. Rakousko, kterému ještě v srpnu energie meziročně rostly, v září zlevnilo o 5,7 procenta.

Dánsko, Švédsko, Norsko a Belgie si užívají energie proti loňsku levnější o více než dvacet procent. A Nizozemsko rovnou o 38,2.

Zlevnění se příznivě promítá i do vývoje HDP, takže Nizozemsko proti poslednímu předcovidovému kvartálu poskočilo o více než šest procent.

Šampióni evropské ekonomiky jsou ale zcela jinde. Polsko si za ty čtyři roky polepšilo o více než devět procent. Jde o statistiku očištěnou od inflace, která Polsko také potrápila. Následuje Bulharsko, které si polepšilo o více než 8 procent a Dánsko, které se této hodnotě blíží.

Orbánovo Maďarsko, kterému se také smáli kvůli inflaci, i s jejím započítáním rostlo skoro o 6 procent. Slovensko o necelá čtyři.

Pod dvěma procenty je těsně Rakousko, výrazněji Německo, rostoucí o asi půl procenta.

A pak je tu Česká republika, kvůli které museli do grafu zanést i záporné hodnoty. Česko jako jediné z celé unie neroste, naopak se velmi výrazně propadá. Když se započítá inflace, jsme na tom nyní o skoro dvě procenta hůře, než na začátku roku 2020.

Navíc se Česku stále nedaří ekonomiku nastartovat. Ve třetím čtvrtletí letošního roku, ze kterého jsou poslední čísla, jsme se meziročně propadli o 0,6 procenta. A to není do čísel započtena inflace.

„Meziroční pokles HDP byl negativně ovlivněn nižšími výdaji na konečnou spotřebu domácností a nižší tvorbou hrubého kapitálu,“ vysvětloval čísla Vladimír Kermiet z Českého statistického úřadu. Propadá se prý většina hospodářských odvětví, zejména průmysl, ale i obchod, doprava nebo pohostinství.

Do toho je třeba připočíst inflaci, která sice zpomaluje, ale pomaleji, než se očekávalo. V říjnu se index spotřebitelských cen zvýšil meziročně o 8,5 procenta.

V září byl přitom meziroční růst pouhých 6,9 procenta.

Analytik společnosti akcenta Miroslav Novák k tomu v komentáři zaslaném ParlamentnímListům.cz vysvětlil, že v říjnovém meziročním srovnání jde o výkyv, do kterého se promítá loňské zavedení úsporného energetického tarifu.

„V meziročním srovnání v říjnu růst cenové hladiny zrychlil na 8,5 % s ohledem na avizovaný statistický dopad úsporného tarifu. Díky tomu se v říjnu dominantním přispěvatelem do inflace stal oddíl bydlení s energiemi (dvě třetiny meziročního růstu cenové hladiny),“ vysvětluje ekonom Novák.

I z jeho vyjádření je zřejmé, jak velký podíl na inflaci a z toho vyplývajícím reálném ekonomickém růstu mají ceny energií.
U šampiona v jejich zdražování není příliš překvapivé, že je současně odpadlíkem v ekonomickém růstu.

Zpět na obsah

[VB]