Trumpův svět

Média jsou zahlcená Trumpem a není v možnostech malého týdeníku zpracovávat všechny podstatné příspěvky minulých dnů. Namísto toho shrnujeme několik titulků a krátkých pasáží týkající se Trumpova světa, bez obvyklé úplnosti a informací o autorech.

Obsah:

  1. Gateway Pundit: „Každý z nich by měl být zavřen…“ „Musí za to zaplatit a musí to být VELKÁ cena!“
  2. The Gateway Pundit: Zákon o povstání a možná vojenská srážka v Minnesotě
  3. Media ITE: „Neměli bychom už ani mít volby“
  4. Daily Mail: Trump se po odmítnutí Nobelovy ceny již „necítí povinnost myslet výhradně na mír“
  5. NBC: Trumpova nejnovější fixace na západní polokouli: Kanada
  6. Deutsche Welle: Trump zavádí 200% clo na francouzské víno

Americká akvizice Grónska by mohla vést k dohodě o kanadských arktických ostrovech

Trump by mohl tvrdit, že vybudování infrastruktury „Zlaté kupole“ na kanadských ostrovech, pravděpodobně s částečným účelem sloužit jako krytí pro rozmístění nových útočných zbraňových systémů v Arktidě zaměřených na Rusko a Čínu, je nezbytné k překlenutí mezery mezi největším ostrovem světa a Aljaškou.

Probudí se někdy Evropa?

Obsah:

  1. Branislav Fábry: Americká voľba „Grónsko alebo NATO“
  2. Stephen M. Lepore: Paličatý Trump říká, že s Grónskem něco udělá, „ať se jim to líbí, nebo ne“
  3. Dan Hodges: Spiknutí ke grónské invazi
  4. Thomas Fazi: Probudí se někdy Evropa?

Arktický test: Co Trumpovy hrozby Grónsku prozrazují o cílech USA

Rozhodnutí Kodaně předvolat tento týden amerického velvyslance není pouhou diplomatickou hrou. Je to spíše reakce na velmi reálný signál přicházející z Washingtonu: Grónsko je stále na strategickém radaru Washingtonu. Ve skutečnosti jmenováním nového zvláštního vyslance do Grónska Trumpova administrativa nejenže znovu otevírá starou debatu, ale spíše oživuje doktrínu.

Jmenování Jeffa Landryho zvláštním vyslancem pro Grónsko bylo Washingtonem prezentováno jako otázka „koordinace“ a „dialogu“. Komentátorka Alexandra Sharp ve svém článku pro Foreign Policy poznamenává, že tento krok oživuje ambice USA spojené se strategickými nerostnými surovinami, arktickými námořními trasami a vojenským postavením.

USA a Evropa

Obsah:

  1. Robert Semonsen: Trumpovo ministerstvo zahraničí zakazuje vstup globalistům z EU za cenzuru svobody slova
  2. J. B. Shurk: Proč by měli Američané umírat za evropskou tyranii?
  3. Al Jazeera: „Musíme to mít“: Trump obnovuje tlak na Grónsko

Mírotvůrce a jeho války

Obsah:

  1. Tyler Durdan: Maduro otevřený „řízenému odchodu“, Putin je připraven poskytnout vojenskou pomoc
  2. Taiwo Hassan: Co by měl Trump vědět, než se vydá „střílet“ do Nigérie
  3. Alex Mark: Trump uvalí cla na Dánsko, dokud se nevzdá Grónska

Trump sní o nerostných surovinách

Donald Trump od svého nástupu do úřadu na začátku roku 2025 opět nasměroval politiku USA zpět k ropě, plynu a uhlí. Trumpova administrativa však nemá o zajištění přístupu k nerostným surovinám o nic menší zájem. Koneckonců, stejné „kritické minerály“ nezbytné pro zelenou transformaci jsou žádané Pentagonem pro použití v téměř všech high-tech zbraňových systémech. Spojené státy jsou závislé na zahraničních zdrojích téměř všech těchto minerálních surovin. A zemí, která ovládá lví podíl těchto zdrojů – stejně jako jejich zpracování – je Čína. Pentagon je obzvláště znepokojen potenciálem Číny držet významné americké zbraňové systémy jako rukojmí.

Jako prezident i podnikatel využívá Donald Trump moc své společnosti (Spojených států) k tomu, aby slabší partnery donutil k uzavření jednostranných dohod. V případě Grónska dokonce zvažuje nepřátelské převzetí. Jak Dodds a Vlasiuk vysvětlili na webináři Global Just TransitionČesky počátkem května, politika USA má stejně co do činění s získáváním cenných nerostných surovin jako s úsilím USA o dosažení geopolitické převahy, především nad Čínou.

Než přijde odměna

Je to několik měsíců, co jsem byl v Kroměříži na koncertu Havelky a Plachetky a příští ráno se sluncem v zádech navštívil muzeum Karla Kryla (1944-1994). Připomínám, že Kryl odjel z Československa 9. září 1969 na hudební festival, který se konal na západoněmeckém hradě Waldecku, po dvou týdnech požádal o azyl a v Německu zůstal dalších dvacet let. Připomínám také, že jsem nebyl jeho fanouškem z mnoha důvodů, přestože některé písně se mi líbily a líbí, protože jsou aktuální dnes a budou i zítra.

Jednou z nich je Demokracie. Píseň, o které řekl, že už žádnou asi nenapíšu. Je to spíš taková častuška, jedna z těch, které si nečiní nárok, aby byly brány jako píseň. Je to povzdech nad tím, co se momentálně vydává za demokracii. Píseň zazněla poprvé v pražské Redutě a někteří ji považují za vůbec nejdůležitější Krylovu skladbu, přestože posluchačsky neuspěla.

Zmiňuji se o Krylovi kvůli slovům: Děkuji za slabost, Jež pokoře mne učí, Pokoře, pokoře pro radost, Pokoře bez područí, Děkuji, za slzy děkuji: Ty naučí mne citu, K živým, jež, k živým, jež žalují A křičí po soucitu.