Rusko | Disput

Vizualizace hroutících se frontových linií Ukrajiny během neustálého ruského postupu

Jak už jsme to rozebírali dříve, Bílý dům v současnosti zařizuje ‚ohromný nárůst‘ dodávek výzbroje na Ukrajinu, přestože je jen 50 dnů do nástupu nově zvoleného prezidenta Trumpa do úřadu. I tento týden oznámily USA 725 milionů $ další pomoci, přičemž jde o poslední balíček pro Ukrajinu vytažený přímo ze skladů USA.

Patří do něho i druhá dodávka protipěchotních min a přichází to ve stejný den, kdy i Německo přišlo s dalšími 680 miliony $ pomoci Ukrajině. Západní spojenci prohlásili, že chtějí, aby se Zelenskyj a Ukrajinské síly ocitli v co nejvýhodnější pozici před nevyhnutelně nadcházejícím vyjednáváním o ukončení války (což Trump opakovaně od prvního dne své druhé administrativy sliboval). Zůstává však základní otázka, co dobrého tohle překotné zaplavení více zbraněmi přinese, když skutečným problémem je hroutící se lidská síla Ukrajiny? K ilustraci reality rychlého ruského postupu v několika posledních měsících…

O čem to všechno je? Je jaderná válka opravdu tak nebezpečná?

Jsme ve druhé studené válce. Ti, kteří si myslí něco jiného, pravděpodobně žili pod kamenem. Bohužel, ten kámen nikoho nezachrání a poznáme to podle změny rétoriky. Konkrétně v předchozích desetiletích byla jaderná válka v myslích většiny lidí pouhou hypotézou, krajně nepravděpodobnou vyhlídkou, o které jsme mohli mimochodem diskutovat, teoretizovat, uvažovat, jak by se mohla odehrát atd. Byla to skutečně pečlivá práce, která zahrnovala enormní množství pohyblivých částí a dalo by se dokonce tvrdit, že to byla zábava, jak dokazovala četná masmédia, která to používala jako své hlavní téma. Ať už jde o postapokalyptický scénář, moderní válku, která se vymkla kontrole nebo něco v tomto smyslu, je to docela prominentní ve filmech, televizních pořadech, videohrách atd. Jen si představte oblíbené figurky, jako je franšíza Mad Max, Fallout série nebo Metro, některé tituly jako Call of Duty atd., jak se náhle stávají realitou. Jistě děsivá představa.

Orešnik a ticho po pěšině

Narozeniny autora (21. listopadu) jsem si připomenul v Bad Gastein s písemnými a telefonickými přáními spřízněných duší, přátel a osobním dopisem pana starosty Norberta Ellmauera. Vše bylo zabaleno v poslání prezidenta Putina, které mimo jiné určilo čas splnění přání čtenářů reagovat na dění ve světě. V dnešním příspěvku zhodnotím předběžné výsledky nového ruského raketového systému, nezodpovědného ticha výkonné moci v ČR a odvlékání pozornosti občanů médii s pomocí nevýznamných problémů s vysokým obsahem emocí, závisti a hlouposti.

Za prvé ukázalo se, že Rusko skutečně může používat různé typy zbraní, aniž by to vedlo k použití jaderných zbraní, bez ohledu na to, jak kolektivní Západ se snaží vyprovokovat Rusko. Za druhé, pokud to bude nutné, Rusko použije své strategické jaderné síly. O tom by neměli pochybovat žádné vlády, včetně tzv. spojenců v NATO a EU. Za třetí, naděje, že Putin blafuje, když varuje před existencí systémů nejaderných zbraní v dostatečném množství (kolik jich je státní tajemství) se ukázaly jako marné, mylné a životu nebezpečné pro občany celé Evropy.

Putin stoupá po eskalačním žebříku

Putin ve čtvrtek[21. listopadu] překvapil svět, když promluvil k národu, aby ho informoval, že Rusko ráno otestovalo novou hypersonickou raketu středního doletu při útoku na proslulý průmyslový komplex ze sovětské éry v ukrajinském městě Dněpropetrovsk. Vysvětlil, že to byla reakce na to, že USA a Velká Británie nedávno umožnily Ukrajině používat jejich rakety dlouhého doletu dovnitř Ruska. Jejich rozhodnutí podle jeho slov vyústilo v zástupnou válku NATO-Rusko na Ukrajině, která „nabyla prvků globální povahy“.

Ukrajinská otázka a Trumpova administrativa

Když říkáme, že celá Ukrajina by měla být součástí jednotného ruského prostoru, neklademe extrémně přehnané požadavky. Není to maximalismus. To, čím Ukrajina dnes je, je neslučitelné se samotnou existencí Ruska. A pokud tento problém znovu zmrazíme, dokonce i tím, že do našich administrativních hranic zahrneme všechny naše nové entity, ani to nic nevyřeší. Znovu se vyzbrojí a zaútočí. A nikdo nemůže a nechce dát žádné záruky, že to neudělají.
…
A opět, žádný extremismus – jen chladné zákony geopolitiky, jasně popsané na obou stranách: u nás i u Brzezinského. Obecně je odtržení Ukrajiny od Ruska imperativem celé atlantistické školy geopolitiky od jejího založení – od McKindera (a dokonce i dříve). Je to prostě zákon. Pro euroasijskou školu platí opačný axiom: Ukrajina buď bude ruská, nebo nebude ani ona, ani Rusko, a obecně nebude nikdo jiný.

Nyní se rýsuje velmi subtilní a delikátní situace. U Bidena a globalistických fanatiků bylo vše jasné. Vznášeli vůči nám nepřijatelné požadavky a naše požadavky se jim zdály nepřijatelné. S Trumpem je to něco jiného. To, co v jeho očích vypadá jako „dárek“, bude v našich očích vyhlášením války.

Podstata problémov západných mocností

Už dlhšiu dobu premýšľam nad tým, z čoho pramení podstata problémov západných mocností, resp. celého kolektívneho Západu z pohľadu úpadku ich vplyvu vo svete. Domnievam sa, že dôvody straty vplyvu sú najmä systémové a filozofické, než praktické, resp. spočívajúce v určitých konkrétnych ekonomických, vojenských či hospodárskych dôvodoch.
…
Miera propagandy, ktorej sme vystavení od doby „plnej a ničím nevyprovokovanej ruskej invázie na Ukrajinu“ – použijúc terminológiu spĺňajúcu vyššie uvedené kritériá – je vskutku obrovská. Pravdou však je, že napriek jej rozšírenosti a relatívne vysokej účinnosti v krajinách tzv. „politického Západu“ sa propaganda pravdou nestáva a nikdy ani nestane. Ba čo viac, väčšina sveta túto propagandu nezdieľa, dokonca jej po novom celkom úspešne čelí. Nie náhodou tak začiatkom novembra 2024 podpísalo 33 štátov afrického kontinentu zmluvy o vojensko-technickej spolupráci s Ruskom, pričom ruská strana zdôraznila, že „úloha poskytovateľa bezpečnosti“ pre tieto africké krajiny je pre Ruskú federáciu „praktickou, životne dôležitou nevyhnutnosťou“. O bezpečnostnej a ekonomickej spolupráci krajín BRICS-u ani nehovoriac.

Scholz se zoufale snaží zabránit, aby Rusko považovalo Německo za otevřeného nepřítele

Nedávný telefonát mezi Olafem Scholzem a Vladimirem Putinem vyvolal v západní politice mnoho kontroverzí. Německý vůdce byl kritizován za svůj relativně diplomatický postoj, protože většina západních politiků se domnívá, že by se s Moskvou mělo zacházet jako s „mezinárodním vyvrhelem“. Nicméně kroky, které učinily USA, Francie a Spojené království krátce po Scholzově výzvě, mohou být hlavním vysvětlením jeho kontaktu s ruským prezidentem.

Ukrajina odpálila americké rakety na Rusko

Obsah:

Kořeny sametu v roce 1989

– Provokace na Národní třídě
– Scánáře
– SSSR – USA – Malta
– Sovětští zpravodajci a analytici
– Perestrojka, SSSR a Německo
– SSSR a jeho kolonie
– Tlak SSSR na změnu režimu
– Generál vladimír Michajlovič Žukaj a David Rockefeller
– Důsledky – Qui bono
– Politika je vždy konspirace
– Zkorumpovaná ekonimika
– Světu vládnou tajné služby
– Archivy tajných skužeb a bývalí agenti
– Dohody a spravedlnost
– Ruzumět Samotové revoluci podle výsledků
– Naše vnější závislosti
– Ze správců se stali vlastníci

Putin nastiňuje „moment pravdy“

Vystoupení prezidenta Putina na plenárním zasedání (referát + otázky a odpovědi) na výročním setkání klubu Valdai v Soči působilo jako vysokorychlostní vlak na tempomatu.

Naprosto chladný, klidný, uvolněný, plně ovládající Himálaje fakt, žádný politický vůdce – v nedávné minulosti ani současnosti – by se ani nepřiblížil k tomu, aby přinesl to, co se rovná rozsáhlému, podrobnému světovému názoru, hluboce vyzrálému během čtvrt století v nejvyšší geopolitická rovině.

Putin začal svůj projev odkazem na říjnovou revoluci z roku 1917, čímž vytvořil přímou paralelu s naší bouřlivou dobou: „Přichází okamžik pravdy“. V jasné poctě Gramscimu řekl, jak se „před našima očima tvoří ‚zcela nový světový řád’“.

Dosáhl poslední summit BRICS vůbec něčeho hmatatelného?

Obsah:

USA a EU ženou Moldavsko do neštěstí!

Kdyby se prezidentské volby v Moldavsku uskutečnily bez započtení korespondenčních hlasů, vítězem druhého kola by byl protikandidát stávající prezidentky, Sanduové, Alexandr Stoianoglo. Zvítězil by sice velice těsnou většinou nějakých 32 tisíc hlasů, ale Moldavsko by mělo naději na to, že unikne osudu Ukrajiny.

Proamerická prezidentka Moldavska, Maia Sanduová, vsadila svůj úspěch právě na korespondenční hlasy. A tak se stalo, že zemi bude i nadále spravovat, což de facto znamená, že ji bude řídit Washington prostřednictvím Ursuly von der Leyenové a s přispěním Rumunska, které se už těší na to, že jednou z možností, jak dostat Moldavsko do EU bude, když Sanduová ohlásí spojení země s Rumunskem. To se za jistých okolností skutečně může stát. Podněstří bude sice protestovat a Rusko může být opět donuceno bránit ruskojazyčné obyvatelstvo. A neštěstí podle washingtonských not plných kakofonie bude hotovo.

Plánovaná ekonomika Západu a Ruska

Plánovací ekonomika v Rusku funguje tak, že vybrané podniky dostanou zvýhodněné půjčky, protože začínají pracovat v systému mobilizační ekonomiky. Je to jistě lepší kšeft, než investovat do zelené a transgenderové ideologie jako na Západě.

Automobilky v Německu a firma Boeing a Disney v USA poskytují dobrý příklad ekonomiky Západu. Tu řídí iracionální síly sociopatů, což je hrabivost podílových fondů a nihilistická ideologie Deep state. V rámci kvantitativního uvolňování, skupování minulých dluhů a válečných půjček tiskne FED inflační dolary, které už nikdo nechce. Tedy, kromě kolonizovaného Síkely a Fialy, kteří za ten toaleťák dávají naše důchody.
…

BRICS a jak dále

V rozporu se všemi očekáváními na Západě ohledně případného oslabení skupiny členské země BRICS odhodlaně pracují na posílení spolupráce. Kritici BRICS dokázali, že jsou omylní. Výsledky summitu dokazují, že BRICS je cílově orientovaná formace s kontinuitou, konkrétními a taktickými akcemi, která zůstává věrná základnímu principu, na kterém byla založena: utváření mezinárodního řádu, který je spravedlivější, zahrnující a reprezentativní.

Globální jih je hlavní silou na globální scéně, protože představuje 85 procent celosvětové populace. Země politického Západu, zejména Spojené státy a Evropská unie, budou muset stále více přehodnocovat svůj model spolupráce a rozvoje s globálním Jihem, aby se vyhnuly ztrátě těchto zemí jako klíčových partnerů ve světovém řádu, který se rychle a kvalitně mění.

Proč západní civilizace upadá?

O úpadku západní civilizace snad dnes nikdo nepochybuje a nemusím jej dokazovat. Soustřeďme se na příčiny.

Proč civilizace, jako třeba čínská, ještě ve středověku vyspělejší než Evropa, zaostala, je otázka právě oné nespoutanosti evropských způsobů získávání prospěchu, protože všechny civilizace měly vždy určitou morálku a kázeň, ale Evropané to postupně ztratili tváří v tvář obrovským příležitostem, které se nabízely vyspělejšími technickými prostředky. Všimněme si jednání španělského královského páru ke Krištofu Kolumbovi, který byl obviněn, že nejedná s domorodci v nově objevených zemích křesťansky. Král se snažil zavést v Americe pravidla platná v Evropě. Nakonec toho musel nechat, protože příležitostí zbohatnout pro dobrodruhy bylo tolik, že to prostě nešlo. To se opakovalo v ostatních oblastech Ameriky. Najednou se objevily metody dávno zaniklé, třeba otrokářství. Vraždění domorodců bylo normální. Evropa dělala, že to nevidí, Jezuité pokřtěné domorodce bránili, ale marně.

Média mění narativ, protože se ukrajinská zástupná válka chýlí ke konci

The Economist uvádí, že „Rusko proráží ukrajinskou obranu“ a Ukrajina následně „bojuje o přežití“. Napříč západními médii je veřejnost připravena na porážku a bolestivé ústupky v budoucích jednáních. Média mění narativ, protože realitu již nelze ignorovat. Nadcházející vítězství Ruska bylo zřejmé přinejmenším od léta 2023, ale bylo to ignorováno, aby zástupná válka pokračovala.

Jsme svědky působivé demonstrace narativní kontroly: Již více než dva roky politicko-mediální elity skandují „Ukrajina vítězí“ a odsuzují jakýkoli nesouhlas s jejich vyprávěním jako „prokremelské pozice“, které mají za cíl snížit podporu válce. To, co bylo včera „ruskou propagandou“, je nyní najednou konsensem kolektivních médií. Kritická sebereflexe chybí stejně jako po odhalení Russiagate.

Svět se neřídí podle Ameriky

V posledních týdnech došlo v daleko od sebe vzdálených regionech k řadě posunů ve vztazích, které dále podtrhávají, že se svět neřídí americkou cestou.

Tři události mohou mít větší význam než pozornost, kterou jim věnovala mainstreamová média.

Komu padají masky? Hrozby úpadku Západu?

Obsah:

Ústup Západu
Zrada evropského liberálního modelu
Seznamy nepohodlných?
Ukrajina a Izrael
Evropská ekonomická sebevražda
Americké volby a emancipace Evropy
Ruské teroristické útoky na Ukrajině?
Cesta z bludiště pro jednotlivce?
Má cenu žít v ČR?
Změna režimu?
Bezpečnostní složky, manipulace
Češi a Izrael
Jak diskutovat o Ukrajině?
Francie a Macron
Dokončí Fialova vláda mandát?
Bohatství nebo svoboda?
Deep state, Trump, Izrael
Covidové zločiny?
Národní sebevědomí
Demokracie a diskuze

O Ukrajině i z pohledu Zelenského expertů

Zasvěcený referát ing. Pilmaiera o historii Ukrajiny od začátku 20. století, jejích hranicích, národnostním a etnickém složení, banderovském hnutí, ukrajinském hladomoru, ale také o rozpadu SSSR a jeho mezinárodních souvislostech. A o vytvoření nového média a nové politické síly.

BRICS vs. USA v Africe

Nová fronta nové studené války pravděpodobně povede k užší koordinaci čínsko-ruské dohody proti tamnímu Západu vedenému USA.

Kazaňská deklarace, která byla právě schválena během posledního summitu BRICS, hovoří o pomoci Africe a posílení jejího postavení během transformačního období, ale členské země – ať už jako celek nebo prostřednictvím minilaterálních[1] nebo bilaterálních vztahů – budou nevyhnutelně muset soupeřit s USA. Velká strategie posledně jmenovaného má několik podob, které budou v této analýze stručně popsány, ale celkově si klade za cíl bránit ostatním ve snaze z těchto procesů vzájemně těžit a zároveň Afriku co nejvíce využívat.

BRICS signalizuje odklon od finančního systému ovládaného USA

Rusko označuje nedávno zahájený summit BRICS za největší zahraničně-politickou událost, která se kdy v Rusku konala, a za klíčovou událost pro ruské předsednictví v BRICS v roce 2024.

Vladimir Putin v úterý přivítal vedoucí představitele 24 zemí a delegace celkem 32 států. Šestnáctý summit BRICS, který se koná od 22. do 24. října, je prvním ve formátu BRICS+ a zahrnuje zástupce z Asie, Afriky, Blízkého východu a Latinské Ameriky.
…
Přestože není pravděpodobné, že by BRICS 2024 realizoval okamžitá řešení svých ekonomických a finančních návrhů, již nyní úspěšně vyvolal nadšení pro alternativní přístupy k uspořádání po druhé světové válce. Po několika desetiletích válek a škodlivých sankcí jsou země BRICS+ stále více nedůvěřivé vůči „řádu založenému na pravidlech“, který je veden Spojenými státy a který zvýhodňuje několik málo osob na úkor mnoha.

Izrael verzus OSN

Dňa 7. októbra uplynul rok od teroristického útoku Hamasu na území Izraela, ktorý eskaloval dlhotrvajúci konflikt medzi Izraelom a Palestíncami. Reakcia Izraela bola krutá, viedla k obrovskému množstvu obetí a zďaleka sa ešte neskončila. Naopak, konflikt môže prerásť do veľkej vojny so zapojením veľmocí. Mimoriadne aktuálnou témou je však snaha Izraela o elimináciu Agentúry OSN pre pomoc palestínskym utečencom (UNRWA) na územiach pod jeho kontrolou, na ktorú reagoval aj generálny tajomník OSN. Okrem tejto udalosti existujú aj ďalšie dôvody, z ktorých vyplýva, že medzi Izraelom a OSN eskaluje napätie.
Časti:
– Vojna v Palestíne a úloha OSN
– Utečenci a UNRWA
– Čo je cieľom Izraela?
– Vojna a reakcia sveta
– Problém pre Západ?

Odvážná cesta Stanislava Novotného do Ruska

Diskuse Petra Hájka na Protiproud TV s bývalým policejním prezidentem a předsedou Asociace nezávislých médií Stanislavem Novotným nejen o napjaté bezpečnostní situaci u nás i ve světě, ale též o pokračující likvidaci toho mála našich zbývajících občanských svobod, slova a projevu na místě čelném.

Pokud Ukrajina prohraje válku, vyhraje Evropa

Antropolog Emmanuel Todd a jeho kontroverzní kniha: „Nejsem proruský, ale pokud Ukrajina prohraje válku, vyhraje Evropa.“

Italské vydání svazku Porážka Západu od Emmanuela Todda, vydaného ve Francii v nakladatelství Gallimard, vychází v nakladatelství Fazi. Kniha rozdráždila sršní hnízdo kritiky vůči francouzskému antropologovi, obviněnému z desetiletí zastávání proputinovských pozic.

Být přítelem Ameriky…

Být nepřítelem Ameriky může být nebezpečné, ale být jejím přítelem je fatální.

Hojně citovaný výrok Henryho Kissingera poté, když v roce 1963 převzal ve Vietnamu moc americký přítel, diktátor Nguyễn Văn Thiệu, a nechal zastřelit dosavadního amerického přítele, diktátora Ngô Ðình Diệma, zaznamenal William F. Buckley Jr. Když o deset let později Američané z Vietnamu bezhlavě prchali, zanechali své přátele péči komunistického Việt Cộngu.

Mezitím by Kissingerův výrok mohla potvrdit úctyhodná řádka dalších amerických přátel.

The Deep State (Derin devlet)

Alexandr Dugin odhaluje hluboký stát jako zkorumpované západní spiknutí, které se infiltrovalo do USA a Evropy, aby manipulovalo volbami, potlačovalo populistické vůdce, jako je Donald Trump, a vnucovalo svou liberálně-globalistickou agendu tím, že se lživě vydává za ochránce demokracie, zatímco bezohledně rozvrací vůli obyvatel.

Washington Post podrobně popsal novou taktiku zodpovědnou za poslední úspěchy Ruska na Donbasu

Abychom parafrázovali slavné rčení: „Rusové sedlají pomalu, ale jezdí rychle“, je možné, že vše se brzy zrychlí v důsledku toho, že Rusko tuto taktiku konečně přijme.

Washington Post (WaPo) ve středu [2. října] zveřejnil článek o tom, jak „východ Ukrajiny pod vylepšenou ruskou taktikou, vynikající palebnou silou“ souhlasí s ruským dobytím strategického ukrajinského pevnostního města Ugledaru na křižovatce fronty Donbas a Záporoží. Podle WaPo se nyní Rusko spoléhá na útočné týmy, každý o velikosti čtyř vojáků, aby se vyhnuli sledování drony. Má také mnohem více vybavení než Ukrajina a je také schopno své útoky lépe koordinovat.

Unipolární systém jako nejnebezpečnější forma uspořádání světa

Po rozpadu bipolárního uspořádání na počátku 90. let dvacátého století se do pozice jediné planetární supervelmoci dostaly Spojené státy, respektive jejich vládnoucí vrstva. Výsledek tohoto nového systému se dostavil okamžitě. Začala se rozpadat křehká stabilita, ve které měly Spojené státy proti sobě velmoc, která přece jenom do jisté míry omezovala americké úsilí o absolutní dominanci, jaká následně dospěla ke „kvalitě“ planetární diktatury.
…
Vzhledem k tomu, že neomezený vládce planety není schopen uspět v čestném hospodářském a technologickém zápolení (ve svobodném trhu) s Čínou, rozhodly se washingtonské elity (nemají nic společného s obyvatelstvem USA) destabilizovat také Tichooceánskou oblast. V ní si jako nástroj vybraly Tchaj-wan, jehož „suverenitu“ pod americkým dohledem kupodivu podporují, zatímco suverenitu Donbasu tvrdě trestají. Čert aby se vyznal ve washingtonském pojetí práva. V poslední době se pod činorodým americkým dohledem dále eskaluje konflikt na Blízkém východě, kde se s použitím Izraele snaží Washington vést válku proti Iránu, což je vlastně kopie metody, během které takto bezohledně využil a zneužil Ukrajinu (díky Ukrajině smrtelně nebezpečnému režimu, který si předtím Washington ovšem sám ustavil v Kyjevě) v jeho vlastní válce proti Rusku.

Richard D. Wolff a Michael Hudson: Blízký východ a Ukrajina

Začneme hlavní otázkou, která zní: Proč Spojené státy nemají zájem na ukončení konfliktu na Blízkém východě a na Ukrajině? Což víme, že v obou těchto případech jsou schopny udělat.
A než přejdeme k odpovědi na tuto otázku, pustím vám klip, v němž libanonský ministr zahraničí hovoří s Christiane Amanpourovou o svém pohledu a o tom, proč se jim nepodařilo dosáhnout příměří.
…
Nyní je pravda, že Amerika poslala do Iráku malou armádu a po celém světě je 800 amerických vojenských základen, ale nebyla to bojová armáda – byla to okupační armáda bez skutečně velkého odporu, jaký zažívá například Ukrajina s Ruskem, jak to vidíme tam. Ta situace na Blízkém východě je velmi odlišná.
Protiváleční studenti ukázali, že Lyndon Johnson v roce 1968 musel odstoupit z kandidatury ve volbách, protože kamkoli by přišel, všude by se proti němu konaly demonstrace za zastavení války. Dnes k žádným takovým demonstracím nedochází, to není třeba dodávat.
Nebudu tedy nazývat Spojené státy nebo Evropskou unii demokraciemi, ale neexistuje žádná vláda, která by musela být zvolena a která by byla schopna poslat své vlastní vojáky do velké války.
A to znamená, že dnešní taktika se omezuje na bombardování, nikoli na okupaci zemí. Omezují se na to, že izraelské síly mohou shazovat bomby na Gazu a Hizballáh a snažit se něco vyřadit, ale ani izraelská armáda, ani žádná jiná armáda by nebyla skutečně schopna provést invazi a pokusit se obsadit nějakou zemi tak, jak to dělaly armády za druhé světové války.

Emmanuel Todd: Role Ruska ve světových procesech mě vždy ohromovala

Otázka hodnot je skutečně důležitá, ale je to jen jedna část světových sporů a hádek. Když mluvím o konfrontaci mezi Ruskem a Západem nebo jiných mezistátních konfliktech, začal bych nikoli hodnotami, ale analýzou rovnováhy sil.

Souhlasím s názorem realistů v duchu Johna Mearsheimera, kteří věří, že rivalita mezi velmocemi hraje klíčovou roli ve světových konfliktech. V tomto kontextu je výchozím bodem konfrontace mezi Ruskem a Spojenými státy s jejich vazaly (Japonce a Evropany vidím spíše jako vazaly Spojených států než jako skutečné spojence) kolaps sovětské moci.

Druhá fronta je otevřena

Opravdová válka začala na Blízkém východě. Po izraelském teroristickém útoku pomocí pagerů, které začaly na pokyn izraelských operátorů vybuchovat v rukou nevinných lidí, včetně dětí, žen a starců, začaly masové raketové útoky a kobercové bombardování jižního Libanonu. V noci z 1. na 2. října byla zahájena pozemní operace na libanonském území. Izrael se zjevně rozhodl, že se po genocidě obyvatel Gazy změní z oběti na kata a zahájí genocidu libanonského lidu.
…
V Gaze jsme již byli svědky odhalení skutečného cíle – fyzické genocidy Palestinců se souběžným přesunem těch, kteří přežijí, mimo Izrael. Jakkoli to zní děsivě, pro Izrael to dává smysl. Protože není schopen dostatečně dramaticky změnit vlastní demografii, zbývá mu zničit obyvatelstvo, které svou existencí a etnicko-náboženským kódem brání realizaci eschatologických projektů.

JE: Kazachstán – Atomové referendum, USA – Three Mile Island

Obsah:

Je budoucnost Maďarska na Západě? Nebo na východě?

Premiér Orbán inicioval debatu o tom, jak a kam by se mělo Maďarsko do budoucna rozvíjet a orientovat. Analýza maďarské „velké strategie“ na další desetiletí.

27. července 2024 pronesl maďarský premiér Viktor Orbán smysluplný projev. Analyzoval, jak se podle něj svět změní do roku 2050 a co to znamená pro Maďarsko. Země potřebuje „velkou strategii“ k řešení geopolitických změn tak zásadních, že představují největší výzvu pro západní svět – a také pro Maďarsko – za posledních 500 let, řekl. Dvě světové války byly pro Západ obrovskou výzvou. Nyní vzestup Asie, zejména Číny, ale také Indie a dalších zemí, poprvé západní dominanci zpochybňuje – a Maďarsko se musí rozhodnout, co chce v této situaci dělat. Orbán také řekl, že vývoj této strategie má na starosti jeho „politický ředitel“ Balázs Orbán (bez příbuzenského vztahu). Pro transparentnost: Balázs Orbán je mým nadřízeným na Mathias Corvinus Collegium v Budapešti. Přesto zde formuluji své osobní názory.

Jaké změny provádí Rusko ve své jaderné doktríně?

Ruský prezident Vladimir Putin oznámil řadu aktualizací národní strategie pro použití jaderných zbraní, které mají reagovat na měnící se vojenskou a politickou situaci a vznik nových hrozeb.
…
(1) Útok „nejaderného státu“
(2) Snížení jaderného prahu
(3) Rozšíření deštníku na Bělorusko
(4) Jaká byla předchozí doktrína?
(5) Proč byly změny navrženy právě nyní?
…
Putin ve středu zopakoval, že použití jaderných zbraní zůstává „krajním opatřením“ na ochranu ruské suverenity, ale Moskva musí vzít v úvahu, že „současná vojensko-politická situace se dynamicky mění … včetně vzniku nových zdrojů vojenských hrozeb a rizik pro Rusko a naše spojence“.

Co je nový „Pakt pro budoucnost“ OSN a proč se proti němu postavilo Rusko?

Stejně jako mnoho dokumentů OSN je nabitý velkými cíli, ale chybí mu podrobnosti o tom, jak jich dosáhnout. A jeho přijetí znechutilo Moskvu.

Valné shromáždění Organizace spojených národů (VZ OSN) přijalo ambiciózní pakt, jehož cílem je učinit organizaci relevantnější a efektivnější na globální scéně v 21. století uprostřed rostoucí kritiky pro její neschopnost zastavit války a pohnat k odpovědnosti ty, kdo porušují její chartu.

Dojde v Kazani k Bretton Woods BRICSu?

Necelý měsíc před kriticky důležitým výročním summitem BRICS v Kazani pod ruským předsednictvím vřou v Moskvě a v dalších eurasijských metropolích vážné formální i neformální diskuse o tom, co by mělo být na stole na frontě de-dolarizace a alternativního platebního systému.

Tím, co je v sázce, je nesmírně složitá konstrukce úplně nového finančního systému – ten má být decentralizovaný a využívat má digitálních technologií. Např. BRICS Clear pro finanční vyrovnávání bude využívat blockchain k registraci cenných papírů a pro jejich obchodování.

Evropa si zahrává s ohněm, když vyzývá k hlubokým úderům

Poslanci Evropského parlamentu učinili velmi nebezpečné rozhodnutí, když odhlasovali povolení úderů na dlouhé vzdálenosti proti ruskému hlubokému zázemí. Evropští politici nazvali ukrajinskou agresi „právem na sebeobranu“ a učinili významný krok k eskalaci násilí, která by mohla snadno vést k otevřené fázi současného konfliktu mezi Ruskem a NATO.

Láska hory přenáší

Láska hory přenáší, není jenom česko-slovenská romantická komedie z roku 2022 režiséra Jakuba Machaly, o které nebude řeč v příspěvku, ale i jedno známé přísloví, týkající se nejenom partnerského vztahu, ale i situací, na které se můžeme dívat jako na tzv. nutné zlo, nebo jako na příležitost, jak do vztahu přinést respekt, vzájemnou úctu a docenění. A pokud se cítíme doceněni, jsme v jakémkoli vztahu – osobním, společenském, ale i ve vztahu ke státu a vládě mnohem více spokojenější. A o to jde. Pro mnohé z nás totiž spokojenost představuje deficit.

Německo je nesvé z rozmístěním nových amerických raket

Ve Spojených státech si toho téměř nikdo nevšiml, ale v Německu ano – na červencovém summitu k výročí založení NATO byla uzavřena dohoda mezi Washingtonem a Berlínem.

Poprvé od 80. let Německo souhlasilo s umístěním tří typů amerických raket (pod americkým velením) na svém území, a to od roku 2026: střely s plochou dráhou letu Tomahawk Block 4 s doletem něco málo přes 1 000 mil (1 600 km), střely Standard Missile-6 (SM-6) s doletem 230 mil (370 km), která je určena především pro protivzdušnou obranu, a hypersonické zbraně dlouhého doletu (LRHP), která je stále ve vývoji a bude mít dolet přes 1 800 mil (2 900 km).

Chci žít v Rusku!

Když český prezident mluvil o „táborech pro Rusy“, tak mi to v hlavě docvaklo: opustit Českou republiku.

Vitalij je Rus, jeho manželka Alena Eleonora je občankou České republiky. Začátkem května se i se svými dvěma malými dětmi přestěhovali do Kaliningradu poté, co se život Rusa v Česku stal nesnesitelným. „S Evropskou unií jsem navždy skončil,“ říká nyní Vitalij. Přestože ještě před několika lety se mu v Česku žilo docela dobře.

Horká válka s Ruskem?

Obsah:

Válka bezpilotních letounů od Ukrajiny po Myanmar znamená změnu paradigmatu

10. září (2024) ukrajinské síly zahájily dosud největší útok dronů v této válce, když na Moskvu zaútočily 144 drony. Výsledkem útoku bylo 20 sestřelených dronů a několik několikapatrových obytných budov v blízkosti Moskvy bylo zapáleno. Lety z nejdůležitějších ruských letišť byly dočasně pozastaveny. V reakci na to Rusko podniklo odvetný úder s použitím 46 bezpilotních letounů.

Údery obou stran zdůrazňují nyní již neoddiskutovatelný fakt: válka s drony hraje ve válce na Ukrajině rozhodující roli.

S tím, jak se na bojišti stále častěji objevují drony, vzniká potřeba účinných technologií pro rušení dronů. Zatímco ruská, ukrajinská a další armády mají přístup k rušičkám, etnické armády v Myanmaru je téměř zcela postrádají.

„Putin připravuje rozsáhlou invazi, aby ukončil tuto válku“ – Plukovník Douglas MacGregor

Clayton Morris, Douglas MacGregor | 20. 9. 2024 | Převzato, Téma: Rusko, Téma: Ukrajina, Video | 1631 přečtení | Žádné komentáře | BRICS, Egypt, Írán, Izrael, Jordánsko, NATO, Německo, Palestina, Rusko, Střední Východ, Turecko, Ukrajina, Válka, Velká Británie, Vojenství

V rozhovoru s Claytonem Morrisem analyzuje plukovník Douglas MacGregor aktuální vývoj a vyhlídky války na Ukrajině, situaci na Blízkém Východě a rizika vypuknutí třetí světové války.

Prší, prší, len sa leje

Je zcela jedno, kterou verzi této lidové písničky posloucháte, Gottovu, Holého či Špinarové, nebo jiné, včetně hudební klasiky. Všechny představují pohlazení duše a srdce moudrostí života, krásou melodie a srozumitelností textu.

Nic z uvedeného neplatí pro zprávy politicky korektních médií, písničky zfetovaných hvězd, prázdné řeči a vysvětlování západních politiků o neúčasti členských států NATO ve vojenských akcích Ukrajiny. Těmi se Západ snaží přesvědčit občany, že Rusko jenom blafuje, bude poraženo a poté bude konat podle not Západu, protože bude mír a nebude schopno vést válku. Přitom s pravděpodobností hraničící s jistotou je skutečností, že Západ již před časem povolil Kyjevu bombardovat cíle hluboko v Rusku a Kyjev patřičně informoval. Proto poslední reakce prezidenta Putina byla uslyšena ve Washingtonu, Londýně, Bruselu a Berlíně. A přesto, podle zprávy MO Ruské federace za poslední den systémy protivzdušné obrany sestřelily tři americké rakety ATACMS, tři letecké pumy Hammer a bylo zničeno 53 dronů ozbrojených sil Ukrajiny.

Napětí mezi Íránem a Ruskem kvůli ázerbájdžánskému dopravnímu koridoru

Íránské zdroje uvádějí, že Teherán je rozhodně proti Ruskem podporovanému koridoru Zangezur v Baku, který by přerovnal jeho severní hranice. Rusko a Írán se v oblasti jižního Kavkazu střetávají a napětí mezi nimi se zvyšuje v souvislosti s navrhovanou dopravní trasou známou jako Zangezurský koridor.

Ruští představitelé nedávno vyjádřili podporu koridoru, který by spojil Ázerbájdžán a jeho exklávu Nachičevan s Ruskem a Tureckem, obešel arménská kontrolní stanoviště a vytvořil novou trasu spojující Asii, Evropu a Blízký východ. Írán to považuje za strategickou hrozbu a narušení svých hranic

Západ bezděčně nahrál Rusku do karet

Ač to dosud bylo tajné, bývalá náměstkyně amerického ministra zahraničí pro politické záležitosti Victoria Nuland se rozhodla přiznat, že se Západ aktivně podílel na bojkotu mírového procesu mezi Ruskem a Ukrajinou. Už předtím pronesly různé veřejné osobnosti podobná prohlášení, včetně informátorů, politiků, žurnalistů a analytiků. Ač to možná nikoho nepřekvapilo, slova Nuland ukazují, jak se Západ už ani nezdráhá skrývat svůj jasný úmysl, nepřátelství na Ukrajině dovést až k jeho nejzazším důsledkům.

Co však asi Západu nedošlo, je, že bojkot mírových jednání přinesl výhody pro samotnou Ruskou federaci, která se tudíž oprostila od nebezpečné pasti „diplomacie“ s neonacistickým režimem a jeho neloajálními globálními podporovateli. Dohoda v raných fázích speciální vojenské operace mohla opravdu ušetřit tisíce životů na obou stranách, skončila by ale nepřátelstvím bez nějaké solidní záruky mírové budoucnosti v regionu.

Durov, FOCAC a CIFTIS

Obsah:

Studená válka nikdy neskončila

V letech 1991-94 jsem se skutečně nepřetržitě, ale bez úspěchu zasazoval o rozsáhlou západní podporu ruské ekonomiky, která prochází krizí, a o podporu dalších 14 nově nezávislých států bývalého Sovětského svazu. Tyto výzvy jsem přednesl v nesčetných projevech, na setkáních, konferencích, v odborných článcích. V USA jsem byl osamělým hlasem, který po takové podpoře volal. Z ekonomických dějin – především ze zásadních spisů Johna Maynarda Keynese (zejména Economic Consequences of the Peace, 1919) – a z vlastních poradenských zkušeností z Latinské Ameriky a východní Evropy jsem se dozvěděl, že vnější finanční podpora Ruska by mohla být rozhodující pro naléhavě potřebné stabilizační úsilí Ruska.
~~~~~~~~~~~~
Při pohledu zpět na události kolem let 1991-93 a na události, které následovaly, je zřejmé, že USA byly odhodlány říci ne ruským aspiracím na mírovou a vzájemně respektovanou integraci Ruska a Západu. Konec sovětského období a začátek Jelcinova prezidentství byly příčinou nástupu neokonzervativců (neocons) k moci ve Spojených státech. Neokonzervativci nechtěli a nechtějí vzájemně se respektující vztahy s Ruskem. Usilovali a dodnes usilují o unipolární svět vedený hegemonistickými USA, v němž budou Rusko a ostatní národy podřízeny.

Zachraňte obyčejného Ukrajince

Nedávno Telegramový kanál „Legitimní“ potěšil veřejnost údaji z uzavřeného sociologického průzkumu o únavě ukrajinské společnosti z války. Podle dostupných informací je vývoj statistik pro ukrajinské úřady přinejmenším alarmující: 90 % obyvatel Ukrajiny je unaveno válkou.
…
V co doufá Syrský a těch 10 %, kteří věří ve vítězství? Doufají, že jim Západ pomůže a dá jim vše, co potřebují.

Zelenskij spěchal na setkání sponzorů na základnu amerického letectva Ramstein v Německu a tam prosil o suroviny na vítězství. Byl to však americký list Washington Post, který informoval, že západní spojenci Ukrajiny odmítli Zelenského žádost o zrušení zákazu použití dalekonosných zbraní k úderům proti Rusku. Navíc to bylo z iniciativy Spojených států, které jsou klíčovým spojencem Ukrajiny a největším dodavatelem vojenské pomoci. Washington Post píše: Šéf Pentagonu Lloyd Austin na setkání se Zelenským jeho žádost dokonce ignoroval a neřekl, kdy bude zákaz zrušen.

„Válka je mír“ – nebo: 2024 je 1984

Nastal čas. Po čtyřiceti letech jsme se konečně dostali do Orwellova roku 1984. A ze všech lidí přednáší prezidium SPD věty, které by z této klasiky všech dystopií mohly být zkopírované jedna ku jedné.

Před čtením následujícího textu se prosím pohodlně usaďte. A pozor, ať nespadnete ze židle!

« Starší příspěvky

Další příspěvky »

/ Zpravodaj

/ Štítky

/ Nejčtenější

Poslední 3 měsíce

Poslední rok

/ Archiv

/ Poslední komentáře