Ukrajina útočí na zájmy USA

Francie, která se nedokázala vyrovnat se šokem z Donalda Trumpa

Francouzský prezident Emmanuel Macron 20 února představil svou vizi konfliktu s Ruskem založenou na jakési obrácené mapě Ukrajiny: my jsme ti hodní, oni jsou ti zlí.

12 února

Francouzský prezident Emmanuel Macron bezprostředně reagoval na oznámení americko-ruských rozhovorů v Rijádu. Na 12 února svolal do Elysejského paláce schůzku svých sedmi hlavních spojenců na evropském kontinentu: Ministři zahraničí Německa (Annalena Baerbocková), Španělska (José Manuel Albares Bueno), Spojeného království (David Lammy), Itálie (Antonio Tajani), Polska (Radosław Sikorski) a vysoká představitelka Evropské komise pro zahraniční politiku (Estonka Kaia Kallasová), jakož i evropský komisař pro obranu a vesmír (Litevec Andrius Kubilius).

Cílem schůzky bylo přijít se společnou strategií. Z toho ovšem nic nevzešlo. Pouze Francie a Velká Británie jsou připraveny vyslat na Ukrajinu vojáky, kteří by vynutili realizaci případného míru. Německo, Španělsko a Itálie jsou rozhodně proti. EU, a zejména pobaltské státy, by si přály, aby tak učinili i ostatní.

Ve stejné době byl v Kyjevě ministr financí USA Scott Bessent. Ne proto, aby Ukrajincům přidal další miliardy, ale naopak, aby jich požadoval… 500! S trumpovským nadhledem předložil přemrštěný účet za tři roky války. Nikým nevolený ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj odpověděl, že se tomuto vydírání nepodvolí.

Taková je oficiální verze. Pravda je zcela jiná: loni v červnu přijal Zelenského senátor Lindsey Graham, starý přítel „integrálních nacionalistů“. Vysvětlil mu, že napadením jeho země chce Rusko pouze získat jeho vzácné zeminy, jejichž hodnotu odhaduje na 10 000 až 12 000 miliard dolarů. Graham to zopakoval v rozhovoru v pořadu Face the Nation (CBSNews, 9 června 2024). Tato myšlenka byla ve Spojených státech přijata, což znamenalo, že vládnoucí třída nemusela naslouchat ruské verzi. 19 února 2025 však agentura Bloomberg odhalila, že tato historka není nic jiného než podvod, protože Ukrajina tyto nerostné suroviny nemá.

Podle Vladimira Sergienka (Vesti FM) si Evropané Ukrajinu již rozdělili, stejně jako to předem udělali s Irákem, Libyí a Sýrií. Britové mají privilegovaný přístup k přístavům, které musí obnovit a modernizovat, Němci k dolům atd. V dubnu 2022 přijal americký Kongres zákon Ukraine Democracy Defense Lend-Lease Act of 2022, který povoloval dodávky zbraní Ukrajině po vzoru druhé světové války, ale tento zákon nebyl Bidenovou administrativou nikdy aplikován a jeho platnost skončila v září 2023. Veškeré peníze a vybavení poskytnuté Washingtonem tak přišly vniveč.

Trumpova administrativa proto nyní požaduje vrácení toho, co ona a ostatní západní spojenci poskytli bez protihodnoty. Celkový účet odhaduje na 500 miliard dolarů, což je jen malá část z údajných 10 000 miliard dolarů, o kterých Ukrajina tvrdí, že má.

17 února

V této souvislosti se 17 února konalo v Elysejském paláci druhé setkání se stejnými osobami a navíc s předsedkyní Evropské komise Ursulou von der Leyenovou a generálním tajemníkem NATO Markem Ruttem.

EU a NATO jsou dvě organizace založené Anglosasy, aby dohlížely na západní Evropu. Ursula von der Leyenová i Mark Rutte vděčí za své jmenování Londýnu a Washingtonu, přestože byli zvoleni všemi zástupci členských států. Oba však za to vděčí Bidenově administrativě, nikoli Donaldu Trumpovi. Obhajují tedy pokračování války, nikoli mír.

Druhé setkání v Elysejském paláci nebylo o nic užitečnější než to první.

Tím spíše, že se dynamika urychlila: zatímco evropská světélka bědovala nad Trumpovou revolucí v Paříži, nařídila ukrajinská Rada národní obrany a bezpečnosti 17 února bombardování plynovodu spojujícího Kazachstán s ruským přístavem Novorossijsk. Jedná se o jeden z největších plynovodů na světě. Umožňuje vývoz obrovského množství kazašské a ruské ropy.

Od zavedení válečného stavu je Rada skutečnou výkonnou mocí na Ukrajině. Schází se v prezidentském paláci, takže cizinci nevědí, že vykonává de facto všechny výkonné funkce země namísto svého prezidenta a jeho administrativy. Nezvolený prezident Volodymyr Zelenskyj (jeho mandát vypršel před osmi měsíci) v ní zasedá, ale nemá v ní žádné slovo. Veškerá rozhodnutí jsou přijímána pod vedením bývalého šéfa vnější tajné služby (SZRU) Oleksandra Lytvynenka.

Tato rada, která zakázala všechny opoziční politické strany, spálila tři miliony knih a zakázala většinovou pravoslavnou církev v zemi, je baštou „integrálních nacionalistů“, tj. žáků Dmytra Doncova a jeho následníka Stepana Bandery, kolaborantů s nacisty. Bombardováním hlavní přečerpávací stanice ropovodu v Rusku věděl, co dělá: že útočí na zájmy USA v Rusku.

Kaspické potrubní konsorcium (CPC) je vlastněno:
– 2 % italskou společností ENI,
– 7,5 % společností Caspian Pipeline Co. (dcera amerického Mobilu),
– a 15 % Caspian Pipeline Consortium Co (dceřinná společnost amerického Chevronu).

Tento ropovod dodává většinu ropy spotřebovávané v Izraeli.

Ukrajinská Rada obrany a národní bezpečnosti tedy vyhlásila válku Itálii a Spojeným státům.

18 února

V paláci Diriyah v Rijádu (Saúdská Arábie) se sešly delegace USA a Ruska. Jak jsem analyzoval minulý týden[1], ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov trval na tom, aby se jednalo nejen o válce a územních otázkách, ale také o podstatných otázkách, včetně vztahů mezi oběma stranami. Marco Rubio, ministr zahraničí, nás ujistil, že ukončí obtěžování ruských diplomatů akreditovaných v jeho zemi Bidenovou administrativou. Stejně tak už nebude rušit umělecké akce kvůli tomu, že oslavují ruské autory. Zavázal se, že bude ctít podpis Washingtonu, a tedy postupně stáhne vojska NATO ze všech zemí, které do NATO vstoupily po sjednocení Německa.

Z pohledu západních válečných štváčů byl tento počáteční kontakt nerovný: ústupky učinil pouze Washington, nikoli Moskva. Z pohledu pacifistů to však ani jinak být nemohlo, neboť plnou vinu za to nesou neokonzervativci v republikánské administrativě Bushe ml. a demokratické v Obamově a Bidenově administrativě. Rusko akceptovalo, že Spojené státy měly své chyby uznat, a nepožadovalo nic na náhradu škod, které způsobily.

19 února

Americký prezident Donald Trump se vyjádřil k bombardování Ukrajiny a k jednání s Ruskem: „Jsem opravdu zklamán tím, co se stalo. Sleduji to už tři roky…. Slyšel jsem, že, víte, oni [Ukrajinci] jsou naštvaní, že nebyli pozváni [na jednání s Ruskem] do Rijádu. No, měli k tomu prostor tři roky a dlouho předtím.“

Ještě ostřeji se vyjádřil krátce poté na serveru TruthSocial: „Zamyslete se nad tím, mírně úspěšný komik Volodymyr Zelenskyj přesvědčil Spojené státy americké, aby utratily 350 miliard dolarů za vstup do války, kterou nikdy nemohly vyhrát, která nikdy neměla začít, kterou nikdy nebude schopen bez Spojených států a ‚TRUMPA‘ vyřešit. Spojené státy utratily o 200 miliard dolarů více než Evropa, Evropa má peníze zaručené, zatímco Spojené státy za ně nedostanou nic. Proč Joe Biden nepožadoval vyrovnání, když je tato válka pro Evropu mnohem důležitější než pro nás – odděluje nás velký, krásný oceán. Zelenskij navíc přiznává, že polovina peněz, které jsme mu poslali, ‚ZMIZELA‘. Odmítá uspořádat volby, v ukrajinských průzkumech je velmi nízko a jediné, co mu šlo, bylo hrát na Bidena ‚jako na housle‘. Nezvolený diktátor Zelenskyj by měl jednat rychle, jinak nebude mít zemi. Mezitím úspěšně jednáme o ukončení války s Ruskem, což, jak všichni přiznávají, může udělat jen ‚TRUMP‘ a Trumpova administrativa. Biden se o to nikdy nepokusil, Evropě se mír nastolit nepodařilo a Zelenskyj chce nejspíš udržet kola v chodu. Mám Ukrajinu rád, ale Zelenskyj odvedl děsivou práci, jeho země je zničená a zbytečně zemřely MILIONY lidí – a tak dále…“

Zděšené probidenovské západní elity pak Donalda Trumpa obvinily, že opakuje propagandu „diktátora Putina“. Podle jejich názoru je obvinění Ukrajiny, že válku začala, když je za ni odpovědný výhradně „diktátor“, který Ukrajinu napadl a dobyl, obrácením viny.

Když konflikt začal, vysvětlili jsme zde, že jej vyvolalo bombardování obyvatelstva na území Donbasu ukrajinskou armádou 19 února 2022. Tato skutečnost je nezpochybnitelná a byla zaznamenána Organizací pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, která byla odpovědná za pozorování na vnitřní hranici Donbasu. Švýcarský plukovník Jacques Baud, uznávaný odborník na světové zpravodajské služby, v několika podrobných pracích[2] upozornil, že OBSE zaznamenala ukrajinské bombardování ve dnech předcházejících ruskému uznání nezávislosti obou donbaských republik, Doněcku a Lugansku, po kterém o několik hodin později následovalo podepsání dvou smluv o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci a o dva dny později zahájení speciální vojenské operace proti ukrajinským „integrálním nacionalistům“ (a nikoli proti Ukrajině). Tvrzení NATO, opakované ve všech oficiálních komuniké ve všech západních dokumentech, že Rusko provedlo „nezákonnou a nevyprovokovanou invazi“, je tedy čistá válečná propaganda.

V této kauze jsou jako vždy první obětí vlády, které na své národy vrhají lživou válečnou propagandu. Emmanuel Macron, Keir Starmer, Ursula von der Leyenová a Mark Rutte se tomuto pravidlu nevyhnuli. Nyní v dobré víře věří nesmyslům, které už tři roky opakují.[3]

23 února

Na tiskové konferenci v Kyjevě Volodymyr Zelenskyj, „nezvolený diktátor“, oznámil, že je připraven odstoupit, pokud to Ukrajině umožní vstoupit do NATO, tj. vzhledem k postoji Spojených států nikdy. Zopakoval, že Kyjev nepřijme nic, co by sám se Spojenými státy a Ruskem nevyjednal. I zde je jasné, že k tomu nedojde: Spojené státy a Rusko budou rozhodovat společně a EU a Ukrajina se jejich vůli podřídí, ať už řeknou cokoli.

24 února

Ruský prezident Vladimir Putin poskytl rozhovor prvnímu ruskému televiznímu kanálu. Řekl, že Rusko má mnohem více vzácných zemin než Ukrajina a že Moskva je „připravena spolupracovat s našimi zahraničními partnery, včetně Američanů“, na rozvoji jejich těžby. Jinými slovy, pokud by nastal mír, Washington by nemohl těžit vzácné zeminy na Ukrajině, protože tam žádné nejsou, ale mohl by tak činit v samotném Rusku.

Vladimir Putin již dříve prohlásil, že by souhlasil s podpisem mírové dohody s Ukrajinou až tehdy, kdyby měla legitimního vůdce. Pokud jde o volby, které nebyly vypsány, protože Rada národní obrany a bezpečnosti odmítla zrušit stanné právo, aby mohla nastolit svou diktaturu, Putin vyjádřil podporu generálu Valeriji Zálužnému, bývalému vrchnímu veliteli armády a současnému velvyslanci v Londýně. Podle něj je tento muž ve své zemi dvakrát populárnější než Zelenskyj.

Francouzský prezident Emmanuel Macron odcestoval do Washingtonu. Podle francouzské televize ho v Bílém domě přivítal jeho protějšek Donald Trump. Podle americké televize ho však v rozporu se základními pravidly protokolu přivítal pouze šéf Trumpova štábu.

Dne 24 února se nezvolený prezident Volodymyr Zelenskyj a jeho hosté zúčastnili rozšířeného jednání skupiny G7 s americkým prezidentem Donaldem Trumpem, a to prostřednictvím videokonference z Bílého domu.

Z Bílého domu se prostřednictvím videozáznamu zúčastnil jednání skupiny G7, které se konalo v Kyjevě, nezvolený prezident Volodymyr Zelenskyj, Justin Trudeau (kanadský premiér), Ursula von der Leyenová (předsedkyně Evropské komise) a Antonio Costa (předseda Evropské rady). Olaf Scholz (německý kancléř), Keir Starmer (britský premiér), Giorgia Meloni (italská premiérka) a Shigeru Ishiba (japonský premiér) se připojili prostřednictvím videozáznamu. Zasedání se zúčastnil i španělský premiér Pedro Sánchez, který byl rovněž v Kyjevě.

Všichni účastníci, včetně Emmanuela Macrona, slíbili věrnost americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi a přijali jeho rozhodnutí.

Emmanuel Macron se připojil k druhému křídlu Bílého domu poté, když se zúčastnil rozšířeného summitu G7 pod vedením prezidenta Donalda Trumpa a slíbil mu věrnost. Do Oválné pracovny bude uveden až po dalším setkání Trumpa s jeho poradci.

Po této výměně názorů, a nikoli dříve, byl Emmanuel Macron pověřen setkáním s prezidentem Donaldem Trumpem tváří v tvář v Oválné pracovně. Není známo, co si oba muži řekli, ale na následném tiskovém brífinku si vzájemně poblahopřáli k jednotě. Jinými slovy, prezident Macron se vzdal svých stížností a stejně jako jeho kolegové z G7 bezvýhradně přijal rozhodnutí prezidenta Trumpa.

Britský premiér Keir Starmer navštíví Washington 27 února. Navrhne vyslání britských mírových sil, které by garantovaly příměří, což prezidenti Putin a Trump odmítnou, neboť jeden protagonista se nemůže stát arbitrem.

Co bude následovat, je již známo: v příštích několika letech budou NATO a EU rozpuštěny, stejně jako byly rozpuštěny Varšavská smlouva a SSSR. To je jediný způsob, jak udržet Spojené státy jednotné. Jinak to budou ony, kdo zanikne.

Evropské elity budou muset převzít výhradní odpovědnost za bezpečnost své vlasti. Budou proto muset obnovit své armády. Tento proces bude trvat zhruba deset let a pro země jako Dánsko začne zítra. Ostatní budou vystaveny rozmarům dějin.

Francie a Spojené království, stejně jako ostatní, již nemají armády schopné bránit své území, pouze „projektivní síly“, které používají k udržování útržků svých bývalých impérií. Aby bylo možné zaplatit skutečné armády, bude muset každá z těchto zemí provést ve svých výdajích škrty. Ve Francii to zřejmě budou sociální výdaje. Budeme se pak muset ptát na špatné hospodaření ve zdravotnictví a školství. Francouzi jsou mylně přesvědčeni, že jejich systém sociálního zabezpečení, rodinné přídavky a průběžný důchodový systém jsou neoddělitelné od jejich republiky, ačkoli ve skutečnosti jde o systémy zděděné po fašistickém režimu Philippa Pétaina. Je pravda, že je při osvobození potvrdila Národní rada odporu, ale republikánského na nich není nic.

Musíme se proto připravit na těžké časy, které nás čekají. Ne za několik let, ale v nejbližších týdnech musíme najít způsob, jak přejít od našeho současného společenského modelu k jinému, modernějšímu a svobodnějšímu, aniž bychom poškodili ty nejvíce znevýhodněné. Naše současná politická třída toho pravděpodobně nebude schopna. Její hlavní představitelé se právě sešli v Elysejském paláci (opět) s prezidentem Macronem, aby potvrdili, že jeho názor na ukrajinský konflikt a „šílenství“ amerického prezidenta sdílejí.

Ujede-li vám vlak, stihnete další. Ale tenhle je poslední.

[1]„Les Occidentaux et le conflit en Ukraine“, Thierry Meyssan, Réseau Voltaire, 18 února 2025.

[2]Poutine, maître du jeu? / Putin, mistr hry, autor: Jacques Baud, Max Milo éditions (2022).

[3]

Thierry MeyssanČesky (*1957) je politický konzultant, francouzský spisovatel a zakladatel a předseda Voltaire NetworkČesky, jehož deklarovaným cílem je „obrana svobody projevu a sekularismu“. Od roku 1994 byl také národním tajemníkem Strany radikální levice (PRG)Česky. V roce 2002 se proslavil knihou The Big LieČesky (Velká lež) o útocích z 11 září 2001, které popisuje jako operaci pod falešnou vlajkou vlády a vojenskoprůmyslového komplexu USA. Jeho poslední knihou je Sous nos yeux – Du 11 septembre à Donald TrumpČesky (Před našima očima – od 11 září k Donaldu Trumpovi, 2017). V roce 2012 odešel do exilu v Sýrii. Je vnukem plukovníka Pierra Gaïsseta, vojenského pozorovatele OSN a předsedy izraelsko-libanonské komise pro příměří, a synem Michela Meyssana, bývalého radního města Bordeaux a blízkého spolupracovníka Jacquese Chabana-Delmase («Chaban», francouzský odbojář, brigádní generál a státník, 1969 – 1972 byl předsedou vlády).