V Gaze existuje jasné riziko genocidy

Rozhovor  Francesca Albanese, relatora de la ONU para Palestina: “Hay un claro riesgo de genocidio en Gaza”, který vyšel v deníku El Periódico de España 8. listopadu 2023, vedl Mario Saavedra.

V rozhovoru pro tento deník popisuje Albanese právní parametry, podle kterých se domnívá, že při izraelských útocích na Pásmo existuje riziko genocidy.

Po masakru více než 10 000 Palestinců (z toho 4 000 dětí) v měsíci války, agentury OSN stále více zesilují tón proti Izraeli kvůli jeho masivním bombardování a obléhání Gazy. Zvláštní zpravodajka pro Palestinu Francesca Albanese (Itálie, 1977) v rozhovoru pro naše noviny upozorňuje na „jasné riziko“, že je páchána genocida. Protože existuje genocidní záměr (poukazuje na prohlášení izraelských vůdců vymazat Gazu z mapy) a vojenská kapacita k jeho provedení a protože fakta na místě odhalují bezprecedentní masakr a strategie, jako je hladomor coby údajná válečná zbraň. Albanese, nezávislá právnička odpovědná za podávání zpráv OSN o porušování lidských práv na okupovaných územích, se videokonference EL PERIÓDICO DE ESPAÑA ze skupiny Prensa Ibérica účastní z Tuniska, kde žije.

Co by mělo Španělsko a zbytek mezinárodního společenství dělat tváří v tvář válce?

Udržet si pevnou pozici na základě mezinárodní legislativy. To, co jsme vybudovali z popela druhé světové války, je systém, který nás všechny chrání. Nemůžeme dělat výjimky. Důvěra v multilaterální systém musí být vštípena silnými hlasy volajícími po aplikaci mezinárodního právaČesky. Konkrétně musíme vyzvat k okamžitému příměří, abychom zastavili jasné riziko, že se rozvíjí genocida, kterému čelíme. Je třeba se také vyhnout násilnému odsunu Palestinců, protože jsou náznaky, že existuje plán na odstranění co největšího počtu Palestinců. Nebylo by to poprvé ani podruhé, ale potřetí, bezprecedentní katastrofa.

Znamená to, že Španělsko a další by se měli postavit proti odsunu Palestinců do Egypta…

Měli by žádat bezpečné koridory pro jejich přesun na zbytek okupovaných území. Ve skutečnosti by měli mít právo na volný pohyb. Prvním bezpečným přístavem by ale měl být zbytek území, které jim podle dohod a mezinárodního konsensu patří: Západní břeh Jordánu, východní Jeruzalém a samotná GazaČesky, kde by měli mít nezávislý stát.

Jak je definována genocida?

Genocida je pokus zabít a zničit, zcela nebo částečně, etnické, náboženské nebo rasové skupiny. Palestinci jednoznačně tvoří rasovou skupinu, národ. Klíčové jsou tři činy: vražda členů skupiny, způsobení těžké fyzické nebo psychické újmy a vytváření životních podmínek, které vedou k úplnému nebo částečnému zničení těchto lidí. Že existuje genocidní záměr, je v Izraeli vidět: „vymažte Gazu z mapy, zabijme je všechny“… Existuje mnoho prohlášení politických vůdců, včetně prezidenta Isaaca Herzoga [který z útoku ze 7. října obvinil celou GazuČesky] nebo vojenských vůdců, lékařů, think-tanků… Nejen, že volají po jejich zabití, ale ztotožňují je s Hamásem. A pak je tu dehumanizace Palestinců: nazývají je teroristy, lidskými štíty, zvířaty. Genocida není čin, je to proces. A dehumanizace probíhá už dlouho.

Proč po všem, co bylo řečeno, mluvíte o riziku genocidy a ne jen o obyčejné genocidě?

Protože k závěru, že došlo ke genocidě, musíte provést konkrétní šetření. Vyšetřuji to. Podle toho, co vidím, existuje genocidní záměr. Genocidní záměr jako takový, pokud se podíváme na judikaturu jiných genocid, jako je Rwanda nebo Jugoslávie, nestačí. Musíme se podívat na realitu a zaměřit se na konkrétní zločiny. Například: bombardování uprchlického tábora Džabalia se 400 lidmi s cílem zabít jednoho člověka. To lze považovat za vyhlazování, protože jde o úmyslné zabíjení chráněných osob. Druhý příklad: bombardování nemocnic. Izrael bombarduje nemocnice, vysoké školy, školy, mešityČesky. Říká, že se snaží šetřit civilní životy, ale není to pravda. Je to evidentní: za tři týdny zabili 10 000 lidí, 4 000 dětí.

Pokud budeme věřit údajům od vlády Hamásu…

Jsou to čísla z OSN. Neuváděli by data, o kterých by se domnívali, že jsou přehnanáČesky. Vím, jak funguje OSN. A dovolte mi přidat další prvek k otázce genocidy, kterým je otázka vyvolávání hladu: Izrael uzavřel všechny přechody, zamezil přístupu humanitární pomoci, instrumentalizoval ji z vojenských nebo ideologických důvodů. To může vést k záměrnému vyhladovění. Nevíme, kolik jich v zemi zemřelo na kontaminovanou vodu, na problémy během těhotenství nebo na to, že neměli co jíst. Máme desetičlenné rodiny, které žijí z bochníku chleba. A bez vody. Pití zdravé vody. Pro to všechno věřím, že zde existují genocidní faktory. Proto i s ostatními kolegy varujeme před vážným rizikem genocidy. Fungujeme jako systém včasného varování: musíme to zastavit, nemůžeme plakat, až když už byla genocida prokázána před mezinárodním soudem.

Prohlášení a žádosti vlád o respektování mezinárodního humanitárního práva nefungují. Myslíte si, že by se měl udělat krok dále, například pozváním izraelských velvyslanců ke konzultacím?

Nemohu to konkrétně předepsat. Ale myslím, že nastal čas přijmout diplomatická, ekonomická a politická opatření. Zejména pozastavit veškerý prodej zbraní stranám.

Právě jste předložili zprávu o dětech v Gaze, o zbavení dětství…

Tvoří polovinu populace Gazy. Jaký dopad mají drakonická opatření Izraele na okupovaných územích, která spravuje jako vojenská diktatura a která jsou uplatňována vojáky a přezkoumávána vojenskými soudy, na palestinské dítě? Vytváří mezigenerační trauma.

Mluvíte nejen o této válce, ale o všech těch letech před…

Za 20 let před [do 7. října] již v Palestině zemřelo více než 1400 dětíČesky. To jsou obrovská čísla. Pro představu: ve stejném časovém období zemřelo 25 izraelských dětí. Kromě toho jsou tu Palestinci, kteří byli zraněni, ti, kteří utrpěli amputace kvůli úmyslným útokům, sirotci, ti, kteří nemohli chodit do školy nebo mít domov, protože ho zničil Izrael (od roku 1967 bylo zničeno 60 000 objektů civilní infrastruktury). K tomu musíme přidat násilí osadníků, vojáků, zbavení Palestinců práce, cestování a domovů. Děti, polovina populace, nemohou žít beze strachu. Jejich životy byly zničeny. Jeho psychická traumata jsou obrovská.

Cítíte se na této záležitosti v důsledku toho, co víte a co jste viděla, emocionálně zúčastněná?

To bych neřekla. Ano, cítím se dotčená, protože míra úmrtí je velmi vysoká. Dotýká se vás to jako právníka, který vidí, že se systém mezinárodního práva hroutí a nedokáže jeho porušování zabránit. A působí to na vás jako na matku, pro kterou je mrtvé dítě až příliš. 25 dětí bylo 7. října zabito v Izraeli, od té doby více než 4000 v Gaze.

Je nějaká naděje?

Nejsem optimista, ale nemohu si dovolit ztrácet naději. Spočívá v tom, že se lidé probouzejí a vidí realitu. Pro záchranu Palestinců i Izraelců je zde velmi úzké okno. Pro první, protože budou umírat ve velkém počtu. Pro Izraelce, protože, jak říkají mnozí izraelští přátelé, se společnost stává takovou, že skanduje „smrt Arabům“ a přestává vnímat ostatní jako lidské bytosti; dehumanizovanou společností. K zastavení války je nutné zasáhnout. Existují mírové mise OSN, které již dříve zajišťovaly demilitarizaci skupin.

Mluvíte o misích, jako je ta, kterou vede Španělsko na hranici mezi Izraelem a Libanonem?

Nechci říkat, co máte dělat. Ale myslím si, že mise Organizace spojených národů by měla být součástí agendy v rámci ukončení okupace a dvojstátního řešení. A pokud toto řešení není možné, pak by mělo existovat jiné řešení, které umožní Palestincům žít jako lidské bytosti se stejnými právy a důstojností.

Ale vztah Izraele s OSN je v tuto chvíli velmi špatný…

Myslím, že je to spíš akt než realita. Izrael nemá rád, když mu někdo říká, co má dělat. Ve chvíli, kdy kritizujete Izrael, vás obviní, že podporujete terorismus nebo že jste antisemita.