O mír třeba každodenně pečovat

Vážení přátelé,

před deseti lety jsme se přihlásili (říkám jsme, neb jsem také zakládajícím signatářem Zjednotení za mier) k přesvědčení, že mír není slabost, ale odvaha. Že skutečnou jednotu nenacházíme ve zbraních, ale v otevřeném dialogu, ve vzájemném respektu a v právu každého národa žít v bezpečí.

Dnes, kdy svět znovu podléhá militarizaci a mocenskému soupeření, se ukazuje, že naše výzva byla nejen aktuální, ale i předvídavá.

Zkušenost z OSN, diplomacie i české politiky mě naučila, že mír nevzniká sám od sebe. Je třeba o něj každodenně pečovat. Nejen odmítat válku, ale aktivně vytvářet podmínky pro důvěru a spolupráci. Kultura míru není stav – je to proces. Neustálé hledání společného jazyka, i tam, kde se zdá nemožné se domluvit.

Potřebujeme občanskou společnost, veřejné intelektuály a politiky s odvahou myslet jinak. A dovolte mi teď shrnout klíčové principy, které považuji za zásadní.

1. Vzdělávání k míru
Mír začíná v hlavách. Školy a média musí vést k empatii, porozumění, schopnosti rozpoznat stereotypy i dezinformace. Kritické myšlení není hrozba – je to obrana demokracie.

2. Diplomacie a mezinárodní právo
Jako bývalý předseda Valného shromáždění OSN mohu říct jediné – mír bez respektu k mezinárodnímu právu není možný. Ne selektivní výklad, ale univerzální platnost. Posilujme autoritu OSN, nikoliv sílu zbraní.

3. Občanská společnost
Mírové iniciativy vznikají zdola – v komunitách, ve školách, na ulicích. Je třeba podporovat neziskové organizace, komunitní dialog a aktivní občanství.

4. Zpochybnění militarismu
Bezpečnost se neměří v miliardách na zbraně. Větší výdaje neznamenají větší bezpečí. Potřebujeme přesměrovat část vojenských rozpočtů na diplomacii, rozvoj, civilní ochranu.

5. Sociální spravedlnost jako prevence konfliktů
Kde je beznaděj, tam se rodí násilí. Tam, kde lidé žijí důstojně, tam mají důvod chránit mír. Podporujme dostupné bydlení, zdravotní péči, rovnost pohlaví a sociální soudržnost.

6. Média a příběhy
Média mohou šířit buď strach, nebo porozumění. Podporujme žurnalistiku, která nevytváří nepřítele, ale hledá souvislosti.

Co můžeme dělat – hned a tady:

Na úrovni státu: Zrevidovat výdaje na zbrojení, posílit diplomacii a rozvoj.

Na úrovni měst: Zakládat komunitní centra, diskusní fóra, podporovat neziskový sektor.

Na úrovni jednotlivce: Diskutovat, číst, odhalovat manipulace, připojit se k mírovým iniciativám.

Vážení přátelé,

Střední Evropa má jedinečnou zkušenost: zná cenu války, okupace i míru. Byla mostem i bitevním polem a mohla by i dnes navázat spolupráci měst, univerzit a občanských iniciativ v duchu Visegrádu. Visegrád nyní děsně skřípe, zvláště díky politice české vlády, která však na podzim skončí, a tak si myslím, že by šlo využít historie Visegrádu pro společnou diplomatickou iniciativu v OSN směřující k nové evropské bezpečnostní architektuře založené na rovnosti a spolupráci.

Bylo by skvělé, kdyby se nám podařilo udělat z naší výzvy základ celosvětového mírového hnutí proti zbrojení. Měli bychom se inspirovat vlivným mírovým hnutím, které existovalo na Západě v 70 a v 80. letech minulého století a které bylo schopné spolupracovat i s Chartou 77 či s polskou iniciativou Mír a svoboda. Potřebujeme hnutí, které nebude mlčet k rostoucím zbrojním rozpočtům a bude aktivně házet klacky pod nohy vládám, které zbrojením podporují pokračování válek.

Zjednotení za mier spolu s českou iniciativou Mír a spravedlnost před více než rokem předložilo společný scénář, jak by bylo možné ukončit válku na Ukrajině. (To už tady zmínil doc. Eda Chmelár, který byl hlavním autorem textu). Podařilo se nám tento text dostat na stůl i prezidentů USA a Ruska. (Jak již sdělil Eda Chmelár, tak jeden text předal prezidentu Putinovi premiér Robert Fico, a druhý jsem nechal předat prezidentu Trumpovi prostřednictvím amerického diplomata, který zastupoval Trumpa v OSN).Všiml jsem si, že některé naše myšlenky, například potřebu oprášit hlavní principy z tzv. skorodohody dohodnuté ruskou i ukrajinskou stranou v Istanbulu na jaře 2022, zazněly i v současném mírovém jednání mezi USA a Ruskem, kde je shoda, že budoucí Ukrajina musí být neutrální, tj nemůže se stát členkou NATO. Už v roce 2015 jsem tehdy varoval, že Rusko bude vojensky reagovat na přibližování NATO. Ignorace této hrozby vedla k tragédii a k invazi na Ukrajinu.

Válka na Ukrajině je strašná. Lidé tam denně zbytečně umírají. Je nutné co nejdříve prosadit příměří a jednat o trvalém míru.

Ale považuji za pokrytecké, když například česká média hlasitě odsuzují smrt dětí na Ukrajině, ale mlčí ke genocidě v Gaze. Jde o nejkrvavější válečný zločin od konce WW2 a mírové hnutí k tomu nesmí mlčet. Od března, kdy Izrael porušil příměří, tam umírají stovky dětí týdně. Izraelský premiér Bibi nyní cynicky ohlásil, že izraelská armáda zničí celé Pásmo Gazy a dotlačí 2 miliony Gazanů na jih, kde je hladem a dalšími represemi donutí „dobrovolně“ požádat o vystěhování. Izrael se tímto hlásí ke spáchání válečného zločinu, který nemá v moderních dějinách obdoby. Válečným zločinem to nazval i Výbor předsedů VS OSN, který se tady v Bratislavě sešel v dubnu na pozvání slovenské vlády.

Podle OSN bylo v Gaze již zabito 18 000 dětí a 60 000 dospělých, více než na Ukrajině za tři roky bojů. V Gaze jsou popravováni zdravotníci, humanitární pracovníci, zaměstnanci OSN, novináři a další nevinní civilisté. A Evropa k tomu mlčí. Mírové hnutí musí mobilizovat občany, aby této hrůze řekli jednoznačné NE!!

Deset let po naší Výzvě stojíme před jasnou volbou. Buď se podvolíme logice militarismu a přijmeme polarizovaný svět jako danost, nebo se budeme aktivně snažit vytvořit svět postavený na lidské solidaritě a mezinárodním právu.

K tomu nám všem přeju sílu a vytrvalost!

Oslava mieru a 10 výročia iniciatívy Zjednotení za mier – Jan Kavan
Záznam celého podujatia:
Panelová diskusia o. z. Zjednotení za mier 13. mája 2025

Foto: Pavol Fabian via Nové Slovo

Jan Kavan (* 1946 v Londýně, UK) je bývalý český politik a diplomat, po sametové revoluci poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění za Občanské fórum, pak za Klub poslanců sociálně demokratické orientace, v 90. letech místopředseda Zemanovy vlády a ministr zahraničních věcí, senátor za Českou stranu sociálně demokratickou, a také předseda Valného shromáždění OSN.
V listopadu 1989 se vrátil do Československa a začal aktivně působit v Občanském fóru. V roce 1993 vstoupil do České strany sociálně demokratické (od roku 2023 Sociální demokracie). V senátních volbách roku 1996 byl zvolen členem horní komory českého parlamentu.
Kavan byl členem vlády Miloše Zemana, v níž v letech 1998–2002 zastával úřad ministra zahraničních věcí ČR a zároveň v letech 1999–2002 i místopředsedy vlády. V době bombardování Jugoslávie v roce 1999, na jehož schválení premiérem se jako ministr zahraničních věcí aktivně účastnil, později předložil společně se svým tehdejším řeckým kolegou návrh na zastavení bombardování.
V letech 2002–2003 byl Kavan předsedou Valného shromáždění OSN. Ve volbách v roce 2002 byl zvolen do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky za ČSSD a poslanecký mandát zastával až do konce volebního období, tj. do roku 2006.
V roce 2011 založil společně s Ilonou Švihlíkovou a Milanem Neubertem Spojenectví práce a solidarity.