Vzkaz Jeffreyho Sachse českým dezolátům

Komentář Vzkaz Jeffreyho Sachse českým dezolátům publikoval Tomáš Koloc v deníku Krajské listy 21. srpna 2025

Foto: Se svolením České televize
Popisek: Jeffrey Sachs v rozhovoru pro Českou televizi

Kromě toho jsem za oněch necelých 24 hodin ve městě, kde jsem před čtvrtstoletím pracoval jako zdravotní bratříček, stihl absolvovat přednášku Ing. Jaroslava Štefce o pravdě ohledně české „národní bezpečnosti“, udělat rozhovor s uměleckým hostem semináře (jmenoval se Slovo do pranice!), herečkou Jaroslavou Obermaierovou, seznámit se s několika desítkami účastníků, z nichž s některými jsme dohodli budoucí spolupráci, a ještě posedět s organizátorem semináře, prvosignatářem Charty 77 (jedním z oněch 242, kteří podepsali už v prosinci 1976) Janem Schneiderem a zaposlouchat se do jeho autentických vzpomínek na Egona Bondyho, Jana Patočku, havlíčkobrodského rodáka Pavla Landovského i Olgu a Václava Havlovy.

Jen necelou hodinu po poznámce Jaroslava Štefce, že naše země, v níž mají nemístnou pravomoc armádní struktury, z nichž v případě napětí ve společnosti podobné akce vychází,  by se mohla stát i cílem násilné změny režimu, se pak ve dveřích objevili dva havlíčkobrodští kriminalisté s tím, že mají udání, že v baru, kde se náš třídenní seminář uskutečnil, se plánuje pád republiky. Odešli klidně po upozornění Jana Schneidera, že o žádném puči neví. (V tu chvíli se pět kilometrů odtud, v Haškově Lipnici, nejspíš roztřásla slavná socha s názvem Brettschneiderovo ucho. Vztekem…)

Jak veselé a milé bylo setkání těch, kterým dnešní moc opět určila úlohu lidí druhé kategorie, tak smutné bylo to, co bylo předmětem referátů – válka, válka, válka. Studená i horká, mezi státy i mezi lidmi. Tenhle můj dojem se ještě prohloubil, když jsem navečer zašel na besedu oficiální Letní žurnalistické školy dnešní mainstreamové moci, v níž pod ideově návodným vedením Anny Martincové z České televize diskutovali váleční filmaři Darja Stomatová a Ján Schürger (též s visačkou ČT) a Ondřej Kundra z Respektu. Zvlášť když poslední jmenovaný (abych stylově zmínil dílo protisystémového Karla Havlíčka, jehož podobizna byla v každém rohu této systémové akce – dokonce i uprostřed jejího QR kódu) svolával Perunovu nevoli na „nacionalistické, xenofobní a proruské síly“ v ČR, zachvěl jsem se – a podruhé, když jsem procházel kolem nabouchané „ochranky“ popíjející před podnikem, kde se akce konala (my, bičovaní jeho despektem, a naše akce, jsme žádnou „ochranku“ neměli…).

Ač jsem měl v závěrečné fázi dotazů z publika sto chutí promluvit, udržel jsem se. Věděl jsem proč. Během debat na loňském ročníku jejich oficiózní akce položil takový opoziční dotaz Vítězslav Strnad (osnovatel známé expedice 90. let Živá Afrika a občan Havlíčkova Brodu) – a nebývale agresivní reakce pořadatelů loňské Letní žurnalistické školy ho přivedla na myšlenku uskutečnit letos o kilometr dál vlastní, nezávislou a mírumilovnou školu. Tak (zřejmě ve vzpomínce, co se tehdy stalo) vznikl podnik s názvem Slovo do pranice!

Po návratu do pokoje v podniku, kde proběhla ta naše škola, jsem už nemohl nic psát. Únava a přese všechno krásné dojem pádu lidskosti, mi v noci přinesly sen. Vladimír Menšík v něm podobně jako ve filmu Práče hrál veselého vojáka. V mém snu ze stupátka vlaku, který se samopalem chránil, všem přinášel optimismus do dalších dní. Probudil jsem se, když ho zabili a pochopil, že vyčerpávající reportáž s brodského setkání dnes ráno nemám šanci vytvořit.

Dnes přijměte text videozdravice, která účastníkům Slova do pranice! ze záznamu otevírala každý seminární den. Poslal nám ji z New Yorku učitel ekonomie na univerzitách Harvard a Columbia, poradce pro rozvojové cíle už druhého generálního tajemníka OSN a především rovný chlap – profesor Jeffrey Sachs. Až ji budete číst, myslete na to, co u nás stihlo a stíhá jeho kolegy, vysokoškolské učitele Ševčíka a Druláka, základoškolskou učitelku Bednářovou, i stovky dalších, kteří si v nemocné zemi jménem Česká republika dovolili vyřknout nahlas to, co on:

Chci pogratulovat Slovu do pranice! že se staví lžím a propagandě mainstreamových médií, které bez přestání jedou a jedou. Vedení Spojených států funguje na základě narativu, ne pravdy. My říkáme, že víme, že státní úředník lže, kdykoliv se mu hýbou ústa, protože lži jsou v podstatě nepřetržité. V nedávném rozhovoru, který jsem poskytl novinám Berliner ZeitungČesky, jsem se zamýšlel na 9 velkými lžemi, které jsou módou dnešních mainstreamových médií. Napadlo mě, že se s vámi o tento seznam podělím – jen pro příklad toho, jak všeprostupující tyto lži jsou:

 

Za prvé je si třeba zapamatovat, že to byly Spojené státy, a ne Írán, kdo zničil jadernou diplomacii. Již v roce 2015 existovala dohoda o monitorování a ověřování ukončení jakéhokoli potenciálního jaderného programu v Íránu výměnou za ukončení amerických sankcí. A byl to Trump, kdo od toho odstoupil, ne Írán. Ale teď všichni každý den slyšíme bubnování proti Íránu.

 

Za druhé: Byly to USA a Německo, které velmi jasně, velmi explicitně a dokonce opakovaně slíbily Sovětskému svazu a Rusku, že se NATO nebude rozšiřovat na východ. A pak, samozřejmě, jakmile Sovětský svaz v prosinci roku 1991 skončil, USA podváděly a zahájily vlny rozšiřování NATO. Jednalo se o úmyslný podvod ohledně velmi jasného závazku a nakonec to vedlo k válce na Ukrajině.

 

Můj třetí bod se týkal toho, že Evropa od roku 2008, kdy USA naléhaly na veřejný závazek k rozšíření NATO o Ukrajinu a Gruzii, že je to velmi provokativní a nebezpečné. Přesto se evropští lídři NATO přidali ke Spojeným státům a souhlasili s tím. Z mainstreamových médií v Evropě se však nedozvídáme, že by evropští lídři už v roce 2008 věděli, že rozšiřování NATO je nebezpečné.

 

Čtvrtý bod, o kterém se v mainstreamových médiích nemluvilo: Spojené státy v únoru 2014 zjevně uskutečnily spiknutí s cílem svrhnout vládu ukrajinského prezidenta Viktora Janukovyče, čímž podnítily zahájení ukrajinské války, která trvá již 11. rokem. Z mainstreamu se nedozvídáme o přímé spoluúčasti USA na násilném převratu na Ukrajině, který tuto válku zahájil.

 

Pátý bod: Byly to EU a USA, kdo se vzdaly zodpovědnosti za obranu dohod Minsk 2, které mohly zabránit eskalaci války na Ukrajině. Minsk 2 byly dohody navržené tak, aby přinesly na Ukrajinu mír. Nikoli anexi území Ruskem, ale autonomii pro etnicky ruské regiony v Donbasu. Ale Evropa se zřekla své povinnosti dohody bránit.

 

Šestý bod: Pokud má někdo potřebu být zasvěcen do tajemství: Spojené státy vyhodily do povětří plynovod Nord Stream. Američtí představitelé se samozřejmě snažili svalit vinu na (provozovatele plynovodu) Rusko. Bylo by to k smíchu, kdyby to nebylo tak ubohé. Ale mainstreamová média tímhle způsobem neuvažovala.

 

Za sedmé: Spojené státy a Velká Británie zabránily v dubnu 2022 Ukrajině v podpisu mírové dohody s Ruskem. Proběhl Istanbulský proces, dohoda byla téměř na dosah, a USA a Spojené království se vrhly do akce a řekly Ukrajincům: Ne, ne, ne, ne, nepodepisujte, bojujte dál!  A tak válka pokračuje a příběh o tom, jak USA brání mírovému procesu, se nevypráví.

 

Za osmé: Izrael a Spojené státy jako spolupachatelé páchají v Gaze genocidu. To máme před očima. To je každý den zaznamenáváno na TikToku. Ale mohla by to říct i evropská mainstrem-media? Ne, ne, Izrael má právo na obranu. Izrael sem, Izrael tam, jen a jen Izrael. Nikoliv, že Izrael páchá genocidu, o které bychom měli slyšet a zastavit ji.

 

A můj devátý bod se týká toho, že Izrael a USA útokem na Írán přibližují svět k jaderné válce, což je do očí bijící a vulgární porušení Charty OSN.

 

Takže toto je 9 velmi závažných příběhů, které se týkají zárodků rostoucího násilí, konfliktů a nestability ve světě, o kterých mainstreamová média nevyprávějí.

 

Vím, že záměrem vaší mise, mise Slova do pranice!, je dostat se k základu věci a odhalit pravdu a já vám opravdu blahopřeji k této iniciativě a doufám, že vám budu moci kdykoli pomoci ve vaší další práci. Děkuji vám mnohokrát, že jsem se mohl s vámi podělit o těchto několik krátkých poznámek.

Co ke slovům Jeffreyho Sachse dodat? Dozvěděl jsem se, že po projekcích v pondělí a úterý následoval potlesk, nejspíš podobný, jaký byl ten mnou na vlastní kůži zažitý středeční. Plný respektu – přes výhradu, kterou v debatě po posledním seminárním dni Jan Schneider vyjádřil k Sachsovu příliš konečnému pojmu genocida, spojenému s izraelskou ničivou aktivitou v dnešní Gaze. Od toho jsme tu ale demokraté, abychom akceptovali i odlišné názory…

Tomáš Koloc (*1977) je novinář z periferie. Muž, který se vedle psaní dlouhodobě věnuje sociální práci, a zná tvrdý život lidí na okraji z první ruky. Pracoval jako učitel, knihovník, festivalový, deníkový, časopisecký, rozhlasový i knižní redaktor, překladatel a sociální terapeut. Osobně zakusil i exekuci a tématu se poté začal důkladně věnovat. Nejen k exekucím v Česku nabízí pozoruhodné postřehy. Vyšly mu tři sbírky básní a krátkých poetických próz: Osek (2001), Někdy je to blízko (2003),  a Nárožní výbor (2021). Pravidelně publikuje v denících Krajské listy a Nové slovo a v týdeníku Disput.

Zpět na obsah