1. Zdeněk Jemelík: Prezident karatel
2. Zdeněk Jemelík: Ministrova inspirace Čapím hnízdem

Komentář PREZIDENT KARATEL vyšel na blogu Zdeňka Jemelíka 25. října 2026

Prezident karatel

A nyní se pan prezident hlasitě vyjádřil k průběhu schůze Poslanecké sněmovny dne 23./24.října 2026. Pokáral poslance obou svářících se stran (vládní koalice a opozice) za jejich chování. Což bylo správné. Nepřekvapilo by mě, kdyby v této souvislosti požadoval odvolání Tomio Okamury z postavení předsedy Poslanecké sněmovny. Za něho to pak udělali Piráti.

Pokračoval pak ale k výtce vládní koalici za prosazování změny způsobu financování bez předchozí široké diskuse. Připojil se k nositelům názoru, že vládní koalice usiluje touto cestou o ovládnutí veřejnoprávních medií a o zrušení jich nezávislosti. Tímto způsobem ovšem vypadl z role nadstranického nestranného strážce korektních postupů politických stran.

Navíc se dle mého soukromého názoru mýlí. Přikláním se k vysvětlení, jež opakovaně podává předseda vlády Andrej Babiš: návrh na zrušení poplatků od občanů předložila již kdysi ODS, takže nejde o žádnou novinku. Návrh zákona ležel ve Sněmovně již od června. Kdo měl zájem, mohl se s ním seznámit a vznést připomínky. Je nesmysl, aby poplatky platili občané bez ohledu na to, zda služby veřejnoprávních médií skutečně užívají (doplňuji, že kromě vybírání poplatků probíhá i vymáhání od neplatičů, čili celkem jde o administrativní zátěž státního aparátu). Vládní koalice neusiluje o ovládnutí veřejnoprávních medií. Není důvod obávat se omezení jejich nezávislosti, když právní mechanismy ochrany jejich nezávislosti zůstanou zachovány a jejich financování přes státní rozpočet používá řada evropských států. Nad to dodávám, že na státním rozpočtu je závislá justice a nikdo nepožaduje, aby ji financovali přímo občané nějakými poplatky.

Pan prezident má samozřejmě právo na vlastní názor jako každý z nás a také má právo na omyl. Ale do sporu mezi vládní koalicí a opozicí by aktivně vstupovat neměl. Vyčítá-li vládní koalici omezenost diskuse, sám sobě by měl vyčíst, že se nepokusil  názorový rozpor vyřešit diskrétní diskusí s Andrejem Babišem. Nemění to ale nic na mém názoru, že jinak funkci prezidenta republiky celkově vykonává důstojně. A přeji mu, aby dostal příležitost a aby zaznamenal úspěch ve vyjednání zastavení války na Ukrajině.

ODKAZY:

[1]

[2]

Zpět na obsah

Komentář Zdeněk Jemelík, Ministrova inspirace Čapím hnízdem vyšel na serveru Chamurappi 28. října 2026

Ministrova inspirace Čapím hnízdem

Pan ministr Jeroným Tejc se proti svým předchůdcům vyznačuje větší ochotou podávat stížnosti pro porušení zákona, kárné žaloby a sklonem k prosazování přísnějších trestů. S jeho legislativními návrhy většinou souhlasím. Celkově mi jeho jednání připadá jako sympaticky aktivistické.

Stojí za zmínku, že pan ministr citlivě reaguje na události, pohoršující pana předsedu vlády. Když se pan Andrej Babiš pohoršoval kvůli zmírňujícímu rozsudku nad mužem, týrajícím psa, pan ministr pohotově napadl rozsudek stížností pro porušení zákona[3]. Vyhověl přání zbytečně, protože stížností pro porušení zákona nelze zhoršit postavení odsouzeného a navíc Nejvyšší soud ČR stížnosti nevyhověl. Dalším případem je pravomocný rozsudek nad europoslankyní ods. Janou Nagyovou. Zasáhl velmi citelně do vědomí obž. Andreje Babiše, čehož si pan ministr jistě všiml. Zdá se proto, že legislativní opatření proti odvolacím soudům je výrazem souznění pana ministra s panem předsedou vlády. Loajalita s obětí justičních nepravostí je sympatická. Ostatně ani mne výsledek řízení proti ods. Janě Nagyové nepotěšil. Připomínám, že se o kauze Čapí hnízdo standardně vyjadřuji jako o ostudě české justice a spolek Chamurappi podal dvě žádosti o abolici pro oba obžalované.

Přesto mám jistou pochybnost, zda legislativní omezení soudcovské rozhodovací nezávislosti je skutečně potřebné. Paní ods.Jana Nagyová napadla prostřednictvím svého obhájce dovoláním rozhodnutí senátu Vrchního soudu v Praze. Kolem něho byl velký rozruch, takže Nejvyšší soud ČR určitě přezkoumá argumentaci dovolání zvlášť pečlivě. Naděje, že jeho rozhodnutí vyzní ve prospěch paní odsouzené a poslouží jako vzor pro řešení podobných případů v budoucnosti, je dle mého laického úsudku velká. Ochrana proti špatným rozhodnutím cestou judikatury mi připadá čistší a předejde zatěžování Sněmovny. S výhradami nejsem osamělý: proti úpravám vystoupila Unie státních zástupců[4].

V rozporu s výše zmíněným sympatický aktivismem je ale pan ministr nápadně liknavý ve vztahu k případu trestního stíhání pachatelů sprostého vydírání zlínských podnikatelů bratrů Lebánkových, v němž kromě psychického strádání utrpěli škodu 100 milionů Kč. Ve věci jsem podal trestní oznámení 8.prosince 2020 a stal jsem se zmocněncem poškozených. Vyvolat trestní řízení jsem mohl díky svědecké výpovědi zadavatele vydírání Romana Šulyoka před soudem. Usnesením dozorového státního zástupce Martina Susky došlo k odložení (nikoli zastavení!) případu 24. října 2024 a od té doby se nic neděje kromě „korespondenční války“ mezi mnou na straně jedné a GIBS, státním zastupitelstvím a ministrem spravedlnosti Jeronýmem Tejcem na straně druhé.

V případu jsou čtyři viditelní podezřelí, všichni s vysokoškolským právnickým vzděláním, kteří si dle Romana Šulyoka u něho vydělali každý 500 tis. Kč. Tři právníky Václava Vodu, Martina Rezka a Jana Svobodu shodně usvědčují poškození a zadavatel vydírání. Umožnili Romanu Šulyokovi vyzvednout výtěžek vydírání ve výši 100 mil. Kč. Pokud nějaký státní zástupce tvrdí, že jednali lege artis, podle mého laického názoru by měl přijít o talár. Čtvrtý je policista František Heřman, o němž Roman Šulyok u soudu uvedl, že byli přátelé a že mu obstaral čtyři „zakuklence“, jejichž totožnost není dosud známa. Vyšetřovatel znal jeho totožnost již v jarních měsících r.2021, ale vůbec se jím nechtěl zabývat, protože „dlouho a dobře slouží“. Na jeho podání vysvětlení došlo až 7. června 2024. Romana Šulyoka zapřel jak Petr Krista. Prověření pravdivosti jeho výpovědi znemožnil dozorový státní zástupce Martin Suska zamítnutím mé stížnosti. Dělám si naději, že čestný policista nakonec pochopí správný význam zásady „ pomáhat a chránit“ a vydá „zakuklence“ spravedlnosti. Dodávám, že ho vidím jako možná oběť výmluvnosti vysoce inteligentního Romana Šulyoka, takže si dovedu představit, že jeho hodnocení soudem by nemuselo skončit úplnou katastrofou.

Protože stížnostní řízení ve státním zastupitelství je instanční a zatížené formalismem, trvalo mi dlouho, než jsem se dopracoval až k panu ministrovi Jeronýmu Tejcovi. Nese politickou odpovědnost za zákonnost dění v jeho resortu a není úplně bezpomocný. Poradil si tak, že se mnou přestal jednat[5].

Věc se tedy tiše sune podle vůle státních zástupců a s posvěcením ministrem k promlčení koncem ledna r. 2027. Hrozí nebezpečí, že pachatelé dostanou ke krásnému výdělku jako bonus beztrestnost. A nikomu z odpovědných činitelů to nevadí. Během své zhruba dvacetileté praxe jsem nikdy nezažil, že by orgány činné v trestním řízení usilovaly o zajištění beztrestnosti pachatelů závažné trestné činnosti promlčením případu. Měl jsem možnost sledovat hodně zblízka tří ministry spravedlnosti, vybrané Andrejem Babišem: Helenu Válkovou, Roberta Pelikána, Jana Kněžínka a zpovzdálí i Marii Benešovou. Jsem si jist, že žádný z nich by si ochranu zločinců nedovolil. Jenže od jejich éry uběhl nějaký čas. I Andreji Babišovi přibyly roky, takže je možná vůči výstřelkům svých ministrů smířlivější. Navíc jeho pozornost zahlcují nesmysly typu boje o záchranu nezávislosti veřejnoprávních médií. Nebo je snad starost o beztrestnost zločinců novým obohacením babišovské trestní politiky?

ODKAZY:

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

Zpět na obsah

Ing. Zdeněk Jemelík (*1935) promoval v roce 1958 na Agronomické fakultě a 35 let působil v resortu zemědělství a výživy. Od roku 1989 byl ředitelem sekretariátu Federálního ministra zemědělství a výživy ve Vládě národního porozumění a od roku 1990 vedoucím sekretariátu náměstka, řídícího petrochemickou výrobu a zemědělství na Federálním ministerstvu hospodářství. V roce 1990 odjel do Španělska studovat zahraniční obchod, odkud prostřednictvím své společnosti Hisparga dovážel potravinářské výrobky. Již téměř 20 let se věnuje sledování trestních procesů, u nichž je podezření, že nejsou férové. Sledoval medializované kauzy, např. od r. 2013 provází její trestní kalvárií bývalou předsedkyni Energetického regulačního úřadu Alenu Vitáskovou, ale většinou se zabývá lidmi, které nikdo nezná a nepodporuje. Nemá právnické vzdělání, na což upozorňuje. Působil řadu let ve spolku Šalamoun, v listopadu 2017 založil spolek Chamurappi z. s. V roce 2020 vydal knihu Škůdci v taláru a v roce 2023 její druhý díl.