Ukrajina útočí na zájmy USA

Nebyl to Donald Trump, kdo se obrátil proti kyjevskému režimu, jak se nám snaží namluvit, ale Volodymyr Zelenskyj, kdo nechal bombardovat objekty amerického zájmu, čímž způsobil velké škody společnostem Chevron a ExxonMobil.
Je proto zcela zbytečné se domnívat, že Keiru Starmerovi a Emmanuelu Macronovi bude stačit návštěva Washingtonu, aby situaci zvrátili.

Trumpova administrativa proto nyní požaduje vrácení toho, co ona a ostatní západní spojenci poskytli bez protiplnění. Celkový účet odhaduje na 500 miliard dolarů, což je jen malá část z údajných 10 000 miliard dolarů, které Ukrajina tvrdí, že má.

Má být oslavování nacismu odsouzeno, nebo ne?

Rusko vojensky zasáhlo na Ukrajině s cílem denacifikovat zemi. Podle Západu však na Ukrajině žádní nacisté nejsou. Rusko chce zemi napadnout a anektovat. Toto vzájemné zpochybňování způsobilo, že ruská speciální operace přerostla v otevřenou válku.
Řada totožných incidentů v Pobaltí od roku 2005 a v Evropském parlamentu od roku 2016 však ukazuje, že nejde o nedorozumění, ale o promyšlenou strategii ze strany NATO.
NATO právě zmobilizovalo 53 států, aby se postavily proti přijetí tradiční rezoluce OSN proti oslavě nacismu.

Dnes mohou na Ukrajině vykonávat moc neonacisté, „integrální nacionalisté“, aniž by to vzbudilo sebemenší námitky Západu. Nepostřehneme, že jejich ústava jako jediná na světě v článku 16 uvádí, že „zachování genetického dědictví ukrajinského národa je povinností státu“. Nevšímáme si, že Volodymyr Zelenskyj ukončil svůj mandát před osmi měsíci a nezákonně se drží u moci bez voleb. Zákaz opozičních politických stran a pravoslavné církve si vykládáme jako ustanovení k potlačení ruské infiltrace. Ignorujeme čistky v knihovnách. Teprve si začínáme uvědomovat exodus ukrajinského obyvatelstva a masové dezerce z jejich armády.

Po Iráku, Libyi, Gaze, Libanonu a Sýrii útočí Pentagon na Jemen

Je to závod s časem, který Pentagon zahájil ještě před nástupem prezidenta Donalda Trumpa do úřadu. Poté, co zničil Irák, Libyi, Gazu, Libanon a Sýrii, vyráží se svými muži proti Jemenu. Nepleťte si zdání s realitou: oficiálně Izrael reaguje na bombardování Ansar Alláha a Spojené státy reagují na útoky na západní lodě. Ve skutečnosti je zničení Jemenu pouze jedním z kroků ke zničení všech politických institucí širšího Blízkého východu. Nevěřte tomu, co vám říkají o nevyhnutelnosti střetu civilizací, to vše je jen léčka, která vás má přimět přijmout nepřijatelné.

Dnes vidíme, jak se válka přesouvá do Jemenu. Tato země je již hluboce poznamenána předběžnými operacemi, které tam probíhají od roku 2014: téměř 400 000 přímých či nepřímých obětí. Oficiálně Izrael reaguje na bombardování Ansar Alláha, oficiálně Spojené státy a Spojené království reagují na útoky na plavidla v Rudém moři. Ansar Alláh však pouze podporuje gazanské civilisty masakrované IDF, což bychom měli dělat všichni. Rada bezpečnosti OSN, která se sešla 30. prosince v New Yorku, se mohla pouze postavit čelem k faktům: „ Jedině jednotným a koordinovaným přístupem můžeme doufat, že dosáhneme míru a bezpečnosti pro všechny národy Jemenu a regionu.“ Na širším Blízkém východě probíhá již 23 let pouze jedna válka.

Jak se diktatury na proamerickém Dálném východě neprosadily

Pokus jihokorejského prezidenta svrhnout 3. prosince demokracii nebyl improvizovaným nebo ojedinělým činem. Je třeba jej vnímat v kontextu květnové šarvátky v tchajwanském parlamentu a především jmenování militaristického premiéra popírajícího holocaust v Japonsku. Stejně jako na Ukrajině a v Izraeli se ti, kteří nostalgicky vzpomínají na druhou světovou válku, pokusili o převrat.

Když se na Ukrajině vrátili k moci úplní nacionalisté, neudělali jsme nic. Teď máme na krku jejich válku.
Neudělali jsme nic, když se v Izraeli vrátili k moci revizionističtí sionisté. Nyní máme na krku válku v Gaze, na Západním břehu Jordánu, v Libanonu, Sýrii, Iráku a Jemenu.
Budeme reagovat na návrat japonských militaristů k moci na Tchaj-wanu, v Jižní Koreji a v Japonsku?

NATO, migranti v EU a blížící se válka v Moldavsku

Zatímco jsme často dokládali, že EU je pouze základnou NATO, nyní to poprvé ilustruje rozhodnutí Soudního dvora v Lucemburku. Podle něj EU nemůže vracet migranty čekající na rozhodnutí o azylu do třetích zemí, jejichž právní hranice neodpovídají jejich skutečným hranicím. Z toho vyplývá, že Itálie nemůže přemístit egyptské a bengálské migranty do detenčních center v Albánii. To vše v očekávání masového exodu Moldavanů, který má ospravedlnit válku v Podněstří.

Italský soud 18. října zrušil možnost tranzitu přes třetí zemi dvanácti bengálským a egyptským migrantům, kteří byli zachráněni na moři a žádali o azyl. Z politického hlediska toto rozhodnutí zřejmě zbortí dosavadní konstrukci, kterou si pro relokaci migrantů představoval Boris Johnson. Britové je chtěli poslat tisíce kilometrů daleko, do Rwandy, Italové se „spokojili“ s jejich převozem o pár desítek kilometrů dál, do Albánie.

Vyprávění o 7. říjnu (2023) v rozporu s historií

Přednáška Thierry Meyssana ze 4. května 2024 v Boulogne-sur-mer. Thierry Meyssan v ní vysvětluje, že současný konflikt v Palestině není zaviněn arabským a židovským obyvatelstvem. Byl zorganizován již v roce 1915 koloniální mocí s myšlenkou, že budoucí stát nebo státy nebudou nikdy schopny samy zaručit svou bezpečnost. Aniž by to věděli a ke své vlastní škodě, Palestinci a Izraelci zinscenováním operace 7. října a jejími následky tuto politiku pouze realizují. Tím, že nezastavili etnické čistky Gazanů, nedávají Anglosasové najevo svou necitlivost, ale skutečnost, že masakry považují za pouhé vyrovnávací faktory.

Je světová válka reálná možnost?

Jaderná válka je možná. Světový mír visí na vlásku v rukou Spojených států, vydíraných ukrajinskými „integrálními nacionalisty“ a izraelskými „revizionistickými sionisty“. Pokud Washington k masakru Rusů a Gazanů nedodá zbraně, nebudou váhat spustit Armagedon.

Války na Ukrajině a v Gaze vedly několik předních politiků k tomu, že současné období přirovnali ke 30. letům minulého století a upozornili na možnost světové války. Jsou tyto obavy oprávněné, nebo jde jen o vyvolávání strachu?

Washington, Londýn a Tel Aviv se zapletly v Palestině

Po zásahu Washingtonu Izrael přestal masakrovat Gazany, aby etnicky vyčistil Palestinu a rozšířil tamní kolonie. Izrael navíc souhlasil s předáním humanitární pomoci civilistům, které uvěznil.
Nic však není vyřešeno jak kvůli revizionistickým sionistům Benjamina Netanjahua, tak kvůli Hamásu Ismaila Haniyeha.

Thierry Meyssan v srbském deníku Večernje Novosti

Interview srbského novináře a spisovatele Dragana Vujičiće s francouzským spisovatelem a publicistou Thierry Meyssanem se věnuje podobnostem mezi válkou v Kosovu (1998), válkou na Ukrajině (2021) a masakrem v Gaze (2023).

4 x Gaza: dopady

Obsah:

– Ramzy Baroud: Evropská morální krize: Je EU přímým partnerem v izraelské genocidě v Gaze?
– Alastair Crooke: Tragické sebezničení rozzuřeného Izraele
– Thierry Meyssan: Celosvětová situace v souvislosti s masakrem v Gaze
– Caitlin Johnstone: Jakkoli si myslíte, že je Izrael špatný, je ještě horší

Kolaps Izraele a Spojených států

Poprvé je svět svědkem zločinu proti lidskosti v přímém televizním přenosu. Spojené státy a Izrael, které již dávno spojily své síly, budou pohnány k odpovědnosti za masové masakry spáchané v Gaze. Všude kromě Evropy stahují spojenci Washingtonu své velvyslance z Tel Avivu. Zítra učiní totéž ve Washingtonu. Vše se děje stejně jako při rozpadu SSSR a skončí to stejně: ohrožena je samotná existence amerického impéria. Proces, který právě začal, nelze zastavit.

Jaký mezinárodní řád?

Viděli jsme zločiny NATO, ale proč potvrzovat naše přátelství s Ruskem? Nehrozí, že se Rusko bude zítra chovat stejně jako NATO dnes? Nenahrazujeme jednu formu otroctví jinou?
Při odpovědi na tuto otázku bych využil své postupné zkušenosti poradce pěti hlav států. Všude mi ruští diplomaté říkali: jste na špatné cestě: jste odhodláni hasit jeden požár tady, zatímco jiný se rozhořel jinde. Problém je hlubší a širší.

Změna paradigmatu v Palestině

Krvavý konflikt, který začal v zeměpisné Palestině, přišel po 75 letech stejně vražedného bezpráví. Z hlediska mezinárodního práva mají Palestinci právo a povinnost bránit se izraelské okupaci, stejně jako mají Izraelci právo a povinnost reagovat na útok na ně. Povinností každého z nás je pomoci vyřešit nespravedlnost, kterou trpí obě skupiny, což neznamená podporovat krutou pomstu některých z nich.
Podpora, kterou lze poskytnout palestinskému a izraelskému lidu, navíc nesmí vést k amnestii jejich vůdců za zločiny, které spáchali, ani velmocí, které jimi manipulovaly.