Univerzální lidská práva
Na plakátech se slova „lidská důstojnost“ lesknou jako pozlacené písmo na starých knihách. Ve skutečnosti však často připomínají spíš kulisu: hezkou fasádu na domě, v němž se bydlí jinak, než se navenek slibuje. Svět se tváří soucitně – a přitom se s ním obchoduje, jako s lehkou děvou. Mluví se právech – a přitom se vše jen přepočítává na bezpečí, na zisk, na „nutné oběti“. Co když je univerzalita lidských práv jen krásná pověst, mýtus, který si vyprávíme, abychom snesli vlastní pohodlí a neviděli vlastní kus vinny?
Nadále zůstanu patologicky schován za pacifismem a tvrdím, že neexistuje "spravedlivá" válka. Ostatně to Dugin také uznává: válka je spravedlivá…
Ještě se vrátím k „okupaci“ v roce 1968. Jsem si vědom, že tato událost vyvolala v mnoha občanech psychické trauma,…
Nelze v žádném případě srovnávat okupaci v roce 1939 a "okupaci" v roce 1968, ať už z hlediska počtu obětí…
"vybrat si nejlepšího hegemona a umět být pro hegemona prospěšným" není "národní otázkou", ale národním traumatem. Byli jsme "prospěšní" pro…
Silný stát se nemusí vázat na žádného hegemona. Jak správně píšete, Česká republika není silný stát - obsahuje vnitřní rozpory,…