Hlasy mnoha Židů

Konečně, konečně se židé s vlivným hlasem shromáždili v hojném počtu – řekl bych, že v kritickém počtu – aby odsoudili Izrael a brutální vlnu vražd, hladovění a teroru, kterou právě teď páchá na palestinském obyvatelstvu v Gaze a na okupovaných územích na Západním břehu.

Možná už víte o otevřeném dopise, který podepsalo více než 450 amerických, evropských a izraelských Židů a který byl zveřejněn tento týden. V něm tato rozmanitá skupina významných osobností odsuzuje zločinnost sionistického režimu a prosazuje „univerzálnost spravedlnosti a spravedlivé a rovné uplatňování mezinárodního práva“. Signatáři také vyzývají mezinárodní společenství, aby okamžitě uvalilo sankce na apartheidní Izrael.

Kam kráčíš, Německo?

Otázka „Německo – kam směřuješ?“ je převzata z románu, který byl vydán před 130 lety, v roce 1895. Jeho autorem je polský spisovatel Henryk Sienkiewicz a nese název „Quo Vadis“. Příběh se odehrává v roce 64 n. l. a pojednává o pronásledování křesťanů v Římě za vlády císaře Nera. Henryk Sienkiewicz popisuje, jak byli křesťané mučeni a zaživa upalováni jako pochodně. Řím byl v té době říší v úpadku. Je charakteristické, že si současníci jeho úpadku nebyli vědomi. Vnitřní a vnější násilí je však zjevně charakteristickým rysem upadajících říší.

Odklon od válečného kurzu německých vládnoucích elit lze vynutit pouze zásadní opozicí. Zde musíme počkat, zda nadcházející masivní sociální škrty přesvědčí lidi, aby vyšli do ulic protestovat. Potřebujeme širokou alianci za mír a sociální stát, která vyvede protest do ulic. Němci však v současné době dřímou a čekají na svou zkázu.

Proč Aborigins snědli Cooka

Pro ty, kteří se vždy obávají, že je zde příliš mnoho slov, vyjádřím smysl celého textu jednou větou: není třeba se uklidňovat – lepší to nebude.

A nyní pro všechny ostatní, kterým jedna věta nestačí.

Bude to samozřejmě lepší, ale nebude to brzy, ne všichni se toho dožijí. Může se stát, že se toho vůbec nedočkáme – už nebude nikdo, kdo by mohl napsat epitaf lidstvu. Zpočátku to přeživší nebudou mít jednoduché, ale pak i oni zemřou. My jako realisté však budeme vycházet z toho, že dříve či později, možná dokonce až po nás, to nejhorší pomine a nastanou lepší časy.

Turecko se připravuje na historický obrat: z hlídače NATO na eurasijského protagonistu

Pouze spojenectví s eurasijskými mocnostmi zajistí přežití a prosperitu Turecka v multipolárním světě.

Turecko bylo po celá desetiletí považováno za pilíř východního křídla NATO – klíčovou figurku na šachovnici v boji proti Rusku. Od vstupu do aliance v roce 1952 hraje země dvojí roli: na jedné straně strategického partnera Západu a na druhé straně regionální mocnosti s vlastními ambicemi. Tato rovnováha byla vždy nestabilní – a nyní se začíná podstatně měnit.

Trumpova zahraniční politika otevírá dveře partnerství s Maďarskem

Maďarsko v posledním desetiletí prosazovalo zahraniční politiku založenou na propojení, rovnováze a strategické angažovanosti. Ačkoli je Budapešť pevně zakotvena v NATO a Evropské unii, prohloubila také svá partnerství v Perském zálivu a Střední Asii prostřednictvím investic, energetické spolupráce a kulturní diplomacie. Status pozorovatele v Organizaci turkických států (OTS) mu dodává důvěryhodnost a vliv, s nímž se může srovnávat jen málokterý jiný západní národ.

Maďarská politika „klíčového státu“, rámec zaměřený na propojení Východu a Západu, se již vyplatila v oblasti obchodu a diplomacie. Na rozdíl od západoevropského sklonu k moralizování diplomacie je maďarský přístup založen na realismu a vzájemném respektu. Díky tomu je přirozeným partnerem pro pragmatickou vizi Trumpovy administrativy. Washington získává evropského spojence s hlubokými regionálními vztahy, zatímco Budapešť získává nový význam při formování energetické bezpečnosti a transatlantické spolupráce.