Posledné dni ľudstva

K 110. výročiu začatia prvej svetovej vojny a k 150. výročiu narodenia rakúskeho spisovateľa Karla Krausa.

Prečo práve kniha „Posledné dni ľudstva“? Jestvujú na to najmä dva hlavné dôvody: 150. výročie autorovho narodenia a 110 rokov od začatia prvej svetovej vojny. A nezanedbateľným dôvodom je i aktuálnosť témy ako takej. Kraus patrí spolu s Robertom Musilom, Hermannom Brochom a Eliasom Canettim medzi klasikov modernej rakúskej spisby; jeho satirický a sarkastický obsiahly literárny opus možno priradiť k Haškovmu Dobrému vojakovi Švejkovi a vôbec k tomu najlepšiemu, čo na túto tému vzniklo, azda s tým rozdielom, že Krausovo dielo sa neopiera o priamo zažité a prežité, ale vychádza z dokumentov, novinových článkov, verejných vystúpení, počínajúc cisárom, rozličnými generálmi a končiac pouličnými žobrákmi či povaľačmi.

„Foltýnové“ a Kladivo na čarodějnice | 1. část

Všechno tady už bylo. A nejenom jedenkrát, ale často nesčíslněkrát. Zejména jevy velmi nebezpečné se opakují stále, jako by k žádnému společenskému vývoji vůbec nedocházelo. Z nějakých důvodů si masy obyvatelstva nevšímají symptomů blížícího se zvratu. A přitom ty symptomy jsou zřetelné, skoro by se dalo říci, že jsou nepřehlédnutelné. Co může za periodicitu negativních procesů v lidských společnostech? Asi krátkost lidského života a nepřenosnost zkušenosti. Zkušenost nejenom, že je nepřenosná, naráží na další bariéry. Mezi nimi na nezájem či neochotu zkoumat minulost a nacházet v ní ponaučení.

Vzhledem k tomu, že v lidských společnostech existuje fundament, jaký nepodléhá změně a je nezávislý na technologickém či obecně kulturním vývoji, hrozí trvale základní konflikt mezi úzkou vládnoucí vrstvou a masou naprosté většiny ovládaných lidí. Problém vězí v tom, že kdo se dostane k moci a získá všechny prostředky pro její prosazování, ten se moci, jaká mu přináší profit a uspokojení, nehodlá nikdy vzdát. Ve snaze udržet si moc je ochoten sáhnout ke všem prostředkům bez ohledu na to, jaké bude mít jeho boj o udržení vlády krvavé i jinak ničivé následky. Boj nejprve o prosazení moci a potom o její udržení je soubojem „bez rukavic“. Každá rána je dovolená včetně ran podpásových. Nezáležím na právu, spravedlnosti, pravdě, na zákonech, na ohledech, na obyčejné slušnosti a morálce. Přestává platit úplně vše a vládnoucí vrstva použije každého prostředku.

Vnitřní nepřítel… Netanyahu stojí před svou zatím největší hrozbou – rozzuřenými Izraelci

Nálada izraelské veřejnosti se po navrácení šesti mrtvých rukojmí rozhodně obrací proti vládě Benjamina Netanyahua.

Izrael tvrdí, že rukojmí byla zastřelena bojovníky Hamásu ve stylu popravy, když se jeho vojska přiblížila, aby je zachránila. Hamás říká, že je zabilo izraelské bombardování. Izraelská média hlásí, že pitva ukazuje zranění kulkami. Ale vzhledem k záplavě lží o násilnostech v Gaze chrlených izraelskými úřady, člověk nikdy neví.

Žádné dobré zprávy na cestě k Armagedonu

Rozpad západní civilizace se odehrává v reálném čase přímo před našima očima.

Izrael zesílil svůj útok na Západní břeh invazí, jakou jsme od roku 2002 neviděli. Bidenova administrativa se snaží dodávky zbraní do Izraele zvýšit.

Mezitím ve Spojeném království vláda běsní zatýkáním kritiků izraelských zvěrstev. Něco podobného se děje v Austrálii. A ve Francii prezident Emmanuel Macron odmítl respektovat výsledky voleb.

Co je tedy ta dobrá zpráva?

Žádná není.

Ázerbájdžán, perfektní tah

Kdo by to byl řekl. Od roku 2022 Ázerbájdžán Ilhama Alijeva změnil směr a nyní se stal novým strategickým spojencem Ruska a Íránu. S autoritativní podporou Minsku v zákulisí. A to nejlepší teprve přijde, protože překvapení je ještě mnoho.

– Rozhodující setkání v dokonalém kavkazském stylu
– Nezanedbatelný precedens s Běloruskem

Odkaz Joe Bidena: Válka za americkou nadřazenost

S tím, jak má Joe Biden letos opustit Bílý dům, se jeho jednorázové prezidentství začíná dostávat do hledáčku, aby se zjistil jeho odkaz. Co byl a je tenhle Biden za prezidenta? V jaké míře se mu podařilo dosáhnout cílů své zahraniční politiky? Co jeho éru charakterizovalo? Na rozdíl od Trumpova – „Udělat Ameriku opět velikou“ – a následného „odchodu“ USA ze Středního východu a z amerických „válek navždy“ v Afghánistánu, je hlavním odkazem Bidena jeho intervencionistická zahraniční politika. Jeho intervence se však nepodobaly přímým vojenským intervencím za administrativ Bushe a Obamy. Byly spíše nepřímé, v čemž USA zůstávají předním hráčem, jak otevřeným, tak skrytým. Účelem byla náprava „škod“, které Trumpova administrativa na americké nadřazenosti napáchala.

Jak trio BRICS shlíží na Izrael

Zatímco se Izrael na mezinárodní scéně stále více izoluje, členové BRICS Írán, Rusko a Čína tiše koordinují celospektrální úsilí na diplomatickou a vojenskou podporu Palestiny.

Globální většina si je plně vědoma, že se pachatelé genocidy v Tel Avivu snaží ze všech sil vyvolat apokalyptickou válku – samozřejmě s plnou vojenskou podporou USA.