Proč je úkolem zpravodajských médií nás vychovávat

Při raketových úderech v rozmezí několika dnů zahynulo velké množství Palestinců a Ukrajinců. Rozdílné zacházení médií s těmito srovnatelnými událostmi je vodítkem k tomu, k čemu média ve skutečnosti slouží.
První takovou událostí byl izraelský letecký útok 6. července na školu v Gaze, kde se palestinští civilisté včetně dětí ukrývali před několikaměsíčním řáděním izraelské armády, která povraždila mnoho desítek tisíc Palestinců a zničila většinu domů a infrastruktury této enklávy.

Masivní rozsah smrti a ničení v Gaze přiměl Světový soud, aby Izrael postavil před soud za genocidu – ne že byste to z mediálního pokrytí poznali. Případ genocidy proti Izraeli se z velké části vytratil z paměti.

Druhou událostí byl 8. července ruský letecký útok na nemocnici v Kyjevě. Byl součástí vlny útoků na ukrajinské cíle, při nichž ten den zahynulo 36 Ukrajinců.
Již samotný fakt, že zabití 36 ukrajinských civilistů přitáhlo tolik pozornosti a zájmu západních médií ve více než dva roky staré válce, když v Gaze denně umírá mnohem více palestinských civilistů, kterým naše vlády přímo pomáhají, a toto vraždění je novějšího původu, je výmluvný sám o sobě.

NATO, Módí, Putin a rozvědčíci

Dárkový odtajněný dokument z amerického Národního bezpečnostního archivu potvrzuje slova nebožtíka Jelcina, kterými varoval prezidenta Clintona o následcích konání v Jugoslávii: Opakuji, že vývoj událostí v posledních týdnech potvrzuje, že Spojené státy a NATO udělaly velkou chybu. Špatně jste si vypočítal důsledky situace. Jelcin také řekl Clintonovi, že v Rusku nálady proti NATO a proti Američanům rostou jako lavina. Řekl, že vedení Ruské federace je pod obrovským tlakem, aby přijalo opatření na pomoc Jugoslávii.

Další odtajněný dokument z amerického Národního bezpečnostního archivu potvrzuje, že bývalý viceprezident Spojených států amerických Al Gore (1948) navštívil Jelcina v moskevské nemocnici v prosinci 1994. V nemocnici Jelcin požádal o záruky, že se NATO v a po roce 1995, kdy se v Rusku konaly parlamentní volby nerozšíří, a Gore souhlasil. Cituji ve vlastním neautorizovaném překladu: NATO se bude rozšiřovat, ale proces bude postupný a otevřený, budeme to s vámi konzultovat. Tento proces bude probíhat paralelně s prohlubováním americko-ruského partnerství a vašeho partnerství s NATO, uvedl Gore ve zveřejněném citátu.

Orbán a Putin hledají „nejrychlejší cestu k míru“

Maďarský premiér Viktor Orbán zakončil svou „mírovou misi“ v Moskvě tiskovou konferencí s ruským prezidentem Vladimirem Putinem, který předehru označil za „pokus o obnovení dialogu“. Newsweeku řekl, že „Smyslem NATO je mír, nikoli nekonečná válka“.

„Ukončil jsem své rozhovory v Moskvě s prezidentem Putinem,“ napsal Orbán na X. „Mým cílem bylo otevřít kanály přímé komunikace a zahájit dialog na nejkratší cestě k míru. Mise splněna! Pokračování v pondělí…“.

Jak ruské elity uzavřely mír s válkou

Když začala válka na Ukrajině, ruská elita se dostala do šoku. Když Západ uvalil sankce a zákazy cestování, bohatí a politicky propojení občané Ruska nabyli přesvědčení, že jejich dosavadní život skončil. Ztráty na bojišti se rychle hromadily a mnozí považovali invazi za katastrofální chybu.
,,,
„Je špatné být vyvrhelem jako vítěz, ale ještě horší je být vyvrhelem jako poražený,“ řekl mi jeden ruský oligarcha, který válku kritizoval už dříve, ale nyní se zdá, že ji chápe. (Stejně jako ostatní hovořil pod podmínkou anonymity, aby chránil svou bezpečnost). Podle oligarchy se v Rusku změnilo všechno: postoj k Putinovi, názory na Ukrajinu i pohled na Západ. „Tuto válku musíme vyhrát,“ řekl mi. „Jinak nás nenechají žít. A Rusko by se samozřejmě zhroutilo.“

Ukrajinské vítězství nad Ruskem Washington neočekával

Osoby, které prezentují západní politiku, nejsou jejími tvůrci, ale nástroji. Mozky zůstávají v pozadí. Tito plánovači a architekti ve Washingtonu a v Londýně vůbec nepočítali s možností, že by Ukrajina mohla mít potenciál porazit Rusko na bitevním poli. To je ve skutečnosti jen vedlejší frontou americko-britské války proti Rusku, do níž byl vtažen takzvaný „kolektivní Západ“. Třebaže některé země, které jsou jeho součástí, válkou proti Rusku rovněž řeší „svoje záležitosti“.

Kazetová munice pro Izrael a Ukrajinu

Obsah:

  1. Norman Solomon: Když ti američtí představitelé ukazují, co jsou zač, věř jim
  2. Isabel van Brugen: Videa z Krymu ukazují požáry při zásahu radaru pro výzkum vesmíru systémem ATACMS
  3. Brendan Cole: Údery ATACMS by mohly přerušit spojení Ruska s Krymem: Kyjevský generál
  4. Konstantin Olšanskij: Newsweek: Útok na Sevastopol podlomí důvěru Washingtonu vůči Kyjevu
  5. 23.6.2024: Prohlášení ruského ministerstva obrany
  6. 24.6.2024: Zpráva TV kanálu Al Mayadeen

Proč USA nepomohou vyjednat mír na Ukrajině?

Již popáté od roku 2008 vyzvalo Rusko USA k jednáním o bezpečnostních opatřeních, tentokrát v návrzích prezidenta Vladimira Putina #en# ze 14. června 2024. Spojené státy již čtyřikrát nabídku jednání odmítly v zájmu strategie neokonzervativců Rusko pomocí války a tajných operací oslabit nebo rozdělit. Taktika amerických neokonzervativců katastrofálně selhala, Ukrajinu devastovala a ohrozila celý svět. Po všech válečných štvanicích nastal čas, aby Biden jednání o míru s Ruskem zahájil.

Od konce studené války bylo hlavní strategií USA Rusko oslabit. Již v roce 1992 zastával tehdejší ministr obrany Richard Cheney názor, že po zániku Sovětského svazu v roce 1991 by mělo být rozbito i Rusko. Zbigniew Brzezinski v roce 1997 zastával názor, že by Rusko mělo být rozděleno na tři volně konfederované entity Ruské Evropy, Sibiře a Dálného východu. V roce 1999 aliance NATO vedená USA po dobu 78 dní bombardovala ruského spojence Srbsko, aby ho rozbila a v odtrženém Kosovu zřídila masivní vojenskou základnu NATO. Vedoucí představitelé vojensko-průmyslového komplexu USA počátkem 21. století hlasitě podporovali čečenskou válku proti Rusku.

Potěmkinovo mírové jednání a Macron-Švejk

„Nikdo z vás si nepřeje vroucněji, aby ve Francii zavládl mír. Aby však po něm mohlo začít grandiózní dílo obnovy, musí to být mír opřený o definitivní vítězství našich vojsk,“ řekl v roce 1799 Napoleon Bonaparte, načež se ve Francii vžilo úsloví: „Máme hlavu státu v generálské uniformě.“ Po dvou a čtvrt století hlavám států dvourohý funebrácký klobouk s písmenem N tak přirostl k duši, že už ho na sobě nemusí mít ani fyzicky. O tom svědčí i „mírové jednání“, které o tomto víkendu proběhlo v luxusním švýcarském horském rezortu, se jménem symbolizujícím, že o mírový život obyčejných lidí tu asi nepůjde (jmenuje se Bürgenstock, což lze přeložit i jako „Měšťanská pozice“).