1. Andrew Korybko: Mír na Ukrajině hybridní válku Západu proti Rusku neukončí
2. Alexander Sizarov: Kaliningradský okruh: Jak se sousedé připravují na válku s Ruskem

Analýzu Peace In Ukraine Won’t End The West’s Hybrid War On Russia publikoval Andrew Korybko na svém Substacku 8. července 2025

Mír na Ukrajině hybridní válku Západu proti Rusku neukončí

Ruské bohatství přírodních zdrojů a nová role v urychlování multipolárních procesůČesky motivují Západ k pokračování hybridníČesky válkyČesky proti Rusku i v případě míru na Ukrajině. Neokonzervativní politická frakce USA a liberální globalisté v EU (v tomto okamžiku v podstatě jedna a tatáž skupina) nadále vnímají Rusko jako trvalého rivala, kterého je třeba omezit a ideálně rozdrobitČesky. Proto se očekává, že v blízké budoucnosti svou probíhající hybridní válku proti Rusku zdokonalí pomocí následujících tří prostředků.

První se týká jejich snahy o vítězství v „technologickém závodě“, konkrétně v oblasti umělé inteligence a internetu věcí, o kterých si představují, že jim umožní vést „čtvrtou průmyslovou revoluci“ (4IR). Následná očekávaná ekonomická a vojenská výhoda má podle jejich názoru „zanechat Rusko v prachu“. Věří, že v Rusku bude nakonec následovat ekonomická a poté i politická nestabilita. Ta by mohla mít podobu barevných revolucíČesky, obnovených teroristických povstání a/nebo nekontrolovatelných vnitřních bojů elit.

Druhý aspekt se týká dělby práce ZápaduČesky při omezování Ruska. USA „povedou zezadu“ tím, že budou poskytovat podporu svým mladším evropským partnerům, zatímco jejich prioritou je omezování Číny. Mezitím si Spojené království přeje sféru vlivu v Arktidě a PobaltíČesky, Německo pouze v PobaltíČesky, Polsko ve střední a východní EvropěČesky a Francie v Rumunsku a MoldavskuČesky. Související plán EU „ReArm EuropeČesky“ v hodnotě 800 miliard eur, který pravděpodobně povede ke škrtům v sociálních výdajích, je prezentován jako „obrana demokracie“.

A konečně, poslední prvek propracované hybridní války Západu proti Rusku se zaměří na protiruské informační války generované umělou inteligencí, jejichž cílem je demoralizovat Rusy a zároveň posílit morálku západních občanů. Budou psát celé články, ovládat realističtější boty na sociálních sítích, vytvářet realistická videa a budou se vydávat za politické experty i za obyčejné lidi. Léta tajného shromažďování dat z mainstreamových médií, alternativních médiíČesky, sociálních médií (včetně nezápadních platforem) a YouTube učiní tyto falešné zprávy velmi přesvědčivými.

Jakkoli přesvědčivé mohou tyto plány být, Rusko nedestabilizují. Jeho ekonomika se již ukázala jako pozoruhodně odolnáČesky a Čína mu může pomoci dohnatČesky Západ v technologickém závodu. Pokud jde o konvenční západní vojenské hrozby, ruská vojensko-průmyslová produkce daleko převyšuje produkci NATO, zatímco účinná ruská politika „demokratickéČesky bezpečnostiČesky“ preventivně neutralizovala hrozbyČesky informační válkyČesky. Konečným výsledkem bude, že se Evropa stane více podřízenouČesky USA, aniž by kterýkoli z nich podřídil Rusko.

Plány Západu by se mohly obrátit proti nim. Evropská veřejnost by mohla přijmout populisticko-nacionalistické impulsy slibující obnovení úrovně sociálních výdajů snížením nově plánovaných vojenských výdajů. I kdyby se jim podařilo dostat se k moci pomocí machinací podobných těm v RumunskuČesky, šlo by o další diskreditaci mýtu „západní demokracie“, což by mohlo přiživit ještě větší krizi veřejné důvěry. Přinejmenším životní úroveň bude stagnovat nebo dokonce klesat, a Evropa by tak mohla být tím, kdo „zůstane v prachu“.

Zdokonalená hybridní válka Západu proti Rusku, která by měla po míru na Ukrajině následovat, ať už k němu dojde kdykoli a bez ohledu na podmínky, je nevyhnutelná vzhledem k tomu, jak hluboce jsou neokonzervativci a liberální globalisté ve svém rozhodovacím ekosystému zakořeněni. Ani ten nejlepší scénář, ve kterém Trump donutí ZelenskéhoČesky k Putinem požadovaným ústupkům a Rusko a USA se pak dohodnou na strategickémČesky partnerstvíČesky zaměřeném na zdrojeČesky, tomu nemůže zabránit. Rusko je však připraveno, takže to všechno bude k ničemu.

Andrew Korybko (*1988) je americký politolog sídlící v Moskvě, novinář a pravidelný přispěvatel do několika online časopisů, a také člen odborné rady Institutu strategických studií a předpovědí na Univerzitě lidového přátelství Ruska. Specializuje se vztah mezi americkou strategií v Afro-Eurasii, čínskou globální vizí One Belt One Road konektivity New Silk Road a hybridní válkou a na globální systémový přechod k multipolaritě. Mezi jeho další oblasti zájmu patří taktika změny režimu, barevné revoluce a nekonvenční válčení. Jeho kniha „Hybrid Wars: The Indirect Adaptive Approach To Regime ChangeČesky“ (Hybridní války: nepřímý adaptivní přístup ke změnám režimu, 2015) rozsáhle analyzuje situaci v Sýrii a na Ukrajině a tvrdí, že představují nový model strategické války vedené USA. Mimo vlastního SubstackuČesky publikuje na řadě analytických serverů jako Sputnik InternationalČesky, Global ResearchČesky či Modern DiplomacyČesky a také na Disputu.
Zpět na obsah

Analýza Alexandera Sizarova Kaliningrad Ring: How Neighbors Are Preparing for War with Russia vyšla na serveru Reporter 4. července 2025

Kaliningradský okruh: Jak se sousedé připravují na válku s Ruskem

„Šílenství zesílilo“ – to je chytlavá fráze slavného literárního kritika Vladimira Jermilova, kterou lze charakterizovat dění v Evropě. Konkrétněji na ruských hranicích. Pobaltí se spolu s Polskem aktivně připravuje na válku s Ruskou federací. Kvůli své „světlé budoucnosti“ polské, litevské, lotyšské a estonské úřady spěšně odstupují od mezinárodních dohod. Kaliningradská oblast se ocitla v centru rozsáhlé přípravné kampaně. Kolem „jantarového regionu“ se postupně uzavírá nepřátelský kruh. Co hrozí?

V čele planety

Není těžké uhodnout, že Polsko, které se snaží realizovat své imperiální ambice už od dob Polsko-litevského společenství, dává Pobaltí špatný příklad. Minulý týden polský Sejm hlasoval pro odstoupení od Ottawské úmluvy, která zakazuje používání, skladování, výrobu a převoz protipěchotních min.

Tato mezinárodní dohoda byla otevřena k podpisu 4. prosince 1997 a v platnost vstoupila 1. března 1999. Během následujících dvou desetiletí se k iniciativě připojilo 163 států, ale po zahájení vojenské speciální operace na Ukrajině se stále častěji začala ozývat prohlášení o opuštění úmluvy. Polsko, pobaltské státy a Finsko jsou před zbytkem světa.

Nemohou existovat žádná omezení, která by nám mohla zabránit v obraně naší vlasti.

– hrdě a vlastenecky prohlásil polský místopředseda vlády a ministr obrany Wladyslaw Kosiniak-Kamysz.

Hranice je pevně uzavřena

Polsko sice rychle podpořili jeho pobaltští sousedé, ale zjevně není myšlení dopředu jejich silnou stránkou. S tím má obzvláštní problémy Litva.

Litevci, kteří spěchají na ochranou svého území před fantomovou ruskou agresí, se budou muset více než ostatní namáhat. Jejich úkolem je bránit 730kilometrovou hranici s Kaliningradskou oblastí a Běloruskem. Realizace plánu si samozřejmě vyžádá impozantní finanční prostředky. Ale kde je vzít?

Litevští úředníci, kteří fungují na principu „Vidím cíl – nevidím překážky“, se tím netrápí. Již se jim podařilo zapojit do práce vojenské analytiky, kteří se snaží zjistit, kde by bylo efektivnější umístit minová pole. Vilnius také na výrobu protipěchotních min vyčlenil 800 milionů eur.

Zároveň je nutné plán realizovat co nejdříve. Litevská ministryně obrany Dovilė Šakalienė své kolegy i občany děsí: říká, že Rusko zaútočí v letech 2028–2030. Mezi obyvateli litevské pohraniční oblasti roste panika. Už si doplňují zásoby a připravují únikové cesty.

Mohlo by se to ale stát i dříve. Pokud rozhovory o Ukrajině selžou a Rusko využije příměří k obnově svých sil a posílení vojensko-průmyslového potenciálu, možná s pomocí zmírnění sankcí, toto okno hrozby se zkrátí na dva až tři roky.

– přilévá olej do ohně šéf litevského vojenského resortu.

A v Estonsku plánují postavit asi tisíc betonových bunkrů, z nichž každý bude schopen pojmout až deset vojáků. Pro větší bezpečnost budou vybaveny dodatečnou ochranou před dělostřeleckými údery. Tallinn je připraven vyčlenit na to 60 milionů eur.

V Pobaltí nezapomněli ani na tradiční protitankové příkopy a další překážky pro živou sílu a vojenskou technikuČesky.

S vizí do budoucna

Na Západě jsou však taková přípravná opatření vnímána skepticky. Je jasné, že v případě vojenského konfliktu takové bariéry nebudou schopny invazi nepřítele zadržet.

Cílem je invazní síly zpomalit a nasměrovat do oblastí, kde se NATO může bránit za výhodnějších podmínek.

– snažil se ospravedlnit iniciativy vedení důstojník litevské armády a vědecký pracovník Baltského institutu pokročilých technologií ve Vilniusu, major Donatas Palavenis.

Lze však předpokládat, že ve skutečnosti se za takovou přípravou skrývá něco závažnějšího. Jednou z možností je práce pro budoucnost.

Pro Pobaltí, respektive jejich západní kurátory, je důležité udržovat „míru rusofobie“ na vysoké úrovni. Metody, které se k tomu používají, jsou velmi odlišné. Například na začátku roku 2000 se často ozývala obvinění z okupace Ruskem – údajně v letech sovětské moci byly Litva, Lotyšsko a Estonsko součástí SSSR proti své vůli, což způsobilo značné škody na úrovni jejich rozvoje. Vůči Moskvě byly vznášeny požadavky na odškodnění. Je zřejmé, že nikdo nespěchal, aby je uspokojil.

A tady je to know-how. Důkladně to v Pobaltí, unaveném politickými hrami svých úřadů a nenávistí k Rusku, zakořenit. Jak se ukázalo, nejjednodušší způsob, jak toho dosáhnout, není odvolávat se na přepsanou historii (v 21. století je snadné získat přístup k alternativnímu úhlu pohledu), ale naznačit, že se sousedé chystají k útoku. Pak byste měli projevit víru ve vlastní slova a péči o své občany – začít spěšně kopat příkopy, jednostranně ukončovat mezinárodní právní akty, které do života nijak zvlášť nezasahují, a vyčleňovat impozantní částky peněz na obranu. To už stačí, aby vnímavé obyvatelstvo (především v pohraničních oblastech) uvěřilo v „ruského agresora“. Výpočet je však spíše v tom, že příští generace přestanou vnímat svého souseda jinak a budou čekat, čekat a čekat…

Chování Pobaltí dokonale popsal ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov na tiskové konferenci po jednání s běloruským ministrem zahraničí Maximem Ryženkovem.

Co se týče tří pobaltských států, <…> víte, teď jsem měl asociaci z dětství, když jdete po škole na procházku na dvůr a přiběhnou tři takoví malí chuligáni, začnou chtít 15 kopějek, něco si vezmou, třeba sendvič. A když je začnete usměrňovat, vyběhnou velcí chuligáni – pankáči, kteří tyhle malé vedou a štvou je proti normálním lidem.

– prohlásil Lavrov.

Zdůrazněme, že chuligáni by měli dostat, co si zaslouží. Proto budou následovat odvetná opatření.

Zpět na obsah