1. Aeronet: Babiš a Fico během jediného dne spustili poplach, že Evropa a celý svět kráčí k branám pekla …
2. Gabriela Rothmayerová: Nie vojne! Nie v našom mene!
3. Lubomír Zaorálek: Slyšeli jste nejnovější kázání amerického velvyslance? Prý dáváme málo na zbraně!!

Na fotografii z ledna 2026 si potřásají rukou předseda vlády ČR Andrej Babiš (vlevo) a předseda vlády SR Robert Fico (vpravo). Snímek z první cesty Andreje Babiše ve funkci 14. předsedy vlády ČR do Bratiskavy na setkání s 12. premiérem SR.

Český premiér Andrej Babiš ve čtvrtek 17. září vystoupil na mezinárodní konferenci IISS Prague Defence Summit 2026 v Praze a přednesl projev, který se zásadně vymykal obvyklým válečnickým proklamacím evropských politiků. Zatímco se většina řečníků na podobných summitech předhání v požadavcích na další zbrojení, navyšování vojenských rozpočtů a přípravu obyvatelstva na dlouhodobou konfrontaci, český premiér vyslovil slovo, které z evropského politického slovníku prakticky zmizelo: mír.

Babiš upozornil, že současný kurz nevede k bezpečnosti, ale přímo „k branám pekla“ a ke III. světové válce. Nešlo přitom o jednu náhodnou větu vytrženou z kontextu. Celý Babišův projev byl vystavěn okolo varování, že Evropa nahradila skutečnou diplomacii militarizací ekonomiky a přípravou na konflikt bez jasně definovaného konce.

Český premiér připomněl, že válka na Ukrajině už trvá déle než celá I. světová válka, proměnila se v zákopovou opotřebovací řež a současně ničí evropskou ekonomiku prostřednictvím drahých energií, inflace, rozpadu průmyslových řetězců a masivních výdajů na zbrojení. Oficiální program IISS potvrdilČesky, že Babiš byl hlavním řečníkem druhého dne pražského summitu.

Přepis projevu – Andrej Babiš na IISS Prague Defence Summitu:

Takže dobré ráno, dámy a pánové. Vítejte v Praze. Vítejte v jednom z nejbezpečnějších měst na této planetě. Bezpečnost je velmi důležitá. A užijte si pobyt v našem bezpečném městě. Rozhodl jsem se přijít na letošní pražský obranný summit z jednoho prostého důvodu. Chci se s vámi podělit o přímý a realistický pohled na současnou, a nepřeháním, když řeknu, globální geopolitickou krizi, které čelíme. Menší země, jako je Česká republika, bývají někdy přehlíženy. Jsem však přesvědčen, že náš pohled, naše zkušenosti a náš přínos vnáší do debaty tolik potřebný realistický hlas. Vždy jsme byli a nadále budeme pevným, předvídatelným a spolehlivým spojencem v NATO i v Evropské unii. Právě proto, že jsme odpovědným partnerem, máme povinnost říkat našim spojencům pravdu o tom, kam Evropa směřuje a co je naléhavě, opravdu naléhavě třeba udělat.

 

Minulý týden jsem se zúčastnil velmi úspěšného summitu premiérů V4 v Bratislavě. Mezi svými středoevropskými kolegy jsem našel velkou míru zdravého rozumu, společné postoje a realistické chápání naší bezpečnosti. Visegrádské země jen slepě nenásledují ostatní ani nepřehlížejí realitu. Naše společné dědictví dává dnes V4 zásadní úlohu. V4 tak může vnášet vyvážený pohled do širšího evropského dialogu, třeba při debatách o nelegální migraci. Je velmi zajímavé: dnes ráno jsem četl, že o volbách ve Švédsku rozhodnou nelegální migranti. Velmi zajímavá informace. Vzpomínám si, že od vstupu České republiky do EU jsem míval po levici svého přítele Macrona a vzpomínám si na Magdalenu. Pravděpodobně zvítězila právě díky hlasům nelegálních migrantů. To ale není případ V4. Nelegální migraci naprosto odmítáme, a právě proto máme jedno z nejbezpečnějších měst v Evropě.

 

Potom jsme hovořili o konkurenceschopnosti ekonomiky, dopadech války a zelené ideologie. Když už o tom mluvíme, právě jsem se od umělé inteligence dozvěděl, že se každý rok koná 300 obranných konferencí po celém světě a přibližně 50 v Evropě. Bohužel, když se těchto setkání účastním a pozorně poslouchám, neslyším slovo „mír“. Nezazní vůbec, ani jednou. Zachází se s ním jako s něčím druhořadým a v debatě zcela chybí. Pro mě je však mír klíčový. Mír. Vždy jsem obdivoval Alberta Einsteina nejen kvůli jeho vědeckým úspěchům, ale i pro jeho moudrost. A víte, co řekl o míru? Řekl: „Mír nelze udržet silou; lze ho dosáhnout pouze porozuměním.“

 

Na tomto významném summitu však vidíme přesný opak. Skutečné úsilí o dosažení diplomatického porozumění působí téměř jako tabu, stejně jako samotné slovo mír. Veškerá pozornost se přitom soustředí výhradně na vojenskou sílu. To mě hluboce znepokojuje nejen jako politika, ale i jako rodiče a prarodiče. Zakládající deklarace NATO z roku 1949 zmiňuje slovo „mír“ devětkrát. Devětkrát. Mír je samotným základem naší aliance. Navzdory tomuto závazku k míru však na Ukrajině zuří válka a konflikt zachvátil celý Blízký východ, přelévá se dál a šíří své následky do dalších částí světa. Lidé umírají, celé generace jsou ztraceny, rodiny roztrhány a města srovnána se zemí.

 

Nejde však jen o vojenskou krizi. Je to naprostá hospodářská katastrofa, která rozvrací každodenní život. Drtí ekonomiku, ničí lidem živobytí, pohání inflaci a zvyšuje ceny naprosto všeho, od potravin po energie. Právě dnes, 17. září 2026, trvá válka na Ukrajině už přesně 1 666 dní. Zamyslete se nad tím číslem: 1 666 dní. Je to o 99 dní více, než trvala celá první světová válka. A stejně jako onen tragický konflikt před sto lety se tato válka změnila v brutální opotřebovací válku v zákopech.

 

Nebojím se to říct nahlas: cesta, po které nyní svět kráčí, nevede k bezpečí. Vede přímo k branám pekla. Vede nás ke třetí světové válce. Mohu vám ukázat tento snímek. Vidíte na něm prezidenty Medveděva a Obamu v Praze v dubnu 2010. Podepsali smlouvu o omezení jaderných zbraní. A kde jsou evropští lídři dnes? Proč je Evropa tak bolestně pasivní, zcela neschopná nebo neochotná jednat? Nemůžeme jen nečinně přihlížet. Máme nejvyšší historickou odpovědnost zabránit dalšímu katastrofálnímu globálnímu konfliktu. Potřebujeme silné evropské vedení, které bude jednat, ne jen vydávat tiskové zprávy. Evropa musí pevně stát po boku Spojených států a přimět prezidenta Zelenského i prezidenta Putina, aby zasedli k jednacímu stolu. Diplomacie není slabost. Je to jediná cesta vpřed.

 

Cena za naši současnou váhavost je zdrcující. Stupňující se napětí na Blízkém východě a neutuchající tragédie na Ukrajině vyčerpávají naše síly. Evropa platí účet za globální nestabilitu. Platíme ho prudce rostoucími cenami energií, inflací a pomalou likvidací našeho průmyslu. Náš středoevropský region není energeticky soběstačný. Nemůžeme prostě předstírat, že dokážeme přes noc odříznout dodávky, aniž bychom zničili vlastní ekonomiky.

 

A aby toho nebylo málo, svět hoří, zatímco Evropa si způsobuje další škody ekonomickými břemeny. Místo aby chránil náš průmysl a naše občany, Brusel nás dusí ideologickými regulacemi a ničí evropský průmysl, přestože Evropa vytváří pouhých 6 procent celosvětových emisí CO2. Zavádět ETS 1 je naprosté šílenství. Komise v roce 2020 slibovala, že cena bude v roce 2030 činit 26,50 eura. Dnes je to 80 eur. Český průmysl už přišel o 6,5 miliardy eur a každý rok přicházíme o další dvě miliardy eur.

 

A ETS 2? Opravdu chceme zavést ETS 2, který povede k dalšímu omezování rafinérských kapacit? Od roku 2009 jsme v Evropě zavřeli už 35 rafinerií. Kapacita se tím snížila o 40 procent. Dnes už nejde jen o cenu, ale také o dostupnost produktů. A právě takto Evropa pokračuje po cestě ničení průmyslu a životů evropských občanů. Evropský parlament tento týden schválil cenový strop pro ETS 2, ale to nepomůže. Zahraniční investoři, například Američané, kteří vlastní rafinerie v Evropě, totiž odejdou. Nebudou platit za povolenku ETS 2 cenu 45 eur. Odejdou a situace bude mnohem horší.

 

A co se stalo tento týden? Spojené státy americké zrušily omezení emisí skleníkových plynů produkovaných uhelnými a plynovými elektrárnami. Tento krok sníží náklady průmyslu o 300 miliard dolarů. Spojené státy tím snižují náklady a pomáhají průmyslu částkou 300 miliard dolarů. To je 6,3 bilionu českých korun. Ceny energií ve Spojených státech jsou zlomkem cen v EU. Ptám se tedy, jak chce Evropa konkurovat Spojeným státům a Číně? Jak? Tím, že bude dál zvyšovat už tak mimořádně vysoké ceny energií? Každý normální člověk, kromě odtržených politiků a bruselských byrokratů, velmi dobře ví, že jediná cesta k prosperitě vede přes levné energie.

 

Proto to říkám jasně: Zavedení ETS 2 musíme odložit na neurčito a současně okamžitě zmrazit ETS 1 pro všechna průmyslová odvětví, včetně rafinerií. Okamžitě. Pokud nezasáhneme hned, budeme sledovat, jak klíčová výrobní odvětví navždy odcházejí z Evropy a stahují s sebou celou naši ekonomiku. Nakonec kdysi hrdý automobilový průmysl přestane vyrábět auta. Co budeme v Evropě vyrábět místo automobilů? Tanky? Opravdu jen tanky? Je toto budoucnost Evropy, že budeme mít jediné průmyslové odvětví? Nevím tedy, zda je to dobrý nápad. Opravdu to chceme?

 

Tím se vracím k hlavnímu problému. Nalézt řešení konfliktu je především evropskou odpovědností. Nemůžeme jen nečinně sedět a spoléhat, že prezident Trump a Američané za nás vyřeší každý problém. Evropa se musí chopit iniciativy. Evropa se musí prosadit na diplomatickém poli i při plnění obranných závazků. Pro naši vládu je naprostou prioritou investovat do toho, co bylo dlouho opomíjeno, zejména do obrany proti dronům a raketám, a především investovat do naší armády. Potřebujeme lidi. Potřebujeme více vojáků.

 

Na začátku roku 1990, po revoluci, mělo bývalé Československo 200 000 vojáků, dvě stě tisíc příslušníků armády. Když Česká republika vstoupila do NATO v roce 1999, měla naše armáda více než 56 000 vojáků. Dnes se jejich počet konečně dostal nad 30 000 a ministr obrany musí každý rok získat nejméně 3 000 dalších vojáků. V současnosti přijímáme rekordní počty nováčků, abychom vybudovali schopné moderní síly.

 

V dnešním propojeném světě však žádná národní armáda nemůže obstát sama. Skutečnou bezpečnost nelze budovat izolovaně. Vyžaduje hlubokou strategickou spolupráci. Nejlépe můžeme spolupracovat společnými investicemi do společných obranných řešení, která zachovávají mír, namísto příprav na nekonečné válčení. A právě zde musí evropská spolupráce a náš společný závazek k míru vést k praktickým společným průmyslovým řešením.

 

Dámy a pánové, Evropa potřebuje další Airbus. Tentokrát k ochraně našeho nebe. V Ankaře jsem poslouchal projev prezidenta Zelenského. Upozornil, že největší hrozbou jsou pro něj balistické rakety, a vyzval Evropu, aby vyvinula vlastní systém obrany proti balistickým raketám a dronům. Myslím, že má pravdu, a nyní máme příležitost jednat.

 

V roce 1970 evropské země spojily své schopnosti a vytvořily Airbus. Dokázaly tím, že můžeme dosáhnout mimořádných věcí. Stačí spojit ambice s dlouhodobým odhodláním. Navrhuji něco podobného: společný evropský program systému protiraketové obrany, kterému říkám Euro Patriot. Tím by se posílil evropský příspěvek k NATO a posunuli bychom se k tomu, co někteří označují za NATO 3.0.

 

Není to soupeření se Spojenými státy. NATO už poskytuje rámec kolektivní obrany. Jeho článek 5 bereme všichni velmi vážně. Osvědčené americké systémy Patriot představují měřítko. Můžeme je rychle využít prostřednictvím licenční výroby v Evropě, a omezit tak závislost na vnějších dodavatelských řetězcích. Stále jsem však přesvědčen, že naším konečným cílem by měl být vlastní společný evropský obranný štít.

 

Historie nám ukazuje jedno: největší evropské úspěchy přicházejí, když se rozhodneme vyrábět, a ne pouze nakupovat. Evropa má inženýry i průmyslovou základnu. Chybí nám politická odvaha prolomit byrokratickou strnulost a regulace. Projekt jako Euro Patriot by přinesl mnohem více než jen bezpečnost. Urychlil by technologické inovace, vytvořil vysoce kvalifikovaná pracovní místa a posílil naši národní konkurenceschopnost. Úspěch bychom neměli měřit počtem pořádaných summitů, ale tím, zda Evropa dokáže bránit své občany. Příští velký evropský projekt musí chránit naše nebe, posílit naši suverenitu a dokázat, že Evropa má vůli utvářet svůj vlastní osud.

 

Dámy a pánové, stojíme na historické křižovatce. Rozhodnutí, která učiníme v blízké budoucnosti, určí, zda Evropa zůstane prosperujícím a suverénním kontinentem, nebo zda se stane pasivním přihlížejícím, který platí cenu za svět vymykající se kontrole. Bezpečnost, prosperita a mír jsou neoddělitelné. Bez míru nemůže existovat stabilní ekonomika. Bez silné ekonomiky si nemůžeme dovolit vlastní obranu. A bez jednotného evropského přístupu, který staví naše občany, naši ekonomiku a strategická průmyslová odvětví na první místo, zejména v nadcházejících debatách o budoucím rozpočtu EU, zcela ztratíme globální konkurenceschopnost.

 

Proto ať toto setkání překročí rámec shromáždění obranných expertů. Ať je mocnou výzvou k činu. Mějme odvahu požadovat diplomacii a aktivně pracovat pro mír. Mějme ambici přestat se podřizovat byrokracii a místo toho budovat obrovské společné projekty, jako je štít Euro Patriot. A jako suverénní státy, spojené společným cílem, obnovme bezpečnost a stabilitu, které Evropa i celý svět tak naléhavě potřebují a zaslouží si. Je to naše odpovědnost, naše povinnost a jediná cesta vpřed. Mnohokrát vám děkuji za pozornost.

Babiš narušil základní dogma současné evropské politiky, podle něhož lze míru dosáhnout pouze dalším zbrojením, dalšími sankcemi a dalším prodlužováním konfliktu. Připomněl, že Severoatlantická smlouva nestaví Alianci do role útočného válečného bloku, ale zavazuje její členy k mírovému řešení mezinárodních sporů. Hned její první článek ukládáČesky, že státy mají řešit spory mírovými prostředky a zdržet se hrozby silou způsobem odporujícím Chartě OSN. Evropská politická praxe se však od tohoto principu stále více vzdaluje.

Slovo „mír“ se na obranných summitech stalo téměř zakázaným

Nejvýbušnější část projevu přišla ve chvíli, kdy Babiš spojil válečnou politiku s řízenou likvidací evropského průmyslu. Na jedné straně Brusel zatěžuje automobilky, ocelárny, chemické podniky a rafinerie drahými energiemi a emisními povolenkami, na druhé straně přesměrovává obrovské veřejné prostředky do zbrojního sektoru. Výsledkem je ekonomika, v níž se výroba běžného zboží přestává vyplácet, zatímco státem garantované zakázky na tanky, rakety a munici rostou bez ohledu na cenu.

Pražská bezpečnostní konference

Babiš proto položil otázku, která odhaluje celou absurditu bruselského kurzu: Co bude Evropa vyrábět, až její automobilový průmysl zanikne? Už jen tanky? Systém ETS2 má navíc zasáhnout emise z paliv používaných v budovách a silniční dopravě, takže jeho náklady nakonec ponesou domácnosti v cenách vytápění, benzinu a nafty. Evropská komise sama potvrzujeČesky, že ETS2 vytvoří samostatný trh s emisními povolenkami pro tato paliva.

Fico ve stejný den: Po summitu V4 jsem nemohl spát

Ještě závažnější je, že prakticky stejné varování zaznělo ve stejný den také ze Slovenska. Premiér Robert Fico během vystoupení v Prešově prohlásil, že se skutečně bojí války a že možnost celoevropského vojenského konfliktu nikdy nebyla tak reálná jako nyní. Nešlo tedy o izolované vystoupení jednoho českého politika ani o náhodnou shodu výroků oddělených dlouhým časovým obdobím. Dne 17. září 2026, během několika hodin, spustili poplach dva premiéři zemí Visegrádské skupiny.

Právě toto časové spojení dává oběma projevům ještě naléhavější význam. Babiš v Praze varoval před branami pekla a III. světovou válkou, zatímco Fico v Prešově prohlásil, že Evropa stojí na hraně celoevropského konfliktu, který může rozpoutat jediný incident.Oba politici současně spojili válečnickou rétoriku s neschopností evropských elit řešit nelegální migraci, drahé energie, úpadek konkurenceschopnosti a rozklad průmyslu. Jejich společné poselství proto nelze snadno odbýt jako náhodu.

Přepis projevu – Robert Fico varuje před celoevropskou válkou

Zajtra, aj preto som tu dnes, cestujem na Ukrajinu[1], kde budem absolvovať stretnutie s ukrajinským prezidentom, s novým predsedom vlády Ukrajiny a bude tam celý rad premiérov z Európy. Dámy a páni, ja to teraz nepreháňam. Ja sa bojím vojny a chcem o tom hovoriť s plnou vážnosťou. To, čo sa dnes deje v Európe, to, čo dnes počúvame a vidíme, je, že vojenský konflikt na Ukrajine sa vymkol spod kontroly. Prestali platiť akékoľvek pravidlá vojenských operácií. Začína sa útočiť na civilnú infraštruktúru. Myslím si, že budeme svedkami veľkých vojenských operácií na území Ukrajiny.

 

Ale čoho sa ja najviac bojím, je to, aké silné vojenské reči sa ozývajú v Európe. Zdá sa, že víťazom rozpočtu Európskej únie na roky dvetisíc dvadsaťosem až tridsaťštyri budú zbrojárske firmy. Nie občania, ale zbrojárske firmy. Zdá sa, a opäť to hovorím s plnou vážnosťou a zodpovednosťou, že niekedy sú tendencie nahrádzať neschopnosť riešiť veci, ako je nelegálna migrácia, konkurencieschopnosť, vysoké ceny energií tým, že ponúkame také tie bojové reči, že poďme, poďme, poďme sa biť.

 

Preboha, s kým sa chceme biť? S kým? Viete si predstaviť, dámy a páni, že by sa aplikoval článok päť dohody v rámci NATO? Viete si to niekto predstaviť? Viete si niekto predstaviť, že by nám bolo povedané, že pripravte päťtisíc vojakov, desaťtisíc vojakov a tí sa pôjdu niekde mlátiť. Ani nevieme s kým a prečo a za čo. Preto mám pocit, že je povinnosťou nás politikov podstatne častejšie hovoriť o mieri ako kedykoľvek inokedy. Prosím, neberte to, to nie je fráza. Mier nie je fráza. A platí jedna veta, ktorú jeden múdry človek povedal, že mier síce nie je všetko, ale bez mieru je všetko ostatné ničím.

 

Pretože pokiaľ nebude kľud v tejto krajine, tak nebudeme stavať nemocnice, ale budeme montovať tanky. Ak nebude kľud v tejto krajine, tak nebudeme riešiť nový jadrový zdroj v Jaslovských Bohuniciach, ale budeme možno kopať nejaké zákopy a stavať nejaké bunkre. Prosím, nepodceňujte to. Situácia nikdy nebola tak vážna a vypätá, pokiaľ ide o možnosť celoeurópskeho vojnového konfliktu, ako to je teraz.

 

A našou povinnosťou je, to nie je nejaký, že sme nejakí, že mirotvorcovia, pacifisti nie. Ja si neželám, aby Slovensko bolo súčasťou nejakého vojnového konfliktu kvôli nejakému článku päť. Áno, sme v NATO, vážime si to, záleží nám na spolupráci, na plnení záväzkov, ale ako predseda vlády budem všetko pre to robiť, aby nikdy Slovensko nebolo zatiahnuté do vojnového konfliktu.

 

Takže tešme sa. Zatiaľ veci fungujú, staviame nemocnice, máme veľmi nízku nezamestnanosť, robíme v rámci Slovenska, čo sa dá. To sa môže takto zmeniť. Za minútu. Stačí? Stačí, aby úmyselne alebo neúmyselne zalietol nejaký dron a trafil v členskej krajine NATO obytný dom a zabil civilistov. A máme to tu. Preto prosím, venujme tejto téme obrovskú pozornosť.

 

Ja sa obávam, že sme na hrane a neviem si vôbec predstaviť, preboha, čo by sme v tejto krajine robili, ak by sa dostala do nejakých vojnových problémov. Preto želám vám, študenti, aby ste si ten piaty a šiesty ročník užili nielen pracovne, ale aj ľudsky, pretože štúdium na vysokej škole je vždy veľmi pekné a príjemné. Želám pedagógom, aby našli plnú podporu tu v prešovskej nemocnici, pokiaľ ide o procesy. Želám, pani riaditeľka, aby som, keď sem prídem zase o možno dva mesiace na kontrolný deň, sme zase videli ďalšie poschodie tej nemocnice a želám si, aby sme všetci boli pritom zdraví a živí, keď táto nemocnica sa bude otvárať pre celé Slovensko.

 

Nikdy by som neveril. Ešte raz. Nikdy by som neveril, že najčastejším slovom, ktoré budem používať v mojom slovníku, bude mier. Neveril by som tomu. Tak sme boli naučení. Mier na večné veky. Poznáte to tie transparenty minulosti? A mier a mier a svetu mier a podobne. Dnes sme tak ďaleko, že všetky tieto frázy, ktoré sme vnímali ako frázy v osemdesiatych, deväťdesiatych rokoch, sa dostali do veľmi vážnej a ľudskej podoby.

 

Želajme si preto, nech máme v tejto krajine kľud, nech máme kľud. Nie, znovu, aj my robíme chyby. Aj ja som urobil veľa chýb. Je to úplne pochopiteľné. Len ak už pôjde o vojnu, tak vtedy myslím si, že skončilo čokoľvek, čo je spojené s rozvojom tejto krajiny.

 

A dúfam, že zajtra v noci, keď sa budem vracať z Ukrajiny, nebudem tak skeptický, ako som skeptický teraz, pretože po stretnutí s predsedami krajín V4, ktoré bolo minulý týždeň v Bratislave, som nespal večer. Keď som počúval, čo hovoril poľský premiér, keď som počúval, čo hovoril maďarský a český premiér a írsky premiér, ktorý tam bol ako predseda vlády predsedajúcej Európskej únii, nemal som z toho všetkého vôbec dobrý pocit.

 

Takže priatelia, prepáčte, mier, mier. Mne to je ľúto, že toto slovo takto tu otváram a neberme to ako samozrejmosť. My ho dnes máme, ale zajtra nemusí byť nič, absolútne nič. Takže držme si palce, aby to bolo len lepšie a lepšie. A aby tí veľkí chlapci, ako ich volám ja v politike, dostali rozum, lebo niekedy mám pocit, že už strácajú prehľad a kontrolu nad tým, čo sa momentálne vo svete deje. Ďakujem pekne. Všetko dobré.

Fico otevřeně uvedl, že po nedávném jednání premiérů V4 v Bratislavě nemohl spát. Slyšel totiž postoje polského, maďarského, českého a irského premiéra a z toho, kam se situace posouvá, neměl vůbec dobrý pocit. Jeho slova tak nepůsobila jako předem připravené politické divadlo, ale jako varování člověka, který během uzavřených jednání slyšel podstatně více, než co se následně objevilo v tiskových zprávách určených veřejnosti.

Válečná výroba jako náhrada za zničenou ekonomiku

Babiš i Fico popsali stejný mechanismus. Evropská politická reprezentace nedokáže vyřešit nelegální migraci, drahé energie, ztrátu konkurenceschopnosti ani odchod průmyslu. Místo přiznání vlastního selhání proto nabízí veřejnosti mobilizaci proti vnějšímu nepříteli. Zbrojní zakázky mají uměle nahradit průmyslovou výrobu, kterou evropské sankce, regulace a energetická politika zničily nebo vytlačily mimo kontinent.

Evropské zbrojení přitom skutečně prudce roste. Podle údajů IISS se vojenské výdaje evropských členů NATO od začátku ukrajinského konfliktu nominálně zvýšily téměř o 90 procent a v roce 2026 mají dosáhnout přibližně 638 miliard dolarůČesky. Nejde tedy o rétorický obrat několika politiků. Probíhá rozsáhlé přesměrování peněz, výrobních kapacit, surovin i pracovních sil do vojenského sektoru. Podle ruské SVR se evropské země chystají na otevřenou válku s Ruskem nejpozději do roku 2030.

Naryshkin: Leading European countries are preparing for war against Russia by 2030, and that is why they are reviving the „spirit of the Wehrmacht.“

HE EMPHASIZED: READINESS FOR THAT MAJOR CONFLICT IS EMBEDDED IN ALL CONCEPTUAL DOCUMENTS OF THE EU.

The EU believes that Ukraine’s mobilization potential will be exhausted by 2027, and they already have a Plan B – the militarization of Europe itself.

— 𝕊𝕡𝕣𝕚𝕟𝕥𝕖𝕣 𝕻𝕣𝕖𝕤𝕤 (@SprinterPress) September 5, 2026

Evropa už jednou poznala model, ve kterém stát řešil hospodářské problémy masivními vojenskými zakázkami, výstavbou armády a vytvořením permanentního obrazu nepřítele. Militarizace německého průmyslu za Adolfa Hitlera sice krátkodobě vytvořila iluzi hospodářského vzestupu, ale tato ekonomika potřebovala stále nové zbrojní výdaje, územní expanzi a nakonec válku. Dnešní poměry nejsou totožné s Evropou 30. let, avšak základní varování zůstává platné: jestliže se zbrojní průmysl stane hlavním motorem ekonomiky, začne mít celý politický systém existenční zájem na udržování napětí.

Jediný dron může během minuty změnit dějiny a prezidentčík na Hradě se stane vrchním velitel všech českých vojsk

Fico pojmenoval rovněž nejnebezpečnější scénář. K rozpoutání evropské války nemusí existovat dlouhodobě připravovaný plán. Může stačit jediný úmyslně nebo neúmyslně zbloudilý dron, zásah obytného domu a smrt civilistů na území některého členského státu NATO.

Prezident ČR Petr Pavel

Následovala by informační exploze, tlak na aktivaci článku 5 a požadavky na vojenskou odpověď ještě předtím, než by bylo možné původ incidentu nezávisle vyšetřit. Současně by došlo k vyhlášení válečného stavu ve většině zemí EU, velmi pravděpodobně na základě společného hlasování předsedů vlád v Evropské radě v Bruselu.

Prezident ČR by se ve válečném stavu stal vrchním velitelem všech frontových a mobilizačních sil ČR. Úloha civilní vlády by byla omezena. Článek 5 přitom automaticky nepřikazuje všem členským zemím vyhlásit válku.

Každý spojenec má přijmout takové opatření, které bude považovat za nezbytné, včetně případného použití ozbrojené sílyČesky. Ve vypjaté atmosféře by však právní nuance rychle ustoupily politickému, mediálnímu a vojenskému tlaku. Právě proto je Ficovo varování před jedinou provokací, technickou chybou nebo špatně vyhodnoceným incidentem tak závažné.

Dva premiéři V4 vyslali Evropě ve stejný den poslední varování a náčelník Bundeswehru vyzval Němce, aby se připravili na válku

Babiš a Fico nehovořili jako pacifisté požadující zrušení armád. Český premiér naopak navrhl společný evropský protiraketový systém Euro Patriot, posílení obrany proti dronům a nábor dalších vojáků. Jejich poselství je jiné: obrana musí sloužit k odvrácení války, nikoliv jako záminka k nahrazení diplomacie a k vytvoření válečné ekonomiky, z níž budou těžit zbrojní koncerny, zatímco občané zaplatí účet.

Podle deníku Bild Německo vyzývá své občany, aby se připravili na válku a podíleli se na obraně země. Náčelník Bundeswehru Carsten Breuer uvedl, že v případě vážného konfliktu by jedna armáda nestačila a že do obrany je třeba zapojit celou společnost i průmysl. „Bez vás jsme my, armáda, odsouzeni k neúspěchu,“ obrátil se na německé obyvatelstvo. Před dvěma dny západní média informovala, že Německo připravuje nemocnice na případnou válku s Ruskem.

‼️🇩🇪🏴‍☠Germany urges its citizens to prepare for war and participate in the country’s defense, according to Bild.

▪️The General Inspector of the Bundeswehr, Carsten Breuer, stated that in the event of a serious conflict, one army would not be enough, and that the entire society and industry need to be involved in the defense.
➖“Without you, we, the military, are doomed to fail,“ he addressed the German population.
🇷🇺2 days ago, Western media reported that Germany is preparing hospitals for a possible war with Russia.

RVvoenkor

— Beate Landefeld (@BeateLandefeld) September 18, 2026

Dne 17. září 2026 tak předsedové vlád České republiky a Slovenska veřejně oznámili, že Evropa stojí na hraně velkého konfliktu. Jeden prohlásil, že svět kráčí přímo k branám pekla a ke III. světové válce. Druhý přiznal, že po jednání evropských premiérů nemohl spát a že mír může zmizet během jediné minuty. Když takto závažná a obsahově prakticky totožná varování zaznějí ve stejný den od dvou premiérů členských států EU a NATO, lze jen obtížně tvrdit, že jde o pouhou náhodu nebo o izolovaný řečnický výstřelek.

Evropští občané by se měli ptát, co oba premiéři během uzavřených jednání slyšeli a proč před tím nyní tak naléhavě varují. Především by se ale měli ptát, proč se právě mír stal v Evropské unii téměř podezřelým slovem. Kontinent, který přestane hovořit o míru a začne všechny své hospodářské, sociální i politické problémy řešit výrobou zbraní, totiž nemusí kráčet k válce náhodou. Může k ní být systematicky veden! Všechno, co kolem sebe vidíme, jsou obrazy blížící se války. A to je bohužel ta nejtvrdší realita.

[1]

Aktualizácia: BRATISLAVA / Premiér Robert Fico (Smer-SD) napokon neodcestoval na Ukrajinu, kde sa mal v piatok zúčastniť na samite Karpatskej osmičky. Podľa denníka The Kyiv Independent cestu zrušil pre chorobu. Slovensko má namiesto neho zastupovať štátny tajomník ministerstva zahraničných vecí Marek Eštok.

AE News (American European News) je podle vlastních údajů „nezávislý internetový zpravodajský portál připravovaný českými a slovenskými krajany žijícími po celém světě“. Vlastníkem webu je firma American European News, LLC, zapsaná do obchodního rejstříku státu Delaware 13. července 2016 a v současné době je u státního tajemníka státu Delaware vedena pod označením „Neznámá“. Udává adresu v 11. patře Trump Tower v New Yorku. Stránky spravuje pan VK (Vedoucí Kolotoče), který má též pravidelné komentáře na podcasu Odysee.

---

DALŠÍ DOKUMENTY K TÉMATU

Robert Fico a Peter Pellegrini
V článku taktiež príhovory prezidenta Petra Pellegriniho, predsedu Národnej rady Slovenskej republiky Richarda Rašiho a premiéra Roberta Fica pri príležitosti 81. výročia ukončenia 2. svetovej vojny v Európe na vojenskom cintoríne Háj-Nicovô.

Robert Fico a Peter Pellegrini

Zpět na obsah

Nie vojne! Nie v našom mene!

Foto: Michal Kutiš

Ako je to možné v krajine vo vojne?

„… Každý, kto zastáva vysokú funkciu, si vo vojnovom čase užíva ten najlepší život. Možno sú ich blízki už v zahraničí. Možno majú dvojité občianstvo. Veľa ich majetku už putuje do zahraničia. A v dôsledku toho ich život nie je životom bežného Ukrajinca vystaveného bombardovaniu. Minulý týždeň Rada schválila zákon, ktorý nariaďuje ochranku pre všetkých vysokopostavených úradníkov, ako aj pre prezidenta a jeho rodinu, a to po zvyšok jeho života. Toto je teda to, na čo myslia,“ hovorí Nikolaj Petrov.  (Nikolaj Petro: Európa o kradnutí vie. Boj Ukrajincov jej dáva čas na vojnové prípravy | Marker.sk)

Sovietsky zväz skončil v Bielovežskom pralese, ale v hlavách rusofóbov žije stále. Stotožnili si ho s Ruskom, veď v ľudovej reči nás v 68. okupovali Rusi. A keďže sme po vojne pripadli do sovietskej zóny, tak z osloboditeľov sú okupanti, ktorí nám nedovolili žiť ako v Rakúsku. Nemá nijaký zmysel viesť na túto tému diskusiu – a to ani neočakávam. Teraz je podstatné, že Západ má hlavnú agendu strategickú porážku Ruska a potrebuje si na to pripraviť pôdu – cez zbrojné rozpočty, ale najmä cez emóciu: nebyť Rusov, mohli sme byť na Západe už vtedy, a ak si nedáme pozor, zas tu budú Rusi – rovná sa boľševici! Počúvajte primitívnu argumentáciu tzv. opozície. Oni vedia, že je to blud, ale keď pomáha vymývať mozgy, prečo ho nepoužiť. Aj za cenu vojny.

V súčasnom svete, plnom chaosu, sa aj v tejto chvíli bojuje v 40 vojnách na rôznych kontinentoch. Sú to vojny lokálne, ale všetky majú potenciál rozrásť sa do vojnového svetového požiaru.

Bývalý minister obrany Spojených štátov amerických Robert Gates napísal objemnú knihu pod názvom Služba, pamäti ministra obrany vo vojne, kniha vyšla v roku 2016.[1]

„Kým som sa stal ministrom obrany, díval som sa na vojny a počínanie tých, ktorí v nich bojujú, z diaľky, z kancelárií Bieleho domu a CIA. Prečítal som však dosť kníh o histórii vojen, ich sláve, nadšení aj o ich hrôzach. Služba na poste ministra obrany premenila abstrakciu v realitu, dodala pôvodnej antiseptickej skúsenosti krv a hrôzu. Zblízka som videl, akú cenu majú zmrzačené a stratené životy.

Za štyri a pol roka, čo som bol ministrom obrany, som získal niekoľko ponaučení, z ktorých ani jedno nebolo pre mňa úplne nové. V prvom rade je to bytostná nepredvídateľnosť vojny: akonáhle sú vypálené prvé výstrely alebo padnú prvé bomby, tak – Churchillovými slovami – stráca politický vodca nad situáciou kontrolu. Prím hrajú udalosti. Každá vojna podľa všetkého začína predpokladom, že bude krátka. Táto predstava sa takmer vždy ukázala ako mylná.

Uvedomil som si tiež, že takmer zakaždým, keď sa púšťame do nejakého vojenského angažmá, do niektorej z našich vojen, chýba nám akékoľvek hlbšie povedomie o povahe nepriateľov a o situácii v teréne.

Uvedomil som si tiež, že žiadna krajina nie je pripravená na svoje budúce vojny.

Obvykle si nevyberáme a takmer nikdy nedokážeme presne predpovedať, akýdruh vojny nabudúce povedieme. Vždy ma pobaví, keď počujem, ako nejaký vysoký armádny predstaviteľ alebo politik vykladá, že ten či onen druh konfliktu už nikdy nepovedieme. V otázke predvídania budúcich konfliktov – o aký typ bojapôjde a čo všetko k nemu budeme potrebovať – sa musíme naučiť väčšej pokore.

Vojny, ako som už povedal, je omnoho ľahšie začať, než sa z nich neskôr vymotať.

Až príliš mnoho ideológov volá po nasadení americkej armády ako po prvom variante, namiesto toho, aby ho chápali ako krajnú možnosť vyriešenia problému.

Z vojny si možno vziať ešte jedno úplne posledné ponaučenie, na ktoré sa príliš často zabúda. Sme totiž očarení modernými technológiami a všetkým, čo dokážu vďaka pokroku v oblasti presnosti, využitia senzorov, informácií a satelitnej technológie. V Nevade niekto stlačí tlačidlo a o pár sekúnd neskôr v Mosule vyletí do povetria malé nákladné vozidlo. Bomba zničí dom napravo, ktorý bol cieľom útoku, a ponechá nedotknutú budovu stojacu vľavo. Z vojny sa v očiach až príliš mnohých ľudí, vrátane bezpečnostných ,expertov‘, stala arkádová videohra či akčný film. Je zbavená krvi, bolesti a zápachu. Ale vojna je nevyhnutne tragický, neefektívny a neistý ,podnik‘. Varujem, aby sme skepticky hľadeli na systémovou analýzu, počítačové modely, teórie hier alebo doktríny, ktoré svedčia o opaku. Dívajte sa s rezervou na idealizované, triumfalistické či etnocentrické predpovede budúcich konfliktov, ktoré sa pokúšajú postaviť na hlavu nemenné princípy vojny, a ktoré vnášajú falošné predstavy, že nepriateľ bude zabitý, ale životy našich vojakov a nevinných civilistov sú ušetrené, naši protivníci vydesení, šokovaní alebo ohromení tak, že sa vzdajú, namiesto toho, aby museli byť stíhaní kopec od kopca, dom od domu, blok od bloku! Ako povedal generál William T. Sherman – ,akýkoľvek pokus o ľahkú a bezpečnú vojnu skončí ponížením a katastrofou‘. Nech už vojna začne akokoľvek, končí vždy v blate. Musí byť vybojovaná v poli. Neexistujú zázračné riešenia ani lacné triky.“

Čo sme sa odvtedy my a svet naučili? Čomu čelí svet, čomu čelí Slovenská republika a ako sme – svet, aj my, na to pripravení? Hrozí nám naozaj vojna? A ako jej možno zabrániť? Smer sociálna demokracia má politiku na všetky štyri svetové strany – inými slovami – chce všade hľadať priateľov, nie nepriateľov, nestavať sa na jednu stranu a nestať sa stranou vojny. Predseda vlády Robert Fico opakovane zdôrazňuje, že mier je najvyššia hodnota. Bývalý poslanec NR SR a veľvyslanec SR v ČR, spisovateľ Ladislav Ballek ako hosť v Klube Nového slova povedal okrem iného – cena domu sa hodnotí podľa jeho susedov. Žijeme vo veľmi nepokojnom svete, náš najbližší sused je vo vojne a všetky štáty zvyšujú zbrojné rozpočty. Rinčia zbrane a ako nás naučil dramatik Anton Pavlovič Čechov, ak je v prvom dejstve drámy na stene zavesená puška, v poslednom vystrelí. Ktoré dejstvo sledujeme?

Zpět na obsah

Poznámku Slyšeli jste nejnovější kázání amerického velvyslance? Prý dáváme málo na zbraně‼️ publikoval Lubomír Zaorálek na svém Facebooku 22. září 2026

Slyšeli jste nejnovější kázání amerického velvyslance? Prý dáváme málo na zbraně‼️

1. Pan domácí ze zámoří přišel zkontrolovat, jestli mu nájemníci posílají dost peněz. Když pomineme nátěr vznešených řečí o bezpečnosti a hodnotách, zbude jen čistokrevný byznys, marketingový nátlak a pokrytectví.

2. Trumpova „rozmarná válka“ s Íránem nám pravidelně zvedá ceny na čerpacích stanicích, ale to nebrání jeho velvyslanci, aby nám přišel kázat o morální povinnosti.

3. Poslušně musíme posílat miliardy na účty jejich zbrojovek, platit za jejich zpackanou válku a ještě poslouchat: „Málo od nás kupujete předražené železo!“

4. O českém rozpočtu by neměl rozhodovat dealer se zbraněmi s diplomatickým pasem.

5. Ale největší tragédií není drzost tohoto velvyslance, nýbrž reakce našich politiků.

6. Ochotně panáčkujeme a sypeme si popel na hlavu. Jako školáci chycení za rukáv.

7. To opravdu potřebujeme schválení ze zámoří, abychom si směli sestavit vlastní rozpočet? Jsme jen pobočka s povinným odběrem drahého zboží a paliv?

8. Suverenita nezačíná tím, kolik nakoupíme železa do skladu, ale tím, že dokážeme říct: Tohle je náš dům, naše peníze a naše pravidla.

Takový už tu není nikdo⁉️

PhDr. Lubomír Zaorálek (*1956) je český politik a dramaturg, v letech 2009 až 2018 a opět od roku 2023 místopředseda SOCDEM (do roku 2023 Česká strana sociálně demokratická), od října 2024 navíc statutární místopředseda strany, od ledna 2014 do prosince 2017 ministr zahraničních věcí ČR v Sobotkově vládě a od srpna 2019 do prosince 2021 ministr kultury ČR ve druhé Babišově vládě. Po sametové revoluci byl v lednu 1990 kooptován do Sněmovny lidu Federálního shromáždění za Občanské fórum, v níž setrval do červnových voleb téhož roku. Od června 1996 do října 2021 zasedal v Poslanecké sněmovně Parlamentu, v letech 2002–2006 působil jako předseda dolní komory. Od roku 2008 byl rovněž předsedou Masarykovy dělnické akademie. V roce 2005 vydal výbor svých projevů a článků Evropa jako dialog. Má účty na Facebooku, TickToku a X (Twitteru).

Zpět na obsah