Paseme kozly a věříme lžím a domněnkám

Církevní otec Órigenés vyučuje katechismu skupinu žáků. Ilustrace z knihy Arnolda Godfrieda Waare afbeelding der eerste christenen (Pravdivý obraz prvních křesťanů). Amsterdam: Jacobus van Hardenberg, Barent Visscher a Jacobus van Nieuweveen, 1700, sv. 1, s. 375.

Někdy se člověk podívá na staré poznámky, které nevyužil do článků. A když je chce už vyhodit, zjistí, že je to použitelné a stále aktuální. Každý to zná, kdo si výpisky z četby shromažďuje.

I když jsem pověsil původní profesi už na hřebík, nedá mi tohle ještě nepublikovat a doplnit pár větami.

Následující text napsal Órigenés, řecký církevní učitel a myslitel, který žil v letech 185–253:

Pokud duše zanedbá úsilí o sebepoznání, bude ji přikázáno vyjít po stopách stád a pást kozly, a to ne u vlastního stanu, nýbrž mezi stany různých pastýřů, a nezbude jí, než sbírat odevšad nejrůznější názory a domněnky a následovat lidi, kteří nemluví nic z Ducha svatého. To je vyjít po stopách stád, následovat nauky těch, kteří sami jsou hříšníci a nemohou hřešícím přinést žádný lék. A kdo takové následuje, pak pase kozly, označující hřích a bloudí mezi stany falešných pastýřů… Podobenstvím Vyjít po stopách stád Órigenés ukazuje obrovské nebezpečí pro člověka a jeho duši. Vždy zdůrazňuje OSVĚTLETE SE SVĚTLEM POZNÁNÍ.

Na falešné pastýře dnes narazíte na každém kroku. Zejména v politice. Hlásají, že je třeba zbrojit, protože nás chce napadnout Rusko, a přitom oni se chystají napadnout Rusko a chtějí z nás udělat spolupachatele jejich zločinů. Nebo Zelenského gang představují jako hodné mírotvorce, s nimiž zlý diktátor nechce jednat. Nebo z jiné oblasti: Je hodně těch, co zcela vážně tvrdí, že když se budete očkovat proti covidu, stane se z vás taková modifikovaná kukuřice, protože vám to změní DNA. A najdete ty falešné pastýře samozřejmě i v církvi. Naposled před volbami katolická Biskupská konference varovala své ovečky před uskupením Stačilo! jako zlem, a nabádala je, aby ho nevolili. Kdyby byli skuteční pastýři, nabádali by je, aby prosili o dar jasného vidění a oni sami byli schopni rozlišit skutečné dobro a zlo.

Pud stádnosti se projevuje nyní daleko víc u občanů Západu, z nichž mnozí se vzdali snahy proniknout do hlubších souvislostí a některé skutečnosti už nedokáží dohlédnout. Ty jsou jim zastřeny. Nechávají se mýlit zdáním, které politici a média systematicky vytvářejí.

Máme v historii už odstrašující příklad hitlerovského Německa. Psycholog Bruno Bettelheim, který sám byl internován v koncentračním táboře, potvrzuje, že zejména úředníci, učitelé, právníci, obecně střední třída, po nějakém čase otrocky podléhala SS. Dokonce je obhajovala a tvrdila, že k žádnému mučení a týrání v koncentrácích nedochází. Sami pak už nevěděli, co je pravda, a byli schopni popřít i zcela evidentní skutečnosti.

Ano, jsou doby, kdy lidé v určité společnosti nerozliší, co je pravda a co není. A protože tento text je takové řetězení, doplním ho ještě o studii Američana Solomona Asche. Ten testoval schopnost nezávislosti úsudku. Většina testovaných rozpor mezi realitou a tvrzením autorit vyřešila tím, že uvěřili, že autority mají pravdu. Následné studie pak prokázaly, že pokud člověk stojí proti jednomu, který udává nesprávný úsudek, je sice mírně znepokojen, ale uchová si nezávislost. Pokud mu odporuje skupina tří osob tvrdící nesmysl, třicet procent už podlehne jejich úsudku. A procenta se zvyšují s velikostí skupiny, která proti vám stojí.

… Ale nezaškodí trocha optimismu aspoň na závěr. Jestliže dostanete partnera, jehož názory jsou v souladu s vašimi vlastními, moc falešných pastýřů i moc většiny se značně sníží. Zajímavé je, že i když se s partnerem po nějakém čase rozejdete, už nikdy nepodlehnete. Ovšem křesťan, který ještě v Boha skutečně věří, což se u mnohých křesťanů už nedá říct, by měl falešné pastýře prokouknout i bez partnera.

Antonín Hošťálek (*1950), od roku 1973 redaktor-grafik a sportovní redaktor deníku Mladá fronta v Brně, po deseti letech přešel do brněnské redakce Svobodného slova. Koncem roku 1989 začal publikovat zpravodajské články a komentáře týkající se vnitropolitického dění a stal se členem redakce ROKu. V letech 1990 až 1994 působil v brněnské redakci deníku Lidová demokracie. Po jeho zániku byl redaktorem deníku Rovnost a Katolického týdeníku a vedl časopisy Bariéry a Konec konců. S Evou Kantůrkovou a Květou Jechovou napsal knihu o Nadaci Charty 77 (1978). Je autorem drobných memoárových próz Husovická romance (2011) životopisného eseje Gorkij (2014), dvou výborů z publicistiky Výprodej a Totální výprodej. Od roku 2006 je s Blankou Švábovou též iniciátorem projektu Pečuj doma pod Moravskoslezským kruhem (zakladatelé Antonín Hošťálek, Ladislav Vencálek a Blanka Švábová počátkem, 2003). Vydává noviny Pečujeme doma a provozuje poradenské a vzdělávací aktivity pro pečující.