Pět proměnných, které definují naši budoucnost

Článek Pepe Escobar: Five Variables Defining Our Future vyšel na serveru Sputnik International 25. ledna 2024

Koncem 30. let, kdy se rozhýbávala II. světová válka, měl Lev Trocký pár měsíců před svým zavražděním vizi, jaká budoucnost čeká Impérium chaosu.

Pro Německo to byla otázka „organizace Evropy“. Spojené státy ale musí „zorganizovat“ svět. Historie staví lidstvo tváří v tvář vulkanické erupci amerického imperialismu… Spojené státy budou pod tou či onou záminkou a sloganem intervenovat v nesmírném střetu, jen aby si udržely světovou dominanci.

Všichni víme, co přišlo pak. Teď už stojíme před novým vulkánem, na který ani Trockij nepomyslel, tj. před upadajícími Spojenými státy potýkajícími se s „hrozbou“ Ruska a Číny. A opět je postižena celá planeta ohromnými pohyby na geopolitické šachovnici.

Straussovští neocons, kteří drží opratě americké zahraniční politiky, by nikdy nepřijali čínsko-ruské směrování vývoje k multipolárnímu světu. Prozatím tu máme věčný expanzionismus NATO jakožto strategii k vyvolávání úpadku Ruska a Tchaj-wan jako jejich strategii k oslabování Číny.

Avšak během posledních dvou let vede zlovolná válka na Ukrajině jen k urychlování přechodu k multipolárnímu světu, tj. k Eurasií taženému světovému řádu.

Tak si s nepostradatelnou pomocí profesora Michaela HudsonaČesky stručně zrekapitulujme 5 klíčových proměnných, které formují současný přechod.

Poražený nediktuje podmínky

1. Patová situace: To je teď nová povídačka o Ukrajině, kterou jsou USA posedlé na steroidech. Bílý dům, který se potýká s nadcházející potupou NATO na bitevním poli, spolu se svým ministerstvem zahraničí musí tedy doslova improvizovat.

Moskvu to ale nijak nerozhodilo. Kreml stanovil své podmínky už před časem: úplnou kapitulaci a Ukrajinu nikdy jako součást NATO. Z ruského hlediska znamená „vyjednávat“ tyto podmínky přijmout.

A pokud se upadající mocnáři ve Washingtonu rozhodnou buď udělat si z Kyjeva útočnou pomůcku, nebo rozpoutat „ty nejzrůdnější provokace, jen aby nějak změnili běh událostí,“ jak to tento týden výstižně vysvětloval šéf ruského zahraničního zpravodajství SVR Sergej Naryškin.

instalován Cesta před námi bude krvavá. V případě, že bude jako obvykle odstaven z pozice šéfa Ozbrojených sil Ukrajiny (AFU) populární Zalužnyj a místo něj Budanov, ocitnou se AFU pod úplnou kontrolou CIA – a ne už generálů NATOČesky, jak tomu zatím ještě je.

To by mohlo zabránit vojenskému puči proti té sladké loutce v mikině, co je v Kyjevě. Tím však nastane situace ještě o dost příšernější. Ukrajina přejde na Totální partyzánštinu s pouhými dvěma záměry: útočit na ruské civilisty a civilní infrastruktury. Moskvě je však zcela jasné, jaké je to nebezpečí.

Mezitím kecalové ve všech koutech naznačují, že NATO by klidně bralo rozdělení Ukrajiny. Ať už to nabere jakoukoliv formu, poražení podmínky nediktují, bude to Rusko.

Pokud jde o politikáře z EU, ti jsou, jak se dalo čekat, v naprosté panice, v očekávání, že až Rusko dokončí úklid na Ukrajině, stane se pro Evropu o to větší „hrozbou“. To je však nesmysl. Nejenže Moskvě je fuk, co si Evropa „myslí“; to poslední, co Rusko chce nebo potřebuje, je naplnit hysterii o anexi Pobaltí či Východní Evropy. Navíc i Jens Stoltenberg přiznal: „NATO nevidí hrozbu z Ruska vůči žádným svým územím.“

2. BRICS: Od začátku roku 2024 určuje velký obraz situace to, že Rusko předsedá BRICS+, což zafunguje jako částečný urychlovač světa k multi-polaritě. Rusko-čínské strategické partnerství bude v řadě oborů zvyšovat skutečnou produkci, zatímco Evropa bude zabředávat do deprese vyvolané tím, jak jim sankce proti Rusku vybuchnou do tváře jako perfektní bouře a Německo bude upadat do de-industrializace. A tímhle to nekončí, jelikož Washington Bruselu také nařizuje, aby uvaloval široké spektrum sankcí na Čínu.

Jak to nastínil Prof. Michael Hudson: „Nacházíme se uprostřed celkového rozštěpení světa a jeho obratu směrem k Číně, Rusku, Íránu a BRICS, když se sjednocuje ve snaze zvrátit, zrušit a zadusit celou tu koloniální expanzi, která proběhla během posledních pěti staletí.“

Nebo, jak to v Radě bezpečnosti OSN definoval ministr zahraničí Sergej Lavrov, BRICSČesky v tomto procesu nechává Západní tyrany za sebou a světový řád je jako „rvačka na hřišti, ve které Západ dostává na kokos.“

Sbohem, měkká moci

3. Osamělé impérium: Ta „patová situace“ je ve skutečnosti porážkou ve válce, je přímo propojena s náhradou za tuto porážku, kdy Impérium svírá a ždímá vazalstvím podrobenou Evropu. Ale i když uplatňujete skoro naprostou kontrolu nad všemi těmi relativně bohatými vazaly, tak navždy ztrácíte Globální jih a i kdyby to nebyli všichni jeho vůdci, tak určitě převážnou většinu veřejného mínění. A třešničkou na tom jedovatém dortu je ještě ta genocida, na kterou celý svět zírá v reálném čase. Takže sbohem, měkká moci.

4. De-dolarizace: Všude napříč Globálním jihem se počítá s tím, že když Impérium spolu se svými vazaly z EU může prostě ukrást před 300 miliard $ ruských zahraničních rezerv, tj. od vrcholné jaderné a vojenské mocnosti – tak mohou okrást kohokoliv a dělat to budou.

Hlavním důvodem, proč se Saúdská Arábie, nyní člen BRICS 10, staví ke genocidě v Gaze tak nesměle, je ten, že jejich ohromné rezervy v US dolarech jsou rukojmím Hegemona.

A to couvání globálního karavanu od amerického dolaru bude během roku 2024 jen narůstat, což bude záviset na rozhodujícím mezníku v uvažování uvnitř Eurasijské ekonomické unie (EAEU) a BRICS 10.

5. Zahrada a džungle: Tím, co Putin a Xi v podstatě Globálnímu jihu – včetně energeticky bohatého Arabského světa – říkají, je dost prosté. Pokud si chcete zlepšit obchod a ekonomický růst, tak ke komu se přidáte?

Jsme tudíž zpět u syndromu „zahrady a džungle“, s nímž poprvé přišel britský imperiální orientalista Rudyard Kipling. Jak britský koncept „břímě bílého muže“, tak americký koncept „Zjevného osudu“ jsou odvozeny od metafory „zahrady a džungle“.

O NATOstanu a vlastně o všem kolem něj se předpokládá, že jsou zahradou. A Globální jih je džungle. A zase nám Michael Hudson říká: s tím, jak je to teď, tak džungle roste, ale zahrada nevyrůstá, „protože její filozofií není industrializace. Její filozofií je hrabat monopolní renty, což znamená renty, které k vám tečou, i když spíte, aniž byste produkovali hodnoty. Máte prostě privilegované právo hrabat peníze z monopolu na technologie, které máte.“

V současnosti je to v porovnání s těmi desetiletím imperiálního oběda zdarma, jak to bylo dříve, dost odlišné v tom, že „došlo k ohromnému technologickému posuvu“ pryč od Severní Ameriky a USA směrem k Číně, Rusku a k vybraným technologickým uzlům napříč Asií.

Věčné války a žádný plán B

Zkombinujeme-li všechny tyto proměnné – patovou situaci; BRICS; Osamělé impérium; de-dolarizaci; zahradu a džungli – abychom našli nejpravděpodobnější scénář před námi, tak nám snadno dojde, že pro Impérium zahnané do rohu není „cestou z toho ven“ nic jiného než výchozí neodvratný modus operandi – Války navždy.

A to nás přivádí k té současné Americké letadlové lodiČesky v Západní Asii (Izraeli), sice zcela se vymykající kontrole, ale vždy podporované Hegemonem, zaměřené na boj na mnoha frontách proti celé té Ose odporu: Palestině, Hizballáhu, Sýrii, iráckým milicím, Ansarullah v Jemenu a Íránu.

V jistém smyslu jsme zase zpět v časech po 11.9, kdy tím, co neoconi opravdu chtěli, nebyl Afghánistán, ale byla to invaze do Iráku: nejen kvůli kontrole ropy (která se nakonec nepovedla), ale podle analýzy Michael Hudsona, „v podstatě, aby v Iráku vytvořili zahraniční legii Ameriky ve formě ISIS a al-Kaiídy. Teď má Amerika dvě armády, které používá k bojům na Blízkém východě, tj. jednak zahraniční legie ISIS/al-Kaiídy (čili arabsky mluvící zahraniční legie), a pak Izraelce.“

Hudsonova intuice ohledně ISIS a Izraele jakožto paralelních armád je neocenitelná: obojí bojují proti Ose odporu a nikdy nebojují jeden proti druhému. Plán Straussovských neoconů, ať je v jakkoliv Béčkovém provedení, je v podstatě variantou „války do posledního Ukrajince,“ kdy chtějí „bojovat do posledního Izraelce“ ve stylu Svatého grálu, takže bombardují, bombardují, bombardují Írán (copyright je od Johna McCaina) a provokují změnu režimu.

Ale zrovna tak, jako tento „plán“ nefunguje v Iráku nebo na Ukrajině, tak nebude fungovat proti Ose odporu.

Tím, co Putin, Xi a Raisi vysvětlují Globálnímu jihu, ať už výslovně nebo jemně implicitním způsobem, je, že jsme to v podstatě my, kdo v civilizační válce jsou na správné straně.

Michael Hudson toho udělal hodně, aby takovýto epický zápas prakticky popsal. Směřujeme snad k tomu, co jsem popsal jako techno-feudalismus, kterým je AI formát turbo-neoliberalismu k hrabání rent? Nebo směřujeme k čemusi podobnému počátkům průmyslového kapitalismu?

Michael Hudson nadějný horizont charakterizoval jako „vzestup životní úrovně místo uvalení finančního zbídačování od MMF na dolarový blok“, který přijde s takovým systémem, jaký ten komplex Mamutích finančníků, Mamutích bank, Mamutích farmako-korporací, který Ray McGovern nezapomenutelně označil za MICIMATT (vojensko-průmyslový-kongresovo-zpravodajský-mediálně-akademický-think tankový komplex) už nezvládne kontrolovat. Alea jacta est.

---

[MP]