25. 10. 2024

Starší příspěvky níže …

O Ukrajině i z pohledu Zelenského expertů

Zasvěcený referát ing. Pilmaiera o historii Ukrajiny od začátku 20. století, jejích hranicích, národnostním a etnickém složení, banderovském hnutí, ukrajinském hladomoru, ale také o rozpadu SSSR a jeho mezinárodních souvislostech. A o vytvoření nového média a nové politické síly.

BRICS vs. USA v Africe

Nová fronta nové studené války pravděpodobně povede k užší koordinaci čínsko-ruské dohody proti tamnímu Západu vedenému USA.

Kazaňská deklarace, která byla právě schválena během posledního summitu BRICS, hovoří o pomoci Africe a posílení jejího postavení během transformačního období, ale členské země – ať už jako celek nebo prostřednictvím minilaterálních[1] nebo bilaterálních vztahů – budou nevyhnutelně muset soupeřit s USA. Velká strategie posledně jmenovaného má několik podob, které budou v této analýze stručně popsány, ale celkově si klade za cíl bránit ostatním ve snaze z těchto procesů vzájemně těžit a zároveň Afriku co nejvíce využívat.

Čínská éra premiéra Si Ťin-pchinga

V posledních letech dominují diskuse o čínské velké strategii v mezinárodních bezpečnostních časopisech, think tancích a politických diskusích po celém světě. V souvislosti s prudkým vzestupem Číny si vědci a politici kladou otázku: Sleduje Čína strategii globálního prvenství, nebo se spíše zaměřuje na vyvažování mezinárodního systému?

Debata o čínské velké strategii zůstává otevřená a její budoucí směřování si vzájemně oponují. Zatímco Siova strategie se zdá být zaměřena na maximalizaci, systémové tlaky, ekonomická realita a domácí výzvy si mohou v blízké budoucnosti vynutit posun směrem k vyvažování. Zda se bude jednat o faktickou strategii, nebo o záměrný posun, bude záviset na tom, jak Čína zvládne svůj pokračující vzestup a jak na něj bude reagovat mezinárodní společenství.

BRICS signalizuje odklon od finančního systému ovládaného USA

Rusko označuje nedávno zahájený summit BRICS za největší zahraničně-politickou událost, která se kdy v Rusku konala, a za klíčovou událost pro ruské předsednictví v BRICS v roce 2024.

Vladimir Putin v úterý přivítal vedoucí představitele 24 zemí a delegace celkem 32 států. Šestnáctý summit BRICS, který se koná od 22. do 24. října, je prvním ve formátu BRICS+ a zahrnuje zástupce z Asie, Afriky, Blízkého východu a Latinské Ameriky.

Přestože není pravděpodobné, že by BRICS 2024 realizoval okamžitá řešení svých ekonomických a finančních návrhů, již nyní úspěšně vyvolal nadšení pro alternativní přístupy k uspořádání po druhé světové válce. Po několika desetiletích válek a škodlivých sankcí jsou země BRICS+ stále více nedůvěřivé vůči „řádu založenému na pravidlech“, který je veden Spojenými státy a který zvýhodňuje několik málo osob na úkor mnoha.

Izrael verzus OSN

Dňa 7. októbra uplynul rok od teroristického útoku Hamasu na území Izraela, ktorý eskaloval dlhotrvajúci konflikt medzi Izraelom a Palestíncami. Reakcia Izraela bola krutá, viedla k obrovskému množstvu obetí a zďaleka sa ešte neskončila. Naopak, konflikt môže prerásť do veľkej vojny so zapojením veľmocí. Mimoriadne aktuálnou témou je však snaha Izraela o elimináciu Agentúry OSN pre pomoc palestínskym utečencom (UNRWA) na územiach pod jeho kontrolou, na ktorú reagoval aj generálny tajomník OSN. Okrem tejto udalosti existujú aj ďalšie dôvody, z ktorých vyplýva, že medzi Izraelom a OSN eskaluje napätie.
Časti:
– Vojna v Palestíne a úloha OSN
– Utečenci a UNRWA
– Čo je cieľom Izraela?
– Vojna a reakcia sveta
– Problém pre Západ?

Odvážná cesta Stanislava Novotného do Ruska

Diskuse Petra Hájka na Protiproud TV s bývalým policejním prezidentem a předsedou Asociace nezávislých médií Stanislavem Novotným nejen o napjaté bezpečnostní situaci u nás i ve světě, ale též o pokračující likvidaci toho mála našich zbývajících občanských svobod, slova a projevu na místě čelném.

Opoziční strany zatím Hizballáh neodepsaly

Navzdory nadějím Bílého domu vidí političtí rivalové Hizballáhu Izrael jako válčícího proti celému Libanonu.

Bidenova administrativa naznačila, že eskalaci izraelské kampaně na libanonské frontě považuje za jedinečnou příležitost, jak roli Hizballáhu v Libanonu snížit.

Ale i přes bezprecedentní těžké rány, které Izrael straně uštědřil, včetně zavraždění jeho vůdce Hasana Nasralláha, se tento úkol může ukázat jako obtížnější, než by si politici ve Washingtonu rádi připustili.

Zastávky na cestě k dálnici

V roce 2011 jsme na brněnské přehradě křtili loď Vídeň. Bylo to u příležitosti 65. výročí zahájení lodní dopravy na přehradě, za primátorování  Bc. Romana Onderky. Byla to velká sláva, přijeli pan rakouský velvyslanec i vídeňský pan starosta Michael Häupl a jeho dopravní experti. Pan starosta vyjádřil naději, že vzájemné vztahy upevní i dálnice, která se staví z Vídně k nám, a on doufá, že nejpozději v roce 2019 si připijeme na hranicích u Mikulova… Rakušané slovo dodrželi, provoz na celé téměř šedesátikilometrové trase zahájili v prosinci 2017.  My jsme s našimi 27 km od Pohořelic k hranicím ještě ani nezačali.

Na tehdejší slávu jsem si vzpomněl, když jsem se po letošních Velikonocích vracel z Rakous do Brna. Šok pro mne byl, když jsem za Mikulovem spatřil autobusovou zastávku, a pak ty další, co lemují autobusovou linku Brno – Mikulov.

Ve Městě na kopci zhasla světla

Slavné „Město na kopci“, o kterém se mnozí mylně domnívali, že osvětluje lidstvo z výšin, se nyní rozpadá a je z velké části opuštěné.

V průběhu desetiletí studené války, kdy si bloky konkurovaly, působily mocně ve prospěch Západu dvě hlavní atrakce. Zaprvé životní standard a prosperita, které dokázal svým občanům poskytnout, čemuž se jeho východní rivalové jen stěží rovnali. Druhým rysem, který v očích světa poskytoval Západu obrovskou konkurenční výhodu, byla srovnatelně lepší výkonnost jeho institucí při zajišťování individuálních svobod.

Tento stav přetrvával zhruba do 90. let

Před 41 lety bylo zabito 220 mariňáků zapojených do izraelské války proti Libanonu

Cíl izraelského premiéra Benjamina Netanjahua zapojit Spojené státy do širší blízkovýchodní války se již částečně naplnil. Počátkem tohoto měsíce se americké síly podruhé v tomto roce přímo zapojily do sestřelování raket, které Írán vypálil v odvetě za izraelské útoky na íránské zájmy.

Podobná cena, kterou je třeba zaplatit za to, že se Spojené státy nechaly vtáhnout do současných izraelských válek, nemusí být nutně zaplacena v Libanonu. Úder, který izraelská ofenziva zasadila schopnostem Hizballáhu v Libanonu, pravděpodobně nesnížil jeho schopnost asymetrických operací jinde. Jeho ochota použít tuto schopnost proti zájmům USA roste do té míry, do jaké si Spojené státy dovolí být spojovány s izraelskými smrtícími ofenzívami a do jaké míry tyto ofenzívy činí části Libanonu podobnými strašlivým troskám Gazy.

Zuckerbergův dopis o cenzurním tlaku Bílého domu odhaluje víc, než se zdálo

„FBI a s ní veškerý novinářský mainstream prosadily postup: Té zprávy se nedotýkat, mohla by to být ruská dezinformace!“
Nevidíme a neslyšíme podobné strašení v českých médiích, od zástupců vlády a plukovníka Foltýna? Je to také nepřímý tlak k (auto)cenzuře. Jako by vše kolem migrace, Green Dealu, svobody slova, pohlaví, rodiny, LGBT, mRNA vakcín, Ukrajiny, korespondenčního hlasování ad. mohla být ruská dezinformace. Mohla. A nebo také eurounijní nebo americká..Už jsme si jich užili několik. Třeba právě u tematu amerických voleb.

Když před 5-6 lety Václav Klaus ml. (tehdy poslanec ODS) prosazoval zákon proti cenzuře platformami – a tím i u nás toto velké téma vůbec politicky etabloval, námitky proti jeho návrhu byly nejen proti konkrétním větám, ale silně zaznívala i jedna obecná: že platformy jsou soukromé, že soukromým společnostem nemá nikdo co nařizovat, že to by teprve byla státní zvůle. Jak už je zvykem, po 3-5 letech je při zpětném pohledu zřejmé, že ty tehdy dominantní argumenty se úplně míjely s realitou.
Ano, vlády mezitím nařizují platformám pravý opak – cenzuru nepohodlných názorů. A nepotřebují k tomu ani žádnou zvláštní legislativu. Proto byl a je potřeba zákon, který jim to explicitně zakáže a ponechá tuto pravomoc na úrovni státu. Nikoli delegovanou na Evropskou komisi, která si mezitím právo regulovat přivlastnila pomocí nařízení DSA.

Pokud Ukrajina prohraje válku, vyhraje Evropa

Antropolog Emmanuel Todd a jeho kontroverzní kniha: „Nejsem proruský, ale pokud Ukrajina prohraje válku, vyhraje Evropa.“

Italské vydání svazku Porážka Západu od Emmanuela Todda, vydaného ve Francii v nakladatelství Gallimard, vychází v nakladatelství Fazi. Kniha rozdráždila sršní hnízdo kritiky vůči francouzskému antropologovi, obviněnému z desetiletí zastávání proputinovských pozic.

 

18. 10. 2024

Starší příspěvky níže …

Naše „slavná nobelovka“ aneb Jak před smrtí urazit umělce

Proč Jaroslav Seifert právě před 40 lety (11. 10. 1984) dostal Nobelovu cenu a kdo ve skutečnosti napsal „jeho“ slavnou děkovnou řeč?

Jaroslav Seifert byl legenda nejen československých, ale celoevropských rozměrů. Jeho sbírka básní Město v slzách se pokládá za zrod poetismu, exkluzivního československého literárního směru, vycházejícího z pohledu na svět očima dítěte, které vidí všechny, i ty nejobyčejnější věci kolem sebe nejen v překvapivých souvislostech, ale jako to nejvýznamnější a nejradostnější, co se dá prožít. To bylo ve 20. letech 20. století, které byly první zlatou érou čs. kultury. Zakladatelé surrealismu a dadaismu André Breton a Tristan Tzara se s československými umělci spřátelili a rozšířili zvěst o poetismu do hlavního města tehdejší světové kultury, Paříže. Málo se ví, že i díky tomu mohli ti, kdo se považovali za žáky „proroků poetismu“, Seiferta a Nezvala (tedy Voskovec s Werichem), ještě před stavbou důstojných filmových ateliérů v Praze točit v pařížských ateliérech a strhnout i francouzského režiséra Juliena Duviviera, aby podle jejich námětu natočil film Golem.

Nobelova cena míru za rok 2024

Nobelova cena za mír za rok 2024 byla udělena japonské občanské organizaci Nihon Hidankyo, kterou založili ti, kteří přežili svržení dvou amerických atomových bomb na města Hirošima a Nagasaki v srpnu 1945.
Norský Nobelův výbor ocenil tuto organizaci „za její úsilí o dosažení světa bez jaderných zbraní a za to, že prostřednictvím svědectví svědků prokázala, že jaderné zbraně již nikdy nesmí být použity“.

Být přítelem Ameriky…

Být nepřítelem Ameriky může být nebezpečné, ale být jejím přítelem je fatální.

Hojně citovaný výrok Henryho Kissingera poté, když v roce 1963 převzal ve Vietnamu moc americký přítel, diktátor Nguyễn Văn Thiệu, a nechal zastřelit dosavadního amerického přítele, diktátora Ngô Ðình Diệma, zaznamenal William F. Buckley Jr. Když o deset let později Američané z Vietnamu bezhlavě prchali, zanechali své přátele péči komunistického Việt Cộngu.

Mezitím by Kissingerův výrok mohla potvrdit úctyhodná řádka dalších amerických přátel.